Ukrajina 23. Putin
Není moc o čem psát, neboť se neděje nic dramatického, jen nějaká válka. Proto se budeme věnovat hlavně Putinově „historické“ řeči.
Bachmut
Vojáci Wagner Orc-estra postupně a pomalu dobývají osady kolem Bachmutu, čímž se město dostává do stále těsnějšího obklíčení. Mnozí, jako např. Alexander Merkouris se už týdny ptají, proč se ukrajinské síly nestáhnou z dobývaného města? Domnívám se, že je to čistě vojenská otázka a že prostě nemají čas se tak dokonale zakopat k obraně jako právě zde. Nakonec i západní presstitutky přiznávají, že životnost posil na frontě v Bachmutu je cca 4 hodiny.
Za zmínku snad stojí, že Prigožin, šéf Wagnerovců, se zle obořil na ruské Ministerstvo obrany, že nedodává munici v dostatečném množství nebo dostatečně rychle. Kvůli tomu během jedniného zemřelo 400 bojovníků PMC Wagner, což je prý pětinásobek běžných denních ztrát. Ministerstvo se brání, že vina není na jeho straně, ale vypadá to, že po přímém Putinově zásahu se záležitost urovnala.
Z uvedeného si ovšem můžeme udělat obrázek o ruských ztrátách v této oblasti. Jsou-li Prigožinova čísla důvěryhodná, pak denní ztráty Wagnerovců jsou kolem 80 mužů. To je někde mezi 1/5 a 1/20 ukrajinských ztrát, které se pohybují ve stovkách, až v tisících.
Ukrajinci i západní komentátoři se shodovali na tom, že Rusko připravuje k výročí zahájení SMO něco velkého. I někteří proruští bloggeři, jako Didact, si myslí, že se něco chystá. Ale zatím ticho po pěšině. Ruské velení má zjevně vlastní itinerář, do kterého velká ofenzíva pravděpodobně patří, ale nikoliv nyní. Proč také? Pro ruský generální štáb je výhodné nechat Ukrajince v Bachmutu vykrvácet. Aby dobyli zpět ztracené území a případně získali další, potřebují zničit ukrajinskou armádu, což se daří.
Mezitím Západ požaduje za své dodávky další ukrajinskou ofenzívu a Zelenský se chvástá, že už se připravuje. Situace se však od podzima minulého roku změnila. Rusko mobilizovalo, zatímco Ukrajině dochází mužstvo, technika i munice. Uvidíme vůbec nějakou ukrajinskou protiofenzívu?
Putinova řeč
Vladimir Putin pronesl dlouho očekávanou řeč „o stavu unie“, ve které shrnul aktuální situaci a pojmenoval priority vývoje Ruska. Ne, nebyla to historická řeč, protože víceméně zopakoval, co jsme už od něho slyšeli.
V prvé řadě obvinil z rozpoutání celé krize Západ a připomněl, že západní představitelé se svými plány na rozložení Ruska netají. V tomto mu dávám zcela za pravdu. Evropští, ani američtí politici se nijak netají tím, že dohody z Minsku byly pouhým odkladem pro vyzbrojení Ukrajiny. Viz veřejná přiznání Merkelové, Hollanda či Porošenka. Člověk se až diví, že tito lidé nemají žádné ponětí o diplomacii, o nutnosti nechat si nějaké cestičky otevřené pro případné vyjednávání a koneckonců ani žádný obyčejný lidský stud. Dobrovolně dávají Putinovy do rukou argumenty a podporují tak jeho pozici u běžných Rusů. Zajisté, obyčejní Rusové jsou problém sám o sobě. Jsou to podlidi určení k převýchově, až budou ukrajinské tanky parkovat u Kremlu, jak prohlásila estonská premiérka Kaja Kallas. A samozřejmě se stále mohou hájit tím, že Putin sám taky nikdy nehodlal tyto dohody ctít a útok na Ukrajinu byl plánován dlouho dopředu. Tím spíš bych na jejich místě mlčel, ale pokud jde o inteligenci, tito lidé zjevně nepatří mezi nejostřejší tužky v penálu.
Putin pak přišel s několika historickými poznámkami, které se týkaly Polska, Rakouska-Uherska a evropského kolonialismu. Už jsem tu několikrát říkal, že s jeho pojetím historie nemohu příliš souhlasit. Každou domnělou či skutečnou historickou křivdu Rusko oplatilo mnohonásobně. Pokud pravoslaví na Ukrajině doznalo nějaké historické úhony, co mají říkat katolíci na Haliči? A evropský kolonialismus? Díky němu jsou obě Ameriky, Austrálie, část Afriky a Asie křesťanské a do jisté míry civilizované. Nebo alespoň byly. Ne na vše můžeme být pyšní, ale stále mě udivuje, že tak malý kontinent, jakým Evropa je, dokázal dobýt pro Krista i pro sebe velkou část ostatního světa. Rusko se v tomto ohledu příliš neliší, neboť jeho rozloha a bohaté přírodní zdroje jsou výsledkem expanze ruských carů na východ trvající několik staletí.
