Koperník má potíže

Minule jsem končil otázkou, proč je vlastně věda tak dogmatická a skoro by se dalo říci tradicionalistická? Jednoduchá odpověď zní, že lidé jsou vcelku přirozeně konzervativní.

O něco komplikovanější vysvětlení zní, že věda jako všechna lidská podnikání nevznikla na zelené louce. Věda má svůj vlastní příběh o svém vzniku, svou historii a z toho vychází i její étos. Také své odpůrce, lidi, na které se dívá skrz prsty, své dobrodince a mecenáše, vůči kterým se chová servilně, své společenské postavení, jež si žárlivě střeží atd.

Kosmologie

Řekl bych, že fyzika a zejména kosmologie zaujímá mezi vědeckými obory zvláštní místo. Právě fyzikové mají tendenci pracovat na teorii všeho. Proč? Fyzika a kosmologie se zabývají nejzazšími realitami: subatomickým mikrosvětem a makrosvětem vesmíru. Ale myslím, že je zde ještě jeden důvod a ten souvisí s tím, za jakých okolností se věda zrodila.

Tmářství

Na počátku 16. století přišel Mikuláš Koperník s heliocentrickým modelem vesmíru. Nebyla to skutečná novinka, ve starověku už o něčem takovém uvažovali, ale ptolemaiovský geocentrický model předpovídal pohyb planet na svou dobu velice dobře. Jeden z důvodů, proč se udržel tak dlouho. Takže po 1500 let nadvlády ptolemaiovského geocentrismu se jednalo o opravdovou revoluci. Tím spíš, že geocentrický model byl v souladu s Písmem svatým a Koperník se útokem na něj dostal do sporu se samotnou církví. Geocentrismus sice nebyl dogma, ale je dosti obtížné uvést heliocentrismus do souladu s Genesis, takže jde o skutečný problém. Proto se mluví o Koperníkově revoluci.

S další takovou revolucí přišel Darwin. Jenže v té době už byla církev v defenzívě a Darwinovo dílo O původu druhů to nedotáhlo ani na index zakázaných knih. Navíc evoluční teorie není s Genesis v takovém rozporu, jak to na první pohled vypadá. I tak je patrně nesprávná.

Ale zůstaňme u Koperníka a astronomie. Koperníkův model ve skutečnosti nebyl přesnější než Ptolemaiův. Galileo považoval ptolelmaiovský model za dobrý, jen poukazoval na to, že nepředpovídá fáze Venuše.

Galileo

Právě Galileo hraje v příběhu vědy důležitou úlohu a jeho případ zná každé malé dítě. Oficiální, poněkud komiksová verze zní, že neohrožený vědec se dostal do sporu s mocnou, ale zaostalou a tmářskou církví, jejíž inkvizitoří potlačovali svobodné bádání, aby udrželi lid ve tmách náboženských pověr. Skutečná historie Galileova případu je poněkud jiná. V roce 1616 prohlásila církev heliocentrismus za herezi kvůli rozporu s Písmem a Galileo dostal výstrahu a zákaz šířit heliocentrickou myšlenku. Případu se tehdy účastnil i kardinál Bellarmin, jedna ústředních postav protireformace, později prohlášený za svatého. Jen pro zajímavost, ten snad jako první argumentoval proti Galileovi myšlenkou relativity obou soustav, se kterou později přišel Einstein.

Mezitím došlo ke změně na Svatém stolci a Galileo, snad díky někdejšímu přátelství s původně kardinálem, nyní papežem Urbanem VIII. a podpoře z jiných stran, se osmělil a sepsal dílo Dialogy, ve kterém nepřímo propagoval myšlenku heliocentrismu. Tím se dostal do hledáčku inkvizice a v roce 1633 proběhl církevní soud. Galileo ale z formální hereze usvědčen nebyl, neboť inkvizitoři nemohli dokázat, že heliocentrismu sám věří. Byl pouze podezřelý z hereze a skončil v domácím vězení. Člověk může věřit nebo pochybovat o upřímnosti jeho obrácení, faktem však zůstává, že Galileo napsal dlouhý dopis svému příteli, členu podzemního odboje proti církvi, jenž mu předtím s radostí oznánil, že byl konečně objeven důkaz heliocentrismu. V tomto dopise Galileo dokazoval astronomickými argumenty i citacemi z Písma, že středem vesmíru je Země. Jeho přítel z listiny vymazal Galileův podpis.

