Ukrajina 23. Divnoválka
V situaci kolem Ukrajiny nastal tak bizarní obrat, že patrně sledujeme reality show. Nebo se svět úplně zbláznil. Nebo obojí!
K pointě, která nyní hýbe mediálními vodami, se dostaneme až za chvíli.
Lukašenko
Je to pár dní, co prezident Běloruska, jednoho z pohrobků Sovětského svazu přišel s tvrzením, že Rusko vloni vyjednávalo s Ukrajinou o navrácení Krymu a placení renty za jeho dlouhodobý pronájem. Pravdou je, že Putin při návštěvě afrických lídrů mával nějakým dokumentem, údajným návrhem dohody s Ukrajinou. Dokument tedy existuje, ale jeho obsah zveřejněn nebyl, ačkoliv by to pomohlo rozptýlit veškeré obavy a zodpovědět všechny otázky. Lukašenkovo tvrzení je totiž pro Rusko velmi pokořující a není divu, že Putinův mluvčí Peskov vše okamžitě popřel.
Lže Kreml nebo Lukašenko? Bělorusko je obklopeno nepřátelskými zeměmi po všech světových stranách s vyjímkou východu a s Putinovým Ruskem má vynikající vztahy. Proč by Lukašenko lhal? Na druhou stranu má Kreml všechny důvody, aby Lukašenkova tvrzení popřel.
Je to taková malá záhada. Jedna z mnoha záhad. Nyní jsme v situaci, kdy Krym i Donbas jsou oficiálně součástí Ruské federace a ruská ústava zavazuje vládu tato území bránit, zatímco loni na jaře bylo Rusko ochotné se jich vzdát, byť je Krym součástí Ruska několik let.
SMO
Special Military Operation, název ukrajinské operace, od kterého Kreml dosud neustoupil, přes všechna vyjádření o existenční válce se Západem (další malá záhada), nabrala krátce po svém zahájení velmi podivný směr.
Připomeňme si, na konci února 2022 vyráží ruské ozbrojené konvoje na Ukrajinu z několika směrů. Obchází Donbas, kde jsou zakopané jednotky NATO, pardon, Ukrajiny a zastavují na předměstí Kyjeva. Kyjev bije na poplach, Západ panikaří. Odpůrci globalismu oslavují, že se ruský medvěd konečně rozhoupal a nyní převálcuje Ukrajinu během pár dní, zastaví expanzi NATO a způsobí tak pád zlovolných západních elit. Zelenský začíná s Rusy vyjednávat v Minsku a posléze v Istanbulu. Vypadá to, že dohoda je na spadnutí, obě strany zřejmě nabídly velmi štědré podmínky a díky Lukašenkovi nyní víme, s čím přišla ruská strana.
Následuje zcela nepochopitelné stažení ruských jednotek z předměstí Kyjeva, které Putin nedávno okomentoval jako gesto dobré vůle. Co na to von Clausewitz sensei? To vykládejte holubům, milý pane! Nikdo nezaútočí na jiný stát, aby pak dělal gesta dobré vůle. Nejdřív musí druhá strana splnit své sliby a pak teprve stáhnu své síly.
Ruské jednotky se přesunuly do Donbasu a nastalo postupné a pomalé dobývání ukrajinských pozic, které Rusko stojí mnoho materiálních i lidských rezerv. Říkají tomu war of attrition a prý je to ruský způsob vedení boje. Ukrajinu to stojí asi mnohem víc, ale ani tak to nedává z pozice Ruska valný smysl. Cílem byl rychlý úspěch, nikoliv dlouhá válka, na kterou Rusko zjevně nebylo připraveno. Mediální bláboly o zločinci Putinovi, který léta plánuje, jak zabrat nebohou Ukrajinu, nekorespondují s realitou.
