Alternativní pohledy na levici. Část 1

Než se dostanu k definici pravice, pravicové politiky, uvedu ještě několik současných autorů a jejich pohled na fenomén levice. Jde o doplňující text k předchozímu stručnému vylíčení historie levice. Není to zdaleka nějaký vyčerpávající zdroj informací, spíš co jsem nasbíral za poslední léta v různých koutech internetu.

Alternativní pohled na levici byl původně zamýšlen jako jeden souvislý text. Nakonec jsem se ale rozhodl ho rozdělit ze dvou důvodů. Zaprvé, text se stal neúměrně dlouhým. A zadruhé, za nejzajímavější považuju část třetí, Spandrellův bioleninismus. Spandrell má nejen co říci, ale podává své myšlenky vtipným a přehledným způsobem. Svůj popis fenoménu, který nazývá bioleninismus, představuje ve třech blogpostech a zvídavého, anglicky mluvícího čtenáře vyzývám, aby si je přečetl. Nebude litovat. Byl jsem v pokušení Spandrellovy texty přeložit doslova, ale z nedostatku času jsem od toho upustil.

Tím nechci říci, že Ted a Jim nejsou zajímaví myslitelé. Naopak jejich pohled se se Spandrellovým docela dobře doplňuje. Nejsem si jist, že se Spandrellem zcela souhlasím, realita je vždycky o něco košatější než jakýkoliv model, ale jeho rozbor se v porovnání s ostatními dvěma zdá být nejucelenější.

Zbývající dvě části tohoto textu jsou:

Unabomberův psychologický rozbor

Theodore Kaczynski je nejen nepřítelem technologií, ale i moderny a levičáctví, které je v moderně dominantní ideologií. Tedovo myšlení bych však necharakterizoval jako skutečně pravicové, ač myslím, že ho tam média (levicová) řadí. Je to spíš anarchista. Nicméně jeho Industrial Society and Its Future obsahuje zajímavý rozbor psychologie moderní levice.

Levičáctví stojí na dvou základních psychologických motivech:

• pocitu méněcennosti a 
• přesocializovanosti (oversocialization)

Pocit méněcennosti

Levice má tendenci nenávidět všechno, co je obrazem síly, dobra a úspěchu. Nenávidí Ameriku, nenávidí Západní civilizaci, bílého muže i racionalitu. V liberálním a levičáckém slovníku chybí slova jako „sebevědomí“, „soběstačnost“, „iniciativa“, „podnikání“ či „optimismus“. Levičák chce společnost, která vyřeší problémy každého člověka, uspokojí jeho potřeby a postará se o něj.

Levičák je natolik slabý, že nemá prakticky žádnou víru ve vlastní schopnosti. Odtud jeho kolektivismus. Pokud jde o aktivismus, taktikou levičáků bývá lehání si před kola vozů, provokace policie či rasistů k násilnostem. Tyto masochistické tendence mohou být jako taktika úspěšné, ale skutečným motivem je sebenenávist levice.

Moderní levicoví filozofové odmítají rozum, vědu a objektivní skutečnost a trvají na tom, že vše je kulturně podmíněné. Nenávidí je, protože věda a racionalita klasifikují určité víry, myšlenky, postoje jako pravdivé, tj. úspěšné, nadřazené, a jiné jako falešné, nepravdivé, tj. chybné, podřadné.

Přesocializovanost

Určitá část levice, zejména z řad intelektuálů a vyšší střední třídy (univerzitní intelektuálové jsou nejvíce socializovaným segmentem společnosti a také nejlevicovějším), je zdánlivě motivována morálními principy a soucitem. V jejich jednání je ale více nepřátelství, než by taková motivace skutečně připouštěla, takže jejich principy pramení z něčeho jiného.

Morální zákon moderní společnosti je natolik náročný, že prakticky nikdo není schopen myslet, cítit a jednat zcela v souladu s ním. Přesocializovaní lidé toto nesou velice těžce a výsledkem jsou pocity viny, bezmoci a sebenenávisti. Přesocializovaný typ reaguje rebelantstvím. Ale protože není dost silný, aby se vzepřel těm nejzákladnějším hodnotám společnosti (jako Bonnie a Clyde), uchyluje se tomu, že si naopak přisvojí akceptovaný morální princip a pak obviňuje mainstreamovou společnost z porušování tohoto principu. Odtud bojovníci za rasovou rovnost, rovnost pohlaví, pomoc chudým či za mír a proti násilí.

Příklad

Mnoho levičáků tlačí na affirmative action, chtějí vidět černochy v prestižních povoláních, jejich lepší vzdělávání, více peněz pro jejich školy. Způsob života černé „spodiny“ považují za sociální neštěstí. Chtějí zapojit černocha do systému, udělat z něj obchodního ředitele, právníka či vědce stejně, jako jsou běloši vyšší střední třídy. Levičák tvrdí, že určitě nechce z černocha udělat kopii bělocha, prý chce zachovat afro-americkou kulturu. Ale co vlastně znamená zachování afro-americké kultury? Jíst černošské jídlo, poslouchat černou muziku, nosit černošské oblečení a chodit do černošského kostela nebo mešity, čili povrchní záležitosti. V zásadních otázkách chce levičák přesocializovaného typu podřídit černocha ideálům bílé střední třídy. Chtějí, aby studoval technické předměty, stal se ředitelem či vědcem a strávil svůj život šplháním po žebříčku společenského postavení, aby dokázal, že jsou černoši stejně dobří jako běloši. Chtějí, aby byli černí tátové „zodpovědní“ a černé gangy nenásilné atd. Ale toto přesně jsou hodnoty industriálně-technologického systému. Systém se nestará, jakou muziku člověk poslouchá, jaké oblečení nosí nebo jakého je náboženství, dokud chodí do školy, má slušné zaměstnání, společenský status, je „zodpovědným“ rodičem, není násilník atd. Tito levičáci chtějí integrovat černého muže do systému a přinutit ho přijmout jeho hodnoty.

Ted uznává, že ponížení, tendence k depresi, bezmocnost a poraženectví nejsou problémem jenom na levici, ale že jsou široce rozšířené. Současná společnost se nás snaží socializovat více než jakákoliv společnost předtím (možná s vyjímkou Dálné Asie). Experti nám říkají, co máme jíst, jak cvičit, jak mít sex, jak vychovávat děti atd., takže nám už prakticky nezbývá prostor pro vlastní iniciativu. Takhle vidí Ted přesocializovanost.

Komentář

K tomu mohu dodat následující. Nejsem příliš velký fanda do psychologie. Někteří liberálové snaží vidět spor mezi liberalismem a konzervatismem jako spor mezi dvěma typy lidí: konzervativci jsou většinou starší, méně flexibilní a hloupější, méně vzdělaní, liberálové naopak. Z toho plynou i různé přístupy k politice. Je to pokus vyhnout se debatě pomocí argumentu ad hominem. Tedův rozbor běží po trochu jiné linii, ale dle mého soudu lze proti němu vznést stejnou námitku. Ted může mít pravdu, ale to nijak neřeší, zda jsou liberální postoje a požadavky smysluplné a oprávněné.

EOF