Bubák pod postelí

Následuje spíše pesimistický text, někdo by řekl pesimistické porno. Přiznám se, že jsem z těchto skutečností poněkud rozvrkočený. Tím nechci říci, že z toho všeho není cesta ven. Určitě je, ale nijak jednoduchá.

UPDATE 22. 7. 2022: Shodou okolností pánové Lira, Merkouris, Martyanov a Johnson vedli hovor na stejné téma. Něco přes 2 hodiny zajímavé diskuze.

Hledá se stategie

Spojené státy provokují dvě jaderné světové mocnosti najednou. Těžko si představit hloupější zahraniční politiku. Alex Christophorou v jednom ze svých programů popsal současnou americkou diplomacii následujícím způsobem: všechny problémy jsou jako hřebíky a USA má pouze kladivo. Nelíbí se nám, co dělá ta a ta země? Zavedeme sankce. Znají USA i něco jiného?

Z toho plyne, že Spojené státy nemají strategické plánování. Nebo se alepsoň tato administrativa chová, jakoby neměla žádný plán. Larry Johnson říká, že jde o dlouhodobý proces úpadku amerických elit a celé společnosti, který začal po Druhé světové válce. Tento úpadek souvisí se zhoršováním kvality vzdělávacího systému. Larry nemá valné mínění o vzdělání svých spoluobčanů. Kromě zeměpisu Američané nevynikají především v historii, ani v historii vlastní země, což je na pováženou. Národu, který nezná vlastní historii, chybí lepidlo, které upevňuje národní vědomí a soudržnost.

Antikultura

Celý problém prohlubuje obrazoborectví, které v současné Americe probíhá. Strhávání pomníků a přepisování historie ve jménu politické korektnosti. Nejde o žádný náhodý proces. Jakkoliv absurdně to zní, bílá rasa prý má rasismus v krvi, takže vše co tvoří a dělá je, poznamenané více či méně zjevným rasismem. Aby barevný člověk mohl v takové společnosti žít v klidu, je třeba zničit bílou kulturu a všechny vzpomínky na ni. Říká se tomu cancel culture.

Je pro mne obtížné pochopit, že někdo může těmto nesmyslům uvěřit. Neznalost vlastní, natož světové historie, záhadu alespoň zčásti objasňuje. Přepisování historie je příčinou i důsledkem zároveň. Už jsem o tom psal.

Problémy, které se tímto způsobem řeší a není to jenom údajný rasismus, jsou zcestné, neexistující.

Hysterky

Bojovníci za sociální spravedlnost (SJW) fungují trochu jako rudí komisaři či domovní důvěrníci. Zajišťují, aby disent dostal, co si zaslouží. Používají zvláštní modus operandi. Protože nemají skutečné argumenty, které by obstály, musí se debata odehrávat v čistě emociální rovině. Je třeba dát najevo své rozhořčení, rozrušení a neschopnost vyrovnat se se „zlou“ (rasisitickou, sexistickou, seznam se stále prodlužuje) skutečností, neboť je nesnesitelná či v dané osobě vzbuzuje pocit nejistoty. Proto požaduje odstranění této nesnesitelné skutečnosti. Cílem je strhnout na svou osobu sympatie přihlížejících, takže oponent se raději vzdá pod tlakem přihlížejících nebo pod tíhou vlastního svědomí. Bohužel má tento způsob jednání plnou podporu establišmentu.

Je to jednání hysterické ženské. Snad by se dalo pochopit, že se takové osoby nacházejí na sociálních sítích (i když nechápu, jak jim může někdo naslouchat). Ale skutečná záhada je, jak se takoví lidé dostanou do vrcholné politiky a na mezinárodní scénu. Nicméně přesně takové jednání jsme mohli sledovat u vrcholných evropských politiků, jako je Ursula von der Leyen či Annalena Baerbock na summitu G20 v Indonésii či těsně před ním. Jenže to, co platí na americké či evropské kolegy zjevně nefunguje na zbytek světa. Nezápadní velmoci a státy aspirující na pozice velmoci tohle prostě nežerou a silácká prohlášení, jak to tomu Putinovi řeknou pěkně od plic, na nikoho dojem nedělají.

Virtue signalling

Reakce euroamerické veřejnosti na ukrajinský konflikt se nese v podobném duchu. Přišlo někomu divné, stejně jako mě, jak směšně se chovají nejen lidé, ale i politici, kteří by se měli vyjadřovat více diplomaticky? Zákazy Dostojevského a Čajkovského, přejmenovávání tradičních ruských výrobků (ukrajinský boršč), zákaz písmena „Z“ apod. To všechno mi připadalo jako absurdní virtue signalling a stěží jsem chápal, jak to někdo může brát vážně. Přesto se zdá, že na tom většina nevidí nic špatného.

