Orel nepřistál

Mezi nejoblíbenější konspirační teorie patří zpochybňování přistání na Měsíci v roce 1969. Ačkoliv to není téma, které by mne nějak zvlášť zajímalo, a nehodlám se jím zabývat nikterak do hloubky, považuju tuto konspiračku za potenciálně pravděpodobnou. Mimo jiné i proto, že zapadá do obrazu 20. století a zejména období po Druhé světové válce jako doby velkého mlžení, polopravd i vyložených lží.

Už jsem tu psal o tom, že Lev XIII., velký papež konce 19. století upozorňoval (neboť byl sám upozorněn), že se blíží zhruba stoleté období takřka neomezené vlády těch zlých. Proroctví, dá-li se to tak nazvat, se týkalo především církve, která se už mnoho desetiletí otřásá v základech vlivem hereze zvané modernismus, ale to nebrání přelití zla do celé společnosti. Psal jsem i o tom, že iluze a lži jsou největší zbraní toho, jenž byl původně knížetem světla. A samozřejmě jeho nezměrná inteligence jako prvního ze stvořených andělů, se kterou se my, lidé nemůžeme měřit.

20. století je dobou rozvoje médií, jež jsou úzce provázaná s rozvojem technik propagandy. Média mají takřka hypnotický vliv na naše smysly a tím pádem do značné míry i na naše duše. Věděli to komunisté i nacisté a není žádný relevantní důvod se domnívat, že toho nevyužívají a nezneužívají i současné tzv. demokratické vlády.

Propaganda úzce souvisí s experimenty sociálního inženýrství, jimiž je 20. století také proslulé. Ve východní Evropě a v Asii probíhal pokus aplikovat v praxi komunistické myšlenky beztřídní společnosti, v USA došlo k rozbití tradičních etnicko-náboženských, především katolických komunit, v západní Evropě odstranění původních aristokratických režimů a v současnosti nahrazování původního obyvatelstva neboli Great Replacement. Bez propagandy a médií by něco takového nebylo možné. Koronacirkus byl poslední projekt tohoto typu.

Jinými slovy jsme ve válce. Ve válce proti realitě, již vedou určité bytosti, které se už kdysi dávno vzbouřily proti svému Stvořiteli a jejich pozemští přisluhovači. Křesťané toto vědí od počátku a koronacirkus by měl probudit všechny ostatní, kdo dosud dřímali v blažené nevědomosti a snech o postupném pokroku lidstva k světlým zítřkům. Toto je skutečný rámec, ve kterém se pohybujeme. Světlé zítřky, demokraticky zvolené vlády pracující pro dobro občanů, věda neúnavně pracující pro dobro lidstva atd. jsou všechno obrazy propagandy a laskavý čtenář je na tomto místě žádán, aby alespoň na chvíli odložil svůj hýčkaný světonázor a podíval se na dané téma, v tomto případě tzv. Moon Hoax otevřeně, a kriticky.

Já samozřejmě neznám odpověď na všechny otázky, které budou položeny v dalším textu. Teprve budoucí historikové, nezatížení našimi narativy, budou schopni objektivně posoudit, co se doopravdy stalo.

Ale ať už Američané skutečně přistáli na Měsíci nebo usoudili, že vhodnější bude investovat do hollywodské verze téhož, bylo by dobré, kdyby se lidé alespoň pokusili posuzovat sporné případy jednotlivě a šmahem neodmítali všechny konspirační teorie poukazem na absurdní tvrzení zastánců Zeměplacky. I Zeměplacka si zaslouží pozorné přezkoumání, než bude odmítnuta jako absurdní, což jsem si dovolil udělat zde.

Moon Hoax

Podle oficiální verze vyslala NASA 7 misí během 4 let a 12 lidí údajně přistálo na povrchu Měsíce. Odehrály se v letech 1969 až 1972. První mise, která dosáhla povrchu Měsíce, byla Apollo 11 v roce 1969, krátce předtím než vypršela desetiletá lhůta na dobytí Měsíce vymezená prezidentem Kennedym v roce 1961. Projekt Apollo byl ukončen v roce 1972 a od té doby se to už nepovedlo. Hned se podíváme proč.

