Ukrajina 23. Meat grinder

Skočíme do toho rovnýma nohama. Situace se vyvíjí dobře, ale ne pro nás.

Soledar

Muzikanti z PMC Wagner dobyli městečko Soledar. Jde o menší ze dvou klíčových míst Zelenského obranné linie, jež tvoří předposlední obrannou hráz ukrajinské armády (VSU) v Donbasu. Tím druhým, důležitějším místem je Bachmut, který se nachází jižně od Soledaru. Dobytím Soledaru se Bachmut stává ještě zranitelnější.

Boje o Bachmut probíhají už nějakých 7 měsíců. Samotný Soledar stál VSU 14 až 20 batalionů, tj. zhruba 7 až 20 tisíc vojáků podle toho, nakolik kompletní bataliony byly. Kolik jich dosud padlo v Bachmutu, není jasné, ale patrně mnohem víc. Mrtvých, zlikvidovaných, navždy ztracených.

Merkouris se oprávněně ptá, proč Zelenský nedovolil svým jednotkám ustoupit, ačkoliv ho prý Zálužný (vrchní velitel VSU) opakovaně žádal. Zelenský a další tvrdí, že tito hrdinové koupili Ukrajině čas. Ale čas na co? Čas hraje do karet Rusům, nikoliv Ukrajincům. Zatímco Ukrajině i po 8 nebo 9 mobilizacích dochází mužstvo i vojenský materiál, Rusko pomalu dokončuje svou první mobilizaci.

Také Rusové mají ztráty, ale zdaleka ne tak velké. Důsledek dělostřelecké převahy a pomalého, metodického postupu. Znovu si připomeňme, cílem SMO je demilitarizace a denacifikace. To znamená zbavit Ukrajinu bojeschopnosti a zlikvidovat tamější nacistické živly, zatímco západní média neustále blouzní o touze šíleného Putina dobývat území a obnovit tak bývalý Sovětský svaz či carské Rusko v dobách jejich největší slávy. Jak chtějí denacifikovat Ukrajinu, zatím není jasné, ale ztráta bojeschopnosti v praxi znamená zničení VSU, a přesně to se děje. Navíc ukrajinské vedení ve snaze udržet každý centimetr donbaské půdy servíruje další a další rezervy před ruská děla a rakety. Je tohle racionální jednání?

Aktuální zprávy hovoří o tom, že došlo k odstavení generála Surovikina alias generál Armagedon alias General Electric. To je ten, co vrátil Ukrajinu zpět do doby kamenné, udělal z ukrajinského exportu energie import atd. Jeho roli má údajně převzít přímo náčelník ruského generálního štábu, generál Gerasimov. Píšou, že nemocný Putin se zase jednou ráno vzbudil a v nějakém záchvatu si řekl, že vyhodí svého nejlepšího generála. Střízlivější komentátoři naopak zbystřili. Jmenování nejvyšší vojenské šajby v celém Rusku do čela SMO znamená povýšení celé operace na něco většího. Co, to se zatím neví, ale zdá se, že Rusové konečně pochopili, že jsou ve válce s NATO.

Západ

Obávám se, že Západ nepochopil nic, pokud jde o mánevry v ruském vojenském velení. Západní lídři alespoň začínají chápat, že se věci pro Ukrajinu nevyvíjejí dobře. A reakce? Pošleme na Ukrajinu naše tanky, když je Zelenského skvadra tolik potřebuje, ačkoliv to až do nedávna bylo považováno za vyloučené. Německý Leopard, americký Abrams, britský Challenger poputují na Ukrajinu, neboť @em SJWs always double down.

Západní Wunderwaffen! To už tu několikrát bylo. Jenže jich nepošlou dost. Nemají, nechtějí a nezvládnou to. Proti tomuto projektu se už zvedá opozice a také není nijak jednoduché dopravit desítky tun vážící kolosy tisíce kilometrů na východ a zajistit jejich náročnou údržbu v rozumném termínu. Rusové zůstávají nevzrušení. Už pochopili, že západní hračky nepředstavují vážnou hrozbu, pokud se dodávky omezí na pár kusů. Zatím si poradili se všemi zázračnými západními technologiemi. Nikoliv bez obtíží, ale poradili. Bude zajímavé sledovat, jak si povede drahý a sofistikovaný západní hardware v ukrajinském bahně proti levnějším a jednodušším, ale robustním ruským technologiím.

