Padá civilizace, něco si přej!

Během prosince jsem se shodou okolností dvakrát zúčastnil debaty na téma potratů. Bylo to v kruhu rodinném a pracovním, žádná anonymní debata na internetu. A žádné zvláštní nebo originální argumenty nepadly:

• plod v matčině lůně ještě není člověk,
• matka má právo rozhodovat o jeho životě.

Plus několik argumentačních faulů jako snaha natlačit celé téma do oblasti náboženství, tedy iracionality, a tím prohlásit racionální debatu za nemožnou.

Ale je to hlavně ten druhý argument, který ukazuje bídu současného myšlení. Neboť jsem poukázal na to, že nikdo nemá právo rozhodovat o životě a smrti druhého člověka, pokud tento nespáchal žádný zločin.

Dostalo se mi odpovědi, jak se asi cítí matka, když nosí pod srdcem dítě, které nechce nebo nemůže mít, např. počaté během znásilnění. Na to jsem kontroval, že jde o etickou otázku, kterou je třeba řešit na základě racionální debaty. City nemohou být základem racionálně obhajitelé etiky. Odpovědí mi bylo, že můžou.[1]

Přesně tady je jádro pudla. Když řeknu, že úpadek naší civilizace je důsledkem tohoto přesvědčení, bude to znít jako nepatřičné zveličování, přehánění, případně slippery slope fallacy.[2] Problém je v tom, že si lidé neuvědomují o jak důležitou otázku jde a jak moc na ní závisí nejen naše prosperita, ale samotná naše existence.

Nebavíme se už o potratech, ale o tvrzení, že morálka je věcí našeho vnitřního pocitu či přesvědčení. To jde vyvrátit poměrně jednoduše poukazem na to, že se takto dá obhájit cokoliv, včetně norimberských procesů a následného holocaustu. Debata se pak většinou stočí na otázku, zda je plod už lidskou bytostí či nikoliv.

Většinou to nestačí. Filozofie není jenom intelektuální kratochvíle, ale může být příčinou reálné změny v naší psýché. Mystikové platónské tradice by patrně souhlasili. Možná o to víc, čím lehkovážněji přijímáme závěry, které učinil někdo jiný. Asi je tu jistá souvislost s Prvotním hříchem, čímž vyvstává potřeba náboženské doktríny a dogmat, ale to odbočuju. Každopádně intelektuální volby způsobí, že člověk oslepne vůči pravdě až do stavu jisté zatvrzelosti, kdy je pro nás prakticky nemožné změnit vlastní smýšlení svépomocí, bez pomoci zvenčí, bez Milosti. To je důvod, proč i lidé inteligentní a v mnoha ohledech zkušenější než já, nejsou schopni či ochotni pochopit. A také důvod, proč došlo k Potopě a zkáze Sodomy a Gomory.

Vychází-li etický systém z našich vnitřních pocitů, dopřáváme si svobodu, jež nám nenáleží a v konečném důsledku se pasujeme na své vlastní soudce. Tím uzurpujeme místo samotného Stvořitele. Jinými slovy, pokud určujeme pravidla pouze my, pak nejsou zapsána v samotné struktuře reality. A samozřejmě žádný konečný Soudce neexistuje, viz známý výrok soudce Kennedyho ze SCOTUS:

At the heart of liberty is the right to define one's own concept of existence, of meaning, of the universe, and of the mystery of human life.[3]

To je samozřejmě zhoubná představa. Něco, za co na počátku věků Bůh trestal vodou (Potopa) a ohněm (Sodoma a Gomora). Později slíbil, že už se takto angažovat nebude. Možná se máme přesvědčit o tom, že si zkázu podobných rozměrů dokážeme přivodit sami. Nemusí jít o tak spektakulární záležitost, jakou je jaderná katastrofa, ale bolet to bude podobně. Nevěřím, že jsme na konci svých dnů, ale nemohu vyloučit ani tuto možnost.

Příliš melodramatické? Možná. Druhý příchod asi není na pořadu dne, ale zánik našeho způsobu života je bezpochyby na dohled. Alespoň pro toho, kdo má oči k vidění. V jádru obecné neschopnosti to vidět a tím pádem mít možnost něco podniknout, je přesvědčení, že jsme tvůrci naší vlastní reality, včetně reality morální.

Není to tak troufalé tvrzení, jak to na první pohled vypadá. Vezměme v úvahu např. teorii genderu. Žádný gender neexistuje, rozlišování mezi pohlavím a genderem je zcela plané a neopodstatněné. Ale díky němu mají někteří problém rozlišovat skutečně existující pohlaví, která jsou dvě, zatímco 54 typech genderu, což jsou spíše označení pro různé druhy duševních chorob. Případ genderu není zdaleka ojedinělý. Např. ukazatel HDP má podobně nepatrný vztah k realitě. Tím pádem síla západních ekonomik měřená tímto ukazatelem je notně nadhodnocená. Po exportu průmyslové výroby od Číny a dalších zemí třetího světa se údajná síla západních ekonomik opírá z valné části o finanční sektor. Protože peníze nejsou kryty zlatem ani jinými komoditami, většina HDP prvního světa je nafouknutá bublina.

Společnost, která začne utvářet vlastní realitu (zvykovou, právní), která nekoresponduje se skutečnou skutečností, vytváří jen další komunistickou utopii, která se ve srážce se skutečným světem rozpadne jako domeček z karet.

Tak šťastný nový rok a nechť je nám Bůh milostiv!

EOF