Ukrajina 22. Update 8

Měl jsem v úmyslu psát o něčem jiném, v plánu je např. změněný vzhled tohoto blogu, ale ukrajinské události spějí k nějakému dílčímu rozuzlení. Takže stojí za to, abych zaznamenal aktuální situaci.

Situace na poli válečném…

Od posledního updatu uběhlo hodně vody a z vojenského hlediska se událo mnohé. Spojenecká vojska (Rusko, LNR, DPR, Čečenci) dobyla první ukrajinskou obrannou linii souměstí Severodoněck-Lysičansk a momentálně tlačí na druhou Seversk-Bachmut. K dílčím průlomům již došlo, takže je to jen otázka času. Jakmile padne tento obranný val, zbývá poslední linie Slavjansk-Kramatorsk. S tímto posledním valem padne nejen celý Donbas, ale patrně i naděje na solidní obranu zbytku Ukrajiny.

Ukrajinci to vědí, a proto se nyní hodně mluví o protiofenzívě, pravděpodobně v oblasti Chersonu. Mnoho řečí, ale zatím málo akce. Není divu, o osudu této války bylo rozhodnuto v průběhu března. Od té doby probíhá „úklid“. Důkazem je fakt, že se ukrajinská armáda za 5 měsíců války nezmohla na úspěšnou protiofenzívu, která by dobyla zpět nějaké strategicky významné místo. Ale čas kvapí a dodavatelé zbraní ze Západu, potřebují výsledky, aby obhájili další a další dodávky do válečné zóny.

…a mediálním

Když to nejde v reálné bitvě usiluje ukrajinská vláda alespoň o zdání, mediální dojmy a PR vítězství. Proto nabádám případné čtenáře tohoto blogu, aby příliš nedůvěřovali mainstreamovým médiím, která nekriticky přejímají informace a z ukrajinských a západných zdrojů, médií či zpravodajských služeb. O zpravodajcích ještě bude řeč.

Pokud jde o ukrajinské budování mediálních vítězných vavřínů, některé příběhy jsou úsměvné, jiné spíš nechutné a celkově mě tato krátkozraká prolhanost připravila o poslední zbytky respektu vůči Elenského vládě. Což si ti lidé neuvědomují, že je realita nakonec dožene? Dobytí Hadího ostrova, Záporožský Avenger, generál Pavel či pokus o podplácení ruských letců patří mezi ty úsměvnější. Provokace, skladování vojenského materiálu či přímo vojenských jednotek mezi civilisty patří mezi ty zbabělé a nechutné. Ostřelování civilních objektů už je přímo zločin, neboť se vojensky nedá odůvodnit.

Ztráty

Mezi pohádky patří informace o obrovských ruských ztrátách a celkové únavě a demoralizaci ruských vojsk. Ukrajinci mluví o 45 tisících padlých, američtí zpravodajci dokonce o 75 tisíc. Naproti tomu BBC našlo necelých 5 tisíc. Skutečné ztráty Moskva nezveřejňuje, takže nevíme, ale odhaduju je na 10 až 15 tisíc. Velkou část těchto ztrát tvoří separatisté z LPR a DPR, jejichž pěchota nese největší tíhu bojů a dobývání ukrajinských opevnění.

Proti tomu stojí skutečné ukrajinské ztráty, které jsou záměrně snižovány. Můj odhad, opět na základě zdrojů, které sleduju, se pohybuje mezi 80 a 100 tisíci. Viděl jsem menší čísla, ale také naprosto katastrofické numero 176 tisíc. Pokud je můj odhad nebo dokonce toto číslo pravdivé, bojeschopnost ukrajinské armády visí na vlásku. Ukrajina už má za sebou několik mobilizací, neustále zvyšuje odvodový věk a prý rekrutují už i ženy.

Jednou z mnoha ukrajinských pohádek byl příběh o milionové armádě, kterou prý mají nyní k dispozici. Ministr obrany, který ji vypustil do oběhu, ji vzápětí popřel. Místo toho vidíme ukrajinské verbíře, jak po ulicích nahánějí rekruty. Není se co divit, láska k vlasti je jedna věc, ale nechat ze sebe udělat mastný flek (v lepším případě) a pro nic za nic, je něco úplně jiného.

Že lžou Ukrajinci, je pochopitelné, potřebují podporu Západu. Ale co západní zpravodajské služby? Odpověď na tuto otázku nadhodil Alexander Merkouris a našel ji na webových stránkách jednoho z amerických senátorů: západní zpravodajci selhali, když špatně odhadli sílu ruské ekonomiky a slíbili evropským vládám, že sankce položí Rusko dřív, než nějak zásadně poškodí Evropu. To se ukázalo jako nepravdivé, ale zpravodajské služby, jako každá byrokratická instituce, se snaží zachovat si tvář a hrnout problém před sebou, dokud se to nějak nevyřeší samo. Něco jako po nás potopa.

Svoboda slova?

Někdo může toto všechno odmítnout jako ruskou propagandu.

Zprávy o těchto zamlčovaných událostech nemáme jen z ruských zpravodajských serverů. Někteří nezávislí západní žurnalisté působí přímo v Donbasu. Mezi ně patří britský novinář Graham Phillips nebo německá youtuberka Alina Lipp. Právě tito dva jsou [sankcionováni] ve svých domovinách, jsou jim obstaveny bankovní účty, zkonfiskován majetek a mají i další popotahovačky. To vše bez řádného procesu, neboť sankce může vláda uvalit i bez toho. Stejným způsobem Rusko přišlo o část svých zahraničních rezerv a ruští oligarchové,jako majitel Chelsea Abramovič o své majetky na Západě, Kdo si myslel, že západní vlády zůstanou pouze u oligarchů, byl naivní. Jak zděšené musí být západní elity, že nýmandi jako Philips či Lipp (není myšleno pejorativně) pro ně představují nebezpečí. Ostatně to není první případ, obdobně se vedlo kanadským truckerům, kteří stávkovali proti covidovým opatřením. U nás, pokud je mi známo, k podobným excesům zatím nedochází, ale zákony proti šíření ruské propagandy máme a přístup na Russia Today a možná i další ruské zpravodajské servery je zabanovaný. So much for democracy in the West.

Hodně se toho namluví o nedostatku svobody slova v Rusku, ale podle některých komentátorů ruské opoziční bloggery žádná perzekuce za otevřenou kritiku vlády nečeká, ačkoliv ruské zákony znají v tomto směru hranice. Např. blasfémie či dezinformace ohledně vojenskýc##áležitostí či osob se trestají přísně.

Protiofenzíva

Ale vraťme se zpátky k vojenským otázkám.

Andrei Martyanov ukazuje, proč ukrajinská protiofenzíva v chersonské oblasti má pramalou šanci na úspěch. Jde o rovinatou oblast bez lesů, kde lze v plné míře využít tanky a letectvo. V tomto ohledu mají Rusové naprostou převahu a ani další slíbené americké raketové systémy nestačí, aby se karta obrátila. Rusko má stejné i lepší raketové systémy a hlavně jich má víc. Poslední zprávy hovoří o narůstající koncentraci ruských sil v Chersonu. Možná se dočkáme ruské ofenzívy a nikoliv ukrajinské.

Jak jsem řekl na začátku, něco se chystá. Srpen bude velmi zajímavý měsíc.

EOF