A pochopili také, že Západ v čele se Spojenými státy není seriózní partner, ale ani seriózní protivník. Mád dojem, že tomu hodně dlouho nechtěli uvěřit. Bývalá kancléřka Merkelová veřejně přiznala, že dohoda z Minsku byla bouda, která měla Ukrajině dopřát čas a prostor k vyzbrojení. To potvrdil i bývalý francouzský prezident Hollande. Lídři Spojených států lhali už mnohokrát předtím, když slibovali, že se hranice NATO nikdy nepřiblíží k hranicím Ruska. Rusko není zdaleka jediné, kdo je obětí zastrašování nebo dvojité hry Spojených států a jejich evropských spojenců. Čínský prezident si stěžoval, že americká administrativa často udělá přesný opak toho, co mu americký prezident slíbí. A mnohé menší země samozřejmě vydíráme. To všechno jsou fauly, které na mezinárodní scéně nepůsobí dobře. Námitka, že se jedná o autoritativní režimy a tím pádem je vše dovoleno, neobstojí, neboť účel nesvětí prostředky.

Larry Johnson spolu s Alexandrem Merkourisem komentovali úpadek ba až vulgarizaci západní diplomacie. Prý jsme dospěli tak daleko, že Západ už vlastně neví, co diplomacie je, ačkoliv její pravidla před 200 lety sám psal. Západní diplomaté se chovají jako slon v porcelánu, postrádají styl i vychování a ničeho se neštítí při prosazování svých zájmů. Výsledkem možná nebude třetí světová válka, ale spíš to, že se od našeho spolku šťastné myšlenky zbytek světa prostě odvrátí.

Ursula von der Leyen dospěla k vtipnému závěru, že autoritáři se musí bát našich hodnot, neboť jinak není žádný jiný důvod se nás obávat. Jsme přece mírumilovní a války a konflikty nevyhledáváme a nevyvoláváme. Prosím? Opravdu mám vyjmenovávat všechny války, převraty a barevné revoluce za posledních 30 let, jež mírumilovný Západ vyvolal, účastnil se jich nebo v nich měl alespoň prsty?

Toto je snad nejvíc ponižující příznak celkového úpadku kdysi prvního světa. Velká slova, nepatrný obsah, nedostatek kontaktu s realitou. Naši lídři nežijou v reálném světě, ale v jakési pseudoakademické atmosféře provinční univerzity. Do jejich uzavřeného světa se dostanou pouze přefiltrované informace, neboť politické a zpravodajské sféry jsou mnohem více propojené, než tomu bylo před 30 či 40 lety a než by bylo zdrávo. Larry Johnson říká, že dnešní zpravodajci nedělají svou práci, nýbrž plní politická zadání, aby se udrželi v potravním řetězci. Proto Západ spoléhá pouze na jednu verzi příběhu, tu ukrajinskou. Ta je totiž politicky přijatelná a tak zpravodajci nereportují a patrně ani nehledají nic jiného.

Západní elity také trpí utkvělou představou, že mají k dispozici neomezené zdroje a že pouhým úřednickým fiat přivolají k životu tu úroveň průmyslové výroby, kterou disponovali před desítkami let a kterou úspěšně exportovali do východní Asie. Neboť nejen Spojené státy, ale Západ jako celek není schopen za měsíc vyrobit munici, kterou Ukrajina spotřebuje na frontě během pár dní. Nejsme schopni držet krok s tempem války na východě, zatímco Rusko ano. Realita průmyslové války vyžaduje průmyslové velmoci.

My už takové průmyslové zázemí nemáme. Paradoxně navzdory faktu, že vojenský rozpočet Spojených států je větší než vojenské rozpočty dalších 9 největších zemí dohromady. Mnoho z těchto prostředků spolkne soukromý sektor vyvíjející předražené a komplexní zbrojní systémy, jejichž použitelnost v praxi je nejistá. Příkladem budiž americký letoun F-35 napěchovaný nejmodernějšími elektronickými systémy, v jehož vývoji byly utopeny miliardy dolarů a přitom je jeho provoz neúměrně drahý a poruchovost vysoká. Na druhou stranu Spojené státy dosud nemají hypersonické rakety, i když jsem se před časem dočetl, že poslední testy už dopadly dobře. Rusko i Čína je mají.

To vše jsou důvody, proč nejsme seriózním protivníkem. Pokud ukrajinské dobrodružství dopadne fiaskem (a všechno tomu nasvěčuje), bude to pro celý svět jasný důkaz, že Amerika a její evropští vazalové jsou papíroví tygři schopní uspět pouze v konfliktech s malými zeměmi třetího světa se zastaralými armádami, jako byl Irák. A pochopí, že papíroví tygři jsme i ekonomicky.

Kdo se nás bude bát pak, Ursulo? A co hůř, kdo nás bude brát vážně? Velmi rád bych skončil něčím pozitivním a tak řeknu, že Římská říše také nepadla přes noc. Jenom nevím, zda je to skutečná útěcha.

EOF