Jak stará je Země?

Zúčastnil jsem se přednášky Jak stará je Země? Klubu sv. Atanáše. Přednášel Matyáš Razím, vystudovaný geograf a absolvent kněžského semináře FSSP. Nechť se mu od Pána dostane hojnost milostí. Moje reakce na přednášku bude spíše kritická, ale není míněna jako útok na novokněze, nýbrž na určitou tendenci, kterou vnímám v současné katolické církvi. Jsem přesvědčen, že jeho pohled sdílí 95 kněží ze 100.

Obecné dojmy

Čekal jsem, že přednáška bude co nejméně kontroverzní, ale konformita prezentovaného obsahu předčila má očekávání. Možná to bylo dáno tím, že z časových důvodů bylo odpřednášeno mnohem méně, než měl přednášející připraveno. Rozsah přednášky zjevně neodpovídal vymezenému časovému prostoru. Nezaznamenal jsem nesouhlas ani od posluchačů, až na 1 vyjímku. Ani mezi konzervativně smýšlejícími katolíky není mnoho těch, kdo věří v doslovný výklad Genesis. Na závěrečnou diskuzi se také nedostalo, což je škoda. Ne, že bych od diskuzí tohoto typu mnoho očekával, ale aspoň mohlo zaznít něco z argumentů druhé strany.

Tím nechci říct, že nebylo řečeno nic zajímavého. Zmíněná struktura stvořitelských aktů: Bůh nejprve odděluje, pak vyplňuje, a následný ontologický výklad: jednotlivé dny stvoření jsou ontologické akty Boha, akty oddělení a vyplnění, nikoliv doslovné dny, během kterých došlo k historické události stvoření světa, je určitě nosná teologická myšlenka. Tento výklad jsem neznal a je nutno mu přiznat značnou dávku intelektuální elegance. Protože ontologický akt se děje na úplně jiné rovině než historický, rozpor mezi vědou a náboženstvím je vyřešen!^[1]

Přednášející zmínil některé známé skutečnosti:

církev nerozhodla, který výklad Genesis je správný;
nejde o věc víry a mravů, takže si církev nenárokuje neomylnost;
Bible je neomylná jako celek, ale není vědeckým pojednáním;
máme povinnost věřit dílčím událostem (např. prvotní hřích, existence první dvojice apod.);
nemáme vrhat na církev a naší víru špatné světlo obhajobou neobhajitelného, neboť vzdělaný intelektuál se nám vysměje a s vaničkou nesmyslu vylije i dítě víry;^[2]
doslovný výklad obsahuje protiklady (např. Bůh oddělil světlo od tmy, ale zdroje světla, Slunce, hvězdy byly stvořeny až později);
Teorie mladé země (YEC) je dílem fundamentalistických protestantů z 19. století, kteří neunesli úspěchy přírodních věd.

A mnohé další. Přednášející zřejmě měl v úmyslu ukázat, že některá geologická tvrzení zastánců YEC zřejmě nedovedou vysvětlit, co nacházíme v přírodě, ale na to už se nedostalo.

Můj celkový dojem byl takový, že se přednášející velice pečlivě a elegantně vyhýbal všemu, co by v myslích posluchačů mohlo vyvovalat pochybnosti a kontroverzi. Tím nechci říci, že mluvil nepravdu, jen se držel toho, co je považováno za „jisté a nezpochybnitelné“, takže nezbyl prostor pro nic, co by mohlo vyvolat pochybnosti o víře ve Zjevení nebo ve vědu.