Naštěstí se Putin o těchto otázkách zmínil jenom letmo, aby podpořil image Západu jako nekalého dobyvatele a proti němu postavil příklad osvíceného Ruska, které s ostatními zeměmi jedná jako rovný s rovným. Znovu opakuji, toto je sice propaganda z historického hlediska, ale v současnosti patrně odráží realitu. Trajektorie, po které se pohybují americké elity a jejich evropští přisluhovači, je trajektorie pýchy, šílenství a zmaru, což Putin neopomněl zdůraznit. Připomněl, opět velice správně, že existují jen dvě pohlaví a že rodina se skládá z muže a ženy, což narozdíl od Západu uznává většina světa, včetně Ruska.
Připomněl, ale nerýpal se v tom a hladce přešel ke chvále ruské ekonomiky, které přežila západní sankce s poklesem domácího produktu něco málo přes 2% namísto očekávaných hodnot 10 až 25%. Také poukázal na fakt, že západní sankce se obrátily proti Západu samotnému, což se projevuje v inflaci, která v Evropě činí 16 až 20%, zatímco v Rusku 4%. Pak přešel k jejímu budoucímu směřování, což je velmi zajímavá část. Putin zdůraznil roli tržního systému a zároveň vyzval ruské podnikatele, zejména ty, jimž Západ znemožnil přístup k majetku uloženém v západních ústavech, aby investovali v Rusku a pracovali pro Rusko. Národní tržní ekonomika, maximální soběstačnost a vysoké vzdělávací standardy, které jsou už nyní vyšší než na Západě. Pokud jde o zahraniční obchod, Putin oznámil rozchod se Západem a orientaci na východní trhy. K tomuto účelu budou Rusové pokračovat v budování infrastruktury (železnice, dálnice, vodní kanály), která je má propojit se zeměmi jako Čína, Mongolsko či Irán. Takové jsou ekonomické plány Ruska.
Putinova vize nevybočuje z toho, co už známe. Není nijak zvlášť reakcionářská, tradicionalistická nebo jinak převratná. Snad s vyjímkou důrazu na patriotismus a ukotvení v ruských tradicích. Ruský systém lze popsat jako sociálně-demokratický, velice centralizovaný a autoritativní, spoléhající na technické vzdělání a meritokracii, nakolik to ruská mentalita dovolí. Mám proti takovému systému své výhrady, ale zdá se, že v ruských podmínkách funguje, i když je otázka, jaké budou dlouhobé trendy. Určité části sociálně-demokratického systému podrývají jiné, což musí stát kompenzovat. Např. důchodový systém podrývá potřebu mít děti, což musí pokrýt stát kompenzovat mateřskou dovolenou, příspěvky a pobídkami nejrůznějšího druhu. To celé chtějí ukočírovat státním aparátem, který ví, co dělá, odtud důraz na vzdělanost.
Bude zajímavé sledovat, co se v Rusku děje, i když já se patrně nedožiju toho, abych viděl dlouhodobé plody Putinovy politiky. Jisté změny k lepšímu už nastaly. Např. za posledních 10 let poklesl počet potratů, předtím mimořádně vysoký, na polovinu. Porodnost zatím nedosáhla magické hodnoty 2,1 dítěte na rodinu, ale rozhodně se zvýšila. Jde o výsledek státní politiky spíše než o vliv pravoslavné církve, i když její podpora v Rusku také roste. Celkově mi připadá, že Rusové najednou vidí budoucnost, kterou si mohou vybudovat sami pro sebe. Snad se konečně rozloučí s komplexem méněcennosti, který po staletí chovali vůči Západu, získají zdravé sebevědomí a opustí je ona paradoxní směsice podřízenosti a nadřazenosti, jíž jsou proslulí. Takové to „já jsem Rus, kdo je víc“ a zároveň se jim rozklepala kolena, když se měli poměřovat s něčím západním, americkým.
Další velkou neznámou je, jak se s tímto debaklem vypořádají naše globohomepedoelity. Nejhorší scénář samozřejmě je třetí světová válka. Ale i když věci tak daleko nezajdou, patrně nás nemine tíživá ekonomická situace.
EOF