Sysifovská práce

Organizace jako Hnutí pro život nebo Aliance pro rodinu vykonávají bohulibou a potřebnou práci, o tom není sporu. A také doufají, že se jim podaří prosadit své cíle v rámci současného demokratického systému. Jsem si skoro jist, že to se nestane.

Demokracie, ale liberální

Problém je v tom, že liberální demokracie neposkytuje pro takové změny prostor. Svoboda ženy je jedním z pilířů liberalismu a potraty jsou jedním z pilířů osvobození ženy. Argumentovat, že žena je svobodná, dokonce víc svobodná, když jsou potraty zakázané, tyto pilíře podkopává a tím podkopává celou liberální myšlenku. A to u liberálů neprojde.

Někdo může namítnout, že nejde o přesvědčené liberály, ale o „mlčící většinu“, kterou je třeba přetáhnout na svou stranu. Jenomže mlčící většina je taky převážně liberální, jen o svém světonázoru mlčí. Často si ho ani neuvědomuje. Pokud by Hnutí pro život přesvědčilo mlčící většinu, bylo by to fajn, ale patrně by to znamenalo masovou konverzi. To je, myslím, mimo charismata organizací jako Hnutí pro život.

Orbán je v Maďarsku takřka neomezeným vládce a dosud neprosadil zákaz potratů. Buď to s křesťanskou demokracií nemyslí vážně nebo to není tak snadné z jiných důvodů. Ani Putin v Rusku se tímto směrem dosud neodvážil, ale u něho o konzervatismu spíš pochybuju. USA jenom přesunuly tuto agendu na jednotlivé státy Unie a v nedávných volbách tyto svou protipotratovou legislativu spíše zmírnily, čest vyjímkám. Pokud jde o ukotvení manželství jako svazku muže a ženy v ústavě, tady je situace lepší. Např. Slovensko toto má a i u nás je prý většina obyvatelstva pro. Nicméně stejnopohlavní svazky se také nadále těší podpoře, takže situace je spíše schizofrenní.

Už jsem psal, že nevěřím na něco takového jako demokracie bez přívlastku. Samotná demokracie je pouhý mechanismus vládnutí, nikoliv zastřešující systém. Proto je na místě přízvisko liberální. Křesťanství a liberalismus jsou vzájemně nekompatibilní, takže prokřesťanské změny v rámci liberálního systému jsou obtížně prosaditelné, pokud vůbec a naopak, stejně obtížné by mělo být prosadit liberální myšlenky v křesťanské společnosti. To se sice v minulosti stalo, ale trvalo to mnoho desítek, možná stovek let, navíc ve směru naší porušené přirozenosti, což je komparativně jednodušší než ve směru cesty ke ctnosti.

Tím nechci říct, že se dané organizace mají na všechno vykašlat, každý krok tímto směrem je dobrý. Ale je to sisyfovská práce, která bez nějakého hlubšího společenského obrácení nedosáhne trvalých výsledků. Naopak s obrácením dojde ke změně společenského systému poměrně přirozeně. A obrácení, to je práce spíš pro církev.

Konzervatismus ve 21. století?

Přemýšlel jsem, zda by fungovala nějaká politická platforma, která by dokázala prodat křesťanský politický směr nekřesťanům a přitom zůstat nekompromisně křesťanská. Stále se tomu říká konzervatismus, ale nejradši bych to slovo nepoužíval, protože současný konzervatismus se zkompromitoval. Lepší ale neznám. Konzervatismus není nacionalismus. Možná nějaký přívlastek by pomohl restartovat jeho význam, např. radikální konzervatismus.

Ale zpátky k původní otázce. Nejsem si jist, zda by fungovala, protože duch doby se od konzervatismu vzdaluje mílovými kroky. To je vidět hlavně na americké politice, kde je skutečný konzervatismus (málem?) považován za fašismus. Na druhou stranu znám pár lidí, co jsou alespoň v některých ohledech poměrně konzervativní, proto si myslím, že určitá šance tu je.

Nejhorší je podle mého soudu anglo-americký konzervatismus, který se snaží předstírat, že je neideologický, aby na sebe mohl snadno nabalovat liberální prvky, např. liberální ekonomický systém nízkých daní a svobodného podnikání.[1] Česká pravicová politika bohužel tohoto kočkopsa za Václava Klause přijala za svůj a od té doby se nic podstatného nezměnilo, takže Česko dělá zahraniční politiku Washingtonu a vůbec se snaží dohánět USA ve všech ohledech, protože „oni jsou přece napřed.“

Jak vyprofilovat ryze český radikální konzervatismus?