Možná to nebyl záměr, přednášející stihl pouze základní fakta a, řekněme, nejsilnější argumenty pro moderní pojetí. Na kontroverze prostě nezbyl čas. Také si uvědomuju, že kněžství je sice veřejný úřad a vyžaduje jistou serióznost, na druhou stranu formát přednášky a přítomné posluchačstvo připouštělo zdravou míru spekulace. Takto jsem nabyl dojmu, že jsme se tam sešli, abychom se vzájemně poplácali po zádech, vše je v pořádku, my respektujeme vědu, věda respektuje nás, neboť si všichni hrajeme na vlastním písečku. Obě instituce jsou přece seriózní a jde jim pouze o ušlechtilé cíle. Toto křehké příměří narušují pouze fundamentalisté, kospirační teoretici a podivíni všeho druhu.

Velmi doufám, že je můj dojem mylný, neboť takový postoj představuje aggiornamento tolik typické pro moderní církev: nevypadat před moderním vzdělaným světem jako hlupák, získat jeho respekt apod. Tento postoj také znamená, že církev v podstatě převzala myšlenkový rámec, ve kterém se pohybuje moderní člověk. Proto nepřekvapuje, že pokrokoví moderní teologové přestali věřit na zázraky. U konzervativců a tradicionalistů bych očekával určitou rezistenci, ale i oni nebo my, mohu-li s k nim počítat, jsme se nevědomky zabydleli v descartovském racionalismu.

Volba tématu

Už samotná volba tématu umožňuje se jakékoliv kontroverzi vyhnout. Církev nerozhodla o správnosti doslovného výkladu Genesis, takže stáří Země je hezké téma na večerní debaty u sklenky vína, ale nic víc.

Kdyby tématem byla evoluce, kontroverzi by se vyhýbalo mnohem hůře, protože církev neomylně učí, že prarodiči lidstva jsou Adam a Eva, zatímco oficiální věda teoretizuje, že evoluční skok do člověčenství udělaly celé skupiny hominidů.^[3]

Je tu však malý problém. I když máme „svobodu“ upřednostnit jiný než doslovný výklad, je záludné preferevat něco jiného, než čemu věřili katolíci po 19 století, včetně drtivé většiny církevních otců a středověkých teologů. Stavíme se tak trochu do situace katolíka z roku 1853, který také mohl „svobodně“ odmítat Neposkvrněné početí, navzdory hojnosti důkazů z Tradice, vyhlášené jako dogma rok na to.^[4]

Akademici nebo studenti?

Ačkoliv souhlasím, že

nemáme odrazovat vzdělané zájemce o víru nějakými nejapnými hypotézami, mělo být také řečeno, že
vyučování [teistické či darwinovské] evoluce jako nezvratného faktu v křesťanských vzdělávacích zařízeních vede po ukončení střední školy k odpadu od víry u minimálně 7 z 10 studentů.^[5]

Jinými slovy, protože církev zcela přenechala iniciativu v oblasti vědy a výzkumu sekulárnímu establišmentu a nehájí téměř nic z toho, čemu katolíci věřili po 19 století, lidé, zejména mladí lidé a děti si to přeberou tak, že náboženský výklad je nejen neslučitelný se sekulární vědeckou teorií, ale zároveň i neobhajitelný. A protože mladí jsou idealističtější a méně ochotní k intelektuálnímu kompromisu, jejich volba je jasná, nenajdou-li alespoň nějakou intelektuální obhajobu tradičního výkladu a ze strany církevní hierarchie slyší pouze přitakání a řeči o svobodě bádání a názoru.

Případ Galileo byl v tomto ohledu pozitivní. Ačkoliv s tím dnes mnoho lidí nesouhlasí, bylo správné, že se církev snažila zabránit šíření neprokázané heliocentrické hypotézy. V sázce byla tehdy, stejně jako dnes, spása duší.

Mimochodem, je příznačné, že přednášející považuje heliocentrickou hypotézu za prokázanou. Přitom existují přinejmenším další 2 modely, které dovedou naše pozorování oblohy vysvětlit stejně dobře, ne-li lépe než ten heliocetrický.^[6]

Proto by církev jako celek a katoličtí intelektuálové obzvláště, nikdy neměli spěchat s uznáním jakékoliv, byť zdánlivě neprůstřelné teorie a měli by, dle mého soudu, hledět na jakákoliv tvrzení sekulárního akademického establišmentu s jistou nedůvěrou. Ještě koncem 19. století v církvi takový přístup převládal, ale od té doby uplynulo hodně vody.

