Pacifismus je neudržitelný

Pacifismus je postoj odmítající válku a násilí. Pacifisté věří v mírumilovné řešení sporů, především mezinárodních. Odmítají doktrínu spravedlivé války.

Pacifismus je založen na myšlence, že násilí plodí zase jen násilí. Kdybychom se všichni vzdali násilí, pak by zavládl všeobecný mír. Někde pod tím se skrývá antropologie vycházející z předpokladu, že člověk je dobrý a stačí, když se s ním jedná po dobrém. Přístup, který ve mně nebudí přílišnou důvěru.

Krátkozraká filozofie

Pacifismus lze vyvrátit velice jednoduše: představme si svět, ve kterém jsou všichni pacifisté, nejsou tam války a všichni žijou ve všeobecné kumbaya. V takovém světě se první chlap s mečem v ruce, který půjde kolem, stane jeho vládcem. Není totiž nic, co by bránilo, aby se takový člověk objevil a není nic, co by zabránilo jemu, aby nedosáhl svého cíle, kromě jiného člověka s podobnou motivací a přístupem. Historie nabízí dostatek příkladů, jak ukazuje příběh na konci tohoto blogpostu.

Tento argument dle mého soudu stačí, aby vyvrátil pacifismus z kořenů. A spolu s ním i veškeré pokusy o zákaz vlastnictví a nošení zbraně.

Nepříliš daleko od pacifismu jsou libertariáni se svým NAP (non-aggression principle). Ten je taky nesmyslný, jak jsem ukázal tady a vracet se k němu nebudu.

Válečná kultura

Válka vždycky byla doménou mužů. Proto se pacifismus a feminismus shodnou na tom, že třeba krotit až vymýtit mužskou agresivitu, kterou někteří považují za příčinu těchto neblahých historických událostí. Odtud podpora modelů chování v moderní kultuře, které se neslučují s mužností: počínaje homosexuály, konče nerdy. Nebo alespoň nechuť ke všemu, co zavání vojenstvím, zbraněmi, bojem, zápolením či soutěžením. To je dost retardovaný pohled na agresivitu a samozřejmě to není jediná příčina moderní domestikace mužů. Pohodlí moderních technologií a nepřeberný výběr distrakcí jsou další.

Kultury hodné toho názvu tradičně kultivovaly mužskou agresivitu vojenským výcvikem, disciplínou v zacházení se zbraněmi a v neposlední řadě silným etickým principem. Jako příklad uveďme kastu samurajů ve středověkém Japonsku či ideál křesťanského rytíře v Evropě. Není náhoda, že ten, kdo vládne zbraní, bývá často také vládcem nebo alespoň součástí vládnoucí kasty nebo stavu. Důvod je jednoduchý: vládne ten, koho nelze ovládnout. Disciplína a étos člověka, který zná fyzické strasti a smrt, jsou dobré předpoklady pro vládu. Proto by neměli vládnout kněží, ale válečníci.

Náboženství radostné zvěsti

Zvláštní kapitolou jsou křesťané. Naše náboženství se nás snaží odnaučit nenávidět. Válka a násilí jsou podle mnohých projevem nenávisti, a proto se neslučují s křesťanstvím. Bohužel, mnozí křesťané nesprávně chápou radostnou zvěst evangelia jako příslib budoucí kumbaya a uchylují se ke změkčilému nastavování třetí, čtvrté, až padesáté tváře.

Osobně si nemyslím, že by Ježíš chtěl, aby se z nás stali kastráti. Poté, co člověk nastavil druhou tvář a nepomohlo to, je třeba nastavit loket, a všechno, co stojí mezi mnou a tím, co je dobré, krásné a spravedlivé, smést z povrchu zemského. Barbaři, kteří přijímali křest z rukou římské církve, naši předkové, tomu rozuměli.

Snad proto se středověká církev stavěla k problému realisticky. Válka není a priori špatná, ale většina válek je špatných a některé jsou dobré. Je to věc spravedlnosti, dobré války jsou ty spravedlivé.

Stepní válečníci

Na závěr zkrácený překlad Spandrellova příběhu z daleké Asie. Mimochodem, Spandrell si tady bere na paškál libertariánství a ideologii volného trhu, které jsou pro Asiaty zcela nepochopitelné.

