Znovu identita

E. Michael Jones je jednou z klíčových postav americké katolické disidentské scény. Badatel a vydavatel časopisu Culture Wars. Dlouho jsem ho opomíjel, neboť jsem měl o jeho práci zkreslenou představu. Považoval jsem ho za dalšího z řady katolických tradicionalistů, kritika 2VK, jehož knihy sem tam někdo doporučuje.

Práce dr. Jonese pokrývá mnohem větší pole a považuju za svoje selhání, že jsem ho tak dlouho ignoroval. Identita je jedno z témat, ke kterým má hodně co říci. Mohu směle konstatovat, že mé chápání této otázky postavil v mnoha ohledech na hlavu.

Identitou jsem se nedávno zabýval v těchto textech:

Prázdné pojmy

Posledně jsem se přiklonil ke Greerovi v jeho sporu s Kruptem ohledně bělošské identity. E. Micheal Jones (EMJ) nesouhlasí. Podle něj je pojem „běloch“ pouhá mentální kategorie bez reálného obsahu. Totéž platí pro pojem „černoch“. Rasa není zdrojem identity.

Běloch prostě znamená nečernoch a kredibilitu, kterou tento pojem má, získal pouze z konfrontace mezi oběma rasami. Rasa ale není skutečná identita. Jakou společnou identitu mají matka Tereza a Josef Stalin, oba běloši? Skutečná identita je etnická a náboženská. Náboženství člověku říká, jak má jednat a skrze svou matku mluví jazykem, což z něho dělá příslušníka daného etnika. Přistěhovalecké komunity si takové identity přivezly sebou ze starého kontinentu. Podle EMJ se však etnická část identity vytrácí po 3 generacích a zůstává pouze náboženská. Spojené státy tedy mají celkem 3 identity: protestanti, katolíci a Židé.

Jednotlivec v politickém boji neznamená nic, skutečnou politickou moc má skupina. Dynamika politického boje v USA má základ v soupeření těchto 3 skupin. Spojené státy založili protestanti. Katolíci a Židé přišli až v přistěhovaleckých vlnách v 19. století. Do padesátých let 20. století byla Amerika segregovaná. Na Jihu byla segregace založená na rase, na Severu na etnicitě a náboženství. Byla to doba, kdy Amerika byla nejblíž principu zastupitelské demokracie, protože skupiny měly své politické reprezentanty.

To vše ukončil projekt sociálního inženýrství zvaný Civil Rights Movement (CRM), v jehož čele stál Martin Luther King, který přinesl zrušení segregace doprovázené následným přílivem černošského obyvatelstva do měst. Vznikla dynamika bílí vs černí, alespoň navenek. Ve skutečnosti šlo o invazi černých protestantů z Jihu do katolických komunit na Severu (Chicago). EMJ to nazývá etnickými čistkami. Města ztrácela svůj komunitní chararkter a došlo také ke změnám v urbanizaci. Ústavní soud posvětil princip bourání obytných domů ve prospěch stavby výškových budov, pokud je to ve veřejném zájmu.

Výsledkem byl fenomén white flight, tedy opouštění etnických komunit bílým obyvatelstvem a jejich stěhování do smíšených oblastí, často předměstí. Likvidace jejich skutečných identit a nahrazení falešnou bílou identitou konzumenta zboží z Walmartu a marvelovek z Hollywoodu.

Jak k tomu došlo?

Rozhodnutí ústavního soudu v roce 1954 ohledně právní nepřípustnosti segregace bylo založeno na židovském výzkumu.[1] Dá se říci, že CRM bylo výsledkem židovsko-černošské či židovsko-protestantské aliance, přičemž černí zde fungovali jako proxy warriors. Jejich invaze na Sever byla financována penězi z Fordovy nadace a dalších organizací.