Víra vs věda nebo víra ve vědu?

Bylo zjevné, že přednášející má ve vědu a její instituce skoro stejně silnou důvěru, jak silná je jeho víra ve Zjevení. Musím se přiznat, že v tomto ohledu jsem na zcela opačné straně spektra, jak ostatně dokazují zdejší zápisky. Jsem spíše sběratel zajímavostí než cokoliv jiného, někdo by řekl konspirační teoretik, ale má to své výhody: moje pověst, ani kariéra netrpí zájmem o okrajové, obskurní a pseudovědecké, neboť žádnou v tomto ohledu nemám, a mohu tedy popřát sluchu nevyslyšeným a často umlčovaným hlasům, neboť věřím tomu, že cesta k novým objevům vede častěji přes podivíny, hraničáře a konkvistadory než přes oficiální akademické kanály a korporacemi financované výzkumy.

Konformita je velkým problémem akademického establišmentu. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Financování výzkumu zkresluje pravdivost výzkumů v mnoha oborech, i když za markantní a důležitou považuju farmacii a medicínu. Covid 19 pro mne znamenal velké probuzení, i když už předtím jsem si byl vědom problémů v těchto oborech.

Kromě výplatní pásky hraje roli také lpění na vlastním egu. Proto historik vědy Thomas Kuhn říká, že vědecká teorie se nevyvrátí tím, že se ukáže jejich nepravdivost, ale tím, že vymřou její přívrženci.

A v neposlední řadě sekularisté mají svou vlastní agendu, kterou je v mnoha případech propaganda nejnovější filozofické a politické avantgardy a stejně často nenávist ke křesťanství, zejména ke katolicismu.

Proto bych z úst kněží očekával alespoň náznak pochybností o současných teoriích vzniku vesmíru, Země a života na ní.

Kam až věda dosáhne?

Věda má limity i jako metoda. Není zase tolik oborů, které mohou své závěry podepřít experimenty potvrzujícími jasný vztah příčiny a následku.

Ostatní obory závisí na modelech a statistice. I když mohou dávat dobré praktické výsledky, takové poznání je z principu méně jisté. Např. všechny 3 modely Sluneční soustavy nám řeknou, kde bude na obloze Mars a Venuše za 3 roky, 11 měsíců a 4 dny. Ale stejně nevíme, který z nich je pravdivý.

Nejméně jistá je pak shoda odborníků. Dle mého soudu jediný obor, kde má souhlas expertů nějakou váhu, je teologie, protože církev má oproti světské vědě jistá privilegia shůry. Mé konspirační já nepřikládá shodě odborníků hodnotu téměř žádnou, neboť často předpokládám, že je vynucena jinými, externími zájmy.

Věda o počátcích je obzvláště problematická, protože musí operovat s předpokladem, že parametry, které používá ke svým výpočtům o stáří vesmíru, Země a života na ní, jsou konstanty, které se během historie nikdy neměnily nebo alespoň nevybočily z akceptovatelného rozsahu. Jde o to, že procesy, které probíhají nyní, nemusely probíhat v minulosti nebo alespoň ne stejným způsobem.

Tento předpoklad je spíše filozofického ražení. Nemáme žádný spolehlivý způsob, jak odlišit víno, které Ježíš zázrakem přeměnil v Káně, od ostatních dobrých palestinských ročníků té doby. Mimochodem, nádob na víno bylo 6, stejně jako dnů stvoření a Ježíš zde vykonal konkrétní zázrak v místě a čase, žádný ontologický čin s následnou dodávkou vína z nejbližšího vinařství.

Neomylná Bible

Zazněl častý argument, že Písmo svaté je sice neomylné, nicméně to není vědecká zpráva o vzniku vesmíru.