Ztracené záznamy a zázračné technologie

NASA totiž „ztratila“ většinu záznamů, počínaje videostopáží (údajně 200 000 původních videí), konče logy, telemetrií a dokumentací použitých technologií, prý 17 000 kanystrů záznamů. Není to podezřelé? Ne, že by se nemohlo stát, že se něco ztratí, ale takhle důležitá událost a tak málo dat, že NASA musí všechno zjišťovat od začátku? Spíš to vypadá, jakoby chtěl někdo zamést stopy.

Sověti vyslali do vesmíru prvního člověka, Jurije Gagarina v roce 1961. Američané o několik měsíců později. Gagarin strávil ve vesmíru necelé 2 hodiny a obkroužil celou planetu v maximální výšce cca 203 mílí, Alan Shepard 15 min ve výšce cca 116 mílí. To ilustruje fakt, že Američané byli v oblasti raketových technologií v té době pozadu za Sověty. O 8 let později vyslali člověka na Měsíc, zatímco sovětské snahy v tomto ohledu selhaly. Žádný pes, žádný šimpanz, rovnou člověk. A od té doby — nic! Náhoda? Štěstí? Nebo Bůh způsobil zázrak, aby „svobodný a demokratický“ stát zvítězil v závodech o ovládnutí vesmíru nad totalitním bolševickým monstrem? Napínavé, ale ne příliš věrohodné.

Píše se rok 2024, tak kde jsou charterové lety na Měsíc? Proč nekolonizujeme Mars? Počítačové technologie 60tých let pracovaly s pamětí 4 kB, což je pouhý zlomek toho, co mají naše mobilní telefony. A my máme věřit tomu, že s primitivními technologiemi dokázala NASA při návratu napojit lunární modul k mateřské raketě na první pokus, bez předchozích testů? Nebo testy byly, ale opět o nich nejsou záznamy?

Obrazová dokumentace

Jeden z prvních pochybovačů byl Bill Kaysing, který pracoval pro Rocketdyne, společnost vyrábějící motory do raket v programu Apollo. Postupně se nabalovali další, až nakonec NASA uvolnila obrazovou dokumentaci, která jí údajně zbyla. To spustilo celou lavinu: moderní počítačové technologie dokážou analyzovat data způsobem, který si v šedesátých letech nedovedli představit.

Nejde jenom o vlající vlajku: na videu vlajka skutečně vlaje, viz odkaz na film výše. Jde o stíny ukazující špatným směrem, což ukazuje na nasvícení ve studiu, chybějící hvězdy a další anomálie.

Nejprokazatelnější se zdá video, které se údajně nemělo dostat na veřejnost a které zachycuje astronauty, jak s pomocí chytrého triku snímají Zemi skrz okénko v raketě, jakoby byla (podle jejich slov) vzdálená 130 000 mil, zatímco jsou na vnitřní oběžné dráze ve výšce maximálně pár stovek mil. Z takové blízkosti by Země vypadala obrovská, ale když kameru vzdálíte od okénka, tak v určité vzdálenosti a úplné tmě ořízne kulaté lodní okénko Zemi na příhodnou velikost. Kus černého papíru nebo něčeho podobného přidá stín na jedné polokouli a efekt je skoro dokonalý i bez použití sofistikovaných techologií. Třešničkou na dortu je, že astronauti na konci filmu rozsvítí, čímž celý trik odhalí.

Samozřejmě to lze celé odmítnout s poukazem na to, že video samotné je podvrh, že Bart Sibrel je osoba nespolehlivá, alkoholik nebo drogově závislý atd. I to patří do repertoáru debunkerů a fact-checherů. Ale kdo ví?