A její cíle
Co vlastně bylo původním cílem SMO? Dobytí Kyjeva statečně bráněného chrabrými Ukrajinci, jak fabulují naši lžurnalisté, zajisté ne. Ruský kontingent byl pro takový úkol nedostatečný. Martyanov, Merkouris a Mcgregor tvrdí, že šlo o zastírací manévr, kterým Rusové zadržovali ukrajinské síly v Kyjevě a okolí. Dříve mi to připadalo jako rozumné vysvětlení, ale s odstupem času to přestalo dávat nesmysl. O Putinově gestu dobré vůle už jsem mluvil. Ale hlavně Ukrajinci ve spolupráci s NATO už byli v Donbasu zakopaní. Právě tam očekávali ruský útok nebo možná plánovali vlastní. Místo toho je Rusové překvapili u Kyjeva. A překvapení skutečně byli všichni. Izraelský premiér tehdy žádal od Putina záruku, že nezabije Zelenského, židovského lídra Ukrajiny, což Putin poněkud nepochopitelně přislíbil (další malá záhada?). Neopustíte výhodnou a překvapivou pozici, abyste se věnovali očekávanému útoku na opevněné pozice jinde.
Ne, ne, spíš to vypadá, že se Rusové pokusili aplikovat stejnou metodu jako v roce 1968 v Československu. Cílem byla změna vlády z pozice síly. Mnoho hejtrů Ruska u nás mělo v tomto ohledu dobrý instinkt, ač je současná situace diametrálně odlišná od tehdejšího Pražského jara. Putin se domníval, že se buď dohodne se Zelenským na změně kurzu nesnášenlivosti vůči všemu ruskému, který byl na Ukrajině nastolen po Majdanu 2014, nebo ho odešle i s jeho prachama do nuceného důchodu a na jeho místo dosadí opozičního politika Medvedčuka, jehož dětem šel za kmotra. Nebyl to nerozumný plán, Zelenský zpočátku nebyl žádný tvrďák, jeho postoje byly spíše smírné a díky tomu byl také zvolen.
Vzpomínáte si na Medvedčuka? To je ten ukrajinský politik, kterého zhruba před rokem vzala do vazby ukrajinská tajná služba. Alternativní média kolem toho dělala povyk, že se na Ukrajině zavírají opoziční politici. Říkalo se také, že ho Ukrajinci chtějí za někoho vyměnit či dokonce vydírat Putina, ale ten to odmítl. Možná to bylo trochu jinak. Rusové puč nějakým způsobem zpackali a ani nedokázali ochránit Medvedčuka před zatčením. Sověti byli v tomto ohledu úspěšnější, když v roce 1956 posadili Janosze Kádára do tanku a po potlačení vzpoury v Maďarsku ho postavili do čela nové komunistické vlády.
Nezodpovězené otázky
Rusové stáhli své síly od Kyjeva a ztratili tak jedinou páku, kterou na Zelenského měli. Proč? Čeho tím chtěli dosáhnout? Pak přijel Boris Johnson, ten hnusný, smradlavý, malý šváb za Zelenským a řekl mu, ať nic neslibuje, že může Rusko porazit a že dostane veškerou podporu Západu.
Číňané prý poukazovali na nedostatečnou sílu Rusů, na jejich nepřipravenost, nedostatek dělostřelecké podpory, hrubé chyby a neschopnost jejich generálního štábu. Ale to nebyly neřešitelné problémy, mohli poslat zálohy a vyřešit ostatní problémy za běhu. Žádná operace nejde podle očekávání, ale tlak je třeba udržet za každou cenu.
Jenže Rusové odtáhli a následoval standardní trik, který má NATO v rukávu přinejmenším od války v Jugoslávii. Údajný masakr v Buče, s největší pravděpodobností naaranžovaný, umožnil Zelenskému vyvléknout se z dohody, kterou upekli v Istanbulu. Putin a jeho parta museli utrpět selektivní ztrátu paměti, když zapomněli, jaký modus operandi používalo NATO v Kosovu.