Kořeny této spolupráce musíme hledat dále v minulosti. Židé byli silně reprezentováni v levicových hnutích v první polovině 20. století, viz např. bolševická revoluce v Rusku. Byli ovšem silně reprezentováni i na Wall Streetu a spolupracovali s tehdy vládnoucími WASP (White Anglo-Saxon Protestans), potomky zakladatelů USA. Dynamika etnických čistek, které použili bolševici v Rusku, se měla stát vzorem pro podobný proces v USA.[2] Lenin, Stalin i komunistická Internacionála přemýšleli, jak využít černého potenciálu v revolučním boji. Mimochodem, jeden ze způsobů, jak naklonit černé bratry komunistické myšlence, byl oženit je s běloškou (Židovkou). Zkoušeli různé způsoby, ale rozhodnutí ústavního soudu z roku 1954 konečně uvedlo události do pohybu.

Zničení katolických komunit bylo také v zájmu protestantské vládnoucí třídy, které katolíci začali politicky dýchat na záda. Jak bylo řečeno, politická moc je dána velikostí skupiny. Katolíci nepoužívají antikoncepci a tím pádem mají (nebo mívali) velké rodiny. V polovině století se katolická menšina stala ve amerických městech většinou. Demografická výhoda se brzy promítla do politické roviny, což vyvrcholilo zvolením prvního katolického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1962, jenž byl následně zavražděn. Zajisté náhoda, že?[3]

Rozhodující vliv ve vnitropolitickém boji nakonec získala skupina třetí, tedy Židé, jimž se podařilo rozvrátit katolickou identitu a neutralizovat protestantskou jako princip jednoty nejen bílých Američanů. Detailní rozbor motivace a jednání židovské menšiny si necháme na jindy. Podle EMJ vidí Židé jednotnou majoritní skupinu jako hrozbu pro svou vlastní etnicko-náboženskou existenci. Prostřednictvím různých intelektuálních škol 20. století, jež založili a o nichž bude řeč dále, se jim podařilo změnit většinovou kulturu a přimět v podstatě celý západní svět uvažovat v jimi vytvořených kategoriích jako běloch, černoch, gay apod. Odtud také fenomén bílé viny.

Samozřejmě to nebyl jediný proces, který přivedl Ameriku do současné krize. Uvolnění mravů a sexuální revoluce byl další židovský projekt, jehož výsledkem je nízká porodnost po celém západním světě, tedy vymírání bílého obyvatelstva. Cílem sexuální revoluce byla samozřejmě politická kontrola. Jednak skrze klesající demografii, dále skrze vydírání politiků, kteří břímě sexuálního osvobození vzali takříkajíc na sebe a v neposlední řadě díky tomu, že člověku, který je ve vleku svých vášní, atomizovanému individualistovi, „osvobozenému“ od rodinných, etnických, náboženských vazeb a morální reality samotné se snadněji vládne.[4]

Americký model byl exportován do širšího světa, v tuto chvíli hlavně do Evropy, kde probíhá útok na evropskou kulturu. Americké války na Blízkém východě a v Africe udělaly z mnoha lidí běžence, kteří přicházejí po tisících do Evropy. To, k čemu došlo v padesátých letech ve Filadelfii, nyní probíhá i na starém kontinentě. EMJ uvádí příklad ze starověkého Říma, kde existoval proces, jak integrovat jednotlivé migranty: museli se naučit řeč a římské způsoby. Překročil-li Gót hranici, byl pak poslán do Malé Asie, aby se naučil římským způsobům a naopak. Ale jakmile překročil hranici celý gótský kmen, Řím padl do 70 let.

Taková je ve zkratce Jonesova teze. Než se pustím do židovské otázky, je potřeba ještě upřesnit, čím jeho teze není. EMJ netvrdí, že rasa neexistuje. Tvrdí pouze, že není základem identity. Neexistuje bílý (černý) jazyk a rasa člověku neřekne, jak se má chovat. Obsah pojmu běloch lze naplnit čímkoliv, ale nikoliv kýmkoliv. Většinou ho určují mocní a vlivní. Zatímco v náboženském kontextu je židovská identita jasná, je Žid v kontextu rasy běloch? Přinejmenším není černoch. Zatímco bělošskou identitu mohou Židé hacknout a ovládat, u katolické identity to tak snadné není. Naopak, katolíci mají staletími vyzkoušený způsob, jak se s židovskou minoritou vypořádat a tím nemám na mysli pogromy nebo násilné konverze.

