Monstra

Poslední dobou bylo na tomto blogu ticho. Mívám nyní po večerech méně volného času, takže frekvence mého psaní bude asi nižší.

Dramatický úvod

Jisté pozdvižení na pravici způsobily nepokoje v Dublinu po rasové vraždě irských školáků alžírským přistěhovalcem. Varadkar, irský premiér indického původu však tvrdí, že Irsko má ve skutečnosti problém s pravicovými demonstranty a ne s barevnými migranty, protože původní evropské obyvatelstvo a jeho případná vzpoura proti zaváděným pořádkům je vždycky ten hlavní problém. Výsledkem bude státní dohled nad obsahem mobilních telefonů občanů Irska, protože volné šíření pravicových memů je to, co táhne irskou společnost ke dnu, že?

Někdo může namítnout, že Varadkar je Ind. Není ovšem pochyb, že stejný nesmysl bychom vyslechli i od politika s tisíciletým irským rodokmenem. To nás přivádí k otázce: v jakém mentálním ghettu západní elity vlastně žijí? Je skutečně tak obtížné pochopit, že migrace je problém? Že nepokoje dopadnou i na jejich politické a byrokratické kariéry?

Břímě chytrého muže

Inteligentní lidé totiž jen obtížně chápou, že jiní, zjevně také inteligentí lidé, mohou být tak nechápaví. Musí v tomu být zlý úmysl! Proto část disidentů konstruuje neuvěřitelné konspirační teorie. Není pochyb o tom, že v tom může být zlý úmysl. Jsem přesvědčen, že i je, ale pouze u malé části elit. Proč však Varadkarové a jejich kolegové nevidí, že jejich stupidní politika ohrožuje i jejich kariéry?

Protože většina věří, že nic takového jako kolaps nehrozí, že jejich politika je realistická. Inteligentní lidé jsou zjevně velmi dobří v konstrukci svých vlastních vnitřních virtuálních realit, které pak zdatně soupeří s realitou skutečnou. Ta ovšem mívá nepříjemnou tendenci nakonec převážit, takže ani toto není odpověď zcela uspokojující.

Chytří lidé jsou také velmi pyšní na svou inteligenci.[1] Stačí vytvořit iluze, které této jejich přednosti lichotí a oni v domnění, že jejich mocné neuronové spoje opět zabodovaly, se lačně ženou za novými nápady jako smečka psů za kořistí. Možná proto také dychtivě a bez skrupulí vítají a zavádějí každou novinku, která se objeví na trhu. Tím více, čím méně jsou obtěžováni zaostalými konzervativci s jejich překonanými morálními předsudky. Pyšný rozum nerad naslouchá jinému, neboť ve svém osamocení shlíží na ostatní z intelektuálních výšin, kde nemá sobě rovného.

Ponechme zatím stranou, kdo je schopen takové iluze vytvořit, a spokojme se s vysvětlením, že je to někdo chytřejší než naše elity.

Magické myšlení

Staří vládci pěstovali dynastickou politiku, vojensky dobývali a ztráceli území. Ať už tyranizovali své poddané nebo vládli spravedlivě, nezpochybňovali základní předivo reality. Jejich hříchy zůstávaly v určitých mezích.

Zhruba od 17. století je tady nový druh myšlení, nová filozofie, nový světonázor. V jeho jádru je iluze a porušení tabu. Ale nic z toho nevykrystalizovalo přes noc. Např. Řím 17. století byl zajímavou směsicí křesťanského a starověkého okultního myšlení. Už jsem se zmiňoval o tom, že Newton byl také alchymista, jako mnozí další. Tzv. okultní a vědecké patrně nejsou v takové opozici, do jaké je staví popularizátoři vědy. Obojí je v jádru snaha stát se pánem stvořené reality a ta je do jisté míry magická. Stejně jako někteří vědecko-fantastičtí autoři si myslím, že se věda může dosti přiblížit magii, jakmile opustí materialisticko-mechanistické paradigma, které ji omezuje.

Každopádně tento étos se přenesl do politické a společenské roviny. A současné elity se nijak netají svou snahou vylepšit skutečnost. Virtuální realita, umělá inteligence, biologické experimenty. Změna energetické a ekonomické struktury, sociální experimenty a univerzální světová techno-byro-demo-kracie.[2] To už nejsou věci, které někdo kutí za zavřenými dveřmi. Stávají se součástí našich životů stále rychlejším tempem. Jako bychom se ocitali ve stále hustším předivu iluzí. Revoluce požírá své děti atd. Elity a jejich sympatizanti tento vývoj sledují s nadějí, my ostatní se vzrůstajícími obavami. Obětí tohoto maelströmu, jak už bylo řečeno, se nakonec stanou i ti, co tyto novinky tak dychtivě zavádějí, což naznačuje, že elity nejsou skuteční strůjci naší zkázy.

