Naše země nevzkvétá

Na počátku svého prezidentování uvedl Václav Havel svůj projev k národu slovy „naše země nevzkvétá“, čímž obrátil naruby předchozí komunistické chvalozpěvy o vzkvétající socialistické vlasti. Možná to byl jeden z jeho nemnoha konzervativních momentů. Zatímco různé levicové proudy vždy kráčely ke světlým zítřkům, které musí nutně přijít (protože evoluce či jiné neosobní, fyzikální síly), konzervativci byli vždy vůči myšlence automatického pokroku skeptičtí. Liberál vidí kolem sebe pokrok, zatímco konzervativec rozklad.

Konzervativci mají pro svou skepsi lepší důvody než liberálové pro svůj optimismus. Žádná z historických civilizací nepřežila. Všechny prošly stádiem vzestupu a následného úpadku. Proč by naše měla být vyjímkou?

Příznaky úpadku

Řekněme, že zatím sice nenastal konec dějin, ale že naše civilizace jednou zanikne jako všechny vyspělé civilizace před ní. Jak víme, že už je ve stádiu úpadku a nikoliv vzestupu? Koneckonců Západ je stále nejbohatší částí planety a dominuje světu politicky, vojensky i kulturně.

Na toto téma bylo napsáno množství knih. Jmenujme alespoň dva autory: James Burnham a jeho Sebevražda Západu, a Pat Buchanan a jeho Smrt Západu. Buchananova kniha vyšla dokonce česky, takže zvídavý čtenář se může obrátit rovnou ke zdroji.

Které příznaky úpadku lidé na pravici vnímají?

Geopolitika

Západ je sice stále mocný, ale jeho moc je na ústupu. Těsně po pádu komunismu se mohlo zdát, že Západ opět dominuje světu. Burnham, který s touto tezí přišel kdysi za Studené války, by patrně nesouhlasil a současnost by mu dala za pravdu. Moc Západu vrcholila před První světovou válkou. Celý svět byl tehdy prakticky rozdělen mezi západní velmoci. Nedlouho po Druhé světové válce se území přímo ovládané západními státy podstatně zmenšilo. Kolonie se osamostatnily. Burnham tvrdí, že politicky, vojensky i ekonomicky měl Západ dostatek prostředků, aby si kolonie udržel. Ale západní člověk začal toužit po zániku impéria, které vytvořil. A nemocí, která zapříčinila tuto touhu, byl liberalismus. Taková je hlavní myšlenka Burnhamovy knihy. V roce 1989 jakoby se Západ na chvíli vzchopil, ale dnes už je nad slunce jasnější, že k ničemu takovému nedošlo, ani dojít nemohlo. Západ pokračuje po trajektorii svého úpadku vesele dál hnán zásadním rozporem v liberální ideologii.

Někdo by mohl říci, že umenšení moci Západu, zánik kolonialismu, větší emancipace národů je dobrá věc. Vývoz demokracie a osvíceneckých myšlenek o svobodě, rovnosti a bratrství do okolního světa je dobrá věc. Na to odpovídám, že takový názor je příznakem liberálního smýšlení, které vychází z představy, že autorita je něco špatného nebo přinejmenším podezřelého, co je třeba neustále hlídat. Ve skutečnosti je expanze, budování impéria relativně zdravým vyjádřením přesvědčení, že právě ono je nositelem světla civilizace. Každá říše, kterou historie zná, se tímto pravidlem řídila. Jakmile se jím řídit přestala a její pozornost se obrátila dovnitř, její moc začala upadat a otevřel se prostor pro novou říši. Mimochodem to je také důvod, že pacifismus je neudržitelná filozofie.

Mysleme si o kolonialismu, co chceme, ale pouhý pohled na mapu dnes a před sto lety dosvědčuje, že se Západ zmenšil.

Vymírání Západu

Západní národy vymírají, což je téma, kterému se mimo jiné věnuje Buchanan. Nejsou děti. Pro zajímavost, v roce 2016 byla porodnost v České republice 1,63. Pro obnovu populace je potřeba porodnost 2,1. Zvyšuje se průměrný věk rodiček a téměř 60% dětí se rodí mimo manželství. Podíl osob žijících v manželství je pod polovinou a stále klesá. Lidé vstupují do manželství stále později. Tolik ČSÚ. Totéž platí pro většinu (možná všechny) západní státy. Nízká porodnost a rozklad rodiny jsou tak zřetelné známky úpadku civilizace, že by měly zalarmovat elity k nějaké zásadní akci. Jak se zdá, všichni se tváří, že se nic tak zásadního neděje.

