Příběhy z doby kamenné

Původně jsem chtěl tent text nazvat Doba kamenná byla docela jiná, ale tento titul už nese jedna z mnoha knih plodného švýcarského autora Ericha von Däniken.

Däniken určitě nebyl nejbystřejší z autorů zpochybňujících oficiální narativ nejstarších lidských dějin, ale měl plné právo pokládat otázky, které ve svých knihách pokládá. Jako mnoho dalších oficiálních narativů i oficiální verze nejstarších dějin lidstva a vzniku života na této planetě patrně není nic jiného než další iterace propagandy. Jsem přesvědčen, že pravda je na příslušných místech známa, jen není prezentována veřejnosti, protože pravda je světlo a temnoty světlo zrovna tuze rády nemají.

Tato instalace je hodně dlouhá, proto si, milý čtenáři, vyšetři dostatek času. Uvař si silnou kávu a zalez někam, kde tě nebude nikdo rušit. Jsi-li citlivějších nervů, doporučuji čísti za bílého dne. V nočních hodinách jsou mocnosti zla nejsilnější, jak nás poučuje Doylův příběh o psu baskervillském. Když nic jiného, tak mají tyto mocnosti alespoň snadnější přístup k naší obrazotvornosti, dodávám já.

Koleje na Maltě

Jedna z anomálií, o kterých psal už Däniken, jsou tzv. koleje na Maltě. Nejsou jenom tam, nýbrž i v Turecku, Itálii nebo Wyomingu. Odborníci se desítky let přou, jak tyto rýhy v kameni vznikly a teprve nyní jsem narazil na vysvětlení, které vypadá pravděpodobně.

Vytvořit koleje v tvrdém kameni je problém, ale co když to ještě kámen nebyl, když koleje vznikly? Tento „kámen“ možná původně byl sopečný prach smíchaný s popelem ze spálené vegetace, hlavně stromů. Sopečný prach se přidává do materiálů, aby byly trvanlivější. Když se tato kombinace později smísila s vodou, tvrdla, uchovala tvar a posléze zkameněla. A koleje vytvořila skutečná vozidla. Podobají se totiž útvarům, které vzniknou, když auto projíždí sněhem, včetně rýh od bočních zrcátek.

Je těžké odhadnout, kdy rýhy vznikly, ale bylo to hodně dávno. Jaká vozidla se před mnoha tisíci lety proháněla po ostrově ve Středozemním moři v právě padlém sopečném popelu? Jaká sopka vybuchla a co to bylo za spálené lesy?

Ruiny pod vodou

Platón umisťuje bájnou Atlantidu někam za Héraklovy sloupy, tedy do Atlantského oceánu. Skutečně, ve vodách nedaleko Bermudského trojúhelníku se nacházejí zatopené ruiny nějakých staveb. Další stavby jsou u Azorských ostrovů a poblíž pobřeží Kuby. Nikdo neví, kde se tam vzaly, ani kdo je postavil. Aby se problém zametl pod koberec, tvrdí někteří, že možná jde o přirozené útvaty.

Nedaleko Japonska se nacházejí další rozvaliny pod vodou, známé pod názvem Yoniguni. Vypadají jako chrám a údajně jsou 10 000 let staré. Čirou náhodou jsou v trojúhelníku Draka, který je obdobou tajemného Bermudského trojúhelníku, kde se údajně ztrácely letadla i lodě a přístroje tam selhávaly, pouze na opačné straně zeměkoule.

Spíš než záhada Bermudského trojúhelníka nás v tuto chvíli zajímá, jak se může nějaká stavba ocitnout pod mořskou hladinou a to poměrně dost hluboko? Zjevně to nikdo pod vodou nestavěl, takže se buď zvedla hladina moří nebo pevnina klesla do hlubin. Ať je to, jak chce, po výbuchu sopky máme druhou indicii ukazující na jednu nebo více katastrof.

Megalitické stavby

Oba zatopené komplexy patří mezi megalitické stavby, tedy stavby postavené z velkých kamenných bloků, případně vytesané do nebo z jediného kusu kamene. Takových staveb je po světě celá plejáda.

Nejznámější jsou egyptské pyramidy a Sfinga. Prastaré pyramidové stavby ovšem nacházíme také ve Střední Americe, v Číně nebo v Bosně. Když se dnes díváme na krásně upravené mayské památky z Yucatánu, nejspíš nás nenapadne, že byly objeveny zasypané zeminou a porostlé džunglí. Pokud nikdo neslyšel o pyramidách v Bosně nebo v Číně, vězte, že tyto jsou zasypané doposud, a proto je někteří považují za přirozeně vzniklé kopce. Dokud nebudou očištěny, nemáme úplnou jistotu, že jde o lidské stavby, i když tomu kromě čtyřbokého tvaru nasvědčují i další indicie, např. orientace těchto staveb vůči sobě, která nevypadá náhodně.

Megalitické stavby jsou často poškozené. Často jde o tak velké kusy kamene, že síla, která poškození způsobila, musela být obrovská. To ukazuje na zemětřesení nebo tsunami nebo obojí. Navíc tsunami svědčí o záplavě a záplava vysvětluje, proč jsou dávné pyramidy pokryté hlínou a vegetací. Tyto případy známe z lokálních záplav, které sebou přinášejí velké množství bahna. Záplava, která by zatopila a bahnem přikryla tak obrovské stavby jako pyramidy, by musela být katastrofou celosvětového rozsahu. Laskavý čtenář v tuto chvíli již patrně tuší, kam míříme.

Další indicií ukazující na záplavu je fakt, že mnoho megalitických staveb je poškozených více ve spodní než horní části. Příkladem opět budiž Velká pyramida v Gize. Když dojde k záplavám, proudy s těžkým materiálem se pohybují ve spodní části vodní stěny. V té části, která přichází jako první a udeří největší silou. Proto je záplava pravděpodobnou příčinou těchto poškození.

O jaké záplavě zde mluvíme?

Potopa světa

Díky holmesovské dedukci nám megalitické stavby prozradily něco ze své historie a brzy prozradí ještě více, proto s nimi zdaleka nekončíme. Ale nyní, když jsme identifikovali biblickou Potopu jako možného kandidáta na celosvětovou katastrofu, musíme si trochu přiblížit její charakter. Zapadá do načrtnutého kontextu?

Z Bible víme, že když Noe dokončil archu, nastala Potopa.

V šestistém roce života Noeho , sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval 40 dní a 40 nocí. (Gn 7,11-12)

A dále:

Potopa na zemi trvala 40 dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky 15 loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. Zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. Mohutně stály vody na zemi po 150 dnů. (Gn 7,17-24)

Pak začaly vody opadávat a archa přistála na hoře Araratu. Bůh následně přislíbil, že už nikdy nevyhubí lidi tímto způsobem. To je dobrá zpráva, která by nás ale neměla svádět k falešnému klidu, že k žádné katastrofě už nikdy nedojde. Bůh pouze přislíbil, že nedojde k takové katastrofě, která zničí vše živé na zemi.