Tento argument by měl váhu za předpokladu, že je zpráva o stvoření světa alegorie a nikoliv historický narativ. Jenže právě to je předmětem sporu a pověstný jazýček na vahách je spíše na straně doslovného výkladu.

Sám přednášející zmínil, že katolíci věřili v doslovný výklad Genesis po 19 století. Ba co víc, valná většina, možná všichni církevní otcové, kteří se tématem zabývali, věřili v doslovný výklad Genesis. Takový všeobecný souhlas církevních otců má velkou váhu, pokud jde o jistotu pravdivosti nějakého teologického tvrzení. To je samozřejmě možno smést ze stolu poukazem na neomylnost církve pouze ve věcech víry a mravů, nikoliv v otázkách spadajících do oboru přírodních věd.

Jenže Bible je neomylná jako celek, nejen v otázkách víry a mravů, což přednášející neopomněl správně zdůraznit, a prvních 11 kapitol Genesis má s otázkami víry a mravů celkem dost společného, jak bude uvedeno dále.

Teologie počátků?

Ostatně je pochybné, zda je věda počátků skutečně přírodní vědou. Existuje názor, že do přírodních věd nepatří, neboť ty beztak nemohou nabídnout solidní jistotu z důvodů uvedených dříve. Je tedy vědou navýsost teologickou.

Navíc v Genesis má původ teologie prvotního hříchu nebo teologie svátosti manželské, takže se nelze opírat pouze o sekulární vědecký výklad. Ontologický výklad je v tomto směru také nedostatečný, nemá stejnou váhu právě proto, že se pohybuje v úplně jiné rovině. Jestliže stvoření světa historicky neproběhlo, jak je popsáno v Genesis, a první lidé se mezi sebou pářili jako jejich opičí rodiče, o co chceme opřít svátost manželskou?

Nebo budeme tvrdit, že Bůh stvořil Adama a Evu, jak je pěkně konkrétně popsáno v Genesis, ale všechno ostatní je popis Jeho ontologických činů? Takový mix se zdá být slabým pozadím pro morální požadavky církve, mezi něž patří nerozlučitelnost svazku manželského apod.

Jestliže ovšem Bůh stvořil svět v 6 dnech zázrakem a pak Evu z žebra Adamova…

Proto člověk přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

V takovém světě, světě stvořeném přímým zázrakem, má svátost manželství úplně jinou váhu.

Jazyk našich předků

Míchání různých rovin v Genesis je také v rozporu s dalším argumentem přednášejícího, že Bůh vyložil našim předkům, jak stvořil svět, jazykem, kterému oni rozumněli, neboť tento argument implicitně předpokládá jednoduchost. Pokud Bůh zamýšlel vyložit našim předkům stvoření světa jejich způsobem mluvy, bez nutnosti používat moderní terminologii odrážející moderní (lepší?) chápání světa, pak libovolné přeskakování mezi filozofickou a historickou rovinou výkladu věci spíš komplikuje.

Ostatně doposud mi nikdo nevysvětlil, co by pro naše předky bylo nepochopitelného na tom, že svět vznikl pomalým vývojem, který trval tisíce tisíců tisíců let. My to dokážeme snadno vysvětlit našim dětem, proč by to nedovedli pochopit dospělí lidé, navíc žijící mnohem blíž přírodním procesům, pozorující pomalé střídání ročních dob, měsíční fáze, pomalé klíčení rostlin v zemi, jejich pomalý růst a zrání? Tito lidé byli naopak mnohem lépe vybaveni pochopit pomalý a postupný vývoj vesmíru než moderní člověk s jeho jepičím attention span.

Rozumím tomu, že Bůh přizpůsobil zprávu o stvoření jejich myšlení. Vyjádřoval se v termínech, které oni znali. Souhlasím také, že naši předkové nebyli hloupí. Právě proto nevidím důvod, proč by měl používat alegorického nebo filozofického jazyka. Mám věřit tomu, že sice neměli vzdělání na vědecké pojednání, ale filozofický trénink jim nechyběl?

