Ukrajina 23. Multipolarita

Jsou dva druhy vlád: ty, které sledují vlastní zájmy, a ty, které zajímá jen virtue signalling. Dnes se budu věnovat hlavně tomu, proč všichni zešíleli.

Fronta

Uplynul měsíc a nic zlomového se nestalo. Wagnerovci a pravidelná ruská armáda pokračují v pomalé likvidaci nato-ukrajinské armády. Hrozí úplné obklíčení Bachmutu. A překvapivě také Avdějevky, což je město, ze kterého Ukrajinci ostřelují Doněck. Avdějevka je strategicky bezvýznamná, na rozdíl od Bachmutu, ale pro Rusy má význam optický, jako symbol osvobození Doněcku po 8 letech teroru.

Nemá smysl zabíhat do dalších detailů. Už minule jsem tvrdil, že čas nyní hraje do rukou Rusům, a platí to i nadále. Otevřenou otázkou zůstává, jakou velkou část ukrajinského území budou Rusové považovat za dostatečný buffer pro případné raketové útoky.

Mimochodem, Jaromír Novotný, bývalý diplomat, jenž měl svůj podíl na našem vstupu do NATO, se zde vyjadřuje k ukrajinskému problému skoro, jako by to byl placený ruský propagandista!

Xi v Moskvě

Návštěva čínského prezidenta v Moskvě patří k největším událostem za poslední měsíc. Předtím Čína představila svůj mírový plán, který se tak stal jedním bodem na dlouhem seznamů témat, jež oba pohlaváři probírali. Jak je vidět, nikoliv ten nejdůležitější, neboť obě strany po schůzce mluvili hlavně o vzájemné rusko-čínské spolupráci a obchodu. A nakonec Xi prohlásil, že tím byly nastartovány změny, které svět neviděl 100 let. Mírový plán vyšuměl do ztracena. Není pro Číňany tak důležitý.

Jaké byly reakce?

Prozápadní komentátoři hovořili o tom, jak Xi přijel postavit do latě svého vazala a podobné nesmysly. Provýchodní komentátoři jsou nadšení, že konečně končí hegemonie Spojených států, nastává čas multipolarity a podobné nesmysly.

Multipolarita

Lidé jako Merkouris či Didact bezesporu mají menší či větší proruský předsudek. Dosud nešetřili skepticismem, pokud jde o ruskou či jinou propagandu, což jsem oceňoval. Nyní se však oba (i mnozí další z mediálního a politického dissentu) stali takřka apoštoly multipolarity, onoho spravedlivějšího světového uspořádání, kde mezi sebou soupeří lokální mocenská centra, hlavně v oblasti obchodu. Mám dojem, že jdou v tomto ohledu na ruku rusko-čínské propagandě.

Podle Didacta je hegemonie či unipolarita anomálie, zatímco multipolarita je historická norma. Jenže postavíme-li to obráceně, tedy že unipolarita je norma a multipolarita je vyjímka, bude to taky fungovat. Nebo můžeme říci, že multipolarita je vždy na cestě k unipolaritě. Říše procházely expanzí i kontrakcí, to není nic nového pod sluncem. Žádná z nich však nedosáhla světovlády, alespoň v nám známé historii. Ani Spojené státy (Severoatlantická aliance) po pádu Sovětského svazu.

V konečném důsledku jde o falešnou dichotomii. Navíc ani ne originální, neboť už jsme slyšeli o univerzalismu a partikularismu. Historie se vzpírá jednoduchému konceptu multipolarita vs unipolarita, navíc s morálním nábojem multipolarita = dobro či naopak. Historická dynamika je komplikovanější, touha po světovládě je pouze jedním z mnoha faktorů ovlivňujích historické dění. Je to podobné jako tvrdit, že historii lze vysvětlit prostřednictvím konceptu třídního boje. Nepřiměřená redukce. Spengler je se svým konceptem života národů kopírujících život jednotlivců zajímavější. A to nemluvím o dějinách spásy, které jsou nebo by měly být pro každého křesťana ústředním historickým motivem, kolem kterého se točí vše ostatní.