Migranti jako kompenzace

Možná proto, že počet obyvatel České republiky neklesá, obyvatelstvo pouze stárne. Úbytek obyvatel zatím v dostatečné míře kompenzují migranti. Lidé především ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu. Můžeme hovořit o štěstí, že se k nám nehrnou Afričané, ale fakt, že pomalu a jistě přenecháváme zemi, kterou za cenu velkých obětí vybudovali naši předkové, někomu jinému, by nám měl způsobovat vrásky na čele. Jak dobrými Čechy budou třeba vietnamští přistěhovalci? Nicméně tzv. migrační krize alespoň trochu pohnula evropským veřejným míněním, které se pro jednou postavilo na stranu zdravého rozumu a západní elity musely dát zpátečku. Alespoň na oko.

Kostlivec ve skříni

Přitom dětí je počato možná dost na to, abychom nepotřebovali migranty. Bohužel to jistá část z nich nedotáhne až k porodu. Příčinou tohoto jevu, a to je smutné, bývá nejčastěji vlastní matka. Právo na potrat, či jak se dnes vznešeně říká „reprodukční zdraví“, je považováno za velký úspěch levicových ideologií jak Západu, tak bolševického Východu. To by mělo leccos napovědět o skutečném charakteru tohoto „úspěchu“. Od roku 1980 bylo takto usmrceno 1,5 miliardy nenarozených dětí. Počty obětí komunistické či nacistické ideologie blednou v porovnání s tímto číslem, keré je o řád až dva vyšší. Je liberální demokracie nejhorší zločinecký režim světa?

Otázka potratů je standardní křesťanská výtka proti liberální filozofii v praxi. Pokud máme my, křesťané pravdu (a jsem přesvědčen, že máme), pak to o morálním profilu současného režimu vypovídá něco, co je i pro většinu křesťanů nepřijatelné, že je současný režim přinejmenším v tomto ohledu horší než nacismus.

Ekonomické otázky

Stárnutí obyvatelstva a nízká porodnost mají nepříjemný důsledek: nebude na důchody. Z jistého úhlu pohledu je to dobře, protože důchody jsou antirodinným a tím pádem i antisociálním výdobytkem.

Lidský život se prodlužuje, ale jeho kvalita klesá. I díky tomu se zdravotnictví stává neúnosně drahým (dalším důvodem může být jeho socializace pod heslem „dostupná zdravotní péče pro každého“). Možným řešením může být eutanázie (pod heslem „důstojná smrt pro každého“). Koneckonců moderní člověk sám cítí, že jakmile přestane být dostatečně výkonnou výrobní jednotkou, měl by raději „odejít ze scény“, „nebýt na obtíž“ atd. A kdo se přece jenom tvrdošíjně drží života, jsou tu hospicy, eldéenky a další zařízení, kde se profesionálové starají o odložené nemohoucí rodiče/výrobní jednotky. A v současné chvíli, možná i koronavirus.

Ekonomika je chlouba Západu. To je naše měřítko všeho a HDP naše hlavní zaklínadlo. Že HDP neznamená z hlediska bohatství národa takřka vůbec nic, ukazuje Luke Smith v Proč je špatné mít vysoký HDP?. Nápověda: obyvatelstvo v zemích Třetího světa, kde je HDP 1 USD na hlavu, si vede docela dobře a je možná šťastnější než v našich končinách.

Liberální kapitalismus vybudoval industriální civilizaci, která je, a to nelze popřít, historicky zcela unikátní. Kritici z řad levice (včetně Václava Havla), ale také z jistých pravicových kruhů, které se vzhlíží v socialismu (národním), varují před vypjatým materialismem a konzumerismem, který dávají za vinu kapitalismu. Domnívám se, že staví kočár před koně a že příčina je jinde. Český konzervativec Rio Preisner by možná odpověděl, že materialismus a konzumerismus jsou důsledky toho, že chybí vertikála kříže. To není obhajoba kapitalismu, nýbrž prosté konstatování faktu, že ekonomika je dobrý sluha, ale zlý pán.

Jak si tedy vede oslavovaná západní ekonomika? V tomto článku se Free Northerner zabývá tématem, proč mít děti je dnes tak drahé. Mimo jiné se zde dozvíme, že mzdy ve Spojených státech stagnují od sedmdesátých let navzdory masivnímu nárůstu produktivity. Ženy na trhu práce, migranti, offshoring a automatizace udržují americké mzdy při zemi. Narůstají náklady na bydlení a dopravu. Náklady na stravu jsou víceméně na stejné úrovni. Z toho důvodu je stále obtížnější uživit rodinu. Dá se říci, že životní úroveň v zemi, která je vzorem a motorem moderního kapitalismu, stagnuje.