Astronauti a další dezoláti

Hovoříce o nespolehlivých osobách, jeden z astronautů, Buzz Aldrin veřejně prohlásil v roce 2019, že přistání byla animace a že jsme na Měsíci nikdy nepřistáli. Aldrin opustil NASA krátce po přistání, strávil nějaký čas v institucích zabývajících se mentálním zdravím a prý se nežinýruje sáhnout po láhvi. Nespolehlivý svědek nebo člověk zlomený něčím, co se událo v roce 1969? Kdo ví?

Sám Armstrong, první muž na Měsíci, krátce po přistání opustil NASA a zmizel kdesi na venkově v Ohiu. Veřejně vystoupil pouze 2krát: krátce přistání, kde byl velmi nervózní (proč?) a v roce 1994, kde o přistání vůbec nemluvil, zato utrousil několik tajemných poznámek o tom, že zbývá mnohé nedodělané a že je to na současné generaci. Zemřel v roce 2012 jako velmi bohatý muž, ačkoliv po svém odchodu z NASA už nikdy nepracoval. Zřejmě byl vynikající inverstor.

Známý režisér Stanley Kubrick přiznal, že se dopustil podvodu v součinnosti s vládou Spojených států, protože režíroval přistání na Měsíci jako film. Kubrick dokončil Vesmírnou odyseu v roce 1965. Měl k dispozici techniku, hangáry a především zkušenosti. Kdo ví? Podle kritiků byl opilec, feťák nebo z nějakého důvodu nenáviděl vládu Spojených států.

Komunikace

Další obrovský problém. Jak s technologiemi ze 60tých let komunikovat na vzdálenost 238 000 mil, když v současnosti potřebujeme vysílač každých pár kilometrů, abychom měli signál? O 4 kB paměti už jsem mluvil, co vysílač a baterie?

Jak všechny tyto relativně primitivní technologie mohly přežít v prostředí osvícené strany Měsíce, kde je teplota 250 °F (120 °C) a radiace. Čím tepleji nebo chladněji, tím méně mi baterie vydrží. Možná ale vydržely právě proto, že byly primitivní, zatímco naše mobily jsou sofistikované krámy. Jsem do jisté míry zastáncem technologického primitivismu, ale 4 kB jsou přeci jen trochu málo.

Jsou tam i další anomálie, např. Nixon hovořící s astronauty v raketě bez jakékoliv latence, což bylo později opraveno. Na DVD zveřejněných NASA také latence chybí při komunikaci mezi Houstonem a raketou. Přepisy těchto rozhovorů na webu NASA jsou také opravené. Stejně tak incident s vlajkou už se později neopakoval.

Zajímavé je, že v té době nejpřímější „výhled“ na Měsíc měla Austrálie, a proto raketa komunikovala se Zemí skrze zařízení, které NASA vlastnila v Austrálii. Snad je to pravda, ale vtírá se myšlenka, jak příhodné úzké hrdlo to je, když chcete do komunikace vložit předem připravenou audio či video stopáž.

Jsou prý i záznamy toho, jak astronauti vedou hovor na paralelní lince, kde dostávají zjevně instrukce, co mají dělat a říkat.

Návrat

O návratu modulu k mateřské raketě jsem se zmiňoval. Další otazník visí nad vstupem do zemské atmosféry. Bez počítačových systémů, raket, brzd, kontrolních mechanismů a s pochybnou ochranou pláště prostě „vlítli“ do atmosféry rychlostí 24 000 m/h, vystaveni teplotě 5000 °F (2800 °C). Jak to přežili?

A jak dopadli zrovna na místo, kde shodou okolností hlídkovala americká loď? Těžko se ubránit dojmu, že shození modulu do vody na příhodném místě z vojenského dopravního letadla zní jako jednodušší a přijatelnější vysvětlení.

Podivné náhody

Tady se dostáváme do poněkud temnějších vod.

