Pohané

Král Conor Mac Nessa utrpěl v bitvě zákeřné zranění na hlavě. Kus projektilu mu zůstal v lebce a ranhojiči ho nemohli vyjmout, protože by to způsobilo královu smrt. Zůstal tam celých sedm let. Velké rozrušení mohlo jeho stav zkomplikovat až k smrti.

Léta plynula, až jedno odpoledne došlo k velice zvláštním událostem. Uprostřed dne padla tma. Skály pukaly, stromy se lámaly, hromy a blesky bičovaly zemi. Divoká zvířata vyla hrůzou a lidé byli polomrtví strachy. Kolem vyděšeného krále se tlačili duchové zabitých nepřátel. To se stalo v době Kristova ukřižování a do značné míry se zde odráží souběžné události v Palestině, včetně otevřených hrobů a mrtvých kráčejících ulicemi města.

Když vše skončilo, poslal král pro Baracha, svého druida. Došlo mu, že hrozné jevy musely mít nadpřirozený původ. Které bohy urazili a jak je možné je usmířit? Co poradí druidský mudrc?

Druidovi se dostalo zjevení, že existuje jen jeden Bůh sídlící vysoko na nebesích, který shlédl na lidi se soucitem a poslal ze svého království světla vlastního Syna v lidském těle. Narodil se ve stejné době jako král Conor. Chodil po vzdáleném východním království a učil a vedl lidi. Jeho srdce bylo plné lítosti a lásky. Pomáhal, léčil, žehnal a pracoval, aby lidé došli do království nebeského. Tamější lidé přesto ve své pýše a pomýlenosti proti němu povstali, zajali ho, mučili, ukřižovali a probodli mu bok kopím, zatímco on se modlil nikoliv za pomstu nepřátelům, nýbrž za odpuštění.

Král Conor se rozlítil nad tak hroznou nespravedlností, až vzteky zrudl. Běžel do zbrojnice, vzal meč, běžel do lesa a sekaje do větví křičel, „být uprostřed té lůzy, rozsekal bych je právě tak!“ Projektil v jeho hlavě se uvolnil a on na místě zemřel poroučeje svou duši tomuto Spasiteli.

Popis jsem převzal z tohoto blogpostu. Musím říci, že dávám přednost divoké a poněkud dětské reakci pohanů před údajně racionálním skepticismem moderního člověka.

EOF