A proč jsme z této kalkulace vynecháni my? Mojžíš možná měl na zřeteli své současníky, ale Duch svatý, který byl zárukou pravdivosti díla, zajisté kalkuloval s mnohem vzdálenější budoucností. Není nám už Genesis třeba, protože máme vědecké instituce a povinnou školní docházku? Už jsem zde několikrát prezentoval myšlenku, že my, moderní lidé jsme pravděpodobně méně zdatní tělesně i intelektuálně, než byli naši předkové.^[7] Také žijeme v jakémsi polospánku, zakletí karteziánským racionalismem, ve kterém nás dozajista udržuje právě náš vzdělávací systém.^[8] Proto bych řekl, že je nám Genesis třeba více, než našim předkům.

Ostatně teorie o vesmíru trvajícím miliony let, dokonce o postupném vývoji vyšších a komplexnějších forem z nižších a primitivních, byly známy už ve starověku.^[9] Přizpůsobil-li Bůh výklad o stvoření světa intelektuálním schopnostem člověka, určitě neměl na mysli pouze starověkého pastevce, nýbrž i nás, moderní lidi. Pokud byli lidé minulosti sofistikovanými primitivy, jak jsem argumentoval jinde, jsme my, moderní lidé primitivními sofisty.

Překročíme-li na moment evolucionistický výklad vzniku světa a odložíme i předpoklady, na kterých stojí, některé hádanky přestanou být hádankami. Např. můžeme bez kognitivní disonance přijmout délku života patriarchů ve stovkách let, aniž bychom museli generovat obskurní vysvětlení, proč Bible tvrdí, že Adam žil 912 let a Metuzalém 969 let. Ve vesmíru, který stvořil Bůh v 6 dnech a který byl dokonalý, než padl, už neplatí předpoklad, že délka života 900 let je nesmysl, protože dnes přece nikdo 900 let nežije. Naopak, je zcela přirozené, že Adam a další patriarchové, kteří byli blíže dokonalému Ráji, žili mnohonásobně déle než my, vzdálení potomci.^[10]

Protestanti nebo katolíci?

Nakonec také padá tvrzení, že hypotéza mladé Země je výplod protestantského fundamentalismu. Těžko to tak může být, když katolíci věřili témuž po 1800 let. Paradoxně protestanti tuto myšlenku oživili právě v době, kdy ji katoličtí intelektuálové začali opouštět.

Údajné rozpory v Genesis

Na závěr jsem si nechal údajné rozpory v Genesis, které přednášející uvedl na podporu svého tvrzení, že Genesis patrně nebude historická zpráva. Nepamatuju si úplně všechny rozpory, které uvedl. Byly 3 nebo 4, ale pokusím se načrtnout, jak mohlo stvoření světa proběhnout, jak je popsáno v Genesis bez vnitřních rozporů a v souladu se současným stavem našeho poznání světa.

Nejprve údajné rozpory:

světlo bylo stvořeno 1. den, tedy dřív než Slunce, Měsíc a hvězdy, které byly stvořeny až 4. den,
rostlinstvo byly stvořeno 3. den, tedy dřív než Slunce a
firmament či klenba stvořená 2. den v reálném světě neexistuje.

První 2 námitky předpokládají, že Slunce vždy bylo jediným zdrojem světla a tepla na Zemi, což ilustruje problém s vědou počátků, který jsem nastínil: nelze předpokládat, že co platí dnes, bylo i na počátku.

Třetí námitka závisí na tom, co klenba ve skutečnosti byla a je. Firmament zastánců Zeměplacky bývá chápán a zobrazován jako jakási „skleněná“ polokoule či obrácená mísa, ale to pravděpodobně nebude správný výklad, neboť odpovídá pouze polovině poněkud protikladného dvojího významu, které hebrejské slovo „raqia“ v Bibli má.

