Vylhaná historie

rpt,

Už je to drahně let, ale kdysi jsem četl knihu Howarda Zinna A People’s History of the United States. Pamatuju si, že jsem se zhrozil zločinů Evropanů na půdě Nového světa. Ač jsem byl v té době standardní levičák, protože formovaný mainstreamových politickým diskurzem, už tehdy jsem měl podezření, že anarcho-socialista Zinn psal spíš propagandu než reálnou historii.

A je to tak!

Zinn je sofista propagující svou představu komunistické utopie a jejích nepřátel pomocí známých rétorický triků, jako je hra na emoce čtenáře, citování vedlejších zdrojů a vynechávání zásadních informací.

Bohužel, jeho kniha ovlivňuje Ameriku už od osmdesátých let a během Obamovy éry se stala prakticky oficiální součástí učebních osnov a čte ji povinně spousta amerických středoškoláků i vysokoškoláků. Přes 90 tisíc učitelů stahuje materiály ze Zinnova projektu. Hollywoodští herci jako Matt Damon pořádají veřejná čtení. A člověk se diví, odkud se vzala nenávist současných Američanů k vlastní zemi a historii a proč mluvím o komunistické zemi!

Profesorka historie Rachel Fulton Brown má vlastní program na Unauthorizedtv týkající se středověku. Nicméně rozhovor s Mary Grabar je ke shlédnutí na Youtube. Obě ženy se v něm dotknou mimo jiné i úskalí práce historika v současné Americe.

Zinn podává zkreslené vylíčení Kolumbovy interakce s indiány, nepřesně líčí Cortesovo dobytí Mexika a naopak vynechává některé skutečné hrdiny, např. Civil Rights Movement, kteří dosáhli skutečných úspěchů při odstraňování nespravedlností, ale bez násilí. Grabar poznamenává, že když neteče krev, Zinna to nezajímá.

Grabar se nesnaží ve své knize vyvrátit každý Zinnův omyl nebo lež, to by vydalo na mnohosvazkové dílo. Ale i těch několik příkladů stačí, aby se ukázalo, že Zinnova práce z historického hlediska bezcenná.

Historii nelze vyprávět neutrálně, a kdyby snad ano, bylo by to nudné čtení, pouhý seznam dat. Díky tomu zůstanou kontroverzní témata, o kterých pak diskutují zastánci různých názorových proudů. V USA je to např. občanská válka a otázka otroctví. Zinn je však nebezpečný tím, že komplikované otázky zjednodušuje s gustem politruka: zlí, panovační, hrabiví evropští kapitalisté proti dětským a přátelským domorodcům.

Protože jsem se kdysi zajímal o kulturu severoamerických domorodců a četl nějaké materiály o válečných dobrodružstvích apačského náčelníka Geronima, narazil jsem na nějakém americkém webu na prvotní materiály z té doby, záznamy americké armády z vyjednávání s indiány. Zarazilo mě tehdy, jaké průhledné lži a vytáčky indiáni používali. Jakoby neměli koncept pravdy. Americký generál s nimi skutečně hovořil jako s dětmi. V tom lze dát Zinnovi za pravdu. Poněkud prolhanými, záludnými a krutými dětmi.

Pro mě to bylo rozloučení s ideálem vznešeného divocha, se kterým jsem díky knížkám Karla Maye vyrůstal. Odtud byl už jen krůček k uvědomění, že evropská křesťanská kultura je, přinejmenším v zásadních věcech, skutečně nadřazená všem ostatním.

Tagy: historiepropaganda