Ale vraťme se k problému globální potopy. Zapojme na chvíli svou představivost: voda vystoupala do výšky mnoha kilometrů po celé zeměkouli, o 15 loket více než nejvyšší hora. Pokud se vyprázdnily podzemní rezervoáry, váha vody a země nad nimi mohla způsobit, že se na mnoha místech povrch země propadl a zřítil do podzemních propastí. Událost takového rozsahu na povrchu zemském nemohla zůstat bez odezvy uvnitř planety a vulkanické síly začaly pracovat. Muselo dojít k mnoha zemětřesením, podvodním výbuchům sopek a nakonec i k posunu kontinentálních desek.

V praxi to znamená, že když vody opadly, země se změnila k nepoznání. Původní Pangea se rozdělila, vzniklo současných 6 světadílů. Mnohá města klesla pod hladinu. Bermudy a Azory byly možná blízko sebe a součástí pevniny či velkého ostrova, jenž byl Platónem nazvám Atlantida. Celé říše se mohly propadnout do země a nikdy se o nich nedozvíme. Ale mnohé věci zůstaly tam, kde stojí dodnes, např. pyramidy.

Před 5000 lety Baltské a Severní moře neexistovalo. Žádný La Manche mezi Británií a Evropou, Evropa byla mnohem větší! Jakýsi nadšenec aplikoval na tuto 5000 let starou mapu Evropy mapu Tolkienovy Středozemě a pokud umístíme Kraj do Británie, pak Mordor vychází někam do současného Turecka. Mlžné hory vycházejí na Karpaty, Rohan někam na Ukrajinu. Mapu Středozemě kreslil Tolkienův syn, protože Tolkien sám se prý v mapách moc neorientoval. Možná v tom nebyl vědomý záměr, ale Tolkien psal legendu, a protože to uchopil za správný konec, možná se do příběhu promítlo víc z mýtického dávnověku, než autor sám zamýšlel. Ale to odbočuju.

Došlo ke změně klimatu. Vědci mají vcelku dobrou představu, jak svět vypadal, když po jeho povrchu běhali dinosauři. Problém je v tom, že dinosauři podle nich žili před 65 miliony let. Také se domnívají, že během 4,5 miliardy let existence Země došlo k 5 dobám ledovým. Jsou však indicie, které napovídají, že ani geologické, ani biologické datování nemusí být správné. V dinosauřích kostech se našly zbytky tkáně, které by tam po 65 milionech let prostě neměly být vzhledem k poločasu rozpadu prvků, jež tyto tkáně tvoří. Také víme, že datování podle uhlíku C14 nemusí být přesné. Četl jsem o případu, kdy datovali stáří materiálu na desítky milionů let, ačkoliv byl prokazatelně starý 1 rok. Experimentálně se zjistilo, že geologické vrstvy, které mají údajně vznikat miliony let, ve skutečnosti mohou vzniknout během pár hodin či dnů.

Máme tedy solidní prostor pro myšlenkový experiment, ve kterém stlačíme to, co víme o podnebí na Zemi v jednotlivých epochách do 2 etap: před Potopou a po ní.

Ze vzduchových bublin uvězněných v ledovcích nebo v jantaru vědci zjistili, že v prehistorické době bylo ve vzduchu více kyslíku, zhruba 36% oproti dnešním 21%, jenž prospívá živočichům, a také mnohem více oxidu uhličitého, který pro změnu prospívá růstu vegetace.^[1]

Po Potopě došlo k ochlazení atmosféry i země. Vysoká vlhkost vzduchu způsobila sněžení. Začala doba ledová. Původních 5 ledových dob se smrskává do jediné. Od té doby se Země stále otepluje, jak se snaží získat zpět tropické podnebí, ale nejde o úplně lineární proces.

Život před Potopou

Mluvíme o době, kdy Bůh vyhnal lidi z Ráje a cherubové s plamenným mečem hlídali cestu zpět. Místo zahrady, kde bylo vše harmonické a bezpečné, se lidé najednou ocitli v divočině. Bůh je oblékl do šatů ze zvířecích kůží.

Jaká byla tato divočina? Nejspíš vypadala jako dnešní tropická džungle, ale větší. Tropické (pra)lesy se táhly od pólu k pólu po celé, dosud jednotné pevnině. Vzduch byl hustší, dýchání díky vyššímu podílu kyslíku snadnější.^[2] Tím pádem byla flóra i fauna mnohem větší než dnes. Z kosterních nálezů víme, že předchůdci dnešních medvědů, vlků a mnoha dalších zvířat byli zhruba 1,5krát až 2krát větší. Některá i vícekrát, třeba předchůdce lenochoda byl větší než současný kůň. Stromy byly mnohem vyšší než jejich dnešní potomci. Vážky a další hmyz byly větší než někteří dnešní ptáci. Předchůdce současné stonožky byl delší než člověk. Štíři také, proto příběhy z řeckých bájí o hrdinech bojujících s obřími škorpiony nemusí být přehnané. Nebo Samův boj s Odulou.

Byla to tedy země hojnosti, ale i země nebezpečí, ve které nebylo snadné přežít. Přesto z Písma víme, že se první lidé dožívali vysokého věku: Adam se dožil 912 let, nejdéle žijící člověk byl Metuzalém, jenž se dožil 969 let a zemřel krátce před Potopou. Také víme, že patriarchové měli mnoho dětí. Plodné období žen trvalo alespoň 450 let(!). Lidé tedy prosperovali a podle původního Božího přikázání naplnili zemi. Brzy stavěli města a nakonec i stavby, které bychom se současnými technologiemi zvládli pouze obtížně nebo vůbec. Mluvím samozřejmě o megalitech.

Proto se vrátíme zpět k megalitickým stavbám, neboť jsou to jediné pozůstatky po lidech, kteří jsou dávno mrtví a jejich svět zničen. Jen z nich se můžeme dozvědět více a také z příběhů, které zapsali jejich potomci.

Prastaré technologie

Některé kvádry ve Velké pyramidě v Gize váží až 70 tun. Podobně těžké kvádry jsou i jinde, např. v terasách v Baalbeku v Libanonu. Přitom jsou precizně opracovány a navazují na sebe tak přesně, že mezi ně člověk nestrčí ani střenku nože. Také víme, že je staří Egypťané museli dopravit z lomu vzdáleného 20 mil. Jak je zvedli? Jak je dopravili na místo? Jak je umístili do výšky, ve které se nachází? Nejsou totiž přímo na zemi, v základní vrstvě, ale mnoho metrů výše.

Archeologové hovoří o dřevěných kůlech, rampách, zvířecích spřeženích apod. I tak je obtížně představitelné, že by toto lidé dokázali primitivními technologiemi. Někteří stavební inženýři dokonce tvrdí, že je to nemožné a já se nedivím. Nedá se než souhlasit s tvrzením, že museli mít k dispozici technologii, která umožnila snadnou přepravu kvádrů i jejich umístění na příslušné místo. Tato technologie byla pokročilejší, než máme dnes. Patrně dovedli nějakým způsobem zrušit váhu těžkých předmětů. Ovládali antigravitaci? Nebo jinou technologií rušící váhu předmětů?

