Pride

V křesťansky orientované společnosti je červen měsíc Srdce Ježíšova. V naší nekřesťansky dezorientované společnosti je červen měsícem oslavy perverze.

Je perverze příliš silné slovo? Mnoho lidí říká, že znají nějakého sodomitu. Prý jsou to často lidi v pohodě a pokud někoho neobtěžují, těžko proti nim něco mít. Koneckonců je soukromou věcí každého z nás, co provádíme ve svých ložnicích. Je to tak?

Vskutku, nikomu nic není do toho, co dělám ve své ložnici. Ložnice by se neměla stát politickým tématem. Je to místo, kde žádný dohlížející komisař nemá co dělat. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že žádný hřích není soukromý, resp. nebude, neboť při posledním soudu budeme skládat své účty veřejně a přede všemi. Snad proto má hřích tendenci opouštět soukromí ložnic a dožadovat se uznání ve veřejném prostoru. A s tím už problém mám.

Všichni hřešíme a dokud člověk se svým hříchem bojuje, je pořád na správné straně barikády. Jakmile však usoudí, že problém není v něm, ale v ostatních lidech, že jeho zvrácené chování je ok, zatímco ostatní jsou bigotní fundamentalisté, kteří nerozumí a dokonce odmítají pochopit jeho „odlišnost“, vzniká problém, jehož řešení je plně v kompetenci politické autority.

Sex a Starý zákon

Proč vlastně křesťanům tak vadí homosexualita? Proč je sodomie jedním z hříchů, které „volají do nebe o pomstu“?[1]

Bůh vyhladil Sodomu, celé město, kvůli sodomskému hříchu. To naznačuje, že jde o hřích obzvláště ohavný, obzvláště těžké přestoupení Božího zákona. Zdá se, že je Bůh velice citlivý, pokud jde o lidský pohlavní život, navzdory pokusu to bagatelizovat ze strany některých současných knížat církve a jejich intelektuálních bodyguardů.[2]

Důvodem patrně je, že se Bůh aktivně účastní plození dětí, neboť lidské tělo pochází od otce a matky, ale lidská duše přímo od Stvořitele.[3] Máme hned 2 přikázání Desatera, která se ho týkají: nesesmilníš a nebudeš dychtit po ženě bližního svého. Máme příkaz Hospodinův z Genesis „milujte se s množte se a naplňte Zemi.“ Máme bezpočet biblických příběhů o tom, jaký zmatek i přirozené pohlavní žádosti způsobují, nemluvě o těch nezřízených.

Sex, kreativita a kultura

Antropologové vědí, přinejmenším od doby J. D. Unwina a jeho Sex and Culture, jak důležitou roli hraje sex a jeho restrikce při rozvoji kultur a uvolnění těchto restrikcí při úpadku kultur. My ostatní bychom také mohli vyprávět své příběhy. A to mluvíme o přirozených sexuálních sklonech.

Sex je tedy důležitý pro zachování našich rodů a komunit a jeho restrikce pro rozvoj našich kultur a celkového směřování k něčemu vyššímu. Restrikcemi se samozřejmě rozumí sex v rámci manželského svazku za účelem plození potomstva tedy to, co Václav Havel pejorativně nazýval „teletník“. Tenhle teletník je zodpovědný za rozvoj a kreativitu všech velkých, vyspělých civilizací. Volnou lásku provozují primitivové, lidé žijící tzv. „v souladu s přírodou“ a pak samozřejmě kultury v úpadku. Přesně tam nás vedla a vede avantgarda degenerátů a revolucionářů, ale o tom později.

Přirozený zákon

Jako metafyzický realista beru existenci forem a univerzálií jako danou a nebudu zde uvádět proč. Věci mají svou danou a neměnnou formu, své 4 příčiny. Tato forma je zároveň normou. Věci téměř nikdy nedosahují dokonalosti normy. Mohou být od ní dokonce natolik vzdáleny, že hovoříme o degradaci, nezřízenosti, zvrácenosti.

Sodomský hřích je útokem proti Bohu a jeho stvoření hned na několika frontách. Jednak je ďábelským napodobením a zároveň převrácením manželského aktu. Tím pádem je výsměchem Bohu, neboť ten z důvodů uvedených dříve povýšil manželství na svátost. Je neplodný, což odporuje Božímu příkazu „milujte se a množte se“. Na fyzické úrovni jde o zneužití příslušných orgánů k nepřirozeným činnostem s možným negativním dopadem na zdraví.[4] Psychologicky jsou tu 2 související problémy: oddělení sekundárních cílů (pohlavního uspokojení, utužování manželského soužití) od cíle primárního (plození dětí) a zároveň upřednostnění uspokojení nižších žádostí navzdory oprávněným námitkám [vyššího] rozumu.

