Reálná geopolitika

John J. Mearsheimer je profesorem politických věd na univerzitě v Chicagu. Protěžuje tzv. realistický pohled na politiku, který je v opozici vůči pohledu liberálnímu. Profesor Mearsheimer je znám hlavně jako kritik amerického přístupu k rusko-ukrajinskému konfliktu. Možná bych měl říci rusko-západnímu konfliktu, neboť to lépe odpovídá realitě.

Realistický pohled

Mearsheimer tvrdí, že na úrovni států existuje anarchie, protože neexistuje žádná vyšší autorita, která by řešila spory mezi nimi. Spojené národy nejsou takovou autoritou, protože UN nemá žádnou vlastní moc. Je to spíš platforma, kde spolu mohou státy hovořit.

Za těchto okolností to nejlepší, co může stát udělat pro zabezpečení své existence, způsobu života svých občanů či poddaných je růst, zbohatnout a stát se lokálním hegemonem. Podíváme-li se do historie, zjistíme, že téměř všechny říše se tímto pravidlem řídily.

Stát se hegemonem pochopitelně znamená vměšovat se do záležitostí okolních států a bránit, aby ony se staly hegemony. Příroda nesnese vakuum, takže uvolněný prostor okamžitě zaplní další čekatel.

USA

Jak se svět stává, díky technologiím, menším a menším, dospěli jsme do stavu, kdy je globální hegemonie možná. Aktuálně nejmocnějším hegemonem a aspirantem na tuto pozici jsou Spojené státy, které v posledních 100 letech postupně porazily císařské Německo, nacistické Německo a a konečně dalšího aspiranta globální hegemonie, Sovětský svaz.

Spojené státy se staly velmocí prakticky ihned po svém vzniku. V té době velká část severoamerického kontinentu náležela Francii a hlavně Španělsku. Za války za nezávislost spojené americké kolonie vyhnaly Brity, pak odkoupily francouzské državy od Napoleona a nakonec systematicky dobývaly državy španělské, až obsadily Floridu, Texas a celý západ Severní Ameriky. Tím získaly a upevnily svou lokální pozici hegemona.

I další expanze proběhla na úkor španělských držav. Katolické Španělsko bylo jednak oslabené a také bylo americkými protestanty považováno za zpátečnickou mocnost bránící pokroku. Na španělské koruně dobyly USA Filipíny.

Když vypukla První světová válka, Američané obrátily pozornost k Evropě a jejich vojenská přítomnost byla rozhodující pro porážku Trojspolku. Druhá světová válka už měla jednoznačné vítěze a těmi byly Spojené státy a Sovětský svaz, mezi které byla Evropa rozdělena. Po roce 1989 vyšli Američané z tohoto dalšího soupeření jako jednoznačný vítěz.

USA zaštiťovaly svou expanzi liberální ideologií, která posloužila jako dobrý rozvraceč starých pořádků, ale kvůli svým vnitřním rozporům nemůže být dobrou imperiální doktrínou, jak uvidíme dále. Modus operandi zůstává stále stejný: dnes mu říkáme barevné revoluce.

Čína

V devadesátých letech se Spojené státy rozhodly rozběhnout čínskou ekonomiku a nebraly ohledy na hlasy skeptiků, mimo jiné i Mearsheimera, že si budují nového, mocného konkurenta. Liberální ideologie tvrdí, že díky obchodu se lidé mají dobře a válka obchodu neprospívá. O tento dějinný optimismus se americká vláda opírala, když si představovala, že čínské soudruhy začlení do mezinárodních institucí, které jsou pod kontrolou USA, a tím Čínu pacifikují. Co si o tom myslím, jsem napsal tady.

Čína do tohoto vlaku ochotně naskočila. Na začátku chtěli všichni zbohatnout, ale o liberalizaci svých institucí Číňané nestáli. Opírajíc se o znovunalezené konfuciánské principy shromažďování bohatství a dobrého vycházení se sousedy se Čína propracovala na současnou světovou ekonomickou jedničku.

S tím samozřejmě vzrostla její moc i neochota nechat si mluvit do svých vnitřních záležitostí i vnějších vztahů. A Spojené státy začaly najednou řešit, že na východě vyrostla nová hrozba jejich globální hegemonii. To bylo někdy kolem roku 2010.

Čína ještě hegemonem není, ale je to jen otázka času. O multipolárním světě se už hovoří a ani Mearsheimer se tomuto pojmu nebrání.

Rusko

Z popela padlého Sovětského svazu se (snad jako první) vynořilo Rusko. Rusko sice vlastní jaderné zbraně, ale ani Jelcinovo, ani Putinovo Rusko nepředstavovalo pro pozici USA žádnou významnou hrozbu. S rostoucí mocí Číny se Rusko dokonce nabízelo jako strategický spojenec proti asijské velmoci.