Zbytek příběhu známe. Dobytí města Mariupol čečenskými silami, vesnice Popasnaja, dvojměstí Severodoněck a Lysičansk, útok na Bachmut. Další neznámá je údajné vypršení smluv ruských vojáků, které mi dodnes není jasné, ale především nečinnost ruského vedení, které situaci nijak neřešilo. Následoval ukrajinský protiútok v oblasti Charkova, stažení zbylých ruských jednotek z Izya za řeku Oskol. Jižní útok na Cherson byl mnohem méně úspěšný, ale i ten museli nakonec Rusové opustit, když poslali Surovikina, aby napravil blamáž, jíž se dopustili. Město bylo neudržitelné a díky protržení Kachovské přehrady nyní asi víme proč.
Tehdy, půl roku po zahájení SMO, to vypadalo, že se věci daly do pohybu. Byla zahájena mobilizace 300 tisíc víceméně záložáků a Prigožin byl pověřen dobýváním Bachmutu. V mezičase mělo dojít k výcviku odvedenců, přípravě na ukrajiský protiútok. A konečně došlo i na ukrajinskou infrastrukturu. Dočkali jsme se ničení ukrajinských elektráren a rozvoden, skladů nafty a dalších zařízení. Že by válka konečně začala?
Nikoliv. 500 nebo 600 tisíc vojáků nestačí na dobytí Ukrajiny, přičemž mnozí jsou přesvědčeni, že to nestačí ani na dokončení dobytí Donbasu. Nebyla zničena řídící centra, vládní budovy, důležité mosty, vysílače. Další mobilizace se v Rusku neplánuje, přechod na válečnou ekonomiku se nekoná. Rusko dobrovolně bojuje s jednou rukou za zády a přitom tvrdí, že jde o existenční konflikt. Něco tu zjevně nehraje!
Belgorod a ukrajinská protiofenzíva
Dlouho ohlašovaná ukrajinská protiofenzíva konečně začala a nevyvíjí se vůbec dobře. Alespoň to zatím tak vypadá, i když jsem četl různé rozporuplné zprávy. Směřuje očekávatelně na jih. Situaci zkomplikovalo protržení Kachovské přehrady, což bylo okamžitě nazváno humanitární katastrofou a obviněno bylo Rusko, ač to nedává valný smysl.
Podstatnější události se odehrávají na ruském území, v oblasti Belgorodu, kde na ruská města a vesnice zaútočili údajní ruští ultrapravicoví partyzáni, podporovaní Ukrajinou a prý i Polskem. Ti lidé vypadají spíš jako kriminálníci naverbovaní ukrajinskou tajnou službou. Jde zřejmě o distrakci, která má odvrátit mediální pozornost od diskutabilní ofenzívy na jihu a zároveň donutit ruské velení přesunout část svých sil z jihu na sever k Belgorodu.
Jenže to se nestalo. MORF zanechalo Belgorod svému osudu a navíc se snažilo komplikovat formování tamější domobrany, která údajné partyzány vyzbrojené americkou vojenskou technikou, prozatím zastavila. Na telegramovém kanálu konzervativně-patriotického magazínu RIA Katyusha se pravidelně objevují výzvy k příspěvkům na nákup dalších dronů pro tyto bojovníky. Jak vidno, lidé se snaží pomáhat tam, kde Ministerstvo obrany selhává, což je pro MORF zahanbující, a proto to chtěli utnout.
Nepěkná situace u Belgorodu donutila Prigožina k dalším výpadům vůči MORF. A neskončilo jen u toho!
Vzpoura
MORF se pokusilo dostat Wagnerovce pod kontrolu tím, že je nutilo podepsat jakousi smlouvu. Prigožin odmítl a některé další PMC také. Jiné vyčkávají. Došlo prý k přepadu Wagnerovců ze strany pravidelné ruské armády, ale Prigožinovi vojáci údajně obrátili situaci ve svůj prospěch a zajali velitele tohoto úderu. Četl jsem i zprávu, že Wagnerovci byli také bombardováni MORF, což MORF popírá. Popírá to i Strelkov, další velký kritik MORF, který ale zároveň nenávidí Prigožina. Prigožinovi bylo prý vyhrožováno zavražděním.