Pokud ne oni, tak kdo? Na tuto otázku jsem už na tomto blogu mnohokrát odpovídal, ale tentokrát se k ní pustíme oklikou přes svět umění.

Nestvůry

Umělci dávní i současní představují zlo v mnoha podobách, ale ve skutečnosti je jen několik základních typů monster.

Evoluční zabijáci

Ve filmu Čelisti je zabijákem pouhé zvíře, žralok, možná poněkud ojedinělý v touze po lidské krvi. Toto ani není monstrum v pravém slova smyslu. Vetřelec ze stejnojmenného filmu či psychomůry z Miévillova díla Nádraží Perdido jsou děsivější kvůli svým neobvyklým schopnostem a původu, ale jejich větší ničivá síla nejde nad rámec instinktů přežití v ekosystému. Děsí nás pouze, že jsme to my, kdo je pro změnu situován do role obětí těchto dravců. Jaké to je, člověče, když nejsi na vrcholu potravního řetězce?

To je docela užitečná meditace, neboť člověk na vrcholu potravního řetězce není, bráno v rámci totality vesmíru.

Genetické a podobné experimenty

Klasickým představitelem je Frankenstein, humanoid, který neměl vzniknout. Hollywood také chrlí všelijaké příšerky: geniální, ale šílení vědci a selhání jejich temných experimentů. Skřeti z Tolkienových knih jsou podobně znetvořené vyšší bytosti, elfové.

Samvěd na jednom místě Pána prstenů říká Gandalfovi, aby ho neproměňoval v něco nepřirozeného. Všechny tyto příšery mají společné to, že je jim odejmuto dobro jejich přirozenosti až k bodu, kdy nejen vypadají, ale také jednají zvráceně. Jinými slovy tato monstra jsou nepřirozená, zvrácená a jejich tvůrci černokněžníci. Tyto příběhy jsou varováním, že si nelze zahrávat se stvořením bez následků. K této myšlence se ještě vrátíme.

Hříšné a zkažené lidské bytosti

Tyrani, mafiáni, nájemní, sérioví či masoví vrazi. Proč je mnoho lidí fascinováno právě tímto typem zla? Přiznám se, že jsem býval nadšeným čtenářem detektivek, ale preferoval jsem spíše chytré zločiny v podání A. C. Doyla či A. Christie než pitvání se ve zvrácené duši sériových vrahů typu Čikatilo nebo Ted Bundy. Hitler mě nikdy nefascinoval.

Tato monstra vypadají jako normální lidské bytosti, snad právě to lidi tolik děsí a fascinuje zároveň. Jde o zlo reálné, a přitom nejrozšířenější. Tím pádem mocnostem v povětří nejužitečnější.

V podstatě se do této skupiny řadíme my všichni, protože rozdíl mezi námi a nimi je ve stupni, nikoliv v druhu. V Božích očích jsme zlí, i když si sami tak nepřipadáme.[3] Oproti zmíněným lidským nestvůrám jsou naše zlo a naše hříchy banální a nepatrné, avšak v konečném důsledku o nich méně ničivé.

Prokleté či zakleté lidské bytosti

Dracula, kníže všech upírů či bezejmenné monstrum, zakletý kníže z příběhu Panna a Netvor.

Toto je spirituální obdoba genetických experimentů. Nebo možná jejich vyšší level. Můžeme se pouze dohadovat, zda v realitě tací tvorové existují nebo jsou pouhým výtryskem umělcovy fantazie. Patrně vyjde na stejno, jsou-li uměleckým odrazem skutečných lidí posedlých nečistými duchy, kteří občas mívají nadpřirozené schopnosti, nebo něčím skutečným.

Zajímavé je, že jsou tyto bytosti nuceny se živit lidskou krví či lidským masem, ideálně nevinných lidí, panen, dětí atd. Lidojedi se živí masem svých nepřátel, aby získali jejich síly.

Tento malý detail je důležitý. Podle některých tradic sídlí duše v krvi. Při mši svaté pojídáme tělo a krev našeho Pána, který se sám stal krvavou obětí. Mše svatá je však oběť nekrvavá, která nám má zprostředkovat malou porci Nebe na naší pozemské pouti. Nevědomky či záměrně zde zlo napodobuje tuto oběť našeho Pána? Či zvířecí oběti Starého zákona?