Pokud šlo o antigravitaci, určitě ji nevyužívali jenom ke stavbám. Jak už jsem psal, antigravitace je technologie, která může sloužit jako pohon a tím pádem umožňuje létání nejen v zemské atmosféře, nýbrž i mimo ni. Antigravitace nejspíš řeší problém kosmického záření. O důkazech lze těžko mluvit, ale jsou alespoň nějaké indicie, že něco takového v minulosti existovalo?

• » Tvář na Marsu

Kupodivu ano. Mýty o takových strojích hovoří. Např. staroindické eposy zmiňují celou škálu létacích strojů s různými pohony. Máme i zobrazení na egyptských stélách, kde mimo letadla, vozidla a kosmické lodi také najdeme věci podobné žárovkám a dalším elektrickým zařízením. Pokud předpotopní lidé znali antigravitaci, nepřekvapí, že znali i elektřinu. Ze moderních výzkumů vyplývá, že antigravitace může být funkcí velmi vysokého napětí.

Na výzdobách indických chrámů můžeme také nalézt předměty podobné dalekohledům, tabletům či mobilním telefonům se stylusem. Člověk se musí ptát, odkud tyto věci my vlastně máme? Vymysleli jsme je skutečně my? Nepřevzali jsme náhodou ideu, která už jednou existovala? Toto je zajímavá stopa a ještě se k ní vrátíme.

Z umístění Velké pyramidy, o kterém jsem psal už dříve, také víme, že věděli o světě přinejmenším stejně nebo více než my.^[3]

V Rusku se našly předměty podobné těm, které se dnes používají v nanotechnologiích, ale vyrobené způsobem, který dnes neumíme. Jsou z materiálu, který je evidentně měď, ale nekoroduje způsobem, jakým koroduje naše měď.

Když mluvíme o materiálech, v Indii se nachází tzv. železný sloup z Dillí. Je téměř ze 100% železa a nerezaví. Jeho stáří neznáme a nevíme, kdo ho vyrobil. Evidentně pochází z předpotopních dob. Našly se i další předměty (misky, kladivo, cosi jako transformátor) z čistého železa nebo mědi, které nezkorodovaly, ačkoliv musely být velmi staré. Podle současného datování miliony let, protože byly nalezeny v horninách nebo vypadly na havíře při rubání uhlí. Jak už víme, toto datování je nejpíš chybné a skutečné stáří bude kolem 5000 let, protože většina zásob uhlí vznikla po Potopě v důsledku stlačení a zahřívání zaplavené a pohřbené vegetace.^[4]

Odkud předpotopní lidé získali všechny tyto vědomosti? Z práce Johna Sanforda o genetické entropii můžeme usuzovat, že první lidé nejen žili déle, ale patrně byli i silnější, zdravější a inteligentnější než my. Nám trvalo zhruba 200 až 300 let, než naše vědy a technologie výrazně pokročily. Nicméně moderní vynálezci nemuseli nutně být autory svých vynálezů, ale o tomu bude zmínka později, až se budeme zabývat temnými stránkami doby před Potopou světa, kterou seslal Bůh jako trest za (nejen) lidské hříchy a na to nesmíme zapomínat.

První lidé zase začínali na zelené louce a pokud Bůh nevložil tyto znalosti do Adama, tak je museli získat sami nebo jim pomohl někdo jiný. Pokud bychom zůstali v zahradě Edenu, technologie bychom nikdy nepotřebovali. Bůh zjevně vlil do Adama určité znalosti, připomeňme si, jak Adam pojmenoval zvířata, která mu Bůh přivedl, ale pochybuju, že by mu dal znalosti vedoucí k technologické nadvládě nad světem. Neboť to do značné míry předpokládá mechanistický světonázor, který je ovšem v opozici k organickému pojetí světa.^[5]

Strážci

Existují důvody, proč se přiklonit k tezi, že prvním lidem kdosi pomáhal. Genesis říká, že to byli elohim, synové božští, boží nebo Boha. Všechny tyto překlady jsou možné a ukazují na božské, nesmrtelné bytosti. V nekanonických knihách se používá také slovo Strážci (Grigori).

Když se lidé počali na zemi množit a rodili se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. (Gn 6,1-2)

A dále:

Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. (Gn 6,4)

Řeč je o Nefilim. Synové božští či Strážci jsou podle tradice andělé a zde nastává problém, neboť andělé jsou bytosti duchové a není tedy jasné, jakým způsobem si mohli brát lidské ženy. Genesis o nich mluví zcela zjevně ve fyzickém smyslu, ale blíže nespecifikuje, kdo byli. Ať už byli kdokoliv, jejich potomstvem byli zrůdy, tedy tvorové, kteří nikdy neměli vzniknout. Nefilim znamená obři nebo tyrani.

Z nekanonických knih jako Henoch se dozvídáme, že Bůh strážce potrestal velmi tvrdě za jejich přestupky a trest vykonal archanděl Michael. Tentýž anděl, který srazil Satana z nebe po jeho pádu. Nabízí se paralela mezi oběma událostmi, ale k pádu Lucifera a jeho andělů došlo ještě před stvořením fyzického světa. Tomu odpovídá počátek Genesis, neboť (již padlý) Satan pokouší Evu jako had. Zjevně tedy měl od Boha nějakou omezenou svobodu.

Bible neříká nic o tom, že Strážci měli lidem pomáhat. Pokud Bůh ponechal padlým andělům nějakou svobodu a ponechal jim jurisdikci nad stvořením, které padlo spolu s člověkem,^[6] teoreticky alespoň někteří z padlých andělů mohli mít fyzické tělo. Zcela jistě ne všichni, neboť andělů stvořil Bůh biliony a zhruba třetina z nich podle tradice padla.

• » Zjevení a astronomie

Zajímavé je, že v řečtině je strážce Dracont nebo Draconta. Souvislost s drakem, který se stal nepřítelem símě ženy, tedy lidského rodu, je zřejmá. Podle dr. Heisera, jehož jsem na tomto blogu už zmiňoval, pili lidskou krev. Proto byl Stokerův Dracula z řádu Draka či synem Draka. Pití krve je zajímavý detail, který Starý zákon nezmiňuje a budeme se mu věnovat později, nicméně v Deuteronomiu Bůh zakazuje Izraelcům pití krve zvířat, neboť „krev je život“.

Nachaš

Nachaš je známý biblický had, mezi jehož potomstvo a potomstvo ženy vložil Bůh nepřátelství. Potomstvem ženy je míněn Kristus i celá cirkev, neboť toto slovo je stejné v singuláru i plurálu. Tradice identifikuje hada jako Lucifera. Slovo „nachaš“ má více významů: jako podstatné jméno znamená „had“, jako přídavné „zářící“ a jako sloveso „podvádět“. To všechno jsou atributy Satana, svůdce.

Podle jiných částí Starého zákona je nachaš zářivá bytost. Např. Ezechiel si bere na mušku pýchu a zpupnost týrského krále, který typologicky reprezentuje Satana.

Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě zprostředka ohnivých kamenů. (Ez 28,13-16)

• » Monstra

Nebo Izajášovo proroctví proti babylonskému králi nese tyto typologické znaky, neboť Lucifer byl sražen z nebes, kde byl mezi hvězdami, protože se chtěl povýšit.^[7]

Jak jsi padl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! (Iz 14,12)

Potomstvo hada může být buď přímo jeho fyzické potomstvo nebo kdokoliv, kdo má zlý záměr proti lidstvu, následující příkladu nachaše. První možnost nemá velkou oporu v rabínské tradici, ale nějací zastánci se mezi Židy najdou. Z moderních autorů se k této možnosti přiklání Laurence Gardner v knize Bloodline of the Holy Grail, kde navrhuje, že archa úmluvy je zařízení produkující Elixír života. Gardner je považován za pseudovědce. Druhý pohled má více přívrženců a větší historickou a biblickou podporu. Izajáš nazývá Pelištejce hady z kořene zmije, Ježíš říká o Farizejích, že pocházejí od svého otce ďábla a Jan Křitel je označuje za plemeno zmijí.

Moderní či lépe řečeno modernistická biblická exegeze toto nepřipouští a priori, a proto hledá jiná vysvětlení.^[8] Tato interpretace hovoří o mísení mezi ženskými potomky Šéta a syny z prokletého Kainova rodu. Ale toto tvrzení neobstojí, protože Kainovi synové jsou lidé, tedy odlišní od synů božích. Nejsou božští, jsou smrtelní. V Žalmech se mluví o Synech Nejvyššího a nikdy zde nejde o lidské bytosti. Také židovská tradice v nich nikdy neviděla lidi. Ve svitcích z Kumránu se píše, že padli, protože měli zatvrzelé srdce a nedodržovali Boží přikázání a Nefilim, jejich synové vysocí jako cedry, také. Modernistická hypotéza je absurdní i z mnoha dalších důvodů, nicméně alespoň vysvětluje, jak mohli mít synové božští děti s lidskými ženami, i když není jasné, proč by zrovna z nich měli vzejít bohatýři a krutovládci.

Kromě tohoto existují ještě další 4 vysvětlení, jak mohou nehmotní andělé vejít k lidským ženám, jak vůbec vůči nim mohou cítit žádost. Teorii inkuba a sukuby už jsem zmiňoval jinde: démon na sebe vezme vnější podobu člověka a ačkoliv sám postrádá reprodukční orgány, dokáže takto přenést (a pozměnit) původně lidské semeno. Tato teorie byla rozpracována ve středověku sv. Tomášem. Druhou možností je posedlost, ovládnutí lidského těla andělem. Obě mi příliš nesedí s biblickým vyprávěním. Proto považuju za pravděpodobnější třetí možnost: dočasné vytvoření plnohodnotného lidského těla nebo alespoň těla, které bylo kompatibilní s lidským. Andělé jsou popisováni jako měňavci, ale i když na sebe mohou brát různé podoby, možná je jedna z nich „plnohodnotná“. Poslední možnost je, že Nefilim jsou výsledkem genetických experimentů. Místo „braní“ lidských žen tedy docházelo k tomu, čemu dnes říkáme umělé oplodnění. I tato hypotéza dle mého soudu vyžaduje, aby na sebe Strážci brali fyzickou podobu, i když nikoliv plnohodnotnou.

Shrňme si to: Grigori (Strážci) si brali lidské ženy a vstupovali s nimi do nezákonných svazků. Tyto svazky zřejmě byly součástí Satanova plánu války proti potomstvu ženy. Strážci, semeno nachaše, byli nakonec Bohem potrestáni za svoje hříchy. Nefilim, potomci těchto nezákonných spojení, byli obři a bojovali proti božímu lidu. O tom pojednáme za chvíli.

Intermezzo a varování

Toto všechno jsou pouhé spekulace. Nemám nejmenší tušení, kdo Strážci byli a co se tehdy událo. Nutno brát v úvahu, že kanonické knihy Bible jsou inspirované Duchem svatým a vše, co je tam uvedené, je nutné považovat za pravdivé. V následujících kapitolách se hodlám ve svých spekulacích poněkud odklonit od kanonických knih, takže tyto spekulace budou nejspíš plané, ale doufám, že čtenáře, kterého tímto varuju, aby je nebral úplně vážně, alespoň pobaví. Také upozorňuju, že následující pasáže jsou dosti temné a ačkoliv jde o spekulace, v mnoha ohledech nemusí být od pravdy příliš vzdálené. Samotnému mi běhal mráz po zádech, když jsem dával dohromady poznámky k tomuto textu. Zdroje budou uvedeny na konci.

Nefilim

Když jsem za mlada poslouchal kapelu Fields of Nephilim, neměl jsem ani tušení, kdo Nefilim vlastně jsou. Jak už bylo řečeno, slovo „Nefilim“ znamená „obři“ nebo „tyrani“. Pochází z hebrejského kořene „n-f-l“ čili „padat“. Tzn. „ti, kteří padli“ nebo „ti, kteří způsobují pád ostatních“. Septuaginta překládá jako „gigantes“ a Vulgata, kterou přeložil sv. Jeroným hlavně z původních hebrejských textů (řecké překlady nepovažoval za dostatečné), také mluví o „gigantes“ nebo „titanes“. Nefilim je také podobné aramejskému „nafila“ či „nefila“, tedy „obr“.^[9] Obři, protože byli velikého vzrůstu a velké síly, a tyrani, protože byli mocní, zotročili lidi a nakonec je využívali jako potravu. Bible také hovoří o zrůdách a Nefilim byli první zrůdy, ačkoliv zdaleka ne jediné.

Nefilim nejsou nikdy zobrazováni pozitivně, vždy jsou v opozici vůči Božím plánům a vyvolenému národu. V tomto ohledu jsou potomstvém nachaše.

Veliký vzrůst se nevymyká biologii a genetice, jak je známe. Např. při křížení lvů a tygrů vzniká tigon a liger. Liger, výrazně větší než tygon i než jeho vlastní rodiče, lev a tygřice, je největší žijící kočkovitou šelmou na světě. Důvodem je, že ani lev, otec ligera, ani tygřice, ligerova matka, nemají geny omezující růst organismu. Ty mají jejich protějšky tygr a lvice, jejichž potomkem je tygon. Růst ligera tedy není omezen, alespoń teoreticky. K něčemu podobnému mohlo dojít i při křížení andělů s lidskými ženami.

První Nefilim byli největší. Lidé je uctívali jako bohy a museli jim přinášet oběti. Bytosti takové velikosti, kteří navíc zdědili nesmrtelnost či alespoň dlouhověkost po andělech, měli velkou spotřebu potravy. Nefilim začali plodit vlastní potomky, kteří už byli menší a dělali prostředníky mezi velkými Nefilim a lidmi.

Když lidé nestačili dodávat dostatek potravy a nastal hlad, lidé sami se stali potravou. Nebo možná z jiných důvodů. Máme o tom doklady z knihy Henoch a Jašer, ale např. i z indického eposu Mahábharáta, kde rákšasové, patrně nižší Nefilim, jedli lidi.