Prigožin tedy nelenil a vzal věc do svých rukou. Chce vzít útokem ústředí MORF v Rostově na Donu a prý táhne na Voroněž. Konečným cílem je Moskva, kde už sbírají národní gardu. Putin mezitím Wagnerovce odsoudil jako zrádce a vyhlásil stav nouze.
Wagner prý má k dispozici jednotky o síle asi 25 tisíc mužů, zkušených bojovníků. To určitě není síla, se kterou lze dobýt Moskvu. Podobně jako Rusové u Kyjeva, i Prigožin spoléhá, že mu někdo předá klíče. Nebo že Putin vyhodí Šojgu a Gerasimova z MORF. Nebo kdo ví co? Není jasné, čeho chce Wagner dosáhnout, ale je jasné, že někde má mocné přátele, jinak by se do tak riskantního dobrodružství nepouštěl. Legitimní otázka zní, zda jsou součástí ruských elit, nebo zda je to Zelenský a CIA. Sice jsem tomu nevěřil ani za mák, ale nezapomínejme, že tajné dokumenty zveřejněné Texeirou, obviňovaly Prigožina ze spolupráce se Zelenským.
Šojgu už prý vyslal proti Prigožinovi Kadyrovce, ale pravidelnou ruskou armádu nikoliv. Není divu, ukrajinská protiofenzíva dosud neskončila. Patrioti, s vyjímkou Strelkova, volají po složení zbraní a dohodě.
Taková je situace a uvidíme v nejbližších dnech, jak se situace vyvine.
Závěr
Nejsem si jist, proč spor mezi Wagnerovci a MORF eskaloval do takových rozměrů. Ani jedna strana to nepotřebuje. Do karet to hraje jedině NATO a Ukrajině.
Atlantické mocnosti jsou skutečně jediní, kdo má z této dinoválky prospěch. Nord Stream 2 je zničen. Evropa se stala vazalem USA ekonomicky i vojensky. Slovanské národy se mezi sebou vraždí. Recyklace vojenského materiálu pokračuje pravidelným tempem. Vzpomeňme, co řekl Julian Assange o Afghánistánu: cílem není vyhrát, ale vést nekonečnou válku. Zvláštní je také, že se Američané stáhli z Afghánistánu půl roku předtím, než začala Ukrajina. Doktrína nekonečné války prospívá vojensko-průmyslovému komplexu, doktrína humanitární války udržuje raison d'être existence NATO.
Je také evidentní, že Putin ani zdaleka nedrží opratě moci ve svých rukou. Začíná mi připomínat japonského císaře. Je sice nedotknutelný, ale reálná moc chybí.
Proč Kreml vede válku, jakoby jednou půlkou zadku stále seděl na vyjednávací židli? Chtějí kremelští činovníci stále své místo u globalistického stolu? Jsou i bloggeři, kteří se ptají, zda je o skutečnou válku. Ničení a smrt jsou skutečné, ale probíhá opravdu válka mezi NATO a Ruskem? Šílená myšlenka, v níž nevěřím, ale má jistou vysvětlovací hodnotu.
Wagnerovci nejsou zdaleka jediná soukromá vojenská armáda v Rusku. Co udělají ty ostatní? Co udělají vojáci na frontě? Nastává kolaps Ruska a období válčících států?
To teď nikdo není schopen říci. Je však třeba říci, že blackpilled blogger Rolo Slavskiy měl pravdu. A že Mcgregor, Martyanov, Didact, Duran, Moon of Alabama a další, kteří v podstatě zastávají kremelskou verzi událostí, se mýlili. Já s nimi.
Budu muset upravit svůj blogroll.
UPDATE 2023-06-26
Tento text jsem sepsal včera večer. Dnes ráno jsem se dozvěděl, že Lukašenko zprostředkoval jednání s Prigožinem a ten stahuje svoje jednotky do Běloruska.
EOF