Tento odstavec také ukazuje, proč je Bohu odporná antikoncepce nebo operace za účelem změny pohlaví s dalšími následnými „léčebnými“ postupy jako píchání hormonů apod. Nebo proč nemůže existovat nic takového jako manželství homosexuálů.

Jsme spíše správci než majitelé svého těla a není nám dovoleno nakládat s majetkem Stvořitelovým zcela libovolně, ačkoliv máme tu svobodu.

Proto nezáleží na tom, zda tvoří homosexuální páry stabilní svazky postavené na věrnosti a lásce. Homosexuálové jednak častěji tíhnou k „divočejšímu“ životnímu stylu, což je v rozporu se stabilitou svazků, ale hlavně se z nich díky tomu nestanou normální manželské páry. Jak už bylo řečeno, příčina sodomského a souvisejících hříchů je objektivní a úmysl nebo city na nemají žádný vliv, jakkoliv jsou důležité samy o sobě.[5]

Proto má člověk s homosexuálními sklony nejen povinnost nepoddat se a nejednat na základě svých zvrácených žádostí, ale dokonce usilovat o pozitivní změnu, tedy o vyléčení a narovnání svých sklonů. Všichni dlužíme Bohu dokonalost, ale obzvláště homosexuálové a další lidé se zvrácenými sklony, neboť se stali groteskní karikaturou bytosti, která byla stvořena k obrazu Božímu. Dlužíme Mu to, protože skrze dokonalost stvoření může a chce Bůh manifestovat svou Slávu.

Historie

Hodně se mluví o svobodě, ale historie nás učí, že tuto citlivou oblast lidského života, o které je řeč, nelze nechat bez přiměřené regulace ze strany autority. Je s podivem, jak rychle může společnost zdegenrovat. Když jsem o tom četl, skoro jsem se zdráhal uvěřit.

Z Bible víme, že si lidé po Pádu začali libovat v různých formách zvráceného chování. Viz příběhy o Potopě, Sodomě a Gomoře. Ve středověku existovaly gnostická a jiná hnutí či sekty, kde se praktikovala volná láska a perverze všeho druhu. Tím více, čím vzdálenější a bezpečnější byla daná oblast od policejní moci církve. Moderní církev je politicky bezzubá a uvolněný prostor vyplňují globohomo elity propagací agendy LGBTXYZ+.

Odkud se vlastně vzala tato agenda? Je tu nějaký nedávný historický precedens? Odpověď na tyto otázky mě docela překvapila, protože jsem neměl o této stránce moderní historie ani tušení. Četl jsem něco málo o sexuálních experimentech soudružky Kolontajevy v raném Sovětském svazu. Přítrž tomuto druhu revolučního běsnění učinila až Stalinova kontrarevoluce, která sice zůstala věrná ekonomickému marxismu, ale jinak pootočila kolo revoluce zpět k osvědčenému, ale pro mnohé soudruhy reakcionářskému pojetí rodiny.[6]

Výmarská republika

Obraťme pozornost k období německých dějin mezi koncem první světové války a nástupem NSDAP k moci, jež zove „Výmarská republika“. Toto období, poznamenané ekonomickou depresí, ke které se přidala i deprese společenská způsobená prohrou ve válce a nutností platit válečné reparace, nese také cejch degenerace sexuální.

Následující odstavce vychází z tohoto textu:

Střediskem této degenerace byl Berlín, kde bujely nejrůznější formy prostituce a kde bylo možné koupit sex se ženou, mužem, dítětem, zvířetem či mrtvolou nebo v libovolné kombinaci. V Berlíně a okolí operavalo na 300 gangů obchodujících s dětmi. Chudí rodiče nutili své děti k prostituci, případné homosexuální prostituci. V některých případech se nabízela matka s dcerou v jakémsi bizarním tandemu. Bohaté vrstvy dávaly svým sexuálním choutkám, někdy značně zvrhlým, zcela bezskrupulózně průchod. Sadismus, sexuální (sebe)zohavování, „Lustmord“.

Proto se sem sjížděli homosexuálové a další zvrhlíci z celého světa. Jako např. pedofil Christopher Isherwood, britský šlechtic, podle jehož memoárů vznikl muzikál Cabaret. Dle jeho vlastních slov „byl Berlín hlavně o chlapcích.“

Za zmínku stojí také tamější gangsterská „subkultura“ náctiletých, kde se různé sado-masochistické exhibice staly součástí iniciačních obřadů.