Program Apollo začal neštěstím. Posádka Apollo 1 se uškvařila v kokpitu lodi. Stalo se tak 2 týdny poté, co její člen, Gus Grissom veřejně oznámil, že neexistuje způsob, jak by tato loď mohla letět na Měsíc, protože nedokáže komunikovat ani s budovou, která stojí vedle ní. Náhoda?

Jeho žena později sdělila veřejnosti, že agenti FBI prohledali jejich dům v den manželovy smrti a odnesli veškeré jeho záznamy. Byla to holt těžká doba, sovětští agenti se jen rojili a bylo nutné zabránit, aby se důležité informace nedostali do nepovolaných rukou, že? To se stalo v roce 1967.

Pak je tu Thomas Baron, manažer řízení kvality a bezpečnosti pro North American Aviation, kterého najali na stavbu řídícího modulu. Přibližně ve stejné době jako Grissom sepsal Baron 500stránkový report o nemožnosti cesty na Měsíc kvůli problémům s tímto modulem. Tento report měl sloužit jako důkazní materiál pro Kongres. Týden po slyšení zemřel s celou svou rodinou. Report poukazující na obrovské množství problémů s řídícím modulem zmizel. Zprávu samotnou už nemáme k dispozici, pouze její souhrn.

Máme věřit, že za pouhé 2 roky dala NASA všechno do pořádku a provedla úspěšnou misi na Měsíc? Spíš to vypadá, že Grissom i Baron byli zavražděni. Navíc Grissom i se svou posádkou jako výstraha všem ostatním v NASA, aby nestrkali své všetečné nosy, kam nemají.

Několik měsíců před startem mise Apollo 11 rezignovalo několik čelních představitelů NASA, např. ředitel James Webb, který na začátku přesvědčil Kennedyho a další vlivné politické figury o uskutečnitelnosti tohoto ambiciózního projektu. Proč?

Jak to bylo doopravdy?

Nebo jak to mohlo být?

V roce 1967 se zřejmě ukázalo, že je cesta na Měsíc do konce dekády neproveditelná pro dlouhý seznam technických problémů. Protože Američané vynikají v mediální sféře a filmovém řemesle, někdo rozhodl, že se na Měsíc pocestuje alespoň virtuálně. V rámci soupeření se Sovětským svazem a kvůli vesmírné propagandě, kterou krmili daňové poplatníky a celý svět, nebylo možné, aby Američané přiznali, že Měsíc v dohledné době nebude a že to bude stát další roky či desetiletí práce a samozřejmě další miliardy. To vše v době, kdy probíhala válka ve Vietnamu.

Asi dokážu pochopit politický kontext toho všeho, ale je také potřeba ukázat na ten finanční. Celý projekt Apollo měl cenu 280 miliard dolarů. To je slušná suma a značné množství lidí a firem nechtělo přijít o své lukrativní pozice a kontrakty.

Rusko

Proč vlastně Rusové, kteří museli vědět, že Američané na Měsíci nepřistáli, nic neřekli?

V prvé řadě by jim nikdo nevěřil. Komunistická země, která právě prohrála soutěž o měsíční prvenství přijde s lacinou výmluvou. Tak nějak by to muselo vypadat a Američani by se jim vysmáli.

Za druhé, bylo to období konvergence Východu a Západu. Nixon podepsal smlouvu s Brežněvem, američtí a sovětští kosmonauti se vzájemně navštěvovali a spolupracovali. To platí dodnes nebo alespoň platilo donedávna, kdy Američané přispívali nemalou částkou na provoz vesmírné stanice, aby tam mohli posílat své astronauty.

Navíc Sověti určitě měli svoje vlastní máslo na hlavě v podobně neúspěchů, nehod apod.

Tady opustíme seznam otázek a potíží s přistáním na Měsíci. Možná největší překážku, o které jsem zatím nemluvil, tvoří tzv. Van Allenovy pásy, ale o těch bude řeč později. Seznam zde ve skutečnosti zdaleka nekončí. A také můžeme zabřednout do mnohem větších detailů, ale to vlastně není zas tak důležité. Koho by to zajímalo, může začít s následujícími odkazy. My se zatím půjdeme podívat na související otázky, které mě v tuto chvíli zajímají víc.

