Lepší argument

Nejsem si jist, zda jsem se už zmiňoval o dr. Jordanu Grantovi. Dr. Grant rád mluví o vědě a vědecké metodě. Dlouho jsem si neuvědomoval, jak radikální je jeho řeč. Vede útok proti zavedenému poznání z nečekané strany, ze strany logiky. Jenom si nejsem jist, zda to zastáncům hypotézy zeměplacky pomůže.

Pohádky

Není první, ani poslední, kdo kritizuje virologii. Virologie to dnes dostává ze všech stran a myslím, že oprávněně. Kvůli opatřením, vakcínám, zločinci Faucim, ale hlavně proto, že virologie nemá v ruce žádný důkaz o existenci viru. Dr. Grant je jedním z těch, kdo tvrdí, že virologové nedodržují základní vědecké postupy. Používají pochybné nebo vůbec žádné kontrolní experimenty. Neobtěžují se virus izolovat, jejich pojetí izolace je zcela opačné tomu, jak tento pojem chápe normální člověk. Dávají dohromady pochybné kousky RNA pomocí sekvenace, což je něco jako skládání puzzle s pomocí počítače. Výsledkem je údajný genom viru, ve skutečnosti zcela umělý výtvor, který má s realitou jen málo společného. Protože nedělají správné kontrolní experimenty, nemohou mít nikdy jistotu, že nějaký virus vůbec mají. Nikdo také nikdy nedokázal, že tyto částečky způsobují nějakou nemoc. Virologie, to jsou laboratorní experimenty, které nemají žádný vztah k realitě.

Dr. Grant ale nezůstává zdaleka jenom u virologie. Podle jeho pojetí spousta vědeckých oborů ve skutečnosti nejsou vědecké obory. Teoretická fyzika, kosmologie, astronomie nejsou vědecké obory, nepoužívají vědeckou metodu. Jiné obory sice vědeckou metodu používají, ale mnoho experimentů obsahuje logické chyby, takže jsou jejich výsledký sporné nebo neplatné.

Mnohé z toho, co věda tvrdí, náleží do říše pohádek a legend.

Vědecká metoda

Pozorujeme nějaký jev a chceme zjistit, co je jeho příčinou. Formulujeme hypotézu, co může daný jev způsobovat. Potřebujeme mít jistotu a musíme tedy dokázat, že je to právě tato příčina a nic jiného. Pokusíme se tedy formulovat experiment, kde budeme obměňovat předpokládané příčiny a zjišťujeme, která způsobuje pozorovaný efekt. Pokud experiment hypotézu potvrdí, hypotéza povýší na teorii. To je ve zkratce vědecká metoda používaná v přírodních vědách.

Např. statistika není věda, ale používá se při vědecké práci. Je třeba si uvědomovat její omezení. Může nám říci cosi o souvislosti určitých jevů, ale nikdy neříká a nemůže říci, zda je mezi jevy vztah příčiny a následku. Pokud jde o statistické modely, W. M. Briggs rád vždy opakuje, modely vždy dávají takový výsledek, jaká do nich vložíme data. Statistické modely také nejsou věda.

Kosmologie také není věda. Fyzikové formulují matematický model, který slouží jako teoretický rámec, a poté se snaží zjistit, zda získaná data tento model potvrzují nebo vyvrací. Např. Newtonova mechanika je konzistentní matematický model, jehož součástí jsou určité základní axiomy jako gravitace, což je vlastnost všech hmotných objektů. Všechny objekty se pohybují po přímce, pokud na ně nepůsobí síla dalších objektů. Pak se jejich dráhy stávají eliptickými. Na základě toho model počítá dráhy planet. Pokud jde o pohyb planet, pozorování ukázalo, že Newtonova mechanika má docela solidní předpovědní hodnotu. Z toho lze usoudit, že bude mít předpovědní hodnotu i v jiném kontextu. Naproti tomu obecná relativita předkládá zase jiný model popisující stejné fenomény, ale jinak. Planety se zde pohybují tak, jak se pohybují díky zakřivení prostoru. Gravitace je tedy pojem v rámci určitých matematických modelů. V realitě samotné není definována a my odvozujeme na základě pozorování určitých jevů, jež jsou v souladu s předkládanou teorií, že něco jako gravitace v realitě funguje. Jinými slovy nevíme, zda padání objektů způsobuje ohromná hmota Země. Máme pouze model předpokládající gravitaci, který matematicky předpovídá konkrétní chování objektů v realitě. Podobně se data zdají potvrzovat model Velkého třesku, ale nikdo z nás tam tehdy nebyl, ani nedokážeme pokusem ověřit, že se něco takového může dít. Nejde tedy o vědu, ale o pokročilou či racionálnější formu divinace.

Na druhou stranu můžeme alespoň říci, že kauzalita je reálná. Kdyby nebyla, žádná věda by nemohla fungovat. Ale to už je filozofická otázka, která je mimo rámec vědy.

Foucaultovo kyvadlo

Ne, teď nemám na mysli román Umberta Ecca. Jak prokážeme, že se země otáčí kolem své osy? Pouhé pozorování východu a západu slunce na to nestačí. Lidé dlouho věřili, že Země je staticá a otáčí se obloha nad námi.