Světlo vs Slunce

Nejprve si musíme uvědomit, že Genesis popisuje pouze stvoření fyzického světa. Mojžíš nemluví o stvoření andělů a světa duchovního. Můžeme tedy předpokládat, že popisované fenomény jsou materiálního charakteru a mají fyzikální vlastnosti podobné těm, které známe. To nám poskytuje solidní půdu pro spekulace, aniž bychom upadli do omylu, že na počátku platilo vše, co platí dnes.

Světlo stvořené první den nebylo ani Slunce, ani žádná z existujících hvězd, ani Boží zapalovač z animovaného filmu o stvoření světa podle Jeana Effela z roku 1956, které hezky namluvil Jan Werich.

Můžeme spekulovat, že šlo o obrovskou žhavou kouli vydávající světelné, tepelné a jiné záření a pomalu obíhající kolem stvořené Země. Proč?

Na úplném počátku a v úplné temnotě byla stvořena Země. V absolutní temnotě, kde není žádný zdroj světla, ani tepla. Byla pustá a prázdná (známé hebrejské „tohu va-bohu“), ale byly tam i vody, propastná tůň, nad kterou se vznášel duch Boží. Tyto vody byly skutečnou, avšak zmrzlou vodou, neboť teplota byla na absolutní nule. Absolutní znamená, že i molekuly, z nichž byla tato voda složena, byly zcela bez pohybu. Pojem „propastná“ naznačuje, že vod bylo velmi mnoho. „Propastná tůně“ a „nebe“ jsou synonyma. Masa ledu tedy byla oblohou a Země byla jen malá tečka uprostřed obrovské ledové koule, podle výpočtů zastánců této hypotézy přibližně 2x větší než celá Sluneční soustava. A byl večer, den první.

Na počátku druhé poloviny prvního dne stvořil Bůh světlo, také z ničeho. Cílem bylo rozpustit zmrzlé vody, proto bylo toto světlo mnohem, mnohem větší než současné Slunce (cca 10 000krát větší), ale nejspíš bylo podobného charakteru, vydávalo světelné a tepelné záření. A bylo jitro, den první.

Klenba

V den druhý učinil Bůh klenbu.

Světlo během 12 hodin dne prvního a během mnoha hodin dne druhého rozpustilo miliardy km ledové krusty pokrývající Zemi. Tlak na Zemi a vnitřní část ledové krusty sílil a s ním stoupala i teplota středu, takže k tání patrně docházelo i směrem zevnitř ven.

Tak vznikly vody na Zemi a nad nimi Bůh učinil prázdný prostor, jenž nazýváme klenbou či firmamentem. Tento prostor byl jen zdánlivě prázdný. Nic jako skutečně prázdný prostor mezi objekty nemůže existovat. Není-li mezi objekty nic, není mezi nimi ani vzdálenost a objekty jsou u sebe. Je-li mezi nimi prostor, musí být něčím vyplněn. Než přišel Einstein a na čas zkomplikoval věci svou Speciální teorií relativity, všichni fyzikové předpokládali, že tou výplní je éter.^[11]

Dnes už díky kvantové mechanice víme, že něco prostor vyplňuje, jen se tomu už neříká éter. Každopádně tento éter a hlavně mnoho atomů vodíku uvolněných působením tepla nebo elektřiny je náš firmament čili klenba. Toto slovo má v Bibli 2 odlišné významy:

jednak něco pevného, stlačeného, vykovaného
a dále něco éterického, kouřového, rozptylujícího se a pružného.

Uvolněný vodík splňuje obojí: pod obrovským tlakem miliard kilometrů právě rozpuštěných vod vytvořily atomy vodíku kov, silné a odolné okruží kolem matičky Země. To je klenba silná, pevná, protože stlačená. První z významů hebrejského slova „raqia“.