Je třeba podotknout, že Galileo neměl důkazy, kterými by podepřel svá tvrzení. Důkaz, o němž mluvil Galileův přítel, byla hvězdná paralaxa a skutečným důkazem heliocentrismu není. V té době převládl geocentrický model Tychona de Brahe, který byl přesnější než Ptolemaiův. Mimo jiné počítal s hvězdnou paralaxí i s fázemi Venuše. Nebyl důvod brát vážně Galilea a jemu podobné.

Navíc se ukazuje, jak uvidíme později, že spoléhat na Bibli není v žádném případě urážkou rozumu, jakkoli se tvrzení tam uvedená mohou zdát v rozporu s oficiálním stanoviskem vědy. Benedikt XVI. v souvislosti s exegezí Písma svatého zmínil, že zdánlivě konečné vědecké „pravdy“ se mění a za jeho života se tak stalo několikrát. To platí pro všechny obory, nejen pro historii. Navzdory Wikipedii i tomu, že většina katolíků, včetně prelátů v něj věří, církev heliocentrismus nikdy nezbavila nálepky hereze. Dokonce ani Jan Pavel II., který Galileův případ znovu otevřel a jako soukromá osoba vyjádřil omluvu, to nikdy neudělal oficiálně. Církev dnes aktivně neexkomunikuje lidi za to, že věří v heliocentrismus, ale to neznamená, že došlo ke změně jejího učení.

Koperníkovská revoluce

Za doby osvícenství, kdy se skrytý boj proti církvi změnil v otevřený, se z Galilea udělal exemplární případ vítězství tmářství a moci nad rozumem. Problém je, jak už bylo řečeno, že Galileo neměl v ruce žádný důkaz, neboť ani on, ani Koperník s žádným důkazem pro helicentrismus nepřišli. A je pochybné, zda vůbec nějaký důkaz existuje![1]

Navzdory tomu Koperníkova revoluce a případ Galileo změnily křesťanský svět k nepoznání. Heliocentrický model způsobil, že Země ztratila své výsadní místo ve vesmíru a že člověk ztratil své výsadní místo jako koruna stvoření. To vedlo až k současnému nihilismu: Země je bezvýznamná planeta kdesi na periferii Mléčné dráhy, člověk náhodným výsledkem hry evolučních sil a Bůh neexistuje nebo se o svoje stvoření příliš nezajímá. Věda nabízí jen čistou, ničím nepřiklášlenou pravdu o chladném světě kvantových fluktuací a náhodných evolučních mutací.

Galileo nám zas říká, že církev se může mýlit a tím pádem není tou jedinou a pravou učitelkou lidstva o věcech Božích, ale jednou z mnoha navzájem soupeřících skupin. V čem všem se ještě církev mýlí? Není homosexualita náhodou normální a přirozený projev lidské sexuality? Nejsou potraty jen přirozeným právem ženy volit si vlastní život? Není trest smrti středověkým barbarstvím, které nemá v moderní osvícené společnosti co dělat? Není snad důstojná a dobrovolná smrt přirozeným právem každého člověka? Apod.

Koperníkova revoluce možná dokázala to, co nedokázala renesance, humanismus a reformace dohromady.

Temné stránky vědy

Galileo měl 3 nemanželské děti a přinejmenším o 2 z nich se příliš nestaral. Ani Koperník nebyl zrovna příkladem vzorného křesťana. Einstein by sukničkář, který se rozvedl se svou ženou, aby se dvořil dceři své sestřenice a následně si vzal její matku, vlastní sestřenici. A mimochodem, rád nosil ženské boty. My, osvícení lidé, se přece nenecháme spoutat hloupými konvencemi, které navíc mají svůj původ v zaostalém náboženství, že?

