Paradoxy vědy a víry

Před Covidem jsem příliš nepochyboval o vědě. Bral jsem za bernou minci, co oficiální věda prezentovala, ačkoliv jsem v několika oborech zaznamenal disent. Nové názory se možná nedostávají do mainstreamu snadno, ale jako celek věda směřuje k pravdě o věcech, přesně jak definuje její étos.

V době postcovidové nejsem ani zdaleka přesvědčen, že tomu tak je. Vědci nejsou žádným způsobem vyjmuti z celkově padlého stavu člověka a proklamovaný cíl a metody vědy jsou spíše nedostižný ideál, než každodenní realita.

Takže spousta toho, co údajně víme o světě, může být špatně.

Věda nespolehlivá

Vox Day zhruba před rokem uveřejnil na svém blogu výsledky metastudie, která se zabývala opakovatelností výsledků nejrůznějších vědeckých studií (medicína, sociologie). Výsledkem byl překvapivý: u více než 50% studií nelze zopakovat jejich výsledky. Vox od té doby vcelku výstižně tvrdí, že k posouzení pravdivosti vědecké studie je dobré hodit si mincí.

To byla jedna z mnoha věcí, která změnila můj názor na vědu.

Vědecká propaganda

Historie je obzvláště náchylná k výkladům poznamenaným metafyzickou či ideologickou zátěží historika. Za komunistů to bylo zjevné, ale ani tzv. svobodné bádání se propagandistickému přesívání a převyprávění faktů nevyhne. Nic to neukazuje lépe než tento otevřený dopis.

Věda slouží jako propaganda. Případ Covid to ukazuje jasně. Spousta zdravotnických profesionálů bezostyšně propaguje vakcíny sloužící ekonomickým zájmům farmaceutického průmyslu a ignoruje či přímo popírá všechna fakta, která jdou proti narativu.

Medicína

Medicína se zdá být obzvlášť náchylná k takovému druhu jednání a vzhledem k tomu, že vychází z biologie, což není exaktní věda, je tu velký prostor pro omyl.

Medicína získala status kněžství. To netvrdím já, bezvýznamný blogger, ale i někteří lékaři jako Seamus O’Mahony nebo bývalý katolický kněz Ivan Illich. Lidé mají tendenci hledět na doktory jako na zprostředkovatele zásahů vyšší moci a mají tendenci věřit zdravotnickému personálu více, než je zdrávo. Fenomén Covid je toho opět důkazem.

Přehnaná důvěra v experty se samozřejmě netýká jenom medicíny, o čemž jsem už psal.

Pochybovat o Božím slovu je problematické, ale pochybovat o produktech lidského snažení je zdravé. Virologie je jeden z oborů, o kterých by člověk měl mít pochybnosti. Zakladatel virologie, Louis Pasteur byl podvodník a jsou lidé, kteří pochybují o základním tvrzení virologie: existenci virů. Pokud jsou tato základní fakta problematická a základní pohled na fungování mikroorganismů mylný, pak doprovodné obory jako imunologie nebo plošná opatření jako očkování ztrácí smysl.

Stravování

Další obor, kde profizdravotníci pracují s přinejmenším zastaralými informacemi (a to jsem velmi taktní) je zdravé stravování a příčiny potíží, jako jsou obezita nebo diabetes. To docela dobře dokumentuje dr. Cate Shanahan ve své knize Fatburn Fix. A nejen ona. Zatímco establišment doporučuje nízkotučnou, rostlinnou stravu, veganství a konzumaci hmyzích proteinů, realita je taková, že tradiční stravování a přirozená jídla jsou pro naše zdraví zcela bezproblémové, narozdíl od těch doporučovaných. Tradičním stravováním myslím předmoderní, nikoliv průmyslově zpracovávané a vyráběné potraviny současnosti. Příznivce tradiční české kuchyně musím zklamat — knedlíky a svíčková nejsou předmoderní, ani tradiční, ačkoliv jde o relativně akceptovatelné jídlo i z hlediska zdraví, pokud toho člověk nesežere tunu.

Další problém je s půdou, která je v porovnání s předmoderní dobou (před průmyslovou revolucí, ale i před 100 lety nebyl problém), která dávno neobsahuje potřebné živiny. A tak bychom měli jíst vitamínové a minerální doplňky, které nám dají to, co nám normální strava, včetně té zdravé či „bio“, nemůže dodat. Jinými slovy moderní svět je doslova pustina.