Zrození upíra

Jak bylo řečeno, dr. Heiser tvrdil, že už strážci pili lidskou krev z důvodu získání dlouhověkosti či nesmrtelnosti. Pokud to tak nebylo, následující spekulace se jeví jako pravděpodobná.

Kvůli vzácnosti bylo prý lidské maso vyhrazeno pouze pro velké Nefilim. Ti nižší se museli spokojit s lidskou krví. Tito nižší Nefilim se stali v pravém slova smyslu vampýry.

Krev ovšem neobsahuje všechny potřebné živiny a vede k předávkování železem, což způsobuje celou řadu zdravotních problémů, včetně choroby zvané porfyrie, která je příčinou citlivosti na sluneční světlo, jednoho z rozpoznávacích znaků upíra. Dlouhodobé pití krve a ukrývání se před slunečním světlem vedlo k dalším adaptacím jejich organismů jako špičaté uši a zuby, chladná pokožka a změna barvy kůže na zelenou, šedou, modrou nebo bílou. Nedostatek melaninu vede k albinismu, to vídáme u tvorů, kteří žijí v jeskyních. Albíni mají bílou pokožku i vlasy, červené oči a jsou citliví na světlo. Červené oči jsou dalším rozpoznávacím znakem bytostí, s nimiž se lidé dodnes setkávají a které nikoliv výhradně, ale často považují za upíry.

Války titánů a genetické experimenty

V důsledku omezení přísunu potravy nebo možná i z jiných důvodů začali velcí Nefilim mezi sebou válčit a všichni do jednoho padli. Protože byli zrůdní a neměli místo v normálním řádu věcí, jejich duše prý zůstaly a bloudily po zemi.

Usilovali o získání nového těla, proto dali podněty ke genetickým experimentům. Tak vznikly další, ještě horší zrůdy. Kříženci lidí a všelijakých zvířat. Mytologie se takovými tvory přímo hemží, např. Medúza z řecké mytologie či Ganéša z indické. Tyto bytosti se pro lidi opět staly „bohy“, neboť člověk je homo religiosis a je v naší přirozenosti uctívat cokoli, co nás nějakým způsobem přesahuje. Potomci andělských bytostí nebo tyto zrůdy běžného člověka přesahují zcela jistě.

Genetické manipulace tedy patřily k dalším pokročilým technologiím lidí nebo Nefilim. Rob Skiba hovoří o tom, že mít orlí křídla nebo rybí tělo je lákavé a přitažlivé, ale podobně jako u postavy Green Goblin z příběhů o Spidermanovi, v člověku se může něco přepnout a může se stát natolik zlým, že v něm nezůstane nic lidského. Na druhou stranu, příběh Reproba ukazuje, že i tyto bytosti teoreticky mohou být spaseny, ale patrně nikoliv za situace, která tehdy panovala.

• » Psohlavci

Nechť nám toto slouží jako varování před transhumanismem dneška, neboť se zdá, že historie se opakuje a někteří velmi bohatí lidé sní o budoucnosti lidstva, kde člověk už nebude člověkem, nýbrž bohem. Lépe řečeno deus ex machina, bůh ve stroji.

Menší potopa jako varování

Podle židovské tradice vinu za Potopu nesou ve stejné míře Strážci, ženy, které si je braly, a otcové, kteří jim je dali. Navíc je pravděpodobné, že lidé napodobovali krvavé či jinak zvrácené rituály svých pánů.

Genesis popisuje, jak stav stvoření v Bohu vyvolal lítost, že tento svět a člověka v něm vůbec stvořil. Jako varování seslal první potopu, která údajně zaplavila asi třetinu země a zahubila mnoho lidí. Lidé pak dostali 120 let, aby napravili své způsoby s tím, že jinak přijde trest mnohem větší.

Právě po této menší potopě, kterou také doprovázela sopečná činnost, vznikly koleje na Maltě a dalších místech světa. Koleje vznikly, když se lidé ve svých vozidlech pohybovali v sopečném prachu. Možná při útěku z místa katastrofy!

Jenže zvrácení lidé, ani Nefilim se nehodlali napravit a své způsoby změnit a místo toho začali budovat přístřešky, které je měly před katastrofou ochránit. Jenom netušili, zda půjde o trest vodou či ohněm. Snažili se tedy připravit proti oběma. A co ochrání proti ohni i vodě? Skála!

Znovu megality

Kdo, kromě archeologů, ještě věří, že pyramidy byly hrobky? Někteří se domnívají, že se jednalo o místa zasvěcení, protože prý existuje něco jako tvarové zářiče a pyramidový tvar údajně má schopnost koncentrovat energii. Nemohu tuto hypotézu úplně shodit se stolu, protože citlivější lidé mívají v pyramidách „zážitky“, ale nepřipadá mi pravděpodobné, že by kvůli tomu někdo stavěl obrovskou horu z masivních kamenných kvádrů.^[10]

Architekti však vědí, že stavby tvaru pyramid nebo dómů s rovnými zdmi a kulovou střechou jsou asi nejlepší ochranou proti zemětřesení, tornádům apod. I naše civilizace podobné struktury buduje na místech ohrožených zemětřasem. Pokud archeologie zůstane v zajetí současných předsudků, patrně i za 1000 let budou tvrdit, že tyto kryty byly naše chrámy a předměty uvnitř že jsou kultovního charakteru. Tvrzení, že mnoho megalitických staveb jako pyramidy nebo New Grange evidentně sloužilo jako úkryty, bunkry a ochranné komory, mi však připadá mnohem pravděpodobnější.

Máme tu podzemní města, jako třeba Derinkuyu v Turecku, která nejspíš mohla sloužit jako ochrana před útočící armádou, zejména útokem ze vzduchu.

Města jako Petra a další byla doslova vytesána do kamene. Dávní stavitelé nepoužívali maltu a všechny stavby, které přetrvaly, stavěli z kamene nebo v kameni. To je důvod, proč přetrvaly tisíce let bez poškození mimo to, které způsobila Potopa. Mimochodem, jeden ze způsobů jak určit, zda se jedna o stavbu předpotopní či postavenou po Potopě, je materiál. Předpotopní stavitelé používali anorganický vápenec či žulu umístěné v zemské kůře, které se zřejmě staly přístupnější po první, varovné katastrofě.^[11]

Pak jsou tu dolmeny, větší či menší kamené „schránky“. Nacházíme je hodně po Evropě. Často mají kruhový otvor, kterým se dovnitř protáhl člověk, ale nic většího. Tyto mohli sloužit na ochranu před zvěří. Připomeňme si, jaká havěť tehdy běhala po džungli: obrovští vlci, jeskyní medvědi, šavlozubí tygři a dinosauři všeho druhu. Větší stavby podobného druhu, které standardní archeologie považuje samozřejmě za sakrální, byly navíc svrchu pokryté zeminou, což je buď pozůstatek potopy nebo stavitelé nechtěli, aby nepřítel ve vzduchu rozpoznal, že se jedná o lidský příbytek.

