Náhradníci
Náhradníci je film z roku 2009. V hlavní roli Bruce Willis a Rosamund Pike. Kdo si nechce kazit filmový zážitek prozrazením zápletky, nechť dále nečte.
Nebyl to nijak objevný film. Hrál si s tématem, které bylo centrální v Matrixu natočeném o 10 let dřív. A nebyl ani do detailu promyšlený jako Matrix. Možná ani být nemohl, aby člověk nemusel přemýšlet o brutálním konci, ve kterém hrdina vypne všechny náhradníky, aby se mohl setkat se svou ženou jako 2 skutečné lidské bytosti. To je jistě bohulibé, ale v reálném světě by na náhradnících závisela spousta věcí, včetně lidských životů, takže rodinná selanka jednoho páru by znamenala závažné problémy pro mnoho jiných lidí.
V hlubší rovině měl smyšlený svět karteziánské proporce. Lidé si pořizují dokonalé tělo, protože to vlastní jim není dost dobré. Podle karteziánské filozofie je to jediné reálné v člověku pouhá res cogitans, vše ostatní, včetně vlastního těla, je res extensa, tak proč neposadit vlastní ubohé tělo do křesla a neprojektovat svou nervovou soustavu (či duši?) do těla mechanického, které se neunaví, nestárne, je rychlejší a silnější?[1]
Tady film možná zahodil svou šanci, protože se tu nabízel motiv nesmrtelnosti. Kdyby se podařilo nahrát do náhradníka vlastní vědomí a dosáhnout tak faktické nesmrtelnosti, mohl být příběh o něco chytřejší a zajímavější. A možná taky ne.
Namísto toho se zápletka točila kolem odcizení, neboť se zde nepotkávají skuteční lidé, ale jejich korporátní náhražky. Tedy cosi jako dokonalé masky. A taky kolem vynálezce náhradníků a jeho pomsty vůči korporaci, která ho oškubala.
Máme tu i náboženské téma. Ve městě existuje kult proroka hlásajícího „normální“ život ve vlastním nedokonalém, stárnoucím těle. Ukáže se ,že jde o kult falešný, neboť ho řídí kdosi v pozadí a sám prorok je ve skutečnosti náhradník hrající určitou úlohu. Jinými slovy, zapomeňte na konzervatismus, na náboženství, na návrat k přirozenému životu. Všechno je to fake a někdo vás chce jenom využít.
Vyvrcholením filmu bylo „osvobození“ lidstva od náhradnické kletby. Ale jak jsem prozradil už na začátku, nejsem si jist, že jde o konec jednoznačně kladný a pozitivní. Jediný rozdíl mezi hrdinou a padouchem je v tom, že padouch chce lidi skrze jejich náhradníky usmažit, zatímco hrdina jenom odpojit, což může mít dle mého soudu také dosti neblahé následky, i když určitě nikoli v takovém rozsahu.
Přemýšlím, jak by léčba šokem fungovala na nás. Možná bychom to potřebovali, ale jak bychom reagovali, kdybychom přišli o všechny civilizační výdobytky? V myšlenkovém světě, ve kterém se pohybuju, je taková událost spíš trest. Bezesporu zasloužený, ale přeci jenom trest, nikoli osvobození. Chastisement, jak se to často označuje v katolických tradicionalistických kruzích a podle mnoha proroctví nás čeká. Možná proto popkultura zaplavuje trh apokalyptickými obrazy, jako je tento film.
Nebo jako tato píseň z dílny zpěváka, který údajně spáchal sebevraždu:
EOF