Z toho všeho plyne docela dobrá heuristika: pokud establišment něco tvrdí, skutečnost bude patrně zcela opačná. S touto heuristikou na paměti přístupme k poslednímu bodu, který nepochybně bude znít naprosto šíleně.

Jak jsem se zbláznil

Seriózní katolíci se snaží skloubit poznatky moderní vědy s Písmem tím, že se snaží interpretovat problematické pasáže v souladu s aktuálním stavem poznání. Sám jsem to tak taky dělal, a proto jsem nikdy neviděl zásadní rozpor např. mezi Genesis a evoluční teorií. Dělají to tak i chytřejší lidé než já, např. Ed Feser, který kdesi ve svých útocích proti zastáncům ID (Inteligent Design) tvrdil, že myšlenka evoluce je alespoň částečně v souladu s aristotelismem, takže ho tvrzení ateistů opírajících se o evoluční model nijak neznepokojují.

Existuje myšlenkový směr, teistický evolucionismus (TE), který se snaží skloubit myšlenku evoluce s biblickým příběhem o stvoření. Není to nijak nová myšlenka, datuje se do doby, kdy si evoluce vydobyla své místo na slunci a někteří křesťané pocítili nutkavou potřebu usmířit Písmo s novou teorií vzniku života. Dny stvoření světa jsou z hlediska TE pouhé alegorie dlouhých eónů věků, během kterých se údajně vyvinula živá stvoření, včetně člověka. Problém je v tom, že Bible nikde neindikuje, že je tato pasáž alegorická, spíš naopak. Co když je to míněno doslovně?

To by znamenalo, že pokus o usmíření je marný. Má pravdu Bible nebo moderní vědecké teorie? Nebo je to všechno jinak? Co si člověk vybere?

Jako křesťan bych měl dát přednost Bibli, že? Zejména, když se na doslovném výkladu jednomyslně shodnou všichni církevní otcové. Takový názor má teologicky velkou váhu. Ovšem nikoliv mezi moderními lidmi, což mě řadí mezi blázny, co věří v teorii mladé země (YEC, Young Eartch Creationism), tj. že země byla stvořena před 6000 lety.

Kdysi jsem četl nějakou brožuru propagující tuto teorii a přišla mi zcela nepřesvědčivá. Pravda je, že staré pokusy prokázat YEC byly hodně slabé. To tvrdí kabane52 a soudě podle zmíněné brožurky je to zřejmě pravda.

Avšak kabane52 také říká, že nová generace vědců pracující bez oficiálních zdrojů, zato podle své víry, přišla s lepším vysvětlením a lepšími důkazy. Proto ID a teorie mladé Země nepatří na smetiště dějin. To neznamená, že jsou bezproblémové. Viz např. tato debata mezi zastáncem YEC a TE. Znamená to pouze, že práce, která se na tomto poli udělá, zřejmě nebude ztracená.

Zatím jsem se nestal zastáncem teorie mladé Země, neboť jsem neudělal svůj domácí úkol, ale ta myšlenka mi už nepřipadá praštěná a v kontextu víry dokonce logická. Pokud je Písmo pravdivé a já jako (snad) dobrý křesťan věřím, že ano, pak bych měl upřednostnit vysvětlení z Písma, i když je v rozporu s tvrzením vědy. Snad všechny vědecké teorie se ukázaly jako problematické a vždy se našel někdo, kdo přišel s něčím lepším.

Neznabohu to patrně zní zpátečnická pověrčivost, já tomu říkám víra. Není úplně snadné něčemu věřit, když spousta argumentů hovoří proti. Teologie je mužná disciplína a hledání pravdy obecně taky. Ne každý na to má. Zhruba v tom smyslu se vyjádřil Erick Ybarra, autor knih o filioque a mešní oběti, původně protestant anglikánského ražení, posléze konvertita ke katolicismu, když hovořil o svých debatách s (inteligentními) pravoslavnými. Pravda může být velmi subtilní.

Závěr

Díky tomu všemu chovám jistou úctu k různým pseudovědcům a revizionistům. Neznamená to, že s nimi a priori a ve všem souhlasím. Ale je to sféra, kde lze narazit na poklady. Dobrodruzi, pravdokopové i děvky prodejné obývají to, co by se dalo nazvat Divokým západem 21. století, ať už jde o sféru politické filozofie, náboženství, medicíny nebo fyziky. I jejich omyly jsou zajímavější než oficiální lži.

EOF