Cesty do vesmíru nemožné?

Jedna z věcí, které zastavily sovětské dobývání Měsíce a bližších planet jsou tzv. Van Allenovy pásy. V současnosti víme o 3 pásech či vrstvách až do vzdálenosti 37 000 mil, v 60tých letech se předpokládaly 2 pásy. Van Allenovy pásy jsou oblast elektronové plasmy o síle náboje až 10 milionů voltů, které chrání Zemi před přímým dopadem radiace ze Slunce.

Před tímto nábojem a radiací člověka (i přístroje) ochrání jen stopu tlustý plášť z olova. Raketa měla plášť z hliníku o síle 1,5 palce, což znamená další otazník. Stopu silný plášť z olova ovšem znamená celkovou hmotnost, kterou žádná raketa tehdy a patrně ani dnes nedokáže vynést na oběžnou dráhu.

Ponechme stranou otázku, proč NASA vyslala sondu Orion do Van Allenových pásů v roce 2014, když musela mít data z misí programu Apollo. Neměřili to nebo se to taky ztratilo?

Zajímavější je otázka, zda vůbec budeme schopni opustit nízký orbit Země v lodi s lidskou posádkou a dosáhnout vzdálenějších planet, např. Marsu. Víme, že NASA něco takového plánuje, ale po všem výše uvedeném se tomu věří o něco méně ochotně.

Můžeme teoreticky spekulovat, že by se taková pilotovaná loď dala postavit anebo postupně sestavit na oběžné dráze ve vesmírných stanicích. Těžko říct.

Je taky docela dobře možné, že se nikdy z matičky Země nedostaneme!

Ale je tu ještě jedna možnost…

Antigravitace

Už jsem o tom psal, nicméně o existenci motorů na bázi antigravitace mnoho důkazů nemáme. Jde tedy spíš o sci-fi než o konspirační teorii. Ale jisté indicie tu jsou.

Lodě s antigravitačním pohonem by měly neuvěřitelné schopnosti, pokud jde o rychlost a manévrování. My skutečně máme svědectví o neidentifikovaných létajících objektech, které jsou v okamžiku schopny urazit 3000 km a v této rychlosti prudce zabočit v pravém úhlu, což by za normálních okolností vytvořilo takové přetížení, že by to nejen lidské tělo rozmačkalo na kaši. Říkáme jim UFO.

Protože přetížení je funkce gravitace a hypotetický antigravitační motor s gravitací pracuje, je možné si představit, že je jeho princip využíván nejen k pohonu, ale i ke kompenzaci gravitačních důsledků vysokého zrychlení a manévrování. Pro účely této úvahy můžeme předpokládat, že antigravitace dokáže vyřešit i problém vysoké radiace a voltáže.

Historický kontext

UFO se začaly objevovat po Druhé světové válce. Roswellský incident se odehrál právě tehdy. Může jít o komplikovanou dezinformační kampaň, ale může tam být i pravdivé jádro. Např. konspirační teoretik a autor sci-fi románů Giuseppe Filotto se domnívá, že u Roswellu nehavarovali mimozemšťané, ale lidé. Konkrétně pohrobci nacistického Německa.

Podle něj a několika dalších autorů Němci na konci války vyvinuli antigravitační pohon, ale protože říši už nešlo zachránit a možná po tom jistí lidé ani netoužili, postavili tito pohrobci Třetí říše základnu lodí s antigravitačním pohonem někde v Antarktidě a odtud se dostali až na Měsíc, kde vybudovali další základnu.

Jednu z lodí, kterou použili k demonstraci síly přeletem nad územím Spojených států, ztratili při havárii v Novém Mexiku. A tak se tato technologie dostala do rukou Spojenců. Tím se oklikou dostáváme ke druhému možnému vysvětlení projektu Apollo.