A jak se voda působením světla postupně odpařovala a tlak klesal, klenba se začala roztahovat, až hustota atomů vodíku dosáhla současných hodnot a známý vesmír velikosti, která je sice menší, než předpokládá dnes akceptovaná teorie, ale dostatečně velký na to, aby do něj (tedy na klenbu) Bůh mohl umístit nebeská světla. Proto se na několika místech v Bibli mluví o tom, že Bůh roztáhl nebesa. To vysvětluje druhý význam slova „raqia“ jako něčeho kouřového, éterického, a také proč je vodík nejrozšířenějším prvek ve vesmíru.

Atmosféra, souš a rostlinstvo

Světlo z prvního dne se také postupně roztylovalo a vzdalovalo. Třetího dne ale bylo stále dostatečně silné na to, aby zahřálo Zemi pro vznik rostlinstva. Dnes z něj zbývá jen světelné záření na pozadí. A skutečně, pozorování potvrzují, že kolem poloviny světla ve viditelném vesmíru má jiný zdroj než hvědy.

Vody pod klenbou pokrývaly celou zemskou plochu. Když váha vod nad klenbou přestala stlačovat zemskou kůru, vnitrozemské magma se dalo do pohybu a vyzdvihlo nad hladinu vod jeden obrovský kontinent zabírající asi třetinu celé Země. Současná věda ho zná pod názvem Pangea. Do vzniklých podzemních prostor natekly povrchové vody.^[12] Tak Bůh oddělil vodu a souš.

Mezitím kyslík uvolněný z vazeb s lehčím vodíkem, jenž posléze vytvořil firmament, jako těžší plyn klesl směrem k zeměkouli a vytvořil základ atmosféry. Ostatní plyny atmosféry se mohly působením magmatu odpařovat ze zemské kůry, zejména ze dna oceánu, kde je kůra tenčí.

Teplo, světlo a souš byly na místě. Scéna byla připravena pro stvoření rostlinstva, jež následovalo vzápětí. A byl večer a bylo jitro, den třetí.

Vody na klenbě a za klenbou

Vesmír je také plný vodních molekul. Voda je nejen na Plutu, na měsíci Saturna, ale dokonce i na Slunci! Voda, a nikoliv uhlík, je základním stavebním kamenem života. Voda se uvolňuje, když zanikají hvězdy. Voda má spoustu dalších zajímavých vlastností, o kterých se budeme bavit jindy.

Hildegarda von Bingen potvrzuje, že voda je i nad klenbou, nad firmamentem, tedy za známými hranicemi vesmíru a má jinou kvalitu než hrubá voda zde na Zemi. Tady se potkává věda, Zjevení a mysticismus!^[13]

Závěr

Načrtnutý model stvoření je převzat z dokumentu nazvaného How The World Was Made In 6 Days, jenž tvoří nebo spíš bude tvořit kolekce 6 filmů. Jeho tvůrci jsou z amerického Kolbe Center for the Study of Creation a zatím vydali první 3 dny.

» The Kolbe Center for The Study of Creation

Připomínám, že jde o pouhou spekulaci vycházející z toho, co o současném světě víme. Tato spekulace má demonstrovat, že údajné rozpory v Genesis mohou být pouze zdánlivé.

Je samozřejmě nemožné usmířit současné kosmologické modely a mnohé další vědecké teorie s Genesis. Jsem však přesvědčen, že tam, kde se věda od Genesis odklání, odklání se od reality a od pravdy. A také jsem přesvědčen, že teorie a modely, které jsou nedílnou součástí našeho současného světonázoru, jako evolucionismus, Big Bang, heliocentrismus, gravitace, genetika a další, padnou do konce tohoto století! Nahradí je pozměněná kvantová mechanika, elektromagnetismus a nauka o vodě. Vesmír se zmenší a dostane jiný tvar.

