Schizma 2.0?
V reakci na dotaz čtenáře se vyjádřím k události, o které se nyní hodně píše. Tou událostí je ohlášení svěcení nových biskupů Kněžským bratrstvem sv. Pia X. (FSSPX) letos v létě. Ovšem těžko mohu přijít s něčím novým a objevným, takže se text nejspíš zvrhne v lamentaci nad neutěšeným stavem nevěsty Kristovy.
Hned na začátku musím konstatovat, že nejsem odborníkem na kanonické právo, nenavštěvuji liturgie FSSPX a ani z historického hlediska mne fenomén arcibiskupa Marcela Lefebvra nikdy příliš nezajímal, a proto můj komentář může být zavádějící. K tradici mám vřelý, avšak střízlivý vztah. Běžně navštěvuji standardní liturgii (Novus ordo), občas se vydám na liturgii tradiční (TLM). Uznávám, že arcibiskup Lefebvre má lví podíl na zachování tradice a zejména tradičního latinského ritu. Bez něho a bez Kněžského bratrstva by dnes tento zůstal nejspíš jen vzdálenou vzpomínkou.
Zdá se, že pozice FSSPX v rámci katolické církve není ani po více než 50 letech vyjasněná. Řím sice oficiálně dovolil kněžím Bratrstva zpovídat a udílet svátost manželskou, ale Bratrstvo stále nemá žádnou jurisdikci, tzn. není v plném společenství s římskou církví. Přesto ve schizmatu není, protože na rozdíl od pravoslavných, jejichž kněží také mohou udělovat platné svátosti, uznává hiearchii římské církve i její hlavu, papeže.
Letošní svěcení biskupů bude už druhé v pořadí (2.0), přičemž první proběhlo v roce 1988, za vlády papeže Jan Pavla II. Ten vyhlásil, že svěcení jsou neplatná a že Lefebvre i vysvěcení biskupové jsou automaticky exkomunikováni. Bratrstvo se zase odvolávalo na pravidlo, že jedná-li někdo z nouze proti nařízením a pravidlům, zejména je-li v ohrožení spása věřících, nepodléhá žádnému trestu. Ať byly oprávněné či nikoliv, papež Benedikt XVI. exkomunikace zrušil a za jeho vlády došlo k největšímu sblížení mezi Bratrstvem a Římem. Za Fratiškova pontifikátu bylo sice dovoleno řádně zpovídat a udělovat svátost manželskou (oproti předchozímu mimořádnému udělování těchto svátostí),[1] ale celkové směřování tohoto pontifikátu, zejména Františkova nechuť k tradici, která vyvrcholila vydáním Tradicionis Custodes zřejmě vyhrotily celou situaci až do současného bodu zlomu.
Těžko říci, jak se ke svěcení biskupů 2.0 postaví papež Lev a současné vedení církve. Určitě kolem toho bude spousta řečí a humbuku a možná padnou i nějaké tresty. Kdo ví? Ani vedení FSSPX z tohoto kroku nemá radost. Dělají, co musí, s vědomím toho, co všechno zlé je čeká jako následek. Obvinění z neposlušnosti se na hlavu Bratrstva snášejí po celou dobu jejich existence a nyní to bude eskalovat.
Od svého vzniku se Bratrstvo drží pozice R&R (Recognize & Resist), tzn. uznávají současnou církevní hierarchii, ale nesouhlasí s ní a jednají v neposlušnosti vůči ní. Sedevakantisté se jim za to vysmívají a považují tuto pozici za nelogickou. Když jsem byl v pokušení sedevakantismem, klonil jsem se k témuž názoru. Dnes považuju celou situaci za nepřehlednější a komplikovanější a snažím se neodsuzovat nikoho, pokud to není vyložené nutné. FSSPX se snaží být strážci tradice v době, kdy samotný Řím tradici odkopnul a považuje ji téměř za sprosté slovo. Je obtížné pochopit, jak mohla církev vyhodit svůj poklad na smetiště dějin, poklad starý 1500 let. I jako laik mohu s jistotou říci, že žádné instituci neprospívá revoluční změna takového kalibru, zejména ne církvi, která byla ustavena k tomu, aby tuto tradici chránila a neporušenou předávala dál!
