Ukrajina 23. Analýza
Neustálé vytrubování Ukrajiny o jarní protiofenzívě vede k nejrůznějším spekulacím. Alexander Merkouris udělal zdařilý rozbor, co se vlastně událo v souvislosti s událostmi loňského podzimu.
Podzimní ofenzíva
Je jisté, že NATO znalo situaci ruské armády v červenci a srpnu. Museli poměrně přesně vědět, kde a kolik ruských jednotek je. Dospěli k názoru, že dobře mířené útoky na určité oblasti by mohly rozhodnout celou věc ve prospěch Ukrajiny. Spolu s Ukrajinci naplánovali tři ofenzívy.
První směřovala do oblasti Charkova a o jejím relativním úspěchu jsme už psal. Chabě chráněné charkovské území padlo poměrně snadno zpět do ukrajinských rukou. Útok se ale zdržel u Limanu, což ruským jednotkám umožnilo spořádaně a s minimálními ztrátami ustoupit, zatímco ruské letectvo způsobovalo Ukrajincům vážné ztráty.
Druhý útok mířil na Cherson. Byl mnohem méně úspěšný a psal jsem o něm tamtéž. Opakované útoky byly odráženy s velkými ukrajinskými ztrátami. Navíc k odříznutí a obklíčení ruských jednotek na západním břehu Dněpru nedošlo, protože generál Surovikin tyto jednotky stáhl a město Cherson přenechal ukrajincům bez boje. Byl z toho tehdy velký poprask, ale Surovikin už měl jméno a vavříny ze Sýrie a navíc se za něj postavili Kadyrov a Prigožin.
Každopádně oba útoky patrně stály Ukrajinu příliš, pokud jde o materiál a životy vojáků. A cíle, tedy rychle udeřit na rozkolísanou a údajně demoralizovanou ruskou armádu, se nepodařilo dosáhnout. Pochybuju, že byla rozkolísaná a demoralizovaná, ale o tom za chvíli. Psalo se o tom, že někdy v prosinci byla zničena druhá ukrajinská armáda, kterou víceméně postavilo NATO, právě díky opakovaným, neúspěšným útokům na ruské pozice. Proto se třetí ofenzíva odkložila a dosud se neuskutečnila. Podle Merkourise se měla odehrát v záporožské oblasti, jak se o tom mluví nyní. Ale znovu a znovu se odkládá a Ukrajina prosí Západ o další vybavení, především o letadla.
Kdo ví, zda nějaká ofenzíva vůbec bude. Ruská taktika vytváření meat grinderů je úspěšná. Zdá se, že nyní jsou mimo Bachmut další jedno nebo dvě místa, kde Ukrajina utrácí svoje rezervy.
Ruské obtíže
Celkově vzato se zdá být Merkourisova analýza rozumná. Rychlý hurá útok je něco v duchu NATO vedení války a asi za daných okolností dával smysl. Jediná věc, která smysl nedává, je vysvětlení, co se stalo v srpnu v ruské armádě. To zní, že ruským vojákům skončily po půl roce smlouvy a vrátili se domů, přičemž se snížily stavy o nějakých 30 tisíc mužů, pokud mě paměť neklame.
Po poměrně úspěšné ruské kampani loňského léta, kdy došlo k prolomení ukrajinské obrany u obce Popasnaja a následnému dobytí dvojměstí Severodoněck a Lysičansk, by člověk očekával stupňování ruské iniciativy. Místo toho vojáci odešli ve velkém počtu domů. Zvláštní způsob vedení války. Vojenské i politické velení přece muselo vědět, že vojákům vyprší smlouvy. Scott Ritter už někdy v květnu prohlašoval, že bude nutná mobilizace. Proč tedy nereagovali?
Nevím, mohu jenom spekulovat.
Jedna z možností je, že ruské ztráty byly mnohem větší a bylo potřeba to nějak zakamuflovat. Ruské ztráty považuju za větší, než se uvádí v médiích nakloněných Rusku, ale extrémně velké ztráty, jak je reportují Ukrajinci, nepovažuju za pravděpodobné. Navzdory západní propagandě Rusko není Sovětský svaz a něco takového by se neututlalo. Přes Putinovu popularitu se Rusové umí ozvat, když se jim něco nelíbí. Viz demonstrace proti důchodové reformě před pár lety. Západ si do značné míry může sám za to, že Rusové nyní tak pevně stojí za Putinem. Ale to je bohužel mimo kognitivní schopnosti našich lídrů i většiny obyvatelstva.
Další možnost je, že Rusko chtělo vypadat jako slabé, aby získalo mezinárodní podporu mimo země Prvního světa. Číňanům muselo dojít, že budou v izolaci a Západ bude mít navrch, pokud se Rusko rozpadne. Pro země globálního jihu bylo zase nutné vytvořit iluzi slabého Ruska, aby Spojené státy vypadaly jako agresor. Takže Ukrajině bylo dopřáno malé vítězství a Západ začal nadšeně stupňovat pomoc Ukrajině i útočnou rétoriku. Takové věci se ovšem dějou jenom ve filmech. V reálném životě platí: kdo ukazuje slabost, je doopravdy slabý.
Třetí a nejpravděpodobnější možnost je, že došlo skutečně k řadě nedorozumění a šlendriánu na straně ruského vojenského a posléze i politického vedení. Putin je zajisté schopný, ale nikoliv neomylný, a jako lídr je závislý na kvalitě dodávaných informací. U jeho podřízených si člověk nemůže být jist. Dle mého soudu někdo zaspal nebo sám novocar neodhadl realisticky situaci, což se mu tak často nestává. Vypadá to totiž, že ruské vedení doufalo v rychlé vítězství s maximálním využítím doněcké a luganské domobrany. Možná zaspala jejich rozvědka, takže neočekávali tak hluboké zapojení NATO do celého konfliktu a přehlédli nebo podcenili budování druhé ukrajinské armády. Na druhou stranu je třeba říci, že zahraničně-politickou stránku věci zvládli političtí lídři Ruska na jedničku. Výrazně ovšem napomohly přehmaty americké i evropské zahraniční politiky.
Poznámka na závěr
Mnohokrát už jsem psal o tom, že Západ vyjde z tohoto konfliktu vojensky, politicky i ekonomicky oslaben, a že se časy zašlé slávy patrně nevrátí.
Je zjevné, že některým komentátorům, které čtu a poslouchám, se taková myšlenka docela zamlouvá. Náš nepřítel, západní globohomopedoelity, dostane přes prsty, což je samozřejmě dobré. Na druhou stranu mi občas připadá a trochu mě to štve, že se tito lidé skrytě či otevřeně radují nad zánikem něčeho, na co by měli být pyšní. Západ, to jsou naši předkové, kteří ho vybudovali, a jsme to i my. My dostaneme přes prsty společně s našimi elitami.
Mnozí sice v tomto konfliktu stojí na straně Ruska, ale nejsem si jist, zda mají skutečné pochopení pro ruskou mentalitu: Rus bude milovat svou zemi, i kdyby se dopustila nejhorších zločinů na světě. Naproti tomu průměrný obyvatel západních států hodí vlastní zem a její zájmy přes palubu, jakmile překročí emisní povolenky! Možná přehnané tvrzení, ale v jádru pravdivé. A bohužel platí někdy i pro ty, co jsou na správné straně barikády.
EOF