Moon Hoax podruhé

K přistání na Měsíci skutečně došlo, ale k podvodu také. Proč? Na Zemi nikdo nesměl vědět, že USA vlastní antigravitační pohon. Nikdo z nás, běžných smrtelníků a dost možná vůbec nikdo mimo okruh určitých vybraných lidí. NASA a projekt Apollo sloužily jako zástěrka, která měla zakrýt, že se pracuje na mnohem ambicióznějším projektu. Pozornost lidí byla směrována nahoru, směrem ke hvězdám.

V roce 1969 došlo k pokusu obsadit Měsíc. Cestu tam i zpátky obstarala antigravitační technologie, která v podstatě vyřešila všechny problémy, které na misi retrospektivně vidí konspirační teoretici. Nevíme, co se tam stalo. Možná tam došlo ke konfrontaci s Měsíčňany s hákovým křížem, možná k dohodě a novému vymezení sfér vlivu. Antigravitační technologie může být použita jako strašlivá zbraň schopná zničit celé planety, o čemž pojednává zmíněná Tvář na Marsu. Takže si dovedu představit vydírání.

Něco se stát muselo, protože od té doby je ticho po pěšině. Tedy pokud má tato hypotéza nějaké reálné pozadí. NASA se zajímá spíš o Mars. S antigravitační technologií by lidé na Marsu už dávno měli své základny. Kdo ví?

Je to fantastická hypotéza, na můj vkus až příliš. Vysvětluje určité historické události a fenomény, jako UFO, Rosswell, Moon Hoax, ale např. i konvergenci USA a SSSR, to je nutné uznat. Nicméně stojí na předpokladu, který zatím nebyl potvrzen — existenci antigravitačního pohonu. Dokud nebude jeho existence potvrzena, jde o pouhé intelektuální cvičení ve vykládání dějin skrze zorný úhel hypotetické technologie. Nebo solidní námět na vědecko-fantastický román, jehož se chopil zmíněný Giuseppe Filotto.

Závěr

Cesta do vzdáleného vesmíru je možná sen, který se nikdy nepodaří uskutečnit. Důvodů je víc než Van Allenovy pásy. Např. postupný rozklad společnosti a s ním spojený pád do chudoby zanedlouho znemožní pokračovat v jakémkoli ambiciózním projektu tohoto typu.

Navíc se kloním k názoru, že nikde ve vesmíru žádný inteligentní život neexistuje. Mé důvody pro to jsou víceméně teologické a teologie je, jak známo, královna věd, ač jí to dnes všichni upírají. Moje představa Boží spravedlnosti se nesrovnává s možností existence inteligentních tvorů ve vesmíru padlém díky Prvotnímu hříchu lidí, na kterém tito tvorové nemají žádný podíl. Něco v tom smyslu.

Dále nejsem přesvědčen o vysokém stáří vesmíru a evoluci považuju za zcestnou myšlenku. Samotná velikost vesmíru a jeho tvar jsou pochybné. Vesmír je možná mnohem menší, než si myslíme. To jsou další důvody, proč ve vesmíru život nejspíš neexistuje.

I proto mi Moon Hoax připadá jako hypotéza, která nemusí být úplně mimo mísu. Samozřejmě se může ukázat, že všechna podezření byla planá a Američané na Měsíci skutečně přistáli. Tím lépe pro ně. Pokud ovšem nepřistáli, jedná se o další adventuru lidské pýchy a klamu, podobně jako předtím stavba Babylónské věže.

Pokud by toto někdo považoval za herezi proti národu, který nás osvobodil a porazil nacisty i komunisty, odpověděl bych, že je chyba uvažovat v nulách a jedničkách. Protože Amíci porazili zlé Němce, neznamená to, že oni jsou ti dobří. Jinými slovy nepřítel mého nepřítele ještě nemusí být můj přítel.

EOF