Čingischán založil Mongolskou říši a její čínská odnož, která se později stala dynastií Jüan, zanechala dostatek historických záznamů o tomto velkém mongolském podniku. Dějiny dynastií, zejména zabývají-li se příběhem nově povstalého kmene, začínají popisem zakládajícího mýtu tohoto kmene. Tím zakladatelem bývá předek, často nadpřirozená bytost, která sestoupila z nebe. Mongolové tvrdili, že Čingischánovým předkem byl jejich velký zakladatel Bodončar Munchak. Mimochodem, toto jméno znamená něco jako „hloupý bastard“.

Po smrti rodičů se dělil majetek mezi pět synů, z nichž Bodončar byl poslední. Rozdělili ho na 4 díly a nejmladší dostal pouze křesadlo, lano a koně. Když si stěžoval na nespravedlnost, odpověděli mu, že je příliš hloupý, a proto žádné dědictví.

Tak se sebral, opustil svůj kmen, našel dobré místo k lovu a žil sám. Jednou uviděl sokola, jak loví malou zvěř. Chytil ho a ochočil. Díky němu měl víc zvěřiny než mohl sníst. Jezdil k blízkému kmeni Urianchajů, kde směňoval zvěřinu za kobylí mléko, jež postrádal. Nikdy se ho neptali, odkud pochází, ani s ním nezacházeli zle. Přicházel každý den, směňoval zvěřinu za mléko a vracel se zase domů.

Úžasné, že? Toto je podnikatelský duch jednotlivce a kouzlo volného trhu. Osamělý teenager se musí postarat sám o sebe, naučí se tedy něco užitečného a posléze směňuje plody své práce se sousedy. Nikdo se neobtěžoval ptát se, kdo je a co dělá osamělý ve stepi. Pouhá obchodní transakce, ze které obě strany profitují. Krásný příběh. Hloupého bastarda by měli udělat patronem ekonomické profese.

Jenže příběh pokračuje. Po nějakém čase se jeden ze starších bratrů vydal Bodončara hledat, neboť mu ho bylo líto. Narazil na kmen dodavatelů mléka a ti mu řekli, že jeho bratra znají. Loví poblíž se svým černým sokolem. Jakmile uvidíš na obloze sokola, tvůj bratr nemůže být daleko.

A tak se bratři setkali. Starší bratr přemlouval Bodončara, aby se vrátil domů. Sbalili se a vydali se na cestu. Jenže Bodončar byl jaksi neklidný. Řekl svému bratrovi:

„Víš, ten kmen, od kterého jsem dostával mléko. Oni nemají žádného vůdce, nikoho, kdo by nad nimi vládl. Bude snadné je porazit. Můžeme jim vzít jejich věci a vést snadný život.“

Bratr s návrhem souhlasil, po návratu domů rekrutoval bandu statných mužů a pod vedením Bodončara je poslal podmanit si kmen Urianchajů. Vzali jim jejich dobytek a jejich ženy, pobili muže a zotročili děti, aby pro ně pracovali. Bodončar se stal velkým hrdinou, měl desítky synů zrozených z konkubín, které zajal, a ti se stali zakladateli různých mongolských kmenů. Mezi vzdálenějšími potomky byl i Čingischán, který vzhlížel ke svému předku Bodončarovi, velkému hrdinovi, jenž zničil kmen, který mu poskytl mléko, když ho potřeboval. Čingischán ho natolik obdivoval, že se jeho jméno objevuje na první stránce všech dějin dynastie.

Takhle na vás působí volný obchod. Kdyby Urianchaj zajali Bodončara, uřízli mu hlavu a sebrali mu sokola, zůstali by naživu a měli dostatek zvěřiny. Protože to neudělali a vpustili cizince do svého středu, byli všichni zabiti, jejich ženy znásilněny a jejich děti navěky zotročeny.

Obchod je výhodný pro obě strany, ale některé věci jsou ještě výhodnější.

Hegemon

K tomu mohu jen dodat, že libertariáni a pacifisté si užívají plodů volného obchodu jen díky tomu, že všechny Bodončary současnosti drží na uzdě rakety U.S. Navy a letadla U.S. Air Force.

EOF