Když nám někdo připadá zlý a podlý, tak musí být zlý a podlý. Všechno ostatní je pouze ruská propaganda. A co uděláme se zlým a podlým člověkem? Nebavíme se s ním. Předstíráme, že neexistuje. Nebo mu řekneme něco, co si nedá za rámeček. Opět, modus operandi hysterické ženštiny. Viz Ursula či Annalena. Něco je seriózně špatně, když jsou tito lidé v čele Západních států. Člověk ho nemusí mít v oblibě, ale takový Henry Kissinger má oproti dnešní státníkům úroveň? NB, když i dnes jeho prohlášení je jedním z ojedinělých hlasů rozumu ve všeobecném šílenství.

Fall from Grace

Summit G20 ukázal, že kouzlo, které obklopovalo Západ, se rozplývá. Západ ztrácí nejen moc, ale i obdiv a úctu okolního světa. Už k nám nebudou vzhlížet. Západ už nebude maják svobody a prosperity. Už to nebude místo, kde to mají zmáklé, kde hrajou 4D šachy a promýšlejí vše na 5 tahů dopředu. Ne, Západ je místo plné tlustých, hloupých a slabých lidí, stejně ustrašených jako zbytek světa.

Larry Johnson vyprávěl historku, jak před 20 lety dělal bezpečnostní školení pro lidi z mnoha zemí světa v souvislosti s terorismem. A všichni ti lidé žili v představě, že Amerika musí mít nějaké speciální informace a vše promyšlené do nejmenších podrobností. Příliš Larrymu nevěřili, že tomu tak není. Že rozhodnutí amerických lídrů jsou často náhodná či vycházejí z vnitřního politického dění a potřeb. Teprve později se ukázalo, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nejsou a nikdy nebyly. CIA jsou především úředníci, jejichž úkolem je přesvědčovat cizí státní příslušníky, aby zradili svou zemi. Není to jako v hollywoodském filmu.

Před časem jsem se sám nechal od Vox Daye přesvědčit, že Trump hraje 5D šachy a že má tajný plán, ačkoliv navenek to vypadalo, že jde všechno k čertu. Volby byly zjevně cinknuté, ale Donald to prostě nezvládl, to je celé. Poučení, které z toho plyne, je následující: když někdo vypadá, že prohrává, tak ve většině případů skutečně prohrává. Čest vyjímkám, které jsou však velmi zřídkavé.

Před vlastním prahem

Andrey Martyanov nedávno uveřejnil na svém Youtube kanálu krátkou sérii Wunderwaffen Thinking. Hitler velmi věřil v zázračné zbraně, které měly změnit průběh války. Možná nacisté skutečně vyvinuli stroje s antigravitačním pohonem, jak se domnívají někteří záhadologové. V tom případě Hitler dožil svůj život jako vládce nacistické kolonie na Měsíci. Nicméně válku s jejich pomocí stejně nevyhrál. To by se v učebnicích psalo něco jiného. Některé zbraně, např. hypersonické rakety, mohou mít strategický význam čili mohou ovlivňovat politické rozhodování, ale to z nich ještě nedělá wunderwaffen. O výsledku války rozhoduje spolupráce nejrůznějších zbraňových a pomocných systémů.

Žádná dodávka zbraní nepomůže Ukrajině k vítězství, pouze oddálí nevyhnutelné. Horší je skutečnost, že USA nejen nemají hypersonické rakety, ale nemají ani přiměřenou protiraketovnou obranu, která by je zastavila. Jejich letadlové lodě jsou vůči těmto zbraním zranitelné a ani americká pevnina není dostatečně chráněná. Místo, aby Američané tento problém vyřešili, provokují mocnosti, které tyto zbraně mají.

Příčinou zřejmě je, že skutečná válka se Spojených států zatím nedotkla. USA nikdy neválčily s vnějším nepřítelem na vlastní půdě. A ostatní války, kterých se účastnily, se jich dotkly pouze okrajově. Pro představu, ve Druhé světové válce celkem ztratily mnohem méně mužů, než padlo při obléhání Leningradu, tedy v jedné z mnoha bitev na ruské půdě. Tato (ne)zkušenost a snadná vítězství proti armádám třetího světa (Irák) vedou k nerealistickým představám. Amerika se přeceňuje.

Praktické vzdělání

Vrátíme-li se k otázce vzdělávání, Martyanov pravidelně upozorňuje na to, jak pokulhává vzdělanost amerického dorostu v oborech jako matematika či fyzika. Tedy oborů důležitých pro inženýrství a skutečnou ekonomiku.

Válka je fyzika a statistika. Kolik tanků je potřeba na eliminaci nepřátelské tankové brigády? Jaká je pravděpodobnost, že ta a ta válečná loď bude potopena, jestliže nepřítel disponuje takovými a makovými námořními silami? I nižší ruský důstojník musí ovládat tyto poměrně složité výpočty. O problému hodně vypovídá úroveň matematických a fyzikálních testů na ruských a amerických školách, které jsou o třídu níže.