Podobně není náhoda, že k obřadům černé magie jsou potřeba nevinné děti, ideálně chlapci, mladíci, co dosud neměli žádnou sexuální zkušenost. Netvora ze zakletí vysvobodí krásná panna. To je narozdíl od černé mše pozitivní vyústění příběhu, ale společným jmenovatelem je tu čistá, nevinná oběť. Nejen křesťanská kultura považovala fyzické panenství, neposkvrněnost za ctnost, která měla svou váhu. Je příznačné, že dnešnímu člověku je panenstí na obtíž a součásná kultura ho považuje za něco nenormálního.

Padlí andělé

U padlých andělů se nechci zdržovat příliš dlouho, neboť jsem už o nich psal jinde.

Snad si stačí zopakovat, že andělé jsou duchové bytosti obdařené rozumem a vůlí. Jejich intelekt nefunguje jako náš, že odvozuje obecné pravdy z jevů pozorovaných smysly. Oni chápou formy věcí přímo. A když je Bůh stvořil, ještě před stvořením fyzického vesmíru, postavil je před volbu. Charakter jejich intelektu jim dovolil pochopit důsledky jejich volby v celém rozsahu. Přesto mnozí z nich volili proti Bohu, ač přesně rozumněli tomu, co je čeká. Proto také nebudou činit pokání a tím pádem jim nemůže být odpuštěno. Nevolili by jinak. Říkáme jim padlí andělé či démoni.

Prvním z těchto padlých andělů byl Lucifer, Světlonoš, který se stal jejich knížetem.

Světlonoš

Náš Světlonoš ovšem není z ranku dříve zmíněných tupých nestvůr, jejichž nenávistné ničení je slepé jako výbuchy (bez)mocného hněvu. On je inteligence, velice mocná a prastará inteligence. Také inteligence, která nenávidí. Nenávidí mimo jiné i nás, protože On nás má rád. Jeho nenávidí úplně nejvíc, protože ač největší z tvorů, Světlonoš je pořád jenom tvor. Nebo netvor, chcete-li. Každopádně nikdy nemůže mít dokonalost a krásu Toho, jenž nebyl stvořen.

To je jeho motivace. Chce nás pokořit, mučit, připravit o štěstí a radost, ale hlavně přimět k takovému jednání, aby nás On byl donucen navěky zavrhnout. Chce se mu pomstít tím, že ukáže selhání experimentu Stvoření 1.0.

Iluzionista

Mark Bisone ovšem přišel se zajímavou teorií týkající se samotného pána padlých andělů, Satana, dříve Lucifera čili Světlonoše a tady se pomalu vracíme k tomu, co jsme nakousli v úvodu.

Andělé, poslové, byli stvořeni za určitým účelem. Světlonoš prý měl na starosti světlo. Musel tedy mít schopnost manipulovat se světlem, kterou svým pádem zajisté neztratil. Zatímco před pádem měly jeho světelné schopnosti přenášet krásu, poté co? Světelné iluze? Ta myšlenka se přímo nabízí. Jsou naši vládcové v zakletí jakýchsi světelných iluzí? Stínohra promítaná na pozadí jejich intelektu?

Slepá ulička

Monstra jsou ovšem mezi námi!

To alespoň tvrdí Mark Bisone a jako příklad uvádí práci biologa Michaela Levina, který experimentuje s vlivem elektřiny na tvar organismů. Říkají tomu nová bioinformatika tvarů. Výsledkem jsou skutečná monstra, organismy s okem uprostřed břicha apod. Levin je zjevně černokněžník. Není to žádný nýmand, nýbrž všemi poctami ověnčený vědec a vedoucí výzkumu v Tufts University.

Mark Bisone není první, kdo považuje genetiku za slepou uličku. Je možné, že DNA je pouze vrstva mezi prchavým světem elektromagnetismu a biologickou tkání a nikoliv skutečný stavební plán organismu. Cosi jako multigenerační paměť, stopa či fosilie, kam se otiskly volby našich předků. Skutečný tvar organismu je produktem elektřiny. Samotná elektřina je možná také pouhé médium, které duše používá k formování své materiální stránky.

Zdá se, že Mary Shelley nebyla před 200 lety daleko od pravdy se svým monstrem, Frankensteinem oživeným elektrickým výbojem. Kdesi na Amazonu jsem narazil na knížku doktora, který léčí elektrickou energií a tvrdí, že kdyby dokázal obrátit směr toku elektřiny v lidském těle, mohlo by dojít k obnově chybějící končetiny.

