Šílený Elon a javorové listí

Pár stížností na více či méně důležité události posledních dní.

Elon a virtue signalling

Virtue signalling je oblíbený výraz v reakcionářských kruzích popisující typický rys chování liberálů, který spočívá v nutkání dávat najevo svou morální nadřazenost poslušností posledním trendům režimu, který takto zřejmě testuje ideologickou připravenost svých věrných. Logickou konzistenci v tom samozřejmě hledat nelze, takže liberál musí milovat přistěhovalce, POC, Židy nebo Ukrajince, ale může či dokonce musí nenávidět Rusy. „Volba“ matek je pro ně posvátná, ale dítě pro ně není lidskou bytostí. Alespoň dokud matka nerozhodne, že si ho nechá atd. Příkladů je mnoho.

Výsledkem je naprostá jednota v názorech, byť v barvě pleti a ostatních věcech panuje „diverzita“. Tato jednota je sine qua non liberálního světonázoru a nepřipouští disent. Jak je to v tzv. demokratickém prostředí možné? Stačí tuto jednotu označit jako názorovou pluralitu a je to. Opět jste prohrál Kerpoffe, posvátný liberalismus je zachráněn.

Ostatně většina liberálů nějaký disent vlastně ani nevnímá, když se s ním setká. Když řeknu něco neliberálního, většina z nich to přejde a příště se se mnou baví dál, jako by se nic nestalo, nebo se na dané téma se mnou bavit přestanou. Liberalismus pro ně není weltanschauung, je to vzduch, který dýchají, je to způsob, jak (podle nich) věci fungují, je to život sám. Kdo tato jasná životní fakta odmítá, je buď nedospělý nebo nenormální nebo má prostě slabou chvilku.

Toto samozřejmě není nic nového pod sluncem, ale vždycky mě trochu zarazí a zamrazí, když narazím na konrétní případ „podívejte, taky nenávidím ty správné lidi“. Zrovna nedávno jsem viděl zaparkovanou Teslu s nápisem:

Koupil jsem to, než se Elon zbláznil.

Myslím dokonce, že to bylo anglicky.

Naráží se tu samozřejmě na fakt, že Elon Musk, v jehož závodech se Tesly vyrábějí, podporuje Donalda Trumpa. A každý liberál u nás ví, že Trump je persona non grata. Trumpovská Amerika se začíná přirovnávat Rusku, neboť prostě nemůže být svobodná, dokud vládne on. V čele „pelotonu zla“ je samozřejmě Putin, ale Trump mu dýchá na záda, společně s Orbánem. Osobně neznám liberála, ani jediného, který by se od této agendy odchyloval. Všichni světoví totalitáři musí tiše závidět úroveň vymytí mozků, která panuje v liberální demokracii na tzv. svobodném Západě.

Divy v javorovém listí

Někde v mainstreamových médiích probleskla zpráva, že v kanadských volbách vyhráli liberálové. Trochu mne to překvapilo, protože po odstoupení nejhoršího kanadského PM, Justina Trudeau, to chvilku vypadalo, že by konzervativní část Kanady mohla vystrčit růžky. Zejména když američtí voliči protlačili Donalda Trumpa do Oválné pracovny.

Média samozřejmě neopomněla zdůraznit, že liberálové zvítězili díky Trumpovi v narážce na Trumpovo prohlášení o připojení Kanady ke Spojeným státům. Média samozřejmě nikdy nepromeškají příležitost kopnout si do Trumpa. V tomto případě na tom může být něco pravdy. Ovšem faktem také je, že konzervativci začali ztrácet až koncem února, několik měsíců po Trumpově prohlášení.

Jejich pád tedy způsobila spíš volba nového šéfa liberálů Marka Carneyho a nedostatečný sex-appeal Pierra Poilievra, šéfa konzervativců. Poilievre prý neměl špatný program, ale byl nevýrazný. Kanadská konzervativní strana má stejný problém jako všechny ostatní konzervativní strany na Západě, nedokáže se odlišit od svých liberálních konkurentů. Jediný, kdo toto pochopil, je Donald Trump. A tak nevýrazný Poilievre skončil na smetišti dějin, zatímco Trump sedí na americkém trůně, ať už si jeho politice myslíme, co chceme.

Konzervativci na celém Západě nemají výrazné osobnosti (s vyjímkou Trumpa) a odmítají porozumět jednoduchému faktu: konzervatismus už dávno není mainstreamovou politikou a nikdo je (nás) nemá rád. Proto mohou a musí přijít s něčím populističtějším a bombastičtějším a neohlížet se na to, že je v novinách budou pranýřovat. Média jsou z valné části čubky a zaslouží jen naprosté pohrdání a posměch, alespoň od politiků našeho ražení. Nebo mohou zůstat seriózní, zato však musí vystupovat tvrdě a jednoznačně. Musí pojmenovat problémy, musí ukázat, v jaké žumpě to žijeme a kdo za to může. Jak jsem řekl, nikdo je (nás) stejně nebude mít rád, tak ať se jich (nás) alespoň bojí.

A musí přesvědčit lidi, že nejsou součástí té žumpy. Malý problém však spočívá v tom, že konzervativní politici jsou součástí systému. Jedou v tom spolu s liberály a jsou tak existenčně závislí na postupné destrukci vlastních zemí a vykořisťování svých spoluobčanů, že nemohou jinak.

Ale zpátky ke Kanadě. Tyto volby potvrdily to, co se už dlouho ví: univerzální volební právo znamená postupný přesun majetků od těch, kdo mají více, k těm, co mají méně. Hlasování podle provincií ukazuje, že liberálové vyhráli ve východních provinciích, do kterých se přesouvá bohatství produktivnějších západních provincií. U nás slyšíme o separatistických sklonech Quebecu, který je právě proto hlavním příjemcem přerozdělovaného bohatství, ale méně se ví, že třetina obyvatel Alberty by nejraději z federace vystoupila, neboť oni jsou ti, kdo na útraty neproduktivního liberálního východu přispívají.

Ovšem samostatná Alberta, ze tří stran obklopená zbytkem Kanady a bez přístupu k moři, by nakonec musela přijmout nabídku Donalda Trumpa, který by ji rád díky jejímu přírodnímu bohatství viděl v Unii. To ovšem není představa, ze které by byli Alberťané nadšení.

Autor, z jehož analýzy především vycházím, načrtává možnost, že by z federace vystoupil celý západ Kanady: Britská Kolumbie, Alberta, Manitoba a Saskatchewan. Drobný problém představuje největší město Britské Kolumbie, Vancouver, který je silně liberální. Vancouver, z velké části obývaný přistěhovalci z Hong Kongu, by se teoreticky mohl stát samostatným městským státem. Ale to vše je pouhá spekulace a případná realita dělení Kanady nebude nijak snadná.

Na druhou stranu, jaké jiné možnosti Alberta má? Desítky let se snaží získat v Otawě odpovídající zastoupení a desítky let je jí to odpíráno. Otawská vláda se naopak snaží Albertě házet klacky pod nohy, aby omezila její rozvoj, protože příliš bohatá Alberta znamená přesun moci a vlivu na západ Kanady. A tak Otawa importuje (mimo jiné) přistěhovalce z Indie a zaměstnává je ve státní správě, za což se ti dobří lidé odvděčují házením volebních lístků Liberální straně. To je v moderní politice dosti oblíbené schéma. Velmi zvrácené schéma, ale o povaze moderní politiky a o povaze moderního světa nemá smysl si vůbec nic nalhávat.

EOF