Budiž, kdo z nás je nevinen, ať hodí kamenem. Ale věc má možná temnější stránku. S renesancí a oživeným zájmem o starověk se do Evropy dostala různá hermetická díla o alchymii, astrologii a magii. Rozhořela se touha po tajném vědění, po zasvěcení. Vznikaly tajné společnosti, tajné kruhy uprostřed tajných kruhů. Rozenkruciáni, Ilumináti a Svobodní zednáři. Evropa nového věku propadla kouzlu okultismu.

Koperník, Galileo a další se údajně zajímali o tajné vědy. Newton byl alchymista a, kupodivu, vášnivý vykladač Písma (samozřejmě proti papeženství).

Jsou autoři, kteří ve vědecké revoluci 17. a následujících století vidí revoluci okultní. A myšlenky typu heliocentrismu považují za implantované satanské principy pozdních starověkých okultních škol. Těžko říci, zda byly tyto principy aplikovány záměrně nebo jako vedlejší účinek studia okultních knih, jako je Smaragdová deska Herma Trismegista, anebo tam není vůbec žádná souvislost. Úplně to vyloučit nelze, neboť ďábel nevynechá žádnou příležitost, a středověcí mniši měli dostatek dobrých důvodů prosívat starověké literární památky. Bible ukazuje dostatečně jasně, že starověk rozhodně nebyl obdobím nevinnosti, ani v duchovních a náboženských otázkách.

Nejsem si jist, jak se církev stavěla k tajným společnostem v 17. a 18. století, ale nejpozději v 19. století, kdy už její moc silně ochabovala, papežové několikrát veřejně varovali před zednářstvím a jeho skrytými útoky na katolicismus. Navzdory tomu nebo snad právě proto, že šlo o módní záležitost a v zednářských lóžích byl tehdy kdekdo. To platí i o 20. století a je otázka, kdo všechno z vědecké komunity je zednář nebo se věnuje nějakému východnímu náboženství.[2]

Ať je to, jak chce, jisté je, že 90% top vědců, těch co udávají tón, jsou ateisté a často nepřátelští vůči náboženství a církvi. Jinými slovy nejsou nezaujatými badateli, nýbrž mají agendu. Nemusí jít o nějakou okultní či zednářskou agendu, pouhá nechuť podřídit svůj život a choutky morálním principům diktovaným náboženskou autoritou postačí. To má vliv na vědu samotnou.

Michelson-Morleyho experiment a krize vědy

V článku Lepší argument jsem se obšírně rozhovořil o logické chybě zvané petitio principii i o tom, jak široce může být rozšířená ve vědecké práci. Může být jedním z důvodů, proč je současná kosmologie v krizi. Co vlastně nefunguje?

Kvantová mechanika zkoumající mikrosvět a teorie relativity popisující makrosvět nejsou kompatibilní a zatím odolávají pokusům sloučit je do univerzální teorie všeho. Současný model Velkého třesku také moc nefunguje a vědci přidávají další ad hoc předpoklady, aby tato teorie vzniku vesmíru zůstala udržitelná. Existence temné hmoty a temné energie, experimentálně nikdy neprokázané, je příkladem takového patchworku.

Ale problém začal už mnohem dřív a souvisí s tím, co bylo popsáno výše. V roce 1887 proběhl tzv. Michelson-Morleyho experiment s interferometrem, který měl dokázat existenci éteru a to, že Země obíhá kolem Slunce. Princip experimentu spočíval v tom, že světelný paprsek, který se pohybuje ve směru otáčení Země, bude pomalejší než druhý paprsek pohybující se kolmo k orbitu. Nic takového se nestalo a paprsky dorazily téměř stejně. Byl tam malý rozdíl, ale rozhodně neodpovídal rychlosti, jakou má Země obíhat kolem Slunce.