Propaganda

Ovšem jako propaganda je multipolární svět nedostižný, jako každá jednoduchá myšlenka. A o to tu právě jde. Všichni mají dost amerických žvástů o právech pro LGBTXYZ+ menšiny, záchraně planety před globálním oteplováním a podobnými nesmysly. Po tomto posledním výstřelku bláznivých bělochů už mnoha zemím chudého Jihu došla trpělivost a jenom čekaly, až se někdo tomuto šílenství postaví. Iniciativy se chopilo Rusko a po něm i Čína. Proto Afrika i zbytek Asie slyší na Putinovy řeči o západním neokolonialismu, o rovném přístupu a partnerství ze strany Ruska a Číny. Nevím, nakolik tomu věří, ale jednoduchá kalkulace jim říká, že na tom nemůžou prodělat, pokud čas nazrál.

A ten zřejmě nazrál. Spojené státy ztrácejí moc a podporu. Hlavně vlastní vinou. Vyžaduje neobyčejnou dávku tuposti a krátkozrakosti americké zahraniční politiky dovolit či dokonce způsobit sblížení Ruska a Číny. Obě jaderné mocnosti oplývající obrovským nerostným bohatstvím a největší průmyslovou základnou světa. Putin a Xi se tváří jako největší přátelé. Mohou si to dovolit, neboť se jim daří. BRICS překonávají země G7, pokud jde o HDP, a přihlášky do jejich klubu jen prší. Udrží-li nastolený kurz a zbaví-li se dolaru jako celosvětové rezervní měny, bude-li jejich vlastní měna podložená zlatem a dalšími komoditami, půjde o nejtvrdší měny na světě. Evropa a Spojené státy už nyní částečně jsou a v budoucnosti zcela budou marginální trpaslíci. Z ekonomického a dost možná i politického hlediska.

Nové pořádky

Rusko-čínské spojenectví vytváří nové mocenské těžiště, ke kterému se obrací ti, kdo dovedou rozpoznat, odkud fouká @em the wind of change. Arabský svět zapomíná na svá nepřátelství a náboženské rozdíly a pod Xiovým vlivem zakopávají válečné sekery. Mexický prezident klape zobákem proti Američanům, ačkoliv jeho země drogových kartelů je jedna z mála, kde by americké vojenské angažmá bylo zcela ospravedlnitelné.

A právě tady je problém, který Didact, Merkouris a další nevidí, jak se zdá. Nevzniká žádný multipolární svět. Vrací se v lepším případě svět bipolární, pokud ne rovnou unipolární, jehož těžištěm se stává tandem Rusko Čína. Ještě tam nejsme, ale trend je jasný. Čína dlouhodobě usiluje o to vystrnadit Američany z Afriky a Latinské Ameriky, mnohdy ne zcela vybíravými prostředky, ale nikoliv přímou konfrontací. Jakmile se někde usadí čínská menšina, nelze se jí zbavit. Tito lidé pracují pro čínskou vládu. Slyšel jsem o tom mluvit člověka, který pracoval pro USA někde ve Střední Americe, a byl svědkem uplácení a dalších praktik ze strany čínských konkurentů. Všichni víme, že technologie, co Číňané mají, jsou z valné části ukradené. Jinými slovy Čína má své dlouhodobé plány, uvědomuje si svůj potenciál a hodlá ho využít. Poté, co se Rusko otevřeně (a úspěšně) postavilo NATO, se toto může změnit a konfrontace bude mnohem otevřenější. Nejsem si jist Ruskem, ale pokud jde o Čínu, nepochybuju, že chce být světovým hegemonem.

Nepopírám, že vůdci Ruska a Číny jsou lidé na svém místě, tvrdí, inteligentní a kompetentní. Vědí, co si mohou za daných okolností dovolit a co je pro ně výhodné. Uvažují dopředu a dovedou čekat. Proti nim stojí zkorumpované západní globohomopedoelity. Nepřátelé dobra, pravdy a krásy, nepřátelé všech slušných lidí. A navíc lidé, jimž chybí všechno to, co jsem zmiňoval výše: inteligence, schopnost dlouhodobého plánování, trpělivost.

Ale chceme je opravdu nahradit východními elitami? Obě východní země jsou silně centralizované a jejich politický systém je levičácký. Rusko je sociální demokracie, Čína provozuje komunistickou nomenklaturou řízený státní kapitalismus. Obě s dlouhou komunistickou minulostí. A já bych měl věřit, že údajně multipolární systém, který budují a zaštiťují, bude jiný, než to, co budovali dosud?

