Co trápí rytíře Jedi?

Asi to bude vypadat, že nedělám nic jiného, než sleduju streamovací služby, ale hodím sem ještě jeden postřeh, jenž okrajově souvisí s posledním textem.

Mezi oblíbené způsoby, jimiž holywoodská studia okrádají člověka o vzácný čas jeho života, patří vytváření seriálů, kterými vyplňují různá období nebo nevyprávěné části příběhů jejich hlavních blockbusterů. Mám zde na mysli Hvězdné války a mnoho souvisejících seriálů, které nějakým způsobem obohacují Lucasovu „vzdálenou Galaxii“. Např. Obi-Wan Kenobi, Mandalorian, Bobba Fatt, Ashoka nebo Akolytka.

O minulých vánočních svátcích jsem sledoval všechny řady seriálu Mandalorian a chtěl jsem o tom dokonce psát, protože tento seriál překvapivě vychvaloval život oddaný náboženském kultu. Čas plynul příliš rychle a já nenapsal nic, protože psaní chce i vhodnou příležitost a motivaci a ty se posléze vytratily.

Protože mě nyní choroba upoutala na lůžko, napadlo mě po roce pokračovat ve sledování dalších seriálů odehrávajících se v galaxii Luca Skywalkera a Darth Vadera. První z nich, Obi-Wan Kenobi nezanechal velký dojem. Budu zde mluvit o seriálu Akolytka, který byl dle mého soudu dobrým příběhem o dobru a zlu a poslouží mi jako východisko pro další úvahy, byť člověk musel strpět jeden z momentálně oblíbených „woke“ narativů: women power.

Poslední poznámka, než se dostanu k jádru pudla. Nejsem a nikdy jsem nebyl velký fanda Star Wars. Původní filmy jsem poprvé viděl krátce po revoluci a patrně jsem na ně byl už moc starý nebo prostě nejsou můj typ. Spisovatel sci-fi Ondřej Neff, který před revolucí také dělával overvoice u pašovaných amerických filmů prodávaných na VHS po tržnicích, byl znám svým hodnocením v titulcích filmů: „to byla zase sračka“. U Star Wars prý prohlásil, že je to nejlepší film všech dob. Nuže, proti gustu žádný dišputát.

Ale jedna věc se mi na Star Wars líbí a docela zapadá do mé technofilozofie. Technologie jsou tam všudypřítomné. Používají je i lidé, které bychom u nás na Zemi nazvali primitivy. Ale zároveň k nim lidé mají vztah jako k více či méně vzácnému přírodnímu zdroji. Závislost na technologiích tam je, ale podobná jako u Fremenů v Duně. Technologie jsou součástí života a kultury, nepředurčují ji. Zřejmě je to tím, že Star Wars vznikly v sedmdesátých letech, kdy se ještě auta opravovala a náhradní díly se musely shánět na šrotištích. A také proto tam neuvidíte moc věcí, které by vypadaly jako moderní počítač nebo laptop. Všechny přístroje, včetně kosmických lodí ovládají různobarevná tlačítka. Sehnsucht ;-)

Jediové dobří nebo zlí?

Předpokládám, že většina mých čtenářů má nějakou představu o tom, kdo jsou rytíři řádu Jedi, že používají Sílu (resp. její světlou stranu) a díky ní mají různé „psychotronické“ schopnosti (levitace hmotných objektů, čtení myšlenek, mazání paměti apod.) a také samozřejmě používají slavné světelné meče. Řídí se jakýmsi morálním kódem, jehož ústředním bodem je pracovat pro dobro ostatních a snaží se ovládnout své emoce, protože ty vedou k „temné straně Síly“. Na pravicové blogosféře (té méně seriózní) se najdou jedinci, kteří tuto dobrotu Jediů spojují s politikou Demokratické strany (nikoliv neoprávněně vzhledem k povinnému „wokeismu“, která učinila zejména poslední trilogii zcela nesledovatelnou) a pasují se do role Sithů, řádu, jenž stvořili odpadlíci od Jediů, kteří přešli na temnou stranu.

Tyto termíny se už vžily natolik, že je každý zná a nebudu je tedy více rozebírat. Ani nechci psát o tom, jak jsou Jediové „woke“. To je čistě moderní fenomén, který nemá s původní myšlenkou nic společného. A Sithové jsou skutečně zlí, protože dali přednost touze po moci a naplnění vlastních cílů a tužeb před službou ostatním. Každý normální člověk mimo libertariány a hraběte Draculy pochopí proč.