Francouzský fyzik Leon Foucault sestrojil obří kyvadlo, které bylo spuštěno v pařížském Pantheónu v roce 1851. Kyvadlo bylo opatřeno hrotem, který do písku zakresloval pohyb kyvadla. Takto mohli pozorovatelé vidět, jak se mění rovina kyvu. To má prokazovat, že se Země otáčí kolem své osy. Eliminujeme-li vnější síly jako vítr a případné mechanické potíže spojené s choulostivostí kyvadla na nepatrné síly, které mohou způsobit velké odchylky v pohybu a tím experiment zcela zhatit, zůstane pohyb Země samotné jako jediná příčina, která vysvětluje precesi kyvadla. Dá se říci, že se neotáčí kyvadlo, ale Země pod ním, zatímco kyvadlo zachovává stále stejnou rovinu kyvu.

Právě citlivost kyvadla vedla Foucaulta k tomu, aby experiment opakoval s gyroskopem, který se ukázal jako lepší nástroj. Osa gyroskopu ukazuje stále ke stejné hvězdě, zatímco vnější rám přístroje se otáčí kolem spolu se Zemí. Nicméně na použité technologii nezáleží, protože experiment obsahuje logickou chybu, takže nemůže sloužit jako důkaz otáčení Země kolem své osy.

Logická chyba

Existuje okruh logických chyb, které se označují jako argumentace kruhem. V angličtině jako begging the question nebo affirming the consequent nebo circular reasoning. Jde o logické chyby typu:

• Řečník předpokládá premisu pro daný závěr jako pravdivou, ačkoliv to tak být nemusí. Např. „politici jsou svině, X je politik, takže je svině“.
• nebo jestliže A, pak B a tím pádem jestliže B, tak A. Např. „když prší, silnice je mokrá; silnice je mokrá, takže muselo pršet.“

Hypotéza, kterou má experiment s kyvadlem potvrzovat, tuto logickou chybu obsahuje. Ovlivňuje-li otáčející se povrch pohyb kyvadla, neznamená to, že podobný pohyb kyvadla v kontextu Foucaultova experimentu je způsoben otáčením Země. Experiment také neobsahuje manipulaci s příčinami, tzn. ideálně postavit kyvadlo mimo sféru vlivu Země, což je dost těžké provést. Tento experiment je jako důkaz nepřesvědčivý. Neznamená to však, že se Země neotáčí. Znamená to jen, že toto není důkaz jejího otáčení.

Podobného omylu se dopouštějí lidé, kteří tvrdí, že máme důkaz o vzniku vesmíru Velkým třeskem, že objekty se při pohybu smršťují (Lorentzovy transformace, speciální teorie relativity) a další podobné případy.[1]

Přísnost

Lze říci, že podobný problém má většina vědeckých teorií? Viz popperovské „co nelze vyvrátit, to není vědecká teorie“. I když všechny dosavadní experimenty teorii potvrdily, nový experiment ji může vyvrátit. Ale to není náš případ.

V našem případě může každý nový experiment s kyvadlem dopadnout úplně stejně, protože chybí řádný kontrolní experiment. V podstatě nejlepší by bylo pozorovat Zemi odjinud než z jejího povrchu, ale tato možnost v roce 1851 nebyla k dispozici. Stejný problém má i virologie, alespoň podle jejích kritiků.

S Grantovým přístupem je ale jeden problém. Logická chyba „affirming the consequent“ nevylučuje uváděnou příčinu jako možnou. Říká pouze, že příčinná logika tvrzení neplatí obousměrně. Je tedy docela dobře možné, že zvláštní chování kyvadla opravdu způsobuje rotace Země. Přinejmenším jsme díky matematickému modelu schopni chování kyvadla předvídat na každém místě na Zemi. Potřebujeme tedy mít jistotu?

Pokud jde o předpovědní hodnotu, tak asi nikoliv. Alespoň ne do okamžiku selhání předpovědi, kdy vyvstane potřeba nového modelu s lepší schopností předpovídat. Pokud jde o poznání příčin, je to velice důležité, neboť bez jistoty o příčinách stavíme vzdušné zámky, divoké příběhy jako ten o Velkém třesku.[2]

Nejde tedy o zbytečnou přísnost.

Závěr

Možná se dobrý doktor mýlí a způsob, jak dnes děláme vědu, je zcela v pořádku. Ale pokud má pravdu, pak přes veškerý pokrok v technologiích víme o stvoření velice málo. Máme mnoho hypotéz, mnoho vtipných příběhů, to ano. A hodně nejrůznějších statistik, které často vůbec nic nedokazují. Ale málo ověřených teorií.

Dalším nechtěným důsledkem „volného“ přístupu k vědě paradoxně je, že tyto příběhy svazují ruce celým generacím vědců. Virologie je ukázkový případ. Spousta vzdělaných lidí po celém světě stále dokola provádí laboratorní experimenty, které nikam nevedou, protože považují tento postup za prokázaný. Protože se jim učili ve škole, protože to tak dělali jejich předchůdci. Kdyby tito lidé přistupovali se správným vědeckým skepticismem k dosavadním výzkumů, možná by se otevřely zcela nové směry bádání. Jedním takovým slibným směrem je teorie (spíš hypotéza, ne?) terénu aneb vliv mikroorganismů na lidské zdraví.

Hodně to připomíná dogma a tradice, kterých se vědecký étos tolik štítí. Další paradox vědy a víry? K této otázce se brzy vrátím.

EOF