Znovu Uganda

O Ugandě jsem už psal v souvislosti s věrností katolické tradici ugandských kněží.

Nijak se nezajímám o historii této africké země, ale shodou okolností jsem se dozvěděl krátkou epizodu z historie tamější církve, která možná vrhá jisté světlo na netypicky tvrdý postoj státu vůči sodomitům, o kterém jsem se tak zmiňoval ve výše uvedeném příspěvku.

Jedná se o příběh sv. Charlese Lwangy a dalších mučedníků. Ze zprávy Kolbeho centra, které úzce spolupracuje s ugandským biskupem Oliachem:

Charles Lwanga a další lídři nové katolické komunity vzniklé za působení misionářů ve druhé polovině 19. století žili a pracovali na dvoře Kabaky, tj. krále tehdejšího Bugandského království, předchůdce moderní Ugandy. Na královském dvoře eraktikoval král polygamii a měl stovky žen, které pokoušely mladé dvořany ke hříchu, včetně čerstvých konvertitů. Polygamii posiloval i styk s obchodníky ze Zanzibaru, kteří do království přivezli i praktikování homosexuality. Této neřesti se rád oddával sám kabaka a zneužíval svou královskou autoritu, aby k ní nutil i mladé členy dvora. Za těchto okolností svědčili noví katolíci o pravdě, že zneužívání daru sexuality mimo svátost manželskou (jednoho muže a jedné ženy) je smrtelný hřích a svatokrádež. Věrnost tomuto učení a odpor vůči královým perverzním požadavkům nakonec vedly k jejich perzekuci a mučednictví.

Ke křesťanství se podle Wikipedie hlásí přes 80% obyvatelstva, nejvíce ke katolicismu (asi 40%) a k anglikánské církvi (asi 32%). Muslimů je asi 13%. Netuším, nakolik příběh ugandských mučedníků navenek ovlivnil přijetí zákona proti homosexualitě, ale jsem si jist, že skrytý vliv, tedy přímluvy mučedníků, svou roli sehrál. Neboť tlak ze strany Západu, který do země posílá finanční pomoc, byl velký a prosazení zákona trvalo více než 10 let. I tak je zákon zřejmě slabší než původní návrh.

EOF