Sedevakantismus VII. Debata

Matt Fradd uspořádal debatu mezi sedevakantistou bratrem Peterem Dimondem a tradičním katolíkem Jeffem Cassmanem. Debata dopadla naprostou katastrofou pro tradicionalistu. Nechci se zabývat jednotlivými argumenty, mám pouze několik poznámek k celé události.

Předně musím říci, že je to od Matta Fradda, který provozuje značku Pints with Aquinas, poměrně vzácný počin. Sedevakantisté jsou cosi jako persona non grata v katolickém prostředí, zejména mezi konzervativci a tradicionalisty. Občas sleduju Christiana B. Wagnera, který také působí pod nickem Militant Thomist. Wagner před nějakým časem udělal rozhovor se sedevakantistikým „papežem“. To je na jednu stranu zajímavé, ale na druhou je to svým způsobem podraz, protože „papež z parkoviště“ (nedávno prý zemřel) byl zcela marginální figura i mezi sedevakantisty. Ačkoliv sedevakantisté nejsou názorově zcela homogenní (o tom bude ještě řeč), shodnou se v naprosté většině na tom, že nemohou volit vlastního „papeže“. Dělat rozhovor s takovým cringe člověkem vyznívá trochu jako strawman, tedy v tomto případě pokus vyhnout se konfrontaci se skutečným sedevakantistou.

Tím nechci Wagnera nijak shazovat, mám ho za dobrého teologa a zmíněnou debatu jsem neviděl. Možná tam upozorňoval na to, že nejde o sedevakantistický mainstream. Na druhou stranu se na Twitteru dožadoval stažení debaty ze stránek Pints with Aquinas, aby neškodila duším. Ačkoliv normálně považuju cenzuru v náboženských otázkách za přiměřenou, v tomto případě jde o pitomost, neboť bratr Dimond či kdokoliv další může postnout tuto debatu prakticky kamkoliv (už nyní je na Rumble). Navíc by tím dle mého soudu bylo poškozeno dobré jméno Matta Fradda, který určitě dopředu promýšlel, zda je vhodné takovou debatu vůbec uspořádat.

K tomu je ovšem nutné dodat, že bratr Peter Dimond, jeden z dua bratrů Dimondových z vaticancatholic.com také není typickým představitelem sedevakantistické strany, byť jsou poměrně známí. Bratři Dimondovi totiž neuznávají žádného biskupa, dokonce ani žádnou další sedevakantistickou odnož. Většina sedevakantistů je pod biskupem Sanbornem, biskupem Dolanem a biskupem Pivarunasem. Bez ohledu na rozepře a rozdíly, sedevakantisté se shodnou na tom, že nemáme platného papeže od roku 1958 a že souhlas většiny biskupů světa s Druhým vatikánským koncilem znamenal jejich odpad do víry, neboť se jedná o koncil, jehož závěrečné dokumenty jsou heretické. Pokud by někdo chtěl debatovat s typickým sedevakantistou, měl by oslovit někoho z těchto skupin.

Debata se hodně točila kolem toho, že bratr Peter vyjmenovával mnohé případy nestandardního jednání papežů za posledních 50 let a ptal se, zda Jeff s jejich jednáním souhlasí. Jeff jako tradicionalista samozřejmě s jejich jednáním souhlasit nemohl a v mnoha případech byl nucen připustit, že toto jednání jde nad rámec toho, co bývalo v minulých dobách dovolené. Už jsem hovořil o tom, že pozice tradičního katolíka, tedy R&R (recognize & resist) není zrovna konzistentní. To byl jeden z důvodů, proč to Jeff neměl v této debatě jednoduché. Tradiční katolíci mají se sedevakantisty mnoho společného. V podstatě všechno, kromě logického závěru, že papež, který takto chybuje, nemůže být papežem. Tento bod je velmi obtížný a sám na něj nemám zcela vyhraněný názor a jednoznačnou odpověď. Nicméně pozici R&R nepovažuju za logickou. Liberální katolík by na Jeffově místě měl mnohem jednodušší pozici, protože by prostě řekl, že co platilo v minulosti, dnes už neplatí a papežové mají mnohem volnější ruku.

Další problém spočívá v tom, že Jeff prostě nebyl dobře připraven. Možná se ani nelze dobře připravit, protože dobré protiargumenty prostě neexistují, což souvisí s předešlým odstavcem. Ale spíš se přikláním k tomu, že Jeff dost dobře nechápe sedevakantistickou pozici, jako mnoho dalších tradičních katolíků (liberální katolíci se o sedevakantisty asi ani nestarají). Na Twitteru jsem viděl mnoho vtípků na sedevakantistický účet, ale mnohem méně argumentů. Základní těžiště sedevakantistické pozice spočívá v tom, že heretik nemůže být papežem. Heretik není katolík a proto ani nemůže mít pozici v katolické hierarchii. Druhá polovina tohoto těžiště stojí na tvrzení, že ztráta pozice se děje automaticky, takže není potřeba rozsudku. Obojí je součástí Kodexu církevního práva z roku 1917. Takto jasně formulovanou sedevakantistickou pozici jsem viděl málokdy, přinejmenším na Twitteru. Možná kdyby katolíci začali brát sedevakantisty (nejrychleji rostoucí odnož či sektu) vážně, začali by se víc snažit a přišli by s lepšími argumenty. Problém je také v tom, že tradiční katolíci nejsou v mnoha případech dost zběhlí v církevní historii. Další můj oblíbený teolog, Chris Ybarra nedávno tweetoval skutečnost, že prvních 1000 let se v církvi běžně přijímalo na ruku, zatímco přijímání do úst začalo až ve středověku. Většina tradicionalistů toto vidí jako liberální výmysl Druhého vatikánského koncilu a velkou neúctu k hostii. Jak by mohlo jít o neúctu, když to křesťané dělali 1000 let?

To je pro tuto chvíli vše. Stále zastávám napůl ignorantskou pozici spoléhání se na větší moudrost některých laických teologů a selský rozum, který mi říká, že se mi nezdá pravděpodobné, aby celá katolická církev najednou odpadla (viz níže).

EOF