Jedním ze znaků hegemona je, že si víceméně může dělat, co chce. A tak NATO, které mělo padnout spolu s Varšavskou smlouvou, nejenže fungovalo dál, ale začalo se rozšiřovat, navzdory vlastním slibům a navzdory protestům (bezmocného) Ruska. V první vlně přistoupily státy střední Evropy, včetně nás. Ve druhé státy východní Evropy. NATO stálo na hranicích Ukrajiny.

V roce 2008 se začalo hovořit o začlenění Ukrajiny do NATO. Sarkozy a Merkelová tehdy byli proti tomu. Rusko, které v té době řešilo své problémy s Čečnou a barevnou revolucí v Gruzii, zřejmě definitivně pochopilo, že Západ o spolupráci nstojí a že na pořadu dne je konfrontace.

Když přišel Majdan aneb barevná revoluce na Ukrajině, Rusko podpořilo donbaské separatisty a obsadilo Krym. Následovaly dohody z Minsku, které Západ využil k vyzbrojení Ukrajiny, přičemž boje v Donbasu pokračovaly dál. Neochota vyřešit situaci v Donbasu vedla k tomu, že v roce 2022 vpadlo Rusko oficiálně na Ukrajinu. Stále si myslím, že cílem nebyla válka, pouze změna režimu.

Spojené státy a Evropa od té doby Ukrajinu podporují, usilují o pád Putinova režimu a pokud možno rozdělení Ruska na menší regiony, pro Ameriku lépe ovladatelné. Tolik alespoň vyplynulo z jednání v Praze, kterého se zúčastnil známý šachista disident Gari Kasparov.

Kritika a krize

Jak bylo řečeno, Mearsheimer považuje tento americký přístup za chybný, protože podle něj Rusko nepředstavovalo hrozbu americké hegemonii a mohlo fungovat jako protiváha Číny. Nevím, zda bere v úvahu starou britskou doktrínu lorda Ismaye, držet Německo při zemi a Rusko mimo Evropu, kterou se dle mého soudu Američané stále řídí a nějaké zbližování mezi Ruskem a Evropou nepřipustí.

Těžko říci, jak vypadá situace na bitevním poli. Mearsheimer podle všeho věří, že pro Rusko dobře. Vlastně nechápe, jak mohou být evropští politici tak slepí a doufat v příměří, které navíc chápou jako pouhý odklad války s možností znovu vyzbrojit Ukrajinu a tentokrát definitivně porazit Rusko. Ale to jsem si myslel i v roce 2022. Pak přišla Prigožinova krize a na povrch vyplulo mnohé z vnitřního fungování rádoby velmoci na východě. Ale je docela možné, že Putin od té doby upevnil svou pozici, eskaloval výrobní kapacity Ruska a vůbec zařídil vše potřebné, aby tuto válku vyhrál. Takže Mearsheimer nakonec může mít pravdu.

Každopádně Rusko příměří nechce a klade si velmi drahé podmínky. To si Západ vy kládá jako Putinovo válečné běsnění. Realita je podle Mearsheimera taková, že Rusko ví, že příměří znamená jen odklad války a chce celou situaci rozhodnout jednou provždy, pokud možno na válečném poli. Tzn. zničit Ukrajinu, udělat z ní stát, který už nikdy nebude schopen jakýmkoliv způsobem ohrozit Rusko.

Donald Trump, který se snažil zprostředkovat ukončení války, najednou narazil, protože nemá v ruce nic, čím by mohl přesvědčit Putina, aby slevil ze svých podmínek, které jsou pro Evropu i Zelenského nepřijatelné. Protože nic nemá, vyostřuje rétoriku proti Putinovi. Navíc má na krku izraelskou genocidu Palestinců, se kterou se musí také nějak vypořádat a přitom potřebuje Izrael kvůli jednání s Íránem. Dá se říci, že je v pasti, a jsem zvědav, jak z toho vybruslí.

Teorie

Myslím, že Mearsheimerova teorie má hodně společného s realitou. Teorie, zejména ty společenské, jsou mapa a nikoliv krajina, takže nedokážou popsat realitu do detailu, ale tato obecně sedí. Zejména v porovnání s liberální teorií, viz výše můj odkaz na Pacifismus je neudržitelný, příběh Bodončara.

Co této teorii chybí, nikoliv překvapivě, je transcendentální rozměr. Státy ve skutečnosti nejsou ve stavu anarchie, alespoň nikoliv úplné, neboť podle katolického pohledu na svět je Kristus králem celé lidské společnosti. Tato jeho vláda možná není zjevná, přesto má Bůh běh historie pod kontrolou. Vzestupy a pády národů jsou výsledkem Prozřetelnosti.

Svou roli hraje i přirozený zákon, Číňané by možná řekli Tao, jehož přestoupení vede k problémům a posléze zániku. Např. říše, která obětuje děti Molochu a propaguje i další zvrácenosti, viz současná Amerika, vytváří situaci, která je dlouhodobě neudržitelná. Nicméně Prozřetelnost, Boží kontrola nad během dějin, trumfuje i Přirozený zákon.

To je nakonec docela pozitivní myšlenka. Bdí-li nad dějinami Všemohoucí, není třeba se znepokojovat.

EOF