Podle Wikipedie se Jediové řídí tímto Kodexem, ač prý není nikde explicitně zmíněn, jen je na něj odkazováno:

• Není emocí, pouze míru.
• Není nevědomosti, pouze poznání.
• Není vášně, pouze klidu.
• Není chaosu, pouze harmonie.
• Není smrti, pouze Síly.

Myslím, že inspirací pro řád byly hlavně východní kulty a kultury, a ne evropské pojetí mnišských bojovných řádů, i když ani tento vliv nelze úplně vyloučit. Když pro nic jiného, tak pro oblíbenost templářů u nejrůznějších konspiračních teoretiků pro roli, kterou údajně sehráli při vzniku evropských tajných společností v 17. a 18. století. Považuju tuto teorii za bludnou, ale najdou se i katoličtí autoři, kteří ji zastávají. Z východních inspirací mě napadá klášter Šaolin (v sedmdesátých letech velmi oblíbený) a stoická filozofie (zen) japonských samurajů.

Zajímavý problém

Přesto se tu nachází zajímavý problém. V seriálu Akolytka obviní jistý senátor řád, že se prý Jediové snaží ovládnout neovládnutelné. Vysoce postavená rytířka(?) Jedi v domnění, že má na mysli Sílu, odpovídá, že oni se ji nesnaží ovládnout. Ukáže se, že senátor nehovoří o Síle, ale o emocích a to je zcela případná poznámka. Nepokoušejí se Jediové ve finále o nemožné, když chtějí ovládnout své emoce a odpoutat se od všeho? Je to vůbec aspoň teoreticky možné a vůbec dobré? Příběh Akolytky se snaží popsat přechod jednoho dobrého člověka na temnou stranu, v němž významnou roli hraje právě selhání jednoho z Jediů.

Rozhodně nehodlám tvrdit, že Jediové jsou zlí, protože nedávají průchod svým potlačovaným emocím. Narozdíl od Holywoodu se neřídím pop-psychologií židovského původu, ale ke cti autorů seriálu nutno podotknout, že ani oni se nesnažili v nešťastném incidentu vidět víc než selhání jednoho muže. Alespoň doufám, že to tak zůstane, protože jak známo, konce filmů nejsou nikdy úplně jednoznačné. Každopádně v původní trilogii přímo z úst mistra Yody (zelený trpaslík) padlo, že „strach, nenávist, násilí“ jsou mostem k temné straně. A taky veškerá připoutanost, k majetku, ženám apod. Anakin toto porušil, když se zamiloval, pak vybil z pomsty klan písečných lidí, což ho nakonec přivedlo na temnou stranu Síly.

Jedi, který selhal v seriálu Akolytka, si zaprvé nikdy nepřiznal, že šlo o selhání, že udělal něco špatného, a tím pádem to nikdy ani nepřijal, což patrně zabránilo, aby přešel na temnou stranu Síly. Naopak Jedi, který poznal, že může manipulovat se Silou prostřednictvím svých (nečistých?) emocí, přešel na temnou stranu vědomě a z vlastní vůle. Tady můžeme vidět paralelu s křesťanstvím: hříšník klopýtne, ale vždycky má prostor povstat, odpadlík tuto možnost nemá. Paralelu ovšem nedokonalou, jak uvidíme dále.

Omezenost vybájeného světa

Když to vezmu kolem a kolem, mají Jediové skutečně velice obtížnou pozici. Na tom není nic špatného a priori: ušlechtilá pozice nemůže být snadno přístupná. Ale jakoby tu něco chybělo.

Kdo má v sobě alespoň kousek chlapa, musí se obdivovat stoickému duchu japonských samurajů, který kombinuje válečné dovednosti s železnou loajalitou, odvahou a vyrovnaností, které jen obtížně hledají paralelu. Přesto jsou stoicismus a jeho japonská obdoba, zen, v jistém směru retardované, nebo mírněji řečeno neúplné. V čem neúplné?

V článku o Systemě jsem zmiňoval, že Filotto kromě systemy dlouho trénoval karate. Přešel k systemě, protože viděl výhody, které nabízí proti tradičnímu karate. Karate dává člověku bojové schopnosti, schopnost snášet bolest, ale taky zraněné a ztuhlé tělo. Filotto musel dlouho dělat systemu, než se mu podařilo mnohá z těchto zapouzdřených zranění vyléčit a odstranit ze svého „systému“. Něco podobného dělá omezenost stoicismu na úrovni duše. Umění snášet bolest člověku nedává skutečný život.

