Psohlavci

Opět použiju tento blog jako zápisník z cest po digitálních sférách a budu vyprávět příběh, jehož autorem je někdo jiný, ale který mne natolik zaujal, že ho zde převyprávím s několika vlastními dodatky. Už jsem to v minulosti takto udělal, např. zde.

• » Pohané

Tentokráte to bude příběh o sv. Kryštofovi, jenž původně slul Reprobus. Tento svatý, jenž byl velmi populární v západní i východní cirkvi po dlouhá staletí, měl jednu zvláštnost a ta ho odlišovala od ostatních světců. Viz ikona níže.

Reprobus

Skutečně se jedná o světce s lidským tělem a hlavou psa! To je velmi neobvyklé. Světci bývají zobrazováni s různými atributy a křesťanská ikonografie má své zvláštnosti, ale nevím o tom, že by byli světci zobrazováni jako zvířata.

Ale nejde o psa. Příběh uváděný dobovými prameny je mnohem podivnější. Kryštof je jméno, které světec dostal při křtu. Jeho původní jméno je Reprobus, což znamená zvrhlý, zavrženíhodný, zlý. Byl příslušníkem kmene válečníků s psí hlavou. Doslova! Tito tvorové se vyznačovali tím, že se dorozumívali štěkotem a jedli lidské maso. Byli obřího vzrůstu a velmi nebezpeční. Reprobus uvěřil evangeliu, nechal se pokřtít a nakonec zemřel mučednickou smrtí.

Historické prameny se však rozcházejí v tom, co se s ním stalo po křtu. Jedni tvrdí, že voda křtu způsobila proměnu a Kryštof získal lidskou podobu. Jiní zase, že mu hlava psa zůstala. Tento zajímavý detail se bude následujícím vyprávěním vinout jako červená nit.

Dog soldiers

Odložme stranou skepticismus vyplývající z našeho evolucionistického chápání světa. Opravdu běhali po světě humanoidi s hlavou psa, živící se (nejen) lidským masem, jejichž řečí byl psí štěkot? Vyli také na měsíc? Poslední pětník bych na to nevsadil, ale nemožné to není.

Evoluční teorie sice říká, že naším prapředkem byl šimpanz a ne pes, ale evolucionismus je i po 150 letech neprokázaná hypotéza. Jako křesťan věřím tomu, že naše prarodiče stvořil Bůh přesně tak, jak popisuje Genesis. Evoluce tedy na překážku není, ale ani Bible nikde přímo nehovoří o tom, že by Bůh stvořil humanoidní bytosti se psí hlavou, i když se tam slovo pes používá jako nadávka pro ty nejhorší a nejzatracenější. Ale k Bibli se ještě vrátíme, neboť možná obsahuje informace relevantní pro náš příběh.

Historické záznamy z celého světa se zmiňují o kmeni pololidí se psí hlavou, kteří obývali území za poslední výspou (lidské) civilizace. Alexandr Veliký psal svému učiteli Aristotelovi o bitvách s těmito tvory. Herodotos je umístil do Lybie, na okraj tehdejšího světa.

Ktésiás zanechal záznamy o svých cestách do Indie a v nich zmiňuje celou rasu těchto kynokefalů čítající 120 tisíc jedinců. Prý měli zuby větší než psi a místo nehtů dlouhé drápy. Rozumněli lidské řeči, ale dorozumívali se štěkáním. Byli obávaní lovci, ale také chovali stáda ovcí, koz a oslů. Prý žili až 200 let a spali na trávě. Chudáci se oblékali do kůží, bohatí nosili lněné oblečení.

Marco Polo je viděl na Andamanských ostrovech. Tvrdil, že v obličeji vypadají jako velcí mastifové. Kolumbus o nich slyšel v Amerikách a čínští budhističtí misionáři je zahlédli na ostrovech na východě.

Král Artuš s nimi údajně bojoval v horách kolem Edinburghu a Karel Veliký zase na severu v zemích Vikingů.

Ostatně i původ našich chodských Psohlavců sahá hluboko do středověku a není zcela jasný. Oficiální vysvětlení říká, že Chodové byli strážci hranic českých knížat, tedy cosi jako hlídací psi a odtud pochází jejich přezdívka. Nebo může souviset s plemenem chodského psa, které používali.

A proč měl egyptský bůh Anup neboli Anubis psí hlavu?