Proč si to myslím? Protože jsou součástí racionalistického mindsetu a lze doložit citacemi, že motivace, jež vedla k prominenci těchto hypotéz, byla často méně čistá, než touha po poznání a následování pravdy, kam člověka vede. Není málo prominentních vědců, kteří přiznávají, že kvůli svým filozofickým závazkům potřebovali přibouchnout Bohu dveře před nosem.

Descartův racionalismus zplodil nudné a mechanické uvažování o světě a také nenávist a pohrdání vším tajemným a přesahujícím běžnou zkušenost. Všechno musí být vysvětlitelné v rámci tohoto úzkoprsého mindsetu a musí to mít lidský rozměr. Racionalistický duch se usadil i v politických, civilních a náboženských institucích, nyní ovládaných byrokratickým aparátem. Kolik teologů ještě věří na zázraky? Druhý vatikánský koncil a implementace jeho směrnic byl pokusem přizpůsobit samotnou církev tomuto duchu. Synodalita je pokračováním tohoto trendu v církvi, stejně jako digitalizace a spoléhání na „experty“ v civilním životě. Paradoxně explicitní racionalismus samotný je mrtvou a dávno zapomenutou filozofií. Jeho duch však žije vesele dál.

A dusí jakoukoliv autentickou zkušenost, náboženskou i jinou. Proto máme zoufalý nedostatek světců a zázraků. Potřebujeme si připomenout, že svět je Božím zázrakem stvoření ex nihilo a že ho tentýž Bůh neustále udržuje v existenci. Jeho stvoření není mechanické, je živé a, mimo hmotný vesmír, plné nehmotných bytostí, obývajících nehmotný svět tvořící 99% veškerého stvoření. Zemi musíme vrátit zpět do středu vesmíru, kam právem patří, protože to není náhodný šutr povalující se kdesi na kraji galaxie. Země byla stvořena první, vše ostatní kolem ní a pro ni. Hvězdy možná jsou fyzická těla andělů a možná mají vliv na náš život, ač není dovoleno používat astrologii k divinačním účelům. A cena obyčejných bytostí a věcí jde nad rámec jejich užitku, mají hodnotu samy o sobě, jako Boží dílo.

Středověk by pro nás měl být inspirací, protože středověký člověk žil v kouzelném světě. Snad proto to byla doba oplývající hojností neuvěřitelných zázraků. Nemusíme se vracet do středověku se jeho předsudky a dalšími nedostatky, ale musíme si vypůjčit něco z toho, jak lidé tehdy nahlíželi na svět. Potřebujeme být Sancti Stulti!

Tato přednáška se bohužel vydala opačným směrem. Hledala soulad s moderním světem a jeho obrovským, avšak mrtvým vesmírem, pohybujícím se od zkázy ke zkáze. Se Zemí jako bezvýznamným skaliskem kdesi na okraji Mléčné dráhy.

Dnes se začíná propagovat hypotéze, že možná nejsme jediní inteligentní tvorové v tomto vesmíru a život že se vyvinul na mnoha planetách. Není tedy žádný zvláštní důvod, proč by se Bůh měl vtělit právě tady, na bezvýznamné planetě, obývané bezvýznamnou rasou méně inteligentních bytostí zvaných lidé.

Největší Boží zázraky, stvoření světa a člověka, se udály v rovině ontologické, ve sféře res cogitans, sféře čistého rozumu, kam nic a nikdo nemůže, neboť je to rovina čistě soukromá a jako taková zase nemůže kolidovat s rovinami jinými. Res extensa si však žije svým vlastním životem a, kromě malého postrčení na počátku, už žádné další Boží zásahy nepotřebuje. Proto náboženství a věda nejsou v rozporu a z principu ani být nemohou.

Tím nechci říci, že přesně tomu přednášející věří. Jen se obávám, že v tomto zakletí žije velmi mnoho katolických intelektuálů a z toho dle mého soudu plyne i většina nedostatků, které moderní církev má.

EOF