Ukrajinská show. Update 6

Amerika je ve válce s Ruskem. To, co všichni už dlouho víme nebo tušíme, veřejně potvrdil jeden z demokratických senátorů (nebo poslanců) a použil přitom výrazu proxy war. Onen politik Demokratické strany také řekl, že „my musíme zvítězit“. Tucker Carlson se ptá, kdo je to „my“? To je docela zásadní otázka. Toto „my“ nejsou občané Spojených států, ani občané Evropy, jde o úzkou skupinu lidí, pro kterou je tato válka jejich soukromým džihádem proti Rusku. A to je velice nepříjemná zpráva, neboť tito lidé usilují o vybičování veřejného mínění do stavu, kdy se vojenská účast NATO začne jevit jako nutná a nevyhnutelná. V té chvíli začně třetí světová válka.

Zatím v této fázi nejsme a představitelé NATO se snaží uklidnit celou věc prohlášením o pomoci a podpoře Ukrajině, ale nikoliv o účasti v ukrajiské válce. I to je patrně víc, než je akceptovatelné, a Rusko dalo jasně najevo, že další pokusy o dodávku zbraní a dalšího vojenského materiálu budou považovány za nepřátelský akt a proti těmto dodávkám bude zakročeno silou. Rusové, jak jsme se už mohli několikrát přesvědčit, neblufují. Nicméně se zdá, že si alespoň někdo v NATO uvědomuje, že válka s Ruskem není válkou proti diktátorskému režimu země třetího světa.

Jinak to vypadá, že Západ je po krátké depresivní epizodě dobytí Mariupolu opět optimistický, pokud jde o vývoj událostí na Ukrajině. Mainstream je přesvědčen, že ruská ofenzíva je pozadu za plánem, že postupouje pomalu nebo vůbec a dokonce, že ukrajinské oddíly podnikají úspěšné protiútoky, zejména na severu u Charkova. Mimo to se Ukrajincům daří likvidovat ruské generály a potápět další ruské křižníky, což už zřejmě patří do říše bájí, stejně jako Ghost of Kiev a Hadí ostrov. Dokonce i běloruský prezident Lukašenko prohlásil, že celá operace jde příliš pomalu, i když patrně neexistuje způsob, jak by Ukrajina mohla v této válce zvítězit.

Upřímně řečeno, nevím. Nemám potřebné informace. Existuje několik komentátorů jako Scott Ritter, Alexander Mercouris a Alex Christoforou z The Duran, Andrey Martyanov nebo Jacob Dreizin z Dreizinreport, kteří jsou mainstreamem víceméně ignorováni. Podle nich žádný časový rozvrh neexistuje, což je zřejmě pravda, neboť Kreml o žádném dosud nemluvil. Kreml vůbec nemá ve zvyku veřejně probírat své plány, tak jak může někdo tvrdit, že jsou Rusové pozadu vůči časovému rozvrhu? Další věc je, že Ukrajině dochází pohonné hmoty a zejména nafta. Ukrajinská vláda omezila prodej paliva pro civilní sektor, nafta už se neprodává vůbec a je otázka, kolik nafty armádě zbývá. Rusové systematicky ničí ukrajinské rafinérie, železniční uzly a další strategická místa, takže schopnost manévrování a zásobování je výrazně omezena. Ukrajincům tak nezbývá, než aby zůstali zakopaní na svých pozicích a nějak přečkali ruské bombardování. Tato fakta plus hororové obrázky z bojiště ukazují, že ukrajinské ozbrojené síly jsou pomalu, ale jistě rozemílány na prášek a začínají mít nedostatek v každém ohledu, pokud jde o munici, palivo i mužstvo.

Tento druhý pohled mi připadá pravděpodobnější, ale ať je to jakkoliv, pravda nakonec vyjde najevo. Jen to možná ještě nějakou chvíli potrvá.

Podívejme se do sféry ekonomické. EU a Rusko jsou v ekonomické válce. Zdá se, že Rusko má nějaký plán, jak odolat sankcím Západu, kterého se zatím úspěšně drží. Naproti tomu Evropa vypadá, že nemá žádný plán a rozhoduje se ad hoc. Ohlašuje další kolo sankcí, jejichž jediným výsledkem bude, jako doposud, další snížení životní úrovně Evropanů.

Nejsměšnějí a nejhloupější jsou sankce proti moskevskému patriarchovi Kirilovi. Kolik pravoslavných křesťanů tohle naštve? Jak správně podotknul Alex Christoforou, Ursula von der Leyen jako kněžka globalistického náboženství musí útočit mimo jiné i proti konkurenční víře, jíž je v tomto případě křesťanství. Vsadím ovšem boty na to, že pravoslavní tuhle duchovní bitvu vyhrají.

Výsledek ekonomické války bude důležitější než výsledek horká válka na Ukrajině, neboť může Evropu na desetiletí uvrhnout do ekonomické recese, chudoby a odlivu kapitálu někam jinam. Především tam, kde jsou základní suroviny, tedy do Asie. Právě tam se Rusku otevírají obrovské trhy, takže brzy nemusí mít pro Evropu žádnou naftu a žádný plyn. Naštěstí EU není jednotná v otázce sankcí. Maďarsko ostře vystupuje proti návrhu Evropské komise a není ve svém postoji osamocené. I ČR se prý kloní na stranu odpůrců blokády ruských surovin, což je dobrá zpráva.

EOF