Kryštofův život

Reprobus byl zajat Římany v zemích na západ od Egypta v bojích s kmenem Marmaritae. Říká se, že chtěl sloužit tomu nejmocnějšímu králi. Když zjistil, že se jeho král bojí ďábla, dal se do služeb ďábla. Ukázalo se, že ten se bojí kříže. Od poutníka se dozvěděl, že je to symbol Ježíše Krista. Rozhodl se dát se do jeho služeb a poutník mu sdělil, že bude Kristu sloužit tím, když bude přepravovat pocestné přes rozvodněnou řeku. Jednou přenášel dítě a to dítě bylo těžší a těžší. Zdálo se mu, že nese na ramenou celý svět a jen s vypětím všech sil dosáhl druhého břehu. Dítě mu vysvětlilo: „nesl jsi více než celý svět, nesl jsi jeho tvůrce a Pána, neboť já jsem Ježíš Kristus, král, kterého hledáš a jelikož jsi konal dobré skutky, jsou ti odpuštěny hříchy. Zaraž do země svou hůl a další den bude jako stromek plná květů a plodů.“ Ježíš Reproba pokřtil a dal mu jméno Kryštof, Christophoros, tedy Ten, kdo nosí Krista. To je oficiální příběh jeho obrácení. Kryštof je patronem poutníků a motoristů, proto jsme vždycky troubili na jeho sochu u silnice, aniž bychom měli tušení o příběhu, který se k němu pojí. V oficiálním vyprávění však chybí zmínka o psí hlavě!

Příběh o jeho umučení je také zajímavý. Jeho pozemský král se stal pronásledovatelem křesťanů a v Lýkii (Země vlků!) ho dal uvěznit a mučit. K jeho zajetí bylo zapotřebí mnoho vojáků a i při mučení snášel (s nadpřirozenou pomocí) bití železnými pruty, pálení ohněm a šípy se od něho odrážely a zastavovaly se v letu. Nakonec byl na příkaz krále sťat.

Stále však zůstává otevřená otázka proměny jeho vzhledu po křtu. Německý biskup Walter von Speyer tvrdil, že byl Kryštof odměněn lidským vzhledem, jiní to však popírali a na ikonách byl zobrazován s hlavou psí. Jak to tedy bylo?

Odpovědí může být několik. Kronikáři se mohli zmýlit, psí hlava na obrazech může mít pouze symbolický význam. Kryštof občas bývá spojován se zemí Kanaán, což etymologicky velmi podobné latinskému slovu canis, pes. Ale budeme-li brát vážně předchozí vyprávění kronikářů a popustíme-li trochu uzdu fantazii, existuje paralela dobře známá i v naší kultuře, která může vysvětlovat obě protichůdné verze vyprávění. Kryštof si mohl zachovat schopnost přeměny ve vlka, neboť byl lykantrop.

Vlkodlaci

Asi není třeba vysvětlovat, co vlkodlak neboli lykantrop je. Člověk se za svitu luny mění ve vlka, aby obdařen nadlidskou silou pronásledoval své bližní. Slovo „lykantrop“ pochází ze starořeckého lukánthropos, tedy „vlk“ a „člověk“. Řecké báje nás informují, že Zeus proměnil krále Lykaona ve vlka, protože bohům servíroval lidské maso. Přesně to, co dělal Kryštofův kmen.

Texty ze 16. století zmiňují procesy se sériovými vrahy, kanibaly a údajnými vlkodlaky Gillesem Grenierem a Peterem Stumppem, zvaným „porýnský vlkodlak“. Stumpp na mučidlech potvrdil, že vraždil ve vlčí podobě. Oba byli upáleni. Ale zmínky o vlkodlacích sahají hluboko do středověku.

Středověké prameny zmiňují několik způsobů, jak se člověk mohl stát vlkodlakem:

• kletbou mocného čaroděje,
• uzavřením paktu s ďáblem,
• pokousáním
• a narozením.

Dnes se o tom příliš nemluví, ale křesťanská teologie zná rodové kletby. Prvotní hřích je v podstatě generační hřích (předávaný v rodové linii) a takto se může předávat i prokletí. Exorcisté mluví o rodinách, kde se podřízenost démonům, posedlost, předává z rodičů na potomky. Jsou známy případy posednutí nebo obtěžování ďáblem v rodinách, kde byl někdo z předků svobodným zednářem, což v podstatě znamená satanistou. Operativním principem zde je, že tělesná schránka nějakým způsobem odráží (nečistý) stav duše.^[1]

• » Satanismus

Naši předkové tedy věřili, že lykantropie se může předávat v rodinách, rodech, případně celých kmenech, a že vlkodlak je měňavec, kožoměnec , tvor měnící podobu.^[2]

Nefilim

Kniha Genesis zmiňuje Nefilim, údajné syny padlých andělů a lidských žen, což byli obři či jinak nadstandardně vybavení tvorové.^[3] To je první případ vzniku zlých, zkažených ras. O Kainových potomcích se zase traduje, že se dovedli proměňovat. A nakonec i pád Babylonské věže, zmatení jazyků a rozptýlení lidí po zemi podle některých křesťanských tradic způsobilo vznik monstrózních ras.