Experiment způsobil obrovský poprask a celých 20 let nikdo nepřišel s přijatelným vysvětlením. Přitom řešení se samo nabízelo: Země je nehybná, ale to bylo řešení naprosto nepřijatelné. Takové vysvětlení by zbouralo mnohé z toho, na čem stojí moderní svět, a jeho důsledky by byly nepředvídatelné. Ukázalo by se mnohé, co nesmělo být vidět: že církev měla pravdu v případě Galileo, že Země zaujímá privilegované místo ve vesmíru, že církevní otcové vyzbrojení přirozeným rozumem, smysly, Biblí v ruce a kapkou Božské intuice věděli víc, než moderní civilizace se svými technickými vymoženostmi a nejlepšími vědeckými mozky.

V roce 1905 přišel jistý zaměstnanec patentového úřadu s řešením. Jmenoval se Albert Einstein a řešením byla jeho slavná Speciální teorie relativity (STR). Einstein měl 2 možnosti: buď je Země statická a éter existuje nebo je rychlost světla konstantní a éter neexistuje. Einstein si pochopitelně vybral tu druhou možnost, STR byla na světě a věda, její reputace a společenský systém byly zachráněny. Nikdy jsem úplně nechápal, jak se mohl Einstein stát tak slavnou osobností, když se zabýval obskurní vědou, která má minimální praktické dopady a nikdo jí nerozumí. Nyní je to, myslím, jasné.

Opět se dá říci, že šlo o ad hoc řešení, které umožnilo se vyhnout nepříjemnému závěru. Se STR byly problémy a někteří si jich všimli. Einstein proto přišel o 10 let později s Obecnou teorií relativity (OTR), která tyto problémy řeší, a také se oklikou vrací k éteru i nehybné zeměkouli, ač se o tom příliš nemluví. Všimněme si však podobného vzorce chování: pokud nelze zamést nesrovnalosti pod koberec, je třeba za každou cenu nalézt vysvětlení.

Agenda v akci

Michelson svůj pokus zopakoval v roce 1925 a po něm jistý Dayton Miller, který ho provedl ještě mnohokrát, s víceméně stejným výsledkem a solidní jistotou, že éter existuje. Dayton Miller je zajímavý tím, že jakýsi autor zpochybnil jeho kredibilitu, a když Miller provedl další sérii experimentů, aby vyloučil kritiku z této strany, dotyčný se už odmítl jeho výsledky zabývat. Miller byl umlčen, záměrně ignorován celých 50 nebo 60 let a znovu objeven teprve v devadesátých letech. Jen proto, že jeho experimenty podkopávaly Einsteinovu OTR, která se stala dogmatem z důdvodů výše uvedených. A také proto, že si mnoho lidí na relativitě založilo živnost a mělo v ní, jak se říká hezky česky vested interests.

Další příklad z jiného oboru. Kreacionisty nikdo nečte a především je nikdo nesmí číst. Stejný problém pro moderní společnost jako v případě Koperníkovy kosmologie. Proto je třeba udržet evoluci za každou cenu. Americká paleontoložka Mary Schweitzer našla v dinosauřích kostech něco, co se nedalo popsat jinak než jako zbytky krve. V kosterních nálezech starých 65 miliónů let se nemohou za žádných okolností nacházet zbytky krve, ale analýza svědčila o opaku. Jaká byla reakce jejího nadřízeného? „Musíš najít důkaz, že nejde o krev.“

Takhle se, vážení, dělá věda!

Kosmologie není jediná, která má problémy. Paleontologie a evoluční teorie jsou hned v závěsu a na paty jim šlapou kreacionističtí geologové a paleontologové. V moderním chápání světa hrajou tyto dvě teorie zásadní úlohu. A pro vědu začíná být čím dál těžší dostat Božskou nohu ze dveří.

Možná nastal čas, aby vědci znovu začali konzultovat Písmo svaté, než učiní nějaké závěry. Tentokrát nikoliv z důvodu obavy před inkvizicí, ale aby je vlastní představivost nezavedla daleko od pravdy.

EOF