Sarkofágy a mumie

Sarkofágy jsem si nechal nakonec, protože sloužily obzvláště zvráceným účelům. Sarkofágy nebyly příbytky pro mrtvé, nýbrž pro nemrtvé, jak jsou často označováni upíři. Sarkofágy měly ochránit Nefilim před vodou nebo před ohněm. Proto byly budovány hluboko v zemi nebo pod ohranou obřích staveb jako pyramidy. Je docela dobře možné, že tyto sarkofágy obsahovaly přístroje, které měnily oxid uhličitý zpět na kyslík nebo že Nefilim ovládali (stejně dokonale jako studenokrevní živočichové) schopnost hibernace.^[12]

Je prý doloženo, že první mumie se balzamovaly jinak, než za pozdějších dob. Jejich účelem nebylo připravit nebožtíka na onen svět, ale jako zdroj potravy pro Nefilim, kteří se z hibernace probudili. Staří Egypťané prý používali ochucené balzamovací látky!

Je teoreticky možné, ale v rozporu s Biblí, že přinejmenším někteří Nefilim takto přečkali i Potopu světa a sužovali lidi dál. Možná tak činí až do dnešních dnů. Existuje mnoho svědectví o tom, jak se lidé setkali s podivnými bytostmi, které jim v některých případech usilovali o život.

Dnes je známe pod různými jmény: yetti, bigfoot, troll, skřet, zelený mužíček, šedý emzák s mandlovýma očima atd. Narozdíl od filmových upírů a románových postav nejsou nijak sexy. Jsou cizí, nelidští a odpudiví, oči jim často žhnou rudě, ale umí se i proměňovat, což je rys, který zdědili po svých andělských předcích.

Mimochodem někteří autoři se domnívají, že podobným způsobem, ale v přirozených jeskyních, přežili Potopu i malé skupiny lidí. Legendy některých národů tvrdí, že jejich lid porodila Země nebo že vzešli ze země. To je patrně v rozporu s Biblí, a proto tomu nepřikládám velkou váhu. Někdo může namítnout, že tento rozpor není absolutní, protože Genesis říká, že Potopa zahubila vše, co bylo na tváři země, ale nepovažuju to za příliš silný argument.

Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

Strašidla

Existuje mnoho svědectví o tom, že ve starodávných ruinách straší. To platí o starobylých stavbách v Egyptě, v Číně, na Yucatánu nebo třeba v Nové Anglii, kde se nacházejí menší megalitické stavby a tisíce kilometrů dlouhá kamenná zeď, kterou nepostavili ani osadníci, ani Indiáni. Celé tamější lesy prý mají podivnou, strašidelnou atmosféru. Nejsem si jist, zda se zrovna tam netočila Záhada Blair Witch. Je také možné, že procesy s čarodějnicemi v Salemu, Massachussets měly původ v kontaktech čarodějnic s těmito bytostmi.^[13]

Lidé popisují, že viděli bytosti, které se překvapivě velmi podobají popsaným upírům Nefilim: rudé oči, dlouhé končetiny, schopnost měnit tvar. Často mají chuť na lidskou krev, ale nemohou ji pít, protože jsou duchového charakteru. V Číně říkají, že sajou alespoň čchi (životní sílu), když nemohou sát přímo lidskou krev.

Někdy jsou ovšem schopni posednout lidského nositele a ten pak útočí na své bližní, pije jejich krev a jí jejich maso.

Temnota

Kanibalismus a pití krve bohužel neprovozují jenom Nefilim. Víme, že se k podobným praktikám uchylují satanisté a členové okultních lóží, kteří touží získat tímto způsobem moc a dlouhověkost. Kauza Epstein ukazuje, že nejde o pouhé nepodložené spekulace.

• » Satanismus

Při temných rituálech se tito lidé snaží spojit s duchy, aby získali bohatství a moc. V exorcistických kruzích se mluví o paktech s ďáblem, jak ostatně ukazuje příběh doktora Fausta, který je v tomto ohledu archetypální postavou.

Toto se nijak neomezuje na náš kulturní okruh. Např. staří Aztékové stahovali lidi zaživa z kůže, do které se potom oblékali, aby mohli komunikovat s „duší zemřelého“. To nebyl zdaleka jediný krvavý rituál, který tento národ provozoval. Vyřezávání srdcí zajatců je patrně ten nejnámější. Asi tolik k Rousseaovu mýtu „ušlechtilého divocha“. Už jsem se zmínil, že možná šlo o napodobování jednání našich dávných pánů. Temnota vždy vládla světem a pouze světlo Kristovo ji na pár set let alespoň částečně prozářilo, ale dnes jakoby se staré (ne)pořádky vracely.

Ohavné staré kulty nikdy úplně nevymřely. Ochabnou-li síly dobra v boji proti temnotě, zlo se znovu objeví. Je to otázka vytrvalosti, nikoliv osvěty.

Podle exorcisty p. Rippergera má Satan 5 generálů. Jsou to:

• Baal, démon nečistoty,
• Asmodeus, démon mužské homosexuality,
• Aštarot či Aštoret (jed. č.), démon svádění a ženské homosexuality,
• Moloch, dětské oběti a
• Bafomet.

Tito démoni byli ve starověku uctíváni jako božstva. Původně byli stvořeni, aby jako andělé představovali nějaký aspekt Boha. Proto pro ně nebylo těžké přesvědčit lidi, aby je pod tímto aspektem uctívali. Zejména, pokud na sebe dokázali vzít tělesnou podobu, např. jako Strážci nebo později Nefilim. Jak už jsem říkal, byli jsme stvořeni k uctívání a službě Bohu, stejně jako andělé byli stvořeni ke službě nám a Bohu.^[14]

Zejména Baal, Aštarot a Moloch se neustále objevovali v dějinách Izraele a zároveň ukazují, že nečistota (Baal) je vstupní branou k homosexualitě, orgiím a rituálnímu sexu (Aštarot, Dionýsos) a to vše nakonec vede k obětování dětí (Moloch). Rituální sex možná zní jako prima zábava, ale ve skutečnosti se vyznačuje násilím, neboť řecké slovo „orgie“ znamená „násilný sex“. Rituály spojené s uctíváním Aštarot či Dionýsa byly výzvou nejen sexuálním normám (muž a žena), nýbrž i společenským (pán a otrok).

Paralely v našem moderním světě jsou více než zřejmé. Uvolnění sexuální morálky (Baal) vedlo k postupné normalizaci homosexuality (Aštarot, Asmodeus), legalizaci potratů (dětské oběti Molochovi) a zpochybňování nejen mužské a ženské role, ale i biologického pohlaví jako takového.^[15]

O Nefilim se tvrdí, že jejich duše musí vandrovat po zemi, neboť se vymykají Božímu řádu a jsou mimořádně zkažené. Nemyslím, že toto má oporu v křesťanské teologii, ani v exorcistické praxi. Možná, že Nefilim vždy byli příbytky pro duše démonů, a jejich příběh ukazuje, co jsou schopni nám udělat v tělesné podobě. Nevím, nejsem teolog.