• zbavit se amerického (neo)konzervativního blouznění a liberálního ekonomismu,
• vyhranit se proti současným rádoby-křesťanským a rádoby-konzervativním stranám jako KDU-ČSL, TOP09 apod.,
• stavět na české identitě a historii, zejména tradičním českém konzervatismu (Palacký a Staročeši, Agrárníci atd.),
• hájit nekompromisně tradiční křesťanskou linii, sociální vládu Krista krále, tradiční rodinu, děti,
• pokud možno se vyhnout liberálnímu křesťanství a oslabit ho,
• neuzavírat se v čistě křesťanském ghettu, ale vypíchnout, co může být přijatelné pro nekřesťany a racionálně obhájit čistě křestanské prvky,
• což vyžaduje ucelenou ideologii, která zůstane v jádru pevná a zároveň pružně reaguje na útoky liberálů.

Tento seznam je víceméně brainstorming a bude potřeba ho trochu vycizelovat. Avšak rád bych zdůraznil některé body.

Ucelená ideologie je reakce na anglo-americký „empirický“ konzervatismus. Církev v době reformace byla také nucena definovat svoji doktrínu, aby se dokázala účinně bránit sofismatům protestantů. Tím patrně utrpěl duchovní život té doby[2], ale nejspíš to bylo nutné. Obávám se, že jsme v podobné situaci i dnes. Lidé si potřebujou uvědomit, že liberální myšlenky nejsou nějaké přirozené pravdy, neznamenají, že tak svět skutečně je, ale že jde o velmi účinnou propagandu, proti které je potřeba postavit nikoliv odkaz na zdravý rozum, protože liberalismus je dnes považován za zdravý rozum, nýbrž nezávislou myšlenkovou soustavu, která svým vlastním způsobem vykládá svět a pokud se někde kryje s liberálním výkladem, pak z jiných důvodů, než uvádějí liberálové.

Největším nebezpečím, ale také největší skupinou, o kterou je třeba bojovat, jsou liberální křesťané ovlivnění modernismem v církvi. Modernismus je rakovina, která rozežírá současnou církev zevnitř a dokud nebude zničen, má i výše načrtnutá křesťanská politická platforma jen malou šanci na úspěch, protože liberální katolíci budou vždy preferovanými „umírněnými“, se kterými liberál může najít společnou řeč. Obyčejní lidé se přirozeně bojí konfrontace a tím pádem i jakéhokoliv „radikalismu“. To nás bude odsouvat na okraj mezi extremisty, se kterými se nemluví. Ale je třeba se nebát fundamentalistické nálepky, naopak je třeba podporovat všechny aktivity, které pomohou podrýt obecný „vědecký“ konsensus, např. v otázkách evoluce, Velkého třesku apod. Ucelená ideologie znamená vlastní odpovědi na všechny důležité otázky.

Klíčové by dále bylo definovat styčné body pro nekřesťany. Česká identita a budoucnost našeho národa by mohla být dobrým styčným bodem, pokud se podaří vysvětlit, že podpora rodiny a zákaz potratů je správná cesta k tomuto cíli. Bohužel z USA víme, že protipotratová agenda má tendenci snižovat naděje na úspěch u konzervativních kandidátů, takže toto nebude jednoduché. Ale pravdou zůstává, že za každé usmrcené dítě přichází do Evropy muslimský migrant, a proto je zákaz potratů vhodný způsob, jak migraci zastavit a učinit nepotřebnou. Dále bude potřeba vysvětlit, že sociální vláda Ježíše Krista čili konfesijní stát je pro nás důležitý, ale pro nekřesťany to neznamená nucené konverze.

Závěrem

Znovu opakuju, že organizace jako Hnutí pro život odvádějí důležitou práci, která je ovšem jenom malou výsečí celkového hnutí za křesťanskou obnovu, dosud (přinejmenším politicky) latentního. To nabízí komplexní odpovědi na všechny palčivé otázky, včetně otázky politického systému jako takového. Nemusíme být liberální demokracií, dokonce nemusíme být demokracií vůbec. Nebýt demokracií automaticky neznamená totalitu nebo a priori špatný systém vlády, byť to liberálové budou vždy líčit v nejhorších barvách. Hnutí za křesťanskou obnovu, radikální konzervatismus, by měl mít připravené radikálně odlišné odpovědi na všechny tyto otázky a neměl by se bát je předkládat samozřejmým způsobem, jakoby šlo o jasnou věc. Ono totiž jde o jasnou věc. My máme pravdu a oni ne.

EOF