Jones také není antisemita. Nechce nikoho posílat do plynu. Obyčejné Židy dokonce považuje za oběť, živý štít (dle slov jednoho rabína), který jejich předáci zneužívají. Dynamika vztahu bohatých a chudých, oligarchů a obyčejných lidí, silných a slabých hraje v jeho pohledu na historii vedle náboženství rozhodující úlohu. Amerika byla podle něj založena jako projekt lichvářů na úkor dlužníků a oligarchové diktují všem ostatním, jaké hodnoty mají vyznávat prostřednictví ústavního soudu.

Kulturní marxismus a jiné povídky

Židovské otázce věnuje EMJ hodně prostoru, ale tou bych se rád zabýval jindy. Zde se omezím pouze na popis některých podvratných myšlenek vypuštěných do světa v průběhu 20. století intelektuály židovského původu.

Karel Marx, Trockij a další revolucionáři se za Židy nepovažovali, dokonce proti Židům, těm bohatým a vlivným bankovním magnátům, bojovali. Přesto jimi založená revoluční hnutí přitahoval velké množství židovského elementu, jenž se brzy dostal do vůdčích pozic. To je případ ruské revoluce, jak bylo zmíněno výše, kde většina čelních osobností, včetně vraha carské rodiny, byli Židé.

V tuto chvíli nás ale zajímá dění ve Spojených státech, kam se po Druhé světové válce přestěhovalo velké množství evropských Židů a s nimi i myšlenkové směry, u jejichž zrodu stáli židovští intelektuálové. První z nich je psychoanalýza Sigmunda Freuda, spíše filozofický než vědecký směr v psychologii, protože po mnoho desetiletí neexistovaly studie, které by Freudova tvrzení podporovaly. Velmi pravděpodobně fake science, ale představovala první krok k sexuálnímu osvobození za účelem politické kontroly.[5]

Freud získá na váze opět v šedesátých a sedmdesátých letech, ale prozatím zůstaňme v letech padesátých, kdy ruská židovská emigrantka Ayn Rand se svým objektivismem bojovala proti altruismu, myšlence žití pro druhé. Cílem randovské filozofie je vlastní úspěch a uspokojení. Jde o požidovštělou verzi amerikanismu, tedy amerického protestantského snu o úspěchu založeném na tvrdé práci, ale bez rodiného života a náboženství. Poměrně populární filozofie mezi libertariány a studenty, co byli či jsou znechuceni aktuální verzí liberalismu.

V poválečné době se stal konzervativní katolický biskup Fulton Sheen v Americe velkou celebritou. Měl dokonce vlastní televizní pořad a mnoho lidí se díky němu obrátilo. Jak už bylo řečeno, katolíci tehdy byli na vzestupu a dokonce byl zvolen katolický prezident. Katolická cenzura držela na uzdě pornografii v Židy ovládaném Hollywoodu. Nicméně velká bitva mezi katolíky a Židy se odehrávala na poli psychologie. Šlo o to, kdo určí, co je duše. V šedesátých letech se dostal do módy Freud a jeho redefinice duše, kde vědomý život řídí impulzy z nevědomí. Tradiční katolické chápání založené na Aristotelovi — duše jako jezdec na koni, rozum a vůle řídí vášně, logos, ethos, pathos — bylo převráceno. Sexuální revoluce byla v plném proudu, hollywoodská cenzura zrušena, kolektivní duševní nemoc propukla naplno.