Dávné technologie v moderním hávu

Každopádně okultisté nejsou jediní, kdo usilují o setkání s těmito bytostmi. Máme svědectví, že okultní praktiky jako komunikace s duchy, astrální projekce a čtení z akášických záznamů provozovali i známí vynálezci.

Jack Parsons, jenž stál u zrodu raketové vědy a stal se předlohou pro Howarda Starka, otce Tonyho Starka alias Iron Mana. Parsons neměl oficiální vzdělání, přesto se zabýval výzkumem raket. Byl velmi aktivní okultista a člen zednářské lóže, která ho v jeho vědecké činnosti podporovala. Jeho raketový motor vznikl na základě komunikace s duchovou bytostí, která údajně stavěla rakety v předpotopní době. Kvůli svému okultismu, kterým se netajil a kvůli kterému patrně i záhadně zemřel, dnes není tak známý.

John Logie Baird, vynálezce televize, se účastnil seancí. Jeho vynález je vlastně napodobeninou okultních zrcadel sloužících ke komunikaci s duchy. Z výzkumů víme, že zejména muži mají při sledování pohyblivých obrázků schopnost téměr „vypnout“ mozkové vlny, ale to nemusí být za všech okolností negativní proces, pokud člověk vyloženě neupadne do transu. Schopnost vypnout mozek, čili uzavřít se ve své „box of nothing“, je jeden z důležitých rozdílů mezi muži a ženami, které ženy, jejichž mozek neustále bzučí aktivitou, nedovedou pochopit, natož ocenit, jaké dobro pro mužské duševní zdraví znamená. Ale vážněji, o Bairdovi jsem kdesi četl, že své děti nenechával na televizi koukat. To o lecčems svědčí.

Ve švýcarském CERNu, kde hluboko pod zemí stojí obří urychlovač částic, se konají rituály okultního charakteru. Objekty CERNu jsou postaveny na místě, kde v minulosti stál chrám řeckého boha Apolóna. Před CERNem stojí veliká socha indického boha Šivy. Šiva je bůh ničitel, opakem Brahmy, stvořitele. Málokdo ale ví, že protějškem Šivy v řeckém Pantheonu je právě Apolón. Mají stejné atributy, např. zalíbení v hudbě a lukostřelbě. Jaké tajemné pokusy se odehrávají pod pláštíkem seriózních fyzikálních pokusů? Otevírají portál do jiných dimenzí? K těm samým bytostem, se kterými udržují komunikaci při okultních rituálech u paty sochy boha Šivy?^[16]

Jacques Bergier, chemik a autor knihy Jitro kouzelníků, se prý setkal s alchymistou jménem Fulcanelli, který ho upozonil na relativní snadnost uvolnění atomové energie pouhým geometrickým uspořádáním jistých čistých materiálů. Fulcanelli prý vystoupil jako stín z temného kouta jeho pracovny, jeho jméno možná znamená Vulkán, jeden z bohů, kteří měli na starosti metalurgii a výrobu zbraní a nástrojů. Bergier od té chvíle začal experimentovat s jadernými reakcemi.^[17]

Nikola Tesla, jehož asi není třeba představovat, prý provozoval astrální projekce a měl schopnost číst z akášických záznamů.

Edgar Cayce sice nebyl vědec, ale také se prý dokázal napojit na akášické záznamy. Od dětství byl ve spojení s bytostmi, které prý mu pomáhaly vypracovat školní úlohy. Později mu prý ukázaly starý svět, Atlantidu, její technologie jako antigravitaci, zdroj energie a archiv se záznamy jejich znalostí. Prý je ukrytý pod Sfingou, kde se také nachází i létající stroj.^[18]

Cayceova tvrzení víceméně potvrdila Maria Orsic, která na seanci obdržela zprávu, že archivy předpotopních znalostí jsou uloženy na 3 místech světa, 2 z nich jsou pod Sfingou a kdesi na Yucatánu, třetí neuvedly. Orsic měla také předat německým vědcům zprávu o létajícím stroji ve tvaru talíře na antigravitační pohon. To se stalo během druhé světové války nebo před ní. Odtud zřejmě pocházejí spekulace, že nacistické Německo vyrobilo stroje na antigravitační pohon, pro které vybudovali základnu na Antarktidě a později s nimi odletěli na Měsíc.^[19]

Podle tzv. psychotronické archeologie existuje souvislost mezi egyptskou a mayskou civilizací a tato svědectví takovou souvislost potvrzuje.

Příkladů bych mohl uvést mnohem více, ale stačí snad jen dodat, že mnozí tito komunikátoři s duchovním světem věřili, že hovoří s mimozemšťany. To je zřejmě specifikum moderní doby. Däniken sám tuto myšlenku preferoval a domníval se dokonce, že tyto bytosti z jiné galaxie či z jiné dimenze jsou tvůrci lidské rasy.

Po rebootu

Na závěr je potřeba zmínit, že se situace po Potopě brzy začala komplikovat. Obři se totiž znovu objevili na scéně. První skutečný titán byl Nimrod, označovaný jako „gibbor“, tedy mocný muž. Kořen slova „g-b-r“ souvisí se silou, mocí a převahou. Mocný muž, bohatýr nebo obr, „gibborim“ se v Septuagintě překládalo jako „obři“. Byl bohatým lovcem před Hospodinem, založil Ninive a postavil slavnou Babylónskou věž.

Jenže Nimrod, velký lovec a bohatýr, ji nepostavil z nějakých nezištných důvodů. Postavil Babylonskou věž, aby „vystoupil do nebe a bojoval s Bohem“. Vidíme zde stejnou pýchu, kterou se vyznačoval nachaš. Nimrod tedy byl tyranem, jeden ze potomstva hada a nepřítel potomků ženy.

Byl tedy pokládán za jednoho z potomků Nefilim a v rabínské tradici se spekulovalo o tom, zda se krev Nefilim nepřenesla do nového věku skrze jednoho nebo více cestujících na arše Noemově. V podezření jsou hlavně 3 manželky Noemových synů, se kterými se mladíci oženili pouze několik dní před začátkem Potopy. Někteří rabíni neoprávněně vidí v samotném Noem nositele genů Nefilim, neboť v mimobiblickém kontextu jeho otec Lámech podezírá svou ženu, zda není jeho syn splozený Strážcem.

Ale vraťme se ke stavbě Babylonské věže. Genesis 11 říká, že celá země byla jednotná v řeči i v činech. Začali stavět věž z pálených cihel a asfaltu, jež měla mít vrchol v nebi.^[20] Za tuto opovážlivost jim Hospodin zmátl řeč a lid rozehnal po celé zemi. Odtud jméno Bábel, tedy Zmatek.

