Habemus papam

Není zas tak žhavá novinka, ale máme papeže. Chvála Bohu! Kardinálové zjevně ignorovali Cionciho hypotézu, zvolili nového papeže z USA a ten si zvolil jméno Lev XIV. Přiznám se, že průběh konkláve jsem nesledoval, vlastně jsem ani nezaregistroval, že už začalo. Proto jsem byl mírně překvapen, když se mě všichni informovaní sledovači televizních zpráv ptali, co říkám volbě prvního amerického papeže.

Nu, co bych říkal? Ve skutečnosti ke každodennímu životu katolík papeže zas tak moc nepotřebuje. Ve středověku spousta lidí ani nevěděla, jak se aktuální papež jmenuje. Naopak dnes to ví i spousta sekularistů, protože jde o mediální událost.

Robert Francis Prevost pro mne bylo jméno zcela neznámé, ale jak jsem říkal, nesleduju zblízka dění ve Vatikánu. Velmi brzy začaly různé známé i méně známé disidentské i méně disidentské blogy chrlit své názory na jeho osobu a dosavadní práci. Z toho jsem pochytil, že se jedná o biskupa manažera, zvyklého zastávat funkce ve Vatikánu. Člověka, který preferuje dohodu před kontroverzí, který preferuje kontinuitu instituce, který má tendenci uklidňovat, nikoli jitřit.

Přesně takové bylo jeho první vystoupení, o kterém se hodně mluvilo. Zvolený papež vystoupil v tradičním oděvu a nekonalo se žádné „buona sera“. Naopak, bylo slyšet tradiční modlitby. Na druhou stranu neopomněl následně zmínit, že hodlá kráčet ve Františkových šlépějích a použil moderní jazyk církve, který obsahuje slova jako doprovázení, synodalita apod.

Nemyslím si, že bude pokračovat v excesech Františkova papežství, ale zároveň nebude žádný kontrarevolucionář. Mohl by se stát skutečným otcem všech katolíků, mohl by mírnit liberály, upokojit konzervativce a opět povolit tradicionalistům jejich milovanou latinskou mši svatou. Můj dojem z různých popisů jeho osoby a dosavadního „profesního“ života je takový, že tato úloha by mu mohla sednout.

Zbývá poslední a nejdůležitější otázka: dokáže ale opět ukotvit církev doktrinálně? Kdo nemá hlavu v písku, ví, že se v církvi mnohé změnilo se zavedením Novus Ordo v roce 1970. S nástupem Bergoglia tyto změny jenom akcelerovaly. Na přetřes přišly dříve nemyslitelné otázky jako žehnání stejnopohlavním svazkům, svěcení žen, hříchy proti životnímu prostředí, synodalita nebo úloha falešných náboženství. Modernisté, jimž jsou tato témata drahá, se samozřejmě zaštiťují tím, že učení církve se nezměnilo, což je kost, po které konzervativci vždy lačně chňapnou, neboť jim umožňuje zachovat si tvář, ale v realitě, v pastoraci se lidé s těmito výstřelky setkávají.

Pro sekularisty: učení církve se nemůže změnit! Církev není parlamentní demokracie. Úkolem této instituce je strážit poklad víry uchovávaný v tradici, která se předává (tradidi) od smrti posledního z Apoštolů. V tomto ohledu nikdo nemůže vzhlížet k novému papeži s nadějí, že Lev XIV. např. povolí manželství homosexuálů. Nic takového se nestane a pokud by se stalo, pak tato církev není pravou církví Kristovou. Co se stát může a co se už stalo, je pastorální „ředění“ doktríny, tj. že se pravidla nedodržujou tak přísně. To se dělo za Františkova pontifikátu a v menší míře i za vlády předchozích papežů.

Co církev nutně v tuto chvíli potřebuje, je potvrzení, že všechny její doktríny jsou platné. Potřebuje se vymezit vůči světu, nikoliv hledat cesty, jak se mu přizpůsobit. Nikdo nechce přizpůsobivou církev. Všichni chceme církev, která jasně říká, co je dobré a co je špatné. Taková církev je skutečnou archou spásy na rozbouřeném moři světa.

Lze toto očekávat od nového papeže? Pokouším se být mírný optimista, ale bude potřebovat naše každodenní modlitby.

Na závěr příběh o jeho jmenovci. Nikoliv o Lvu XIII., podle něhož si náš nový papež zvolil jméno, hlavně kvůli encyklice Rerum novarum kritizující excesy kapitalismu, ale o úplně prvním papeži jménem Lev. Když se někdy polovině prvního milenia blížil k Římu Hun Atila, také zvaný bič boží, a všichni očekávali vyplenění Věčného města, papež Lev se vydal sám, bez doprovodu, vstříc slavnému vojevůdci. Vedli spolu dlouhý rozhovor, který skončil tím, že Atila odtáhl pryč od Říma, dokonce pryč z celé Itálie. Ačkoliv máme několik středověkých líčení této události, nikdo neví, co si ti dva řekli. Ale z příběhu je zřejmé, že papež ozbrojený pouze svou vírou v Boha dokáže nemožné.

Snad se to podaří i jeho nástupci.

EOF