Freudovská terminologie se dostala do sociologických směrů reprezentovaných tzv. Frankfurtskou školou. Šlo o skupinu židovských intelektuálů, kterou rozpustil Hitler. Vydali se do zámoří, kam opět přivezli pouze filozofickou kostru nepodloženou reálným výzkumem. Při konfrontaci s empirickým systémem na amerických univerzitách zjistili, že potřebují dělat výzkum. Protože v jádru jejich levicové filozofie byl antisemitismus, dotazníky směřovaly ke zjištění, jak tento fenomén vzniká. Zjistili, že lidé pocházející z dobrých rodinných poměrů, jsou pevnější ve svém převědčení, mají pozitivní vztah k náboženství a vlasti, ochotnější uposlechnout autority atd.

To vykládali jako potlačenou agresivitu, duševní patologii vedoucí k antisemitismu na základě projekce vlastní skryté touhy po moci na jinou skupinu, konkrétně Židy. Viz Adornova kniha Autoritářská osobnost. Antisemitismus jako známka autoritářské osobnosti? A co dobré rodinné poměry v židovských rodinách? K jakým patologiím vedou? Jako věda to nedává smysl, jako etnopolitika však ano. Jde o útok na loajalitu normálních lidí k rodině, vlasti a Bohu. Lidé se musí naučit odmítat svou rodinu a vlast, neboť se tím údajně snižuje i jejich antisemitismus. Rozuměj: zpřetrhání vazeb na rodinu, předky, vlast a Boha, tedy radikální individualismus, snižuje společenskou soudržnost goyim pod národní nebo náboženskou myšlenkou, což redukuje hrozbu pro židovskou skupinu, pro kterou žádná podobná omezení neplatí.

Jakékoliv negativní pocity, které člen majoritní skupiny chová k minoritě, jsou patologie. Duševní problém a zároveň morální selhání. Majorita nemá žádná práva, neboť žádná majorita neexistuje. V USA není žádná bílá majorita, je to jen konglomerát minorit — gayů, žen, Italů, nerdů atd. Majorita je kousek po kousku rozkládána. Existující majorita je pouze majorita dosud nerozložená na minority. Neexistující majorita nemůže mít (morální) právo na svou zemi, kterou by obývala a bránila proti nájezdníkům. Odtud také @em proposition nation nebo již zmíněný white guilt.

Antropologie Franze Boase, razící názor, že rasa nehraje roli (vše je nurture, nature nic neznamená), se rychle šířila po amerických univerzitách. Jednou z příčin může být fakt, že přistěhovalci z Evropy dostávali místa na amerických školách snadno. Byli to většinou Židé a jejich akademické tituly nikdo moc nezkoumal, protože Židé byli morálně čistí kvůli svému utrpení za války. Mimochodem, jedna z Boasových žaček, kulturní antropoložka Margaret Mead přišla s tezí, že když eliminujeme křesťanská omezení sexuality, zbavíme se stresu, což se snažila podepřít závěry z výzkumů u nějakých domorodců. Mead byla podvodnice a její výzkumy debunkovány. Přesto její reputace a vliv Boasovy školy přetrvávají Fenomén politické korektnosti má své kořeny právě zde.

Myslím, že je zřejmé, odkud se bere současné šílenství. Možná to nejsou jediné zdroje dnešních problémů, ale zcela jistě hrajou velkou roli.

Pár poznámek na závěr

Narozdíl do jiných myslitelů, kteří jdou tak říkajíc platónskou cestou abstraktních idejí, EMJ má praktičtější přístup. Jeho metoda spočívá v tom zjistit, kdo, kdy a co změnil a na základě čeho. Uvádí konkrétní jména jednotlivců, organizací, hnutí, jejich cíle, myšlenky a souvislosti, které dohromady tvoří logický příběh. Mezi jeho témata patří náboženství, politika, historie, společenské vědy, ale také estetika.

Tento přehled jsem sestavil na základě poslechu rozhovorů s různými lidmi, neboť EMJ má, přes svůj pokročilý věk, energie na rozdávání a zdá se, že je velmi ochotný poskytovat rozhovory. Protože je autorem velkého množství knih, obávám se, že se můj už beztak dlouhý seznam četby znatelně rozšíří. Vůbec nevím, kdy to všechno přečtu…

EOF