V České republice životní úroveň stoupá, protože stoupají i mzdy. A to navzdory ještě vyššímu nárůstu cen. Dle mého soudu dočasný úkaz způsobený současnou konjunkturou a tím, že jako bývalá socialistická ekonomika máme jistý prostor ke zlepšení. Ale cokoliv se děje u nás, je zcela nepodstatné, protože naše ekonomika je závislá na světové ekonomice.

Saint-Bonnet tvrdí, že „nejsou žádné ekonomické otázky, jsou pouze etické otázky“ a já s ním souhlasím. Což je důvod, proč je nutné zapomenout na nikam nevedoucí spory kapitalismus vs socialismus. Je jasné, že vládce musí nějakým způsobem regulovat podnikatelské aktivity. Ale zpět k etice. Morální teologie odsuzuje lichvu a pokud není moderní ekonomika na lichvě přímo založená, pak přinejmenším do hloubky prorůstá moderní finanční systém. Lichva je pro moderního člověka esoterická záležitost. Málokdo tuší, co to vůbec je, natož aby chápal, jak moc lichva škodí. Nikoliv nepatrná zadluženost domácností spotřebními úvěry je patrně nejviditelnější důsledek faktu, že lichva je v moderní společnosti dovolená a akceptovaná.

Technologie

Fakt, že vyrábíme a inovujeme mobilní telefony, místo abychom létali do vesmíru, o lecčems vypovídá. Koneckonců jedním z témat, kterým se tady zabývám, je minimalismus ve sféře softwaru. Minimalismus chápu jako určité spartánství, odříznutí nepotřebných věcí (třeba televize). Facebook, videohry, mobilní telefony patří mezi ty věci, které odvádějí člověka nejen od reality, ale i od snů a vizí, které skutečně posunujou naše obzory.

Když Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská dobyli v roce 1492 Granadu, byli schopni ještě téhož roku vyslat expedici, která pro španělskou korunu objevila Nový svět. Dalším příkladem může být Alexandr Veliký, který došel se svým vojskem až do Indie a spojil alespoň na čas dva kontinenty.

Autoři sci-fi románů s tématem kolonizace vesmíru si moderní věk představovali asi trochu jinak. Technologie měla otevírat brány vesmíru a místo toho slouží jenom k uspokojování lidských choutek. Dnes není na dobrodružství čas. A když někdo v sobě náhodou něco takového objeví, pořád jsou tu distrakce virtuálního světa ve formě videoher, seriálů na HBO a dalších regulovaných zážitků, které bezpečně a za příslušný poplatek zprostředkují podnikatelé. Mužská agresivita tak sublimuje a nikdo nedojde k úrazu.

Koronavirus

Fenomén COVID-19 ukázal v plném denním světle subtilnější způsoby, kterými nad námi vládne nepřítel. Strach z relativně mírné nemoci obnažil naši bezbřehou ochotu vzdát se svobody, ale to jen jedna část problému.

Tou druhou je snaha vše řešit skrze stát, skrze vládu expertů, skrze neosobní byrokratické postupy a skrze technologie. Všechny tyto věci pomalu utahují smyčku kolem naší svobody jednání. Žijeme v mentálním socialismu, jenž se pomalu přeměňuje na socialismus reálný.

Tento trend tu byl přítomný již před koronavirem. Nyní se jenom stal očividným.

Závěr

Toto je stručný výčet příznaků poněkud neutěšeného stavu (nemoci?) moderní společnosti. Přinejmenším té západní.

Je to destilát různých pravicových zdrojů: křesťanského konzervatismu, sekulární pravice a nacionalismu a manosféry. Ačkoliv se tyto myšlenkové proudy neshodnou, pokud jde o příčiny uvedených jevů, shodnou se aspoň na tom, že jde o negativní trendy.

Levice to totiž tak nevidí. Levice si přeje umenšování přímé západní nadvlády (boj proti kolonialismu byl levicový projekt). Levice chce předefinovat tradiční patriarchální model rodiny na volný svazek kohokoliv s kýmkoliv. Levice chce smazat rozdíly, které jsou mezi národy, tím, že je smísí. Chce z člověka učinit zcela svobodnou a nezávislou jednotku, která není vázaná loajalitou k nikomu a ničemu, co předem neschválí samozřejmě s podmínkou, že svůj souhlas může kdykoliv odvolat. Levice vítá snižování stavu populace, protože prý škodíme planetě. A v neposlední řadě má spadeno na mužskou agresivitu, protože ve světě, kde se pěstují mužské ctnosti, chlapi přirozeně dominují a celá rovnoprávnost pohlaví se hroutí jako domeček z karet.

Nevím, zda nemoc už pokročila do svého finálního stádia. Jenom vím, že nemoc tu je a toto jsou její příznaky. Proto se neoddávám bezbřehému pesimismu (Američané pro to mají hezký výraz pessimism porn), ani neoprávěnému optimismu.

EOF