Stefan Zweig o Berlínu té doby napsal, že je „horší než Řím za Suetonia.“

Magnus

V Berlíně té doby vznikla první „trans“ klinika na světě, kde také došlo k prvním operacím změny pohlaví. Byla součástí Insitutu sexuální vědy, který založil Magnus Hirschfeld.

Hirschfeld byl židovský homosexuál, který mimo jiné založil i první organizaci bojující za práva gayů už v roce 1897. Institut založil v roce 1919 z peněz, které dostal právě na operaci změny pohlaví.

Kromě kliniky Institut zahrnoval muzeum sexu, divadlo, místo, kde se konaly party a pornografickou knihovnu s velmi „netypickým“ obrazovým materiálem.[7] Muzeum bylo také místo, kde se potkávali levicoví aktivisté a další avantgarda. Jezdili sem také soudruzi z Moskvy se vzdělávat v otázkách sexu.

Hirschfeld byl průkopníkem moderního chápání sexuality, kterou považoval za fluidní. Např. rozeznával existenci 43 000 sexualit. Nazvěme to evolučním přístupem. Bojoval za osvobození společnosti od předsudků týkajících se sexuality. Za tím účelem vznikl i jeho film Jiní než ostatní. Klasický pokus normalizovat úchylky pod pláštíkem vědy. Když věda vydá konečný soud, kdo se opováží vznést námitky? Leda nenapravitelný bigotní zpátečník, který je 100 let za opicemi.

Pálení knih

Institut skončil někdy v roce 1933, když nastoupil Hitler k moci.

Známé fotografie, na kterých nacisté pálí „klasickou literaturu“, ve skutečnosti ukazují pálení Hirschfeldových knih a jeho úchylné knihovny.

Narativ holocaustu se snaží nacismus prezentovat v prvé řadě jako antisemitské hnutí. A bezpochyby antisemitským bylo, nicméně především to bylo hnutí antikomunistické a za očištění německého národa od sexuálních degenerací Výmarské republiky. Ačkoliv to druhé dnes není oficiálně zkoumaná nebo protěžovaná teorie (z pochopitelných důvodů), vcelku se nabízí jako jednoduché vysvětlení úspěchu nacismu v meziválečném Německu. Podle jiného autora se německé obyvatelstvo k antisemitismu příliš nehlásilo až do roku 1939, kdy byl do kin uveden propagandistický film Žid Süss, který údajně obrátil nálady Němců proti Židům.

To samozřejmě nijak neomlouvá nacistické zločiny. Ať už to bylo jakkoliv, tato epizoda dobře ilustruje, jak snadno a rychle se může kulturní a civilizovaná společnost propadnout do naprostého morálního bahna. Budiž nám to výstrahou, i když si nemyslím, že to významně trápí naše globohomo elity, pro které je z nějakého pošahaného důvodu důležité propagovat satanismus spolu se sexuální degenerací, jako např. na letošní hudební soutěži Eurovision. Na druhou stranu zřejmě jsou schopni alespoň částečné historické sebereflexe, protože mají obrovský strach z volby nacionalistického populistického lídra, jakým byl Hitler. To je patrné zde i za velkou louží.

Zpět k Aristotelovi

Nechci končit temnými politickými prognózami, tak se pokusím načrtnout cestu ven.

Aristotelská etika vychází z objektivních a na člověku nezávislých morálních principů. I když může být a v mnoha případech i je obtížné podle nich jednat, vytrvá-li člověk, dojde většího uspokojení, než kdyby jednal podle vlastních vášní a proti těmto principům.

Moderní ekonomové by patrně mluvili o nízkých časových preferencích u lidí, kteří si odpírají dnes, aby mohli mít zítra víc.

Z pohledu (katolické) psychologie hříšné jednání vytváří zvyk, neřest. Pokud člověk tuto neřest identifikuje a začne pracovat na jejím odstranění vzniká rezistence. Nové, pozitivní či ctnostné jednání je pociťováno jako nepřirozené, nepříjemné až bolestivé. Vytrvá-li člověk, k čemuž je zapotřebí určitá míra Boží milosti, vytvoří se nový zvyk, ctnost.[8] Ctnostné jednání už není nadále nepříjemné, právě naopak.

Mnozí svatí hovoří o tom, že jim vlastní utrpení působí potěšení. Ne v tělesném smyslu, to by byl masochismus. Ale snášet utrpení je ctnost a jakmile v ní člověk dosáhne zběhlosti, tzn. dokáže-li utrpení dobře snášet, působí to potěšení ve výše zmíněném aristotelském smyslu. Bavíme se o schopnosti snášet utrpení s pokorou.

Pěstování ctností je požadováno od nás všech: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec (Mat 5, 48).“ V tom nacházím jistou útěchu.

EOF