Ukrajina 23. Čistky

Neměl jsem chuť se nějakou dobu vracet k otázce ukrajinské války, neboť mám jiné plány. Ale aktuální dění v Rusku si zasluhuje alespoň krátký vstup.

Generálové

Už jsem psal o tom, že kamsi zmizel generál Surovikin. Stále se neobjevil. Za svého působení v Sýrii se spřátelil s Prigožinem, kde spolu zřejmě měli rozjeté nějaké velmi výhodné obchody. Mnohem víc než jejich neoficiální aktivity se Ministerstvo obrany (MORF) obávalo jeho podpory Prigožinovi a její odezvy u ruské armády.

Několik vyšších důstojníků bylo propuštěno nebo jinak perzekuováno, např. generál major Vladimir Selivercov, velitel Tulské vzdušné divize nebo generál major Ivan Popov, velitel 48. kombinované armády. Příčinou patrně byla jejich podpora Prigožinovi nebo kritika MORF.

Generál poručík Oleg Cokov byl zabit při ukrajinském útoku na hotel v Berďansku a spekuluje se, že místo jeho pobytu bylo Ukrajincům vyzrazeno. Nebylo by to poprvé, co někdo využil „služeb“ druhé strany proti vlastním lidem. Slovo „vlastní“ ovšem má pro různé lidi různý význam.

Kvačkov

Plukovník GRU ve výslužbě Vladimir Kvačkov byl obviněn z diskreditace armády, což je zjevně paragraf, jehož účelem je pacifikovat kritiky MORF a Šojgu. Čtyřiasedmdesátiletý Kvačkov totiž kritizoval ruský postup na Ukrajině, požadoval upgrade SMO na regulérní válku a byl opakovaným hostem Strelkovova vysílání, kde si společně brali na mušku ruské autority a vedení MORF.

Kvačkov je zajímavá figura. Sloužil 30 let ve speciálních silách GRU a na generálním štábu. Účastnil se války v Afghánistánu a konfliktů v Azerbajdžánu a Tadžikistánu. Byl obviněn z pokusu o atentát na Anatolije Čubajse, ale zproštěn obvinění. Čubajs byl společně s Gajdarem symbolem rozkrádání Ruska ve jménu liberální demokracie v devadesátých letech.

Strelkov

Nyní si FSB došlápla na Igora Girkina alias Strelkova, jenž kritizuje Kreml a zejména MORF už dlouho. Strelkov je ještě barvitější figura než Kvačkov. Povoláním historik, bývalý důstojník FSB, ale bojoval proti Ukrajině v Donbasu a v jednu chvíli se stal dokonce ministrem obrany tehdy separatistické Doněcké lidové republiky. Nizozemský soud ho také v nepřítomnosti odsoudil za sestřelení letadla malajských aerolinek. Szamuely, který s ním dělal rozhovor, o něm prohlásil, že jde o velmi sebestředného člověka. Nicméně Strelkov je také zanícený patriot a založil hnutí zvané Klub rozhněvaných patriotů. Kremelským kruhům ležel v žaludku už dlouho, neboť jeho předpovědi se často ukázaly jako správné, včetně Prigožinovy vzpoury, a měl široký okruh čtenářstva.

Západní média samozřejmě neopomenou zdůraznit, jak ruské úřady zatím nechávaly patrioty (v jejich podání nacionalisty) na pokoji, zatímco liberály zatýkaly po tisících, ale jinak se paradoxně přiklánějí v tomto ohledu na stranu Kremlu. Nacionalista je společný nepřítel. Je pravda, že Strelkov kritizoval Kreml, včetně Putina, ale také prohlašoval, že Putin je jediný, kdo má nějakou autoritu a legitimitu v očích obyčejných Rusů a jediný dělí režim od kolapsu.

Stejně jako Strelkov nebyl zrovna přítelem Prigožina, další ruští patrioti zase nemají v oblibě Strelkova. Ale zdá se, že nikdo z nich se v této kauze nepostavil na stranu Kremlu. Všichni si uvědomují, že příště mohou být na řadě oni. Naproti tomu prokremelští roztleskávači na Západě se téměř krvežíznivě radují. Jeden z hlavních kritiků ruského vedení války na Ukrajině je z kola venku.