Lucasova galaxie má určitá omezení. Není v ní Stvořitel, někdo, kdo by odpustil přešlapy Jediů nebo kohokoliv jiného. A tak jedno selhání vede ke druhému až člověk skončí na temné straně Síly, kam ho předurčil jeho genom (přítomnost určitého prvku či molekuly v těle, kterou Jediové zjišťují skrze krevní testy) a jeho úspěch či selhání v sebeovládání. My však víme, že sebeovládání je věc sice nutná, ale bez pomoci zvenčí či přesněji řečeno shůry velmi, velmi těžká.

Vesmírná Síla není Bůh, není osobní, nezasahuje do lidských životů ač má cosi společného se životem (Jediové v seriálu hledali „zhuštění“ Síly, které podle nich mohlo dát vzniknout životu na původně mrtvé planetě). Maximálně může jít o neosobní božství nebo něco podobného. Ale Síla se spíše podobá energii, jako v taoismu nebo v nějakých animistických kultech a já jsem vcelku nakloněn věřit tomu, že „energetické“ fenomény jsou reálné i v našem světě (nikoliv v takovém rozsahu).

Avšak osoba je v hierarchii bytí vyšší koncept. Je to činitel, který jinak slepou Sílu či energii k něčemu směřuje. A i když vztah mezi Jediem a Sílou není jednoznačně hierarchický, bylo naznačeno, že rytíř Sílu přímo neovládá, nýbrž s ní určitým způsobem spolupracuje, pořád je to spíš ve smyslu spolupráce lodě s proudem než spolupráce mezi dvěma osobami.

Spolupráce dvou osob, člověka a Stvořitele, otevírá novou dimenzi, která Jediům zůstává nepřístupná. Ale taky třeba našim protestantům, kvůli zvláštnostem jejich teologie, která nepřipouští svátost zpovědi, hlásajíc známé „jednou spasen, navždy spasen“, ale co když člověka sžírá vina? Každopádně spolupráce se Stvořitelem umožňuje změnu v pravém slova smyslu. Mimo tuto spolupráci skutečná změna není možná, neboť platí filozofické pravidlo, že věc nemůže dát jiné věci nic, co sama nemá. Říkáme, že příčinou změny je Milost,ale ta může stavět jen na přirozenosti, na tom, co už tam je. Hezký příklad tohoto principu je v pohádce o Popelce, kde kouzlo kmotřičky víly jen přidá k existující kráse a dobrotě Popelčiny duše i těla. Podobně mnich-rytíř pěstuje své přirozené ctnosti, do jisté míry shodné s těmi jedijskými, ale Bůh je „prohlubuje“ do nadpřirozených výšin prostřednictvím Milosti. Tohle Jediům chybí. Odtud mohou pramenit mnohá jejich selhání. Anakin by se možná nepřidal na temnou stranu, kdyby se mohl vyzpovídat ze svých hříchů. Američtí puritáni by nenapáchali tolik zločinů a nevedli tolik svatých válek, kdyby měli možnost jak ulevit svému obtíženému svědomí, což kalvinismus neumožňuje.

Nechci tvrdit, že jedijská filozofie rovná se puritanismus. Jak jsem naznačil o pár odstavců více, Galaxie sice oplývá mnohými divy, ale chybí jí osobní Bůh, což je problém spíš východních filozofií. Ale jako příběh, který si podmanil americká srdce, však může mít i něco společného s americkým náboženstvím, které ostatně také prodělalo mnoho změn a vtělení v průběhu času, ovšem pečlivě zachovávajíc původní omyly.

A poslední věc, naše Bohem stvořená realita má v sobě zakódovaný i morální zákon, navíc potvrzený zjeveným Desaterem. To dosti zužuje prostor pro výklad určitých činů jako dobrých, což by mohlo významně pomoci rytíři, který selhal a své selhání dlouhá léta považoval za „dobrý“ čin.

Disclaimer

Jak bylo řečeno, nejsem zevrubně seznámen s veškerým pozadím Lucasovy vzdálené Galaxie. Z nejnovější trilogie jsem viděl pouze první část (už je to hodně dlouho) a byla natolik „woke“, že jsem na další ztratil chuť. I seriálů je mnohem více, než jsem viděl, takže mi zcela jistě mnoho věcí uniká. Vyhrazuji si tedy právo mýlit se.

EOF