Západ kdysi měl vynikající univerzity, ale to je minulost. Nedostatečně vzdělané elity jsou hloupé elity, které neobstojí, neboť nerozumějí světu. Nerozumí matematice a fyzice, nerozumějí skutečné ekonomice a inženýrství a tak nechápou, jak důležité jsou nerostné suroviny, jak obtížné je nahradit stávající zdroje jinými a jak se surovinová nesoběstačnost promítá do vážné politické nevýhody.

Euroamerické elity naopak velmi dobře rozumí tomu, jak fungují sociální média a tak se za každou cenu snaží skórovat alespoň na tomto poli. Proto Ukrajinci, když prohrají skutečnou bitvu, usilují alespoň o vztyčení vlajky na Hadím ostrově, což je velké PR vítězství, které umožní západním politikům obhájit další balíček finanční pomoci a vojenského materiálu. Ale body ve virtuální válce znamenají reálné mrtvoly ve skutečné válce.

Morální selhání

Z toho plyne, že Západ nemá navrch ani morálně. Probíhající válka je důsledkem toho, že Spojené státy nenaslouchaly víceméně legitimním požadavkům Ruska, které má své strategické zájmy a chce zajistit vlastní bezpečnost. A Ukrajina nepotřebuje vstupovat do NATO a dokonce ani do EU, aby prosperovala. To neříkám já, ale profesor chicagské univerzity John Mearsheimer nebo Ray McGovern, analytik CIA na penzi, odborník na SSSR a Rusko, jeden ze spolupracovníků Bushe staršího. Mimochodem, odkazovaná historie vztahu mezi SSSR a USA podávaná člověkem, který byl takříkajíc u toho, je velmi zajímavý poslech.

Západ dodává zbraně, kterými ukrajinská armáda ostřeluje civilní cíle v Doněcku. Západ podpořil či spíše vyvolal majdanský puč a ignoroval vzestup probanderovských nacionalistických elementů v ukrajinské společnosti. Západ rozmluvil Zelenskému pokračování mírových rozhovorů s Ruskem v Istanbulu a odrazuje Ukrajinu od dalších vyjednávání, což zbytečně protahuje válku a Ukrajinu stojí další desítky tisíc životů, územní a ekonomické ztráty. Spojené státy, především rodina současného prezidenta má na Ukrajině podivné finanční zájmy nějak spojené s biologickými laboratořemi. Moc nevěřím pověstem o virech tam pěstovavých, neboť nevěřím na viry samotné, ale za něco se peníze amerických daňových poplatníků zjevně utrácejí.

Cílem nebylo a není pozvednout Ukrajinu, cílem je zničit Rusko. Ukrajina a její obyvatelstvo je pouhý nástroj a nástroje jsou spotřební artikl. Jak říká Martyanov, kdo nemá morálně navrch, je obyčejný válečný zločinec, nikdo, nula.

Výzva na závěr

Někdo může namítnout, že Rusko je pořád mnohem horší. Jde o autoritativní stát, zatímco USA jsou demokracie. Toto rozdělení dávno nepovažuju za smysluplné z mnoha důvodů, o kterých pojednávám na tomto blogu často. V tomto případě je zjevné, že demokracie není synonymem pro dobrou vládu nebo dobré vládnoutí. A naopak, autoritářství nemusí nutně znamenat vládu špatnou. Bidenova vláda je zcela neschopná, naproti tomu Putinův kabinet postavil za 25 let působení Rusko ekonomicky i vojensky na nohy.

Navíc, Larry Johnson tvrdí, že Rusko má něco přes 300 politických vězňů, zatímco Spojené státy jich mají 700. USA také mají nejvyšší počet vězňů na 100 tisíc obyvatel na světě. Pro srovnání evropské státy mají někde mezi 100 a 200. Rusko má něco přes 400 a to patří mezi státy s přísnějším přístupem k držení drog. Pro zemi svobody poněkud nepatřičná čísla, není-liž pravda?

To neznamená, že v Rusku je všechno v pořádku. Pointa je v tom, že USA nejsou v pořádku. Celý Západ není v pořádku. A to mě zajímá, protože žiju tady. Ne v Rusku.

První krok k opětovnému vnímání reality je zavrhnout převládající komiksový narativ boje dobra se zlem. Dobro a zlo samozřejmě existují, ale velmi zřídka se najdou případy absolutní svatosti a naprosté zkaženosti. Narativ svobodné a demokratické Ukrajiny napadené zlým, autoritativním, nesvobodným a zkorumpovaným Ruskem. Ukrajiny, která se chce pouze dostat mezi ostatní západní, osvícené, demokratické a svobodné státy. To jsou obrazy z říše bájí, které mají s realitou jen málo společného. Kdo jim stále věří, tomu nelze než odpovědět oblíbenou hláškou Alexandera Merkourise: „v tom případě tu mám na prodej jeden most.“

EOF