Proti patriotům

Proč najednou všechny ty čistky?

Myslím, že se Rolo mýlí a Prigožin svou hru prohrál. Sice to neodnesl on osobně, ale lidé s ním v nějakém ohledu spjatí nyní slouží jako obětní beránek. Prigožinova vzpoura dává vynikající záminku se vypořádat s ruskými patrioty a v podstatě s kýmkoliv, kdo se nějak znelíbil vládnoucí klice.

Druhý, neméně podstatný důvod je, že se Kreml chystá na svou velkolepou prohru, jak jsem naznačoval minule. Tím pádem chce uklidit z cesty všechny, kdo by mohli nové uspořádání nějakým způsobem kritizovat. Nikoliv liberálové, ale patrioti jsou první na řadě, neboť volají po ruské eskalaci až ke konečnému vítězství nebo alespoň vyjednávání z pozice síly. Pokud se tato předpověď ukáže jako pravdivá, bude to znamenat konec Putinova panování. Probíhá-li totiž v Kremlu nějaký boj o moc, což předpokládá Strelkov a další, patrioti v něm prohrávají a nová vládnoucí garnitura bude patrně mnohem prozápadnější a nastane postupné začlenění Ruska do globálních struktur.

Další otevřenou otázkou zůstává reakce Západu. Ponechají Rusku možnost zachovat si tvář? Případný tvrdý postup by mohl vést k rozpadu Ruska a následný chaos by byl nebezpečný pro všechny zúčastněné. Rusko není Libye nebo Sýrie. Na druhou stranu jsem si vcelku jist, že bezpečí občanů je to poslední, co globalistické elity zajímá, takže ani tento scénář nelze vyloučit.

Update 2023-07-28

Dvojice z The Gaggles zveřejnila rozhovor se svým dvorním poradcem na ruskou vnitřní politiku Dmitrijem Babičem na téma Igor Strelkov. Z moudrosti tohoto pána jsem už také čerpal, ale tentokrát nedokázal jasně vysvětlit, proč byl tento člověk zatčen.

Nejprve to vykládal jako snahu ochránit Strelkova před ukrajinskými zabijáky, případně únosci, kteří by ho chtěli dopravit před Mezinárodní soud v Haagu. To však naráží na otázku, proč to ruské autority jasně neřeknou. Nicméně zmínka o zášti Zelenského režimu vůči Strelkovovi je zajímavá.[1]

Druhým pokusem o vysvětlení byl poukaz na ruské dějiny, kde podobný doom & gloom za První světové války vedl k pádu carského režimu. Autority tedy nechtějí, aby se podobný příběh opakoval o 100 let později. Problém je v tom, že Strelkov byl pouze blogger, možná vlivný, ale pouze blogger. Nic neplánoval a neměl žádné mocné sponzory. Naopak, jako jeden z mála ostře vystoupil proti Prigožinově vzpouře. Prigožin je v bezpečí v Bělorusku, dokonce možná svobodně cestuje po Rusku, zatímco Strelkov je za katrem. Zvláštní přístup ruských autorit!

Jako nejpravděpodobnější se stále jeví vysvětlení patriotů, že Kreml chystá sell-out a chce odstranit hlasité kritiky na straně patriotů, protože lidé jako Strelkov to tvrdí celou dobu. Szamuely ovšem této variantě také nevěří, protože nevidí, proč by NATO chtělo s Ruskem vyjednávat, když všechno jde podle jejich plánů. To je dobrý postřeh.

Uvidíme, jak se věci vyvinou. Babič vyšel z této diskuze jako kremelský apologeta, který chce ukázat, jak demokratická země Rusko je a jak režim podniká sice nepopulární, ale nutné kroky. Nepříliš věrohodné. Dokonce připustil, že by vyjednávání nebylo špatné, což by chápal jako humánní akt kremelských autorit. My ostatní bychom to ovšem chápali tak, že si Rusko neví se svou SMO rady. Otázka, proč vede údajně existenční válku tak „úsporným“ způsobem, stále visí ve vzduchu.

EOF