Starship Troopers

Robert A. Heinlein je populární spisovatel sci-fi, od něhož jsem, přiznávám, dosud nic nečetl.

Rozladěný režisér

Jeho román Hvězdná pěchota se stal předlohou pro stejnojmenný film z roku 1997, který natočil režisér Paul Verhoeven. Verhoeven prý knihu přestal číst po druhé kapitole, nebavila ho. Dočetl ji scénarista filmu a režisérovi ji převyprávěl. Patrně jeden z důvodů, proč se film nijak striktně nedrží literární předlohy.

Vizuálně Verhoevenův film připomíná původní Total Recall s Arnoldem Schwarzeneggerem z roku 1991. Někoho možná překvapí, že se Verhoeven snažil natočit satiru na Heinleinův militarismus. Proto ho poměrně rozladilo, že diváci brali film vážně a pro mnohé je dnes symbolem toho, jak by měla Amerika fungovat. Pro levičáky, jako je Verhoeven, jde o fašismus.

Údajný fašismus

Levice samozřejmě příliš nerozlišuje mezi fašismem a militarismem. Zřejmě proto si režisér myslel, že zobrazováním militarismu Heinleinovy budoucí lidské společnosti v divácích vyvolá reminiscence na fašismus. Jak už bylo řečeno, diváci reagovali opačným způsobem a nemyslím si, že důvodem byla jejich znalost románové předlohy, případně jejich skrytý obdiv k fašismu. Problém je spíš v tom, že Verhoeven nemá jasno, co fašismus vlastně je. Podle něj platí, že „válka z nás dělá fašisty“. Proto ve filmu chyběly reálné aspekty fašismu jako zbožštění státu a totalitarismus.

Samotný militarismus nestačí, protože příběh je umístěn do období války s „brouky“. Proto takový důraz na službu v armádě. Heinlein nebyl v žádném případě fašista, ani