Teonomie

Teonomie je vláda Božího zákona. Přesněji řečeno, že lidská společnost se má řídit Božím zákonem.

Přirozený zákon

Přirozený zákon, lex naturalis definuje sv. Tomáš Akvinský jako speciální účast rozumové přirozenosti na Věčném (Božském) zákonu. Jinými slovy Přirozený zákon je poznatelný světlem přirozeného rozumu.

Podobně jako jsme rozumem schopni poznat některé Boží vlastnosti (ač nejsme schopni poznat rozumem Boha v Jeho úplnosti), jsme také schopni rozumem poznat Jeho zákon, tj. odvodit ho z řádu věcí. To vyžaduje filozofii založenou na metafyzickém realismu a skutečně středověká scholastika byla takovou filozofií. Stavěla na filozofii Platónově a Aristotelově a byla do jisté míry jejím dovršením.

Jsme tedy schopni vlastním rozumem poznat, jak má člověk žít, alespoň do jisté míry. Zjevení proto není nutně zapotřebí. A vskutku, všechny velké civilizace minulosti sdílely přinejmenším některá základní pravidla. C. S. Lewis je nazýval Tao života a už jsem se o tom zmiňoval. Přesto Bůh člověku dal Desatero, které jednoznačným a autoritativním způsobem vymezuje lidské jednání. Věděl, že pro člověka po Pádu patrně není jednoduché používat rozum a vůli správným způsobem.

Versus autonomie

Teonomie je tedy v rozporu s autonomií, pojetím, že lidské svědomí samotné určuje, co je správné a co ne. Není to rozpor absolutní. I v teonomii je prostor pro autonomii lidského svědomí. Člověk by měl podle sv. Tomáše jednat v souladu s vlastním svědomím a proti autoritě (církevní, světské) a navzdory jejím trestům (např. exkomunikace), vyžadují-li to okolnosti.

Teonomisté zdůrazňují nutnost toho, aby lidské zákony nebyly v rozporu s Přirozeným a Božským zákonem. Odtud pramení celá křesťanská agenda boje proti potratům, antikoncepci, homosexuálnímu manželství, rozvodům atd. Pozitivní právo (tj. lidský zákon), které tyto věci umožňuje, se dostává do sporu s Přirozeným zákonem, který má vyšší platnost. Nejen v očích křesťanů, neboť věříme a rozum souhlasí, že jde o rys naší reality a platí pro všechny lidi, stejně jako gravitační zákon.

Teonomistovi v zásadě nezáleží na tom, zda je systémem vlády monarchie, aristokracie nebo demokracie. Musí to být křesťanská, a nikoliv sekulární, monarchie, aristokracie nebo demokracie. To neznamená, že jsou všechny formy vlády rovnocenné. Mnoho starých autorů, včetně sv. Tomáše má monarchii za nejlepší způsob vlády a já s nimi souhlasím. Ale zároveň nemám problém respektovat tradici a mravy dané země, pokud je tamější systém vlády postaven na křesťanských zásadách.

Tradice

Společenství bývají přirozeně formována zvyky a tradicí. Moderna tradice spíš ničí, nahrazuje je úředními postupy a manažerialismem. Naproti tomu náboženství a specificky křesťanství, ač univerzalistické, má tendenci tradice utvářet a zdokonalovat jako projev svébytnosti a jedinečnosti dané lidské skupiny.

Univerzalita křesťanství a Přirozený zákon nejsou v rozporu s partikularitou určitého společenství, tzn. neztrácí svůj specifický charakter. Naopak zvyky, tradice, lokální kultura jsou součástí Přirozeného zákona, součástí reality. Dávají mu konkrétní charakter, neboť Přirozený zákon pouze diktuje rámec, neurčuje všechny detaily lidského soužití.

Tento obecný rámec se nazývá Civilizace. My žijeme v liberální civilizaci, která je nástupcem předchozí křesťanské civilizace. Ale civilizace není všude stejná. Konkrétní podobu jí dává Kultura a kultura je produktem určitého společenství lidí, kteří mají něco společného: jazyk, dějiny, jistý národní charakter.

EOF