Naštěstí FSSPX už dávno není jediná instituce usilující o návrat k tradici. Jsou zde další, jako FSSP nebo Institut Krista Krále, které se snaží o totéž, ale v jednotě s Římem. Po celém světě se věnují nenápadné mravenčí práci obnovy tradice a daří se jim. Přesto lze jen stěží odhadnout, kde by tyto instituce byly, kdyby FSSPX přestalo náhle existovat. Jak už bylo řečeno, oficiální hierarchie nemá k tradicionalistům zrovna vřelý postoj a kladivo Františkova Traditionis Custodes by možná dopadlo tvrději, kdyby se Řím neobával, že kněží z těchto institucí po odnětí povolení slavit TLM posílí řady Bratrstva.
Nedivím se ani sedevakantistům. Jejich kritika Říma je oprávněná a s jejich pozicí lze obtížně polemizovat. Co tvrdí, dává smysl, ale jsou příliš dogmatičtí, příliš se spoléhají na vlastní znalosti teologie a církevního práva a zacházejí ve svých závěrech až příliš daleko. Neuznávají církevní hierarchii, protože neuznávají nové rity svěcení a samozřejmě ani novou mši. Tím pádem pro ně hierarchie neexistuje a svátosti jsou neplatné. To považuju za neakceptovatelné. Pokud jsou naše svátosti neplatné, tzn. miliony manželství nejsou platně uzavřené, miliardy zpovědí nevyslyšené, miliardy svátostí svatokrádežně přijímané. Znamená snad Kristovo „brány pekelné ji nepřemohou“ pár tisíc sedevakantistů, zatímco miliardy skončí ve Gehenně, navíc v dobré víře? To bych na tom byl lépe jako pravoslavný. Také svěcení sede-biskupů mi připadá pochybné. Nemám nic proti tvrdé logice, ale v některých případech dávám přednost intuici a tomu, co je zjevné, abych tak řekl, i když nemám po ruce neprůstřelné argumenty proti.
Zbývá Řím. Upřímně řečeno nechápu, proč se po 40 letech nepodařilo s FSSPX dohodnout, ale důvod je nejspíš velice jednoduchý. Řím by musel uznat, že experiment Novus Ordo selhal. Pokud totiž budou současné trendy pokračovat, kolem roku 2100 zbydou pouze tradicionalistické farnosti.[2] Nic takového ovšem Řím nemá v úmyslu a dál pokračuje v politice řízené demolice. Papež Lev XIV. nedávno oznámil, že spouští nový projekt správné propagace a katecheze Druhého vatikánského koncilu. Neboť pravou reformu jsem dosud nezkusili! Kde jsem už tohle slyšel? A jak úžasný musel být tento podivný koncil a jeho myšlenky, když se je ani po 70 letech nepodařilo správně uvést do praxe? Církev je v hluboké krizi, vidíme to my, kdo nemáme klapky na očích, ukazují to čísla.[3]
Je tradicionalismus odpověď? Jak jsem už říkal, jsem opatrný, pokud jde o tradicionalismus. Považuju návrat k tradici za nutnost, ale fenomén tradicionalismu není jehom o návratu k tradici. Je to také určité disidentství za každou cenu, neústupnost, tvrdohlavost a zahleděnost do sebe. Jak se z tradice stal obskurní fenomén, nabalila se řada lidí, pro které tradice znamená hlavně stát neustále na stráži proti každému náznaku hereze a vlastně proti čemukoliv. Tito samozvaní inkvizitoři jsou horší inkvizitorů historických, ale naštěstí nemají jinou moc než otravovat rozumnou diskuzi. A to není zdravý přístup. Pro mne je tradice krása, mystika a přirozený život. Je to moudrost předků, k nimž lze vzhlížet jako k otcům. Je to moudrost svatých, kteří divoce dobývali srdce samotného Boha. A je to i přirozená moudrost přírody prodchnuté Duchem Božím. Je hluboce duchovní a zároveň smyslová a tělesná, bohatá na vjemy. Je to vertikála Ducha uprostřed koloběhu střídání ročních období. Každopádně je to něco širšího a hlubšího než pouhé předání správných pouček.
EOF