Elektromagnetismus je vůbec zajímavý fenomén. Je docela dobře možné, že je moderní fyzika ve slepé uličce, jak ukazuje Hans G. Schantz ve svém díle Fields and Energy. Schantz není jediný, kdo prezentuje alternativní teorii elektromagnetismu a kvantové mechaniky. Mimochodem, kvantová mechanika, jak vznikla v první polovině 20. století, vychází z určitých metafyzických předpokladů, které sice umožňují psát cool knihy jako Tao fyziky o souvislostech se starověkými filozofiemi Dálného východu, ale díky tomu uvízla na mělčině.

Extrémní předsudek evoluce

Nedivil bych se, kdyby se nakonec ukázalo, že 20. století představuje v mnoha ohledech intelektuální bankrot. Kdoví kolik převládajících teorií je poplatných spíš předsudkům jejích protagonistů, než realitě.

Evoluční teorie je mezi takovými na prvním místě. Jejím účelem v podstatě bylo nahradit převládající paradigma stvoření světa Stvořitelem v 6 dnech. Tohle je téma, které si žádá větší prostor, proto ho v tuto chvíli opustíme a podíváme se na některé implikace Stvoření světa v 6 dnech.

Čteme-li Genesis, brzy zjistíme, že lidský život před Potopou byl mnohem delší než před ní. Adam a jeho potomci žili přes 900 let, zatímco věk po Potopě se pohyboval, alespoň z počátku kolem 120 let. Kdesi jsem slyšel nebo četl, že podle jistých výzkumů by se lidé mohli dožívat kolem 800 let, kdybychom nestárli, ale docházelo pouze k opotřebení našeho organismu. A geneticky je prý naše stárnutí naprogramováno na nějakých 125 let. Naneštěstí délku našeho života ovlivňují i další faktory, takže většina z nás to nedotáhne ani na devadesátku. Nicméně obě tato čísla pozoruhodně odpovídají biblickým údajům.

Další implikace je, že naši předkové byli zřejmě inteligentnější a zdatnější než jsme my. Asi nejde o zcela lineární proces, ale že existuje něco jako genetická entropie, ukázal dr. John Sanford ve své knize Genetic Entropy. Tady je třeba podotknout: i když DNA možná není základním stavebním kamenem života, neznamená to, že z ní nelze vyčíst užitečné informace. Genetická entropie v podstatě znamená, že s každou další generací se do našeho genetického kódu zapisuje stále více chyb. A naopak, z mitochondriální DNA lze podle rychlosti množení těchto chyb zpětně odvodit, že pramáti Eva žila někdy před 6 000 lety. Opět pozoruhodná shoda.

Z teologie víme, že první lidé v Ráji měli od Boha vlité znalosti. Přičteme-li, že žili déle a jejich těla a mozky byly schopnější než naše, není nepravděpodobné, že zde kdysi dávno, před Potopou, existovaly civilizace, které mohly tu naší v mnoha ohledech předčít.

Atlantida

Laskavý čtenář snad odpustí, když ke všem dosud uvedeným spekulacím přidám ještě jednu: o velké civilizaci minulosti. O tom, že doba kamená byla docela jiná, jsem tady už psal.

Jaká by taková civilizace mohla být? Jaké měla technologie? Jak skončila? Proč ji nemůžeme najít? Pokusíme se pouze o letmý náčrt a vezmeme to od konce.

Potopa musela být celosvětové kataklyzma. Existují alespoň 2 modely, které ukazují, jak se původní Pangea změnila ve současné rozložení kontinentů. Při tak prudkých pohybech zemské kůry mohly zmizet celá města či ostrovy a nezbylo po nich ani památky. Nebo leží někde za dně moře zakryté stovkami metrů sedimentů, které je zaplavily během pár dní.

Otázka technologií je zajímavá. My používáme velmi komplikované technologie vyžadující víceméně globální infrastrukturu. Např. součástky k autmobilu se vyrábějí na různých místech. Vyžadují existenci rozsáhlé energetické sítě a globální dopravy. Auto samotné je velmi komplexní technologie složená z mnoha materiálů, velice těžkopádná a křehká. Totéž lze říci o většině našich technologií. Řekl bych, že to souvisí s naší materialistickou filozofií.