Ač o tom tradice nemluví, tento poněkud kusý příběh může mít následující pozadí. Protože se národy Noemových potomků odvrátily od Hospodina a hledali tajné poznání u padlých andělů (podle knihy Henoch), rozdělil Bůh zemi podle počtu synů božích (zhruba 70). Pohanské národy se ocitly pod nadvládou synů božích a museli je uctívat. Proto se říká, že bohové pohanů jsou démoni. Bůh sám si ponechal Izrael, Jákobův podíl, a stal se jejich Bohem. To znamená, že kromě Izraele je každá část země pod nadvládou jednoho Strážce.

Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele nebo také synů božích. (Dt 32,8-9)

A také:

Každému národu ustanovil správce, ale Izrael je podílem Hospodinovým. (Sír 17,17)

Smlouva s Abrahámem se odehrála po pádu Babylonské věže, kdy jsou národy rozděleny podle svého jazyka. Bůh začíná kultivovat své dědictví v opozici vůči pokrevním liniím odvozeným od Strážců. Izraelci nesmějí uctívat nebeská světla, neboť Lucifer (Jitřenka) byl jedním z těchto světel. Víme, že slovo svatý znamená oddělený, a nyní je snadnější pochopit, proč Hospodin trval na oddělenosti Izraele od okolních pronárodů, proč tvrdě trestal výrobu model a uctívání jiných bohů.

I praxe cherem začne dávat větší smysl. Cherem je nábožensky motivovaná válečná praxe. V podstatě znamená totální anihilaci protivníka, nejen žen a dětí, ale i jeho majetku, měst, jež musela být rozbořena a vypálena, dobytka, jenž musel být pobit a polí, jež musela být spálena. V dobách, kdy vítěz bral válečnou kořist, ženy a děti jako otroky, bylo takové jednání velice zvláštní. A pokud vynecháme tvrzení antisemitů, že Izraelité mají nenávist k sousedů v genech, jde právě o geny, mravní zvyky a náboženství okolních pronárodů, jako Kananejci nebo Amalekité, které Bůh nemohl strpět v okolí vyvoleného národa, Jeho národa. Hospodin neurčoval Izraeli jeho válečné akce náhodně, Jozue měl za úkol vyhladit přesně ta území, která obývali noví Nefilim. Ničení Nefilim pokračuje až do dnů krále Davida.

Hugh Owen z Kolbe Centre se domnívá, že šlo hlavně o mravní zpustlost těchto pronárodů a nikoliv o jejich genetické dědictví. Vyjmenovává množství velmi podivných a často zvrácených zvyků starověkých národů. Tuto hypotézu zajisté nelze šmahem odmítnout, neboť odpovídá běžnému chápání potomků nachaše.

Věc má přesah do dnů Kristových a vlastně až do současnosti. Kristovo přikázání „jděte a křtěte všechny národy“ dostává také maličko jiný smysl. Křest dává neviditelné a nesmazatelné znamení náležitosti k Božímu lidu, které je ovšem viditelné pro obyvatele duchovního světa. Každý pokřtěný člověk je vyrvaný ze spárů nachaše a vrácený Bohu. Nejen ve spirituálním smyslu, jak to dnes my chápeme, ale i smyslu, řekněme, „spirituálně-právním“, ve smyslu určité smlouvy nebo zákona. I na Kristovu oběť, již jsme nedávno slavili, můžeme v tomto světle nahlížet maličko jinak. Tento „právní“ přístup není negací spirituální, ani mravní stránky věci. Spíš je obohacuje a ukazuje v pravém světle nutnost existence církve jako společenství, jako nového Izraele. Izraele, jaký měl být, Izraele, který přešel do útoku a vyrval spoustu lidí ze spárů temnoty. Nikoliv zbraněmi a násilím, nýbrž láskou, pokorou, službou, křtem a ostatními svátostmi.

Ne, že by členové církve byli vždy dokonalí. Ale pokud v minulosti přeháněli horlivostí, pro současnost je spíše typická vlažnost. Jakoby církev zapomněla na úkol křtít všechny národy, všechny lidi, a dává nemístný prostor zednářskému projektu náboženské svobody a tolerance. Zapomněli jsme, že tolerujeme Satana a jeho pohůnky? Satan nedovede tvořit, dokáže jen napodobovat. Proto lze v ostatních velkých náboženských systémech objevit zrnka dobra, pravdy a krásy, ale to nestačí k jejich rehabilitaci. Neznamená to, že jsou rovnocennými stezkami k Bohu.

Závěrem

Žijeme ve fascinujícím světě!

Navenek se tváří (u)spořádaně a působí skoro nudně. Nebo je nám tak alespoň prezentován: vše podstatné už o světě víme a co zatím nevíme, k tomu se dopracují týmy vědců v blízké budoucnosti. Nevědomost a pověra, které jsou jediným skutečným zlem, budou jednou pro vždy zažehnány. Nezbyde žádný prostor pro nesmysly zrozené z neznalosti, pověrčivosti a strachu, jako jsou bohové, duchové, upíři, vlkodlaci atd.

Při bližším zkoumání však zjistíme, že je to jenom fasáda, jenom obraz, který je kladen před naše oči, abychom zůstali poslušnými konzumenty a uspokojovateli svých nízkých potřeb. Svět je ve skutečnosti mnohem větší, tajemnější, nebezpečnější a moc toho o něm nevíme. Co víme, jsou často pouhé bludy úřední obludy. Už jsem na tomto blogu několikrát zmínil, že 20. a 21. století budou jednou slouti nejprolhanějším obdobím v historii lidského rodu.

Tím nechci říci, že vše, co jsem tu napsal, je pravda. Jsou zde uvedeny seriózní informace i méně seriózní spekulace, ale přinejmenším kostra tohoto příběhu je blíže pravdě než to, co nám říká oficiální historie.

Ale pokud je pravda známa, jak jsem uvedl hned na začátku, kde jsou všechny ty starobylé technologie? Proč nenacházíme přepotopní mobily a tablety? Nejsem sám, kdo si myslí, že pravděpodobně ve sklepeních muzeí jako Smithonian. Nikoli vše, co archeologové najdou, se dostane na veřejnost.

Zdá-li se ti, milý čtenáři, že je můj pohled na svět až příliš temný, pak věz, že Stvořitel je stále pánem nad historií. Nic se nestane bez Jeho vědomí, a proto si z toho mnoho nedělám. Každé drama potřebuje jistou katarzi a drama dějinné, dějiny spásy nejsou vyjímkou. My, věřící, máme jistou výhodu, že toto víme. Víme, že na konci její Neposkvrněné srdce zvítězí.

Jsem tedy opatrným optimistou. Být praktikujícím křesťanem také znamená být pod zvláštní ochranou! Tyto bytosti se obávají svátostin jako modlitba, knězem požehnaný kříž, svěcená voda apod. a nemají přístup do lidských příbytků. V tom má pravdu van Helsing, postava z románu Drakula Brama Stokera. Přesto nebo právě proto je potřeba nedělat hlouposti, např. si nepouštět do domu dítě z černýma očima…

Nikoliv úplný seznam zdrojů, ze kterých jsem čerpal:

• » Shattered History
• » Unam Sanctam Catholicam

A mnoho dalších přednášek a interview s dr. Heiserem, Robem Skibou a dalšími na Youtube.

EOF