Sedevakantismus V. Anthony Cekada

Otec Anthony Cekada má velice srozumitelný a přehledný styl vyjadřování. Je vcelku radost ho číst i poslouchat (má na intenetu několik videí). Dnes už je bohužel po smrti.

Ve svém textu z roku 2006 nazvaném Tradicionalists, Infallibility and the Pope se zabývá otázkou, jak může církevní autorita učit omyl a zavádět škodlivé zákony.

Ti, co chodí na tradiční latinskou mši, musí starou mši považovat za lepší a katoličtější. Starou nauku za katoličtější než novou. Ale co když není diecéze staré mši nakloněna? Přestává být takový katolík poslušným synem matky církve? Neboť jen špatný katolík si vybírá pravidla, kterými se má řídit. Tato otázka je dnes, 15 let od zveřejnění Cekadova textu, více než živá vzhledem k Františkovu ukončení experimentu tradice

Otec Cekada tvrdí, že jsou to doktrinální omyly a zlo nového náboženství, co táhne katolíky k tradici. Doktrinální omyly jsou rozpory mezi učením 2VK a dřívější naukou církve. Zlo je neuctivá bohoslužba. Nejde o pouhé detaily, nové doktríny mění substanci. Následně vyjmenovává některé z těchto omylů. Částečně se překrývají se seznamem, o němž jsem už psal.

Uvádí proslulé „subsist in“ namísto „je“, smazání rozdílu mezi prvotním a druhotným cílem manželství, systematické potlačení konceptů pekla, soudu, Božího hněvu, trestu za hříchy, odstupu od světa, zkaženosti hříchu jako největšího zla, očistce, duší zemřelých, Kristova království na zemi, církve bojující, vítězství katolické víry, zla kacířství a schizmatu a zázraků. Tyto doktríny byly odstraněny z liturgie, což znamená, že už nejsou podstatné. Dále přijímání na ruku, což zavedli protestanté v 16. století a pojetí moderní mše jako shromáždění.

Neomylnost a neporušitelnost církve

Učení církve se nemůže nikdy měnit. Církev nemůže rozporovat vlastní učení. Neomylnost církve se netýká jen prohlášení ex cathedra, ale zahrnuje také univerzální disciplinární zákony církve. Proto církev nikdy nemůže vyhlásit zákon, jenž by odporoval víře a mravům. Nemůže učit zlo. Přesně to však učinil 2VK. Jak to vysvětlit?

Ztráta úřadu skrze herezi

Veřejné odpadnutí od víry zbavuje klerika úřadu, protože přestává být katolíkem. Bylo by absurdní, aby měl autoritu nad skutečnými katolíky někdo, kdo nevyznává katolickou víru. Totéž samozřejmě platí i pro papeže.

Zjevný heretik nemůže být žádným způsobem členem církve a kdo není členem církve, nemůže v ní mít úřad.

O tom mluví nejméně dva papežové,[1] mnozí teologové a kanoničtí právníci, včetně sv. Roberta Bellarmina, učitele církve.

Tradicionalistické dilema

Církev se nemůže mýlit a odchýlit od víry. Papež jako jednotlivec ano. Proto máme jen dvě možnosti:

1. církev odpadla nebo
2. lidé odpadli a ztratili své úřady a autoritu.

Pokud tedy považujeme zavedené změny za špatné a chybné, znamená to automaticky, že lidé, kteří je vyhlásili, ve skutečnosti neměli autoritu církve.

Proto jsou všichni tradicionalisté, ať jsou si toho vědomi či nikoliv, sedevakantisté.

A to je také důvod, proč nejsem tradicionalista. Nejsem zcela přesvědčen, že je učení 2VK skutečně heretické, ale pokud ano, pak je postup sedevakantistů jediný správný.

EOF