Přítomnost těchto porušených ras či pronárodů a jejich ne zcela košer chování a jednání (lidské oběti, kanibalismus, sodomie a další zvrhlosti) způsobila, že Bůh stihl zemi potopou. Někteří z nich zřejmě Potopu přežili a jejich obří potomci obývali země, jako byl Kanaán, kde je Izraelci na příkaz Hospodinův vyhladili. Byl-li Kryštof považován za Kananejce pro svou velikost a psí hlavu, mohlo to být kvůli původním obyvatelů této země a nikoliv pro pouhou podobnost slov „Kanaán“ a „canis“.

Lidé tyto stvůry pronásledovali a zabíjeli kvůli jejich ohavným zvykům, ale případ Kryštofa ukazuje, že po Kristově příchodu na zem i porušené pokrevní linie mohly být vykoupeny, alespoň jako jednotlivci. Křest byl a je cestou k jejich záchraně přes veškerou jejich rodovou porušenost. I jim Bůh nabízí pomocnou ruku, jako ukazuje příběh o Ježíšovi, který vyléčil dceru kananejské ženy, i když jí předtím vysvětlil, že nevezme chléb dětem, aby ho hodil psům, odkazujíc na její pohanský původ.

Voda křtu tedy smývá prastarou kletbu děděnou z pokolení na pokolení, která má původ dávno před Potopou. A možná způsobuje i fyzickou proměnu a pomáhá zbavit se odporného zvyku kanibalismu.

Duchovní nebo hmotná bitva?

Nyní už všechny díly skládačky do sebe začínají zapadat. Máme tu potomky prokletých ras, dávno vyhlazených. Máme tu rodové kletby, hřích, který zanechává fyzické změny v těch, kdo mu propadli, i jejich potomcích, tak jako Prvotní hřích zanechal šrámy i na nás.

A máme Vykupitele, který tyto neduhy léčí.

Sv. Kryštof připomíná jednu důležitou věc, na kterou moderní křesťanství pozapomnělo, jak se zdá. Duchovní bitva zuří tam venku, ve světě, nejen uvnitř našich srdcí. Úkolem křesťana je posvěcovat celou stvořenou realitu, nejen vlastní duši. Toto je téma, které zasluhuje vlastní text, ale zde je možné říci, že moderní křesťané, vědomně či nevědomky, přizpůsobili své myšlení moderní filozofii a protože moderní filozofie, počínaje Descartem, je primárně egocentrická a introvertní, i my jsme se takovými stali.

A církev, živoucí nevěsta Kristova, rezignovala na svůj úkol evangelizace a dobývání nových území pro Krista a ponenáhlu se proměnila v byrokratickou mašinérii vypisující školící programy pro věřící.

Sv. Kryštof připomíná, že bitva o duše a o stvoření zdaleka není dobojována. Člověk je fromován místem, kde žije, a místa potřebují vyrvat ze spárů ďábla, stejně jako lidé, aby svět nadále nebyl pod nadvládou toho zlého. Ve věku, kdy se stírají hranice mezi národy, kdy se zpochybňuje existence etnických a biologických realit, se na toto snadno zapomíná. Nechceme tábory svatých.^[4] Chceme, aby se církev znovu chopila úlohy, se kterou jí Kristus vyslal do světa.

Nepohodlný svatý

V katolické církvi byl sv. Kryštof potichu odstraněn z kalendáře v roce 1969, údajně z důvodu nedostatku historických důkazů. Církve pravoslavné zakázaly v roce 1722 zobrazovat světce se psí hlavou.

• » The Fallen Angel that Became the Werewolf Saint

Protože autor je divoký konspirační teoretik, vidí za tím infiltraci potomků Nefilim do náboženských institucí, kde se takto snaží potlačit všechny stopy vedoucí k jejich pravé identitě.^[5]

Myslím, že vysvětlení je mnohem prozaičtější. My, katolíci, jsme se po Druhém vatikánském koncilu snažili přizpůsobit modernímu světu a tak jsme odstraňovali ze svých tradic vše, co by mohlo pohoršovat „vědecky“ smýšlejícího moderního člověka. U pravoslavných byl zákaz patrně veden snahou potlačit nějaké lidové pověry.

Sám nejsem přesvědčen o pravdivosti tohoto příběhu. Chybí mi např. kosterní nálezy. Na druhou stranu si nemyslím, že naši předkové byli zaostalí a pověrčiví primitivové, a zároveň věřím, že je náš svět mnohem podivnější, než jsme ochotni si připustit. Takže kdo ví?

Historie Nefilim je zajímavá sama o sobě a hodlám se jí zabývat v budoucích textech.

EOF