Starodávné technologie mohly být jiné, subtilnější, více připomínající magii. Představme si něco jako Asgard filmových tvůrců komiksového snímku Thor, kde se válečnický étos Seveřanů a hierarchické uspořádání jejich společnosti promítlo do jejich přístupu k technologiím. Možná bychom si ani nedovedli představit, že něco je technologie, protože to z našeho pohledu jako technologie nevypadá.

Pokud je gravitační síla nějakým způsobem propojená s elektromagnetickou silou, dost možná mohli tehdejší lidé létat s pomocí antigravitačního pohonu. Tím pádem bychom nenašli žádné silnice. Naše technologie je všudypřítomná, tehdejší pokročilá technologie také mohla být omezená pouze na určitou společenskou vrstvu. Tedy žádná pračka v každé domácnosti.

Možná uměli zkapalnit či rozpustit kámen, a proto nikdy nenajdeme betonové stavby. Jedna z teorií o vzniku egyptských pyramid tvrdí, že přesnost lícování stavebních kvádrů je daná tím, že kvádry nebyly tesané, nýbrž odlité.

Jaký mohl být jejich zdroj energie? V animovaném filmu Atlantida: Tajemná říše se objevuje krystal jako zdroj energie. Nemám tušení, jak by taková věc mohla fungovat, krystal mi připadá vhodný spíš jako úložiště dat a myslím, že na to dokonce existují patenty. Ale jsem přesvědčen, že nepálili uhlí, ani nestavěli jaderné elektrárny. Na internetu je hromada videí o volné energii. Většina z nich je clickbait, ale koncept může být reálný. Možná existuje způsob, jak koncentrovat nějakou volně dostupnou energii.[5] Krystal pak může fungovat jako svého druhu čočka soustřeďující sluneční paprsky. Nebo měli úplně něco jiného, o čem zatím nemáme ani tušení.

Fantastická zvířata

Nyní se vraťme zpět k našim úvahám o neexistenci evoluce. Jedna z dalších implikací je, že dinosauři byli naši současníci! Tedy alespoň do Potopy. Ostatně „dinosaurus“ je retardovaný termín. Každý ví, že to byli draci. Měli 9 hlav a chrlili oheň? To může být už básnická licence.

Nebo elektrická mutace, mohu-li tak nazvat Levinovu práci! Možná ona fantastická zvířata, co známe z pohádek a příběhů J. K. Rowlingové: gryfové, bazilišci, salamandři, draci byly mutace skutečných tvorů. Možná, že jedním z důvodů, proč Stvořitel seslal na Zemi Potopu, byla „tvořivost“, tehdejšího pokolení, které si tímto způsobem tropilo posměch z Božího díla. Podobně jako dnes Levin a jemu podobní. I kdyby se Levinovi podařilo nalézt způsob, jak nechat psovi narůst na ocase kočičí hlavu, pořád to není stvoření něčeho nového. V lepším případě jde o plagiátorství, ale v každém případě je to degradace stvoření, která v konečném důsledku nemůže vést k ničemu dobrému.

Zdá se totiž, a tady navazuju na předchozí diskuzi o nepřirozenosti uměle vytvořených „tvorů“, že formy jsou sice tvárné, ale existuje určitá sbíhavost k ideálnímu tvaru dané formy a odklon od ní znamená, jak už bylo řečeno výše, degradaci, nedokonalost, nemoc a šílenství. Devítihlavý drak je sice z vizuálního hlediska děsivá nestvůra, ale z biologicky funkčního hlediska suboptimální forma draka jednohlavého. Proto byli princové a bohatýři schopni sekat jednu hlavu za druhou bez větších problémů.

Závěr

Tím se kruh uzavřel. Kam se člověk podívá, vidí znamení, aby se pokud možno nepokoušel „vylepšovat“ stvoření v žádném směru. Bůh sledal, že stvoření je dobré. Kdo jsme my, abychom na to měli jiný názor? Naneštěstí je zjevné, že tato znamení nejsou každému zřejmá.

Evolucionismus mimo jiné znamená, že stvoření je nedokonalé a musí se evolučním mechanismem neustále vylepšovat. Nyní, když je na scéně inteligentní tvor, může na vylepšování stvoření vědomě spolupracovat. Včetně vylepšování sebe sama. To je základní Teilhard de Chardin, kterého se jali naše elity uplatňovat v praxi, jak se zdá. Cílem teilhardistické evoluce je bod Omega.

Ať je ten bod Omega cokoliv, nechci s tím mít nic společného.

P.S. Za inspiraci k tomuto textu vděčím Marku Bisonovi z The Cat Was Never Found. Rozhodně doporučuji k přečtení.

EOF