Nepřátelé našich nepřátel nejsou nutně naši přátelé! Čína ještě není dostatečně silná a musí překonat mnoho překážek. Čínská ekonomika má problémy, viz videa, kde vláda nechává bořit celá města čerstvě postavených činžáků, v nichž nikdo nebydlí. Ale nezapomeňme na příběh Bodončara, jednoho z předků slavného Čingischána. Vzájemný obchod je výhodný do chvíle, kdy se plenění ukáže jako výhodnější.

Rusko nevypočitatelné

Už jsem řekl, že vehnat Rusko do náruče Číny je chyba, která se Západu vymstí. Putin a v širším smyslu celé Rusko je velká neznámá. Myslím, že si je vědom nebezpečí, které mu hrozí od asijského partnera, ale jeho podporu potřebuje a bude za ni muset něco dát. To něco patrně budou vojenské technologie, v nichž je Rusko napřed. Proto posílá Lavrova po celém globálním Jihu, aby rozprostřel co nejširší sítě a nezůstal na milost a nemilost čínským soudruhům. Rusko je rozkročeno mezi Evropou a Asií. Dosud Rusové usilovali o to stát se plnohodnotnými Evropany. Cesta do Evropy vedla pro Rusy přes Německo. Spojené státy a v Evropě především Velká Británie se na sbližování Německa a Ruska dívaly s nelibostí. Nyní víme, že Německo nemá vlastní zahraniční politiku a není suverénní zemí. Američané zatlačili Rusko do kouta a to se obrátilo na Asii. Své euroasijské dilema prozatím vyřešili tím, že definovali ruskou kulturu jako unikátní, ani evropskou, ani asijskou. Křesťanství je pojítko, které přidružovalo Rusko k Evropě. Zatímco ruský stát uzavřel s pravoslavím určitý pakt o spolupráci, EU je jednoznačně protikřesťanská. Nejsem si jist, zda si to obě strany uvědomují či nikoliv, ale právě to způsobilo odříznutí Ruska od Evropy. Zda jde o rozdělení dočasné či trvalé, závisí na obnově víry v Evropě. Nikoliv ideálním vzorem v tomto ohledu pro nás může být Orbánovo Maďarsko, které se definuje jako křesťanská demokracie. Připojení pravoslavných církví pod Řím je zatím hudba budoucnosti, ale domnívám se, že to bude nejzazší bod, kdy se Rusko vrátí do Evropy. Do té doby bude muset manévrovat mezi svými asijskými megapartnery. Bude jim muset dopomoci k silnější ekonomice, vyšší životní úrovni, technologické nadřazenosti a globální politické moci. Společně zřejmě pokoří GAE (Global American Empire) a odešlou ji na smetiště dějin. Ale co pak?

Anebo se mýlím a geniálním mozkem za celou akcí je Putin.

Ať je to, jak chce, multipolarita se jaksi rozplývá. Na multipolární svět je rusko-čínský blok příliš silný.

Doslov

Spíš než o analýzu jde o tok myšlenek, ale doufám, že se mi aspoň trochu podařilo ukázat, proč začínám mít alergii na slovo multipolarita.

Na závěr chci zmínit ještě dvě možná související, možná nesouvisející věci. První je bankovní krize. Jsem zvědav, jak se tato záležitost vyvine. Didact, který pracuje v oboru, naznačuje, že by mohla přijít krize horší než ta z roku 2008. Nejsem o tom zcela přesvědčen, Didactovy prognózy zatím nemají vysokou úspěšnost. Ale úplně tuto možnost zavrhnout nelze. Druhá jsou podivné nehody a požáry průmyslových zařízení ve Spojených státech. Nemyslím, že jde o diverzní akce ruských nebo čínských agentů. Američané jsou jistě schopni vypátrat případné pachatele a kdyby to byli agenti cizích mocností, konečně by měli v rukou to, po čem pasou celá léta (Russian collusion) a co by odvrátilo pozornost od Nord Streamu. Už by toho byly plné noviny. Ale stejně se děje něco divného.

EOF