Schizma na pokračování
Navazuju na článek:
Bratrstvo sv. Pia X. přes varování Říma vysvětilo 4 nové biskupy a kardinál Víctor Manuel Fernandez, prefekt Dikasteria pro nauku víry, tyto biskupy promptně exkomunikoval. Spolu s nimi i biskupy světící, dále všechny kněží bratrstva a také všechny věřící, kteří budou i nadále svěřovat do duchovní péče FSSPX.
Nebo to byla jenom hrozba? Jsem z toho poněkud zmatený. Podle FSSPX a skupiny tradicionalistických komentátorů podporujících FSSPX jsou exkomunikace biskupů neplatné. Překročení papežova zákazu neznamená, že odmítají papežovu autoritu jako takovou, což je skutečná definice schizmatu, ve kterém se nacházejí např. pravoslavní. A exkomunikace kněží a laiků jsou spíš hrozba, nikoli přímá exkomunikace. Nejsem kanonický právník a nehodlám zde tyto právní detaily rozebírat.
Spíše mne zajímala debata, která se ohledně svěcení biskupů rozhořela a k čemu vedla. Než začneme, zde je seznam zkratek a jejich vysvětlení, aby čtenář netápal a já nemusel psát zbytečně dlouhé věty.
- 2VK = Druhý vatikánský koncil
- TLM = Tradiční Latinská Mše
- NOM = Novus Ordo Missae (nová mše svatá Pavla VI.)
- FSSPX = Bratrstvo sv. Pia X. (v angličtině SSPX)
- FSSP = Bratrstvo sv. Petra (odštěpené od FSSPX v roce 1988, působí v rámci Ecclesia Dei)
Liberálové
Tuto frakci či spíš majoritu jsem sledoval nejméně, ale pár komentářů jsem viděl. Podle některých je FSSPX banda rasistů, misogynů a jinak předpotopních lidí. Tleskáme Římu, že tyto dinosaury konečně zmáčknul. Nemyslím si, že jsou názory běžných normies takto extrémní. Buď se o věc vůbec nezajímají nebo jsou pro ně Lefébvristé obskurní sekta. Nicméně lze říci, že liberálové jsou ve své věci poměrně konzistentní: odmítají, co bylo před 2VK, takže Bratrstvo dostalo, co zasloužilo.
Konzervativci
Sem počítám lidi, co nemají problém s NOM, pokud je sloužena důstojně, byť někdy navštěvují i TLM. Mají problém s liberálními výstřelky, s poklesem morálky atd., ale cestu kupředu vidí skrze hermeneutiku kontinuity Benedikta XVI. Víceméně čekáme na lepší časy. Ano, sám se mezi ně počítám.
Konzervativci byli vcelku jednoznačně proti svěcení, ale nesledoval jsem jejich tábor nijak podrobně, protože se tu mnoho nedělo. I jejich názor na Lefebvristy je negativní, takže exkomunikace jsou z jejich pohledu zasloužené.
Tradicionalisté
Tento tábor je pro mně tradičně nejzajímavější a také se tu nejvíc dělo. Tradicionalisté se totiž rozdělili na 2 tábory: odpůrce a zastánce svěcení. Dělící čára mezi nimi se táhla zhruba mezi příznivci Ecclesia Dei a FSSPX. Ti první bojují za zachování TLM, ale jinak se snaží Římu ve všem podřídit, ač v soukromí často nešetří kritikou proti 2VK, ani papeži. Ti druzí útočí především na 2VK a pokoncilní církev, jenž je v jejich očích novým náboženstvím. Stručně lze říci, že první skupina hájí TLM, druhá má doktrinální problém s 2VK, i když v praxi obě skupiny nešetří kritikou Říma.
Na straně odpůrců se objevila známá jména jako dr. Taylor Marshall, autor knihy o infiltraci církve, p. Chad Ripperger, známý exorcista, Eric Sammons, nebo FSSP, jedna z organizací pod střechou Ecclesia Dei, které slouží TLM. S vyjímkou dr. Marshalla mám k osobnostem zde zastoupeným vřelý vztah.
Na straně zastánců byli kromě FSSPX především laici, kteří docházejí na mše Bratrstva, někteří sedevakantisté a lidé, kteří nechtějí nic mít s pokoncilním katolicismem a nastalou situaci řeší individuálně. Zde jsem nacházel hlavně radikály, hardlinery a disidenty za každou cenu. Jinými slovy skupina, která je mi méně sympatická z důvodů, o kterých jsem psal už minule.
Logika
Navzdory osobním preferencím mi argumentace zastánců svěcení přišla přesvědčivější. Proč?
Odpůrci svěcení se celou věc snažili redukovat na otázku disciplinární a buď bagatelizovali nebo zcela ignorovali důvody, proč Bratrstvo jde proti Římu. To je přitom dost důležité, protože spor mezi FSPPX a Římem je doktrinální povahy. Bratrstvo není ochotno přijmout 2VK a NOM, zatímco Řím přijetím obého podmiňoval svůj souhlas se svěcením. Všichni to vědí, protože spor trvá už desítky let a exkomunikace v roce 1988 byly uvaleny ze stejných důvodů.
Problém je, že doktrinální otázky jsou logicky nadřazené disciplinárním. Nejdřív musíme znát, co věc je, než začneme řešit, co z toho vyplývá pro všechny zúčastněné. Pouze tvrdit, že doktrinální otázky nejsou důležité nebo že jsou vyřešené a stav nouze tedy neexistuje, nestačí. Je třeba to demonstrovat, protože úpadek víry a mravů po 2VK je empiricky naprosto zřejmý a jako důsledek koncilu a následných změn těžko zpochybnitelný. To je realita, před kterou moderní církev neuteče. Tím, že přijetí 2VK bylo nutnou podmínkou jakýchkoliv dalších diskuzí s Bratrstvem, dal Řím jednoznačně najevo, že realita je to, co autoritativně vyhlásí a jakákoliv debata je vyloučena.
Církev je autoritativní organizace, s tím problém nemám, ale ani církev nemůže autoritativně vyhlásit, že vode je suchá, protože to není v souladu s realitou. Realitu autoritativně vyhlásil sám Bůh a Jeho církev nemůže jít proti Němu.
Je pro mne jistým zklamáním, že odpůrci z řad tradicionalistických kritiků moderní církve najednou doktrinální problémy zlehčují, tvrdí, že stav nouze opravňující Bratrstvo k tomuto kroku neexistuje, nebo kladou důraz na politický a dimplomatický přístup. Takže celou dobu kritizujeme Řím, ale najednou to zas takovej voheň nebude? Poslušnost Římu je nadřazena nade vše ostatní? A co poslušnost vůči generacím předchozích papežů, kteří hlásali něco jiného než ti současní? Je snad politika a diplomacie důležitější než pravda? Takové postoje jsou rozporné, téměř schizofrenní. Proč bych měl nadále věnovat pozornost jakékoliv kritice z jejich pera namířené proti 2VK a Římu?
A proč FSSP nebo Institut Krista Krále slaví pouze TLM, když oficiálně nemají žádný problém ani s 2VK, ani s NOM? Pokud je NOM v pořádku, jaký důvod ke slavení TLM vlastně mají? Pouze estetický? Pak jsou pouhým skanzenem, který člověk navštíví předtím, než si dá pivo na středověkých slavnostech, aby utratil něco ze svých poctivě vydělaných peněz. Nic víc.
Dr. Kwasniewski, filozof, teolog, velký kritik NOM a propagátor TLM se snaží být někde uprostřed a tvrdí, že TLM představuje zlatý střed, na kterém si všichni shodnou, což je do zajisté pravda a také platí lex orandi, lex credendi, takže mše jako středobod našeho uctívání Stvořitele je bezesporu důležitá, možná dokonce nejdůležitější. Ale je to dostatečný důvod k tomu, aby se spor tradicionalistů s církevní hierarchií redukoval pouze na liturgii? Taková pozice mi připadá příliš náchylná ke kompromisu, což je patrné právě u FSSP, kterému bylo dovoleno slavit TLM za to, že se ve všem ostatním podřídí Římu.
Asi to vypadá, že mám spadeno na FSSP, ale není tomu tak. Naopak, v rámci možností odvádí jejich kněží skvělou práci, ale objektivní siturace, ve které se jejich organizace nachází, není ideální. Jako laikovi se mi to samozřejmě kecá, protože nejdu s kůží na trh, ale pozice FSSPX je sice konfrontační, ale připadá mi logičtější, přímočařejší a jednodušší.
Hermeneutika diskontinuity
Byl jsem dlouho zastáncem hermeneutiky kontinuity Benedikta XVI. Františkův pontifikát jsem bral jako špatné počasí, které je prostě nutné přestát. Tento papež se pohyboval na hraně mezi ortodoxním učením a herezí, podle mnohých tuto křehkou hranici překročil, ale nedělal jsem si starosti. Jako laik nemusím neustále řešit, co papež dělá nebo nedělá. Ale na krku máme nový pontifikát kráčející ve šlépějích toho předchozího a současná krize ukazuje v jasných konturách, že hermeneutika kontinuity není nadále udržitelná.
Nevidím žádný důvod, proč Řím nemohl schválit žádost FSSPX o biskupy, ani proč by musel její schválení podmiňovat uznáním 2VK. Co je na 2VK tak absolutně světoborného, že nelze vyhovět organizaci, která jinak uznává všechny ostatní předešlé koncily? Navíc tento koncil byl pouze pastorální, nedefinoval žádné nové učení, ani nezavrhl žádnou novou herezi, dokonce ani komunismus ne. Proč Řím není ochoten připustit, že koncilní i pokoncilní dokumenty obsahují problematická tvrzení? Proč je zde nulová ochota řešit úpadek víry a mravů a znovu evangelizovat západní země?
To se dle mého soudu nedá vysvětlit institucionální setrvačností. Jediný pravděpodobně znějící důvod je ten, že 2VK je pro určitou skupinu lidí v Římě ústavou nového náboženství, které s Kristovou církví nemá nic společného. Kdyby Římu skutečně šlo o katolickou víru, neupínal by se k 2VK s takovou urputností, protože ani není k čemu se upínat. Problematická tvrzení koncilních dokumentů, které přece nedefinují nic nového, by se měla vykládat v souladu s neměnným učením církve a FSSPX se drží neměnného učení církve nebo ne?
Když je Lev XIV. ochoten setkat se s homosexuální biskupkou anglikánské církve nebo navštívit mešitu, aby se modlil s muslimy, což bylo vždycky známkou odpadlictví, a přitom si nenajde čas, aby se setkal s představeným FSSPX a vyslechl jejich problémy, takový papež má na zřeteli nejspíš něco jiného než katolickou víru. Proč neexkomunikuje synodu německých biskupů, kteří si koncilní a postkoncilní dokumenty vykládají v rozporu s tradicí a prý hodlají žehnat homosexuálním svazkům?
Třetí pozice
Pro úplnost uvádím ještě třetí pozici, se kterou jsem setkal: jak Řím, tak Bratrstvo se chovali pyšně a tvrdě. Římu chybí pochopení, uznání problémů s 2VK, Bratrstvu zase poslušnost a ochota ohlížet se na ostatní katolíky.
Možná. Uznávám, že ani pozice FSSPX není bez problému. Linie, po které kráčí je dosti tenká, kdosi to nazval schrödingerovským sedevakantismem, což z určitého úhlu pohledu docela dobře vystihuje situaci. Právě kvůli této zdánlivé schizofrenii, o níž jsem psal i minule, se sedevakantisté pozici Recognize & Resist vysmívají. Přesto si myslím, že tvrdošíjné lpění Bratrstva na papeži či papežství je pro církev prospěšnější než sedevakantistická rezignace.
Sedevakantisté mají vlastní máslo na hlavě: to, že celá církev pokojně přijímá výsledky posledních několika konkláve znamená podle význačných teologů a uznávaných teologických manuálů, že moderní papežové nebyli skutečně heretici, jakkoliv může jejich veřejné vystupování působit opačným dojmem. Na toto teologické tvrzení jsem narazil nedávno, ale zní jako argument, který by mohl proti sedevakantistům obstát.
Moje zkušenost online vede k přesvědčení, že bratrstvo často přitahuje lidi, co jsou neustále na válečné stezce proti něčemu. Za současných okolností se takový postoj zdá být spíše potřebným. Trochu to připomíná film Mise, kde Jeremy Irons volí cestu sebeobětování a Robert de Niro cestu boje proti portugalským útočníkům. FSSPX má více společného s de Nirem a jeho postavou. Bezesporu je zde určitá tvrdost a pýcha, ale za této konkrétní situace se osvědčují jako odvaha přímo konfrontovat Řím, odvaha, která jiným skupinám a jednotlivcům dle mého soudu chybí.
Co dál?
Pokud jde o Bratrstvo, čas ukáže, jak se věci mají a kam směřují. Jak bylo řečeno na začátku, Bratrstvo exkomunikace neuznává. Řím otevírá náruč těm, kdo Bratrstvo opustí. Uvidíme, kolik takových bude, kněží či laiků, anebo kolik se k nim naopak přidá. Myslím, že nejsem jediný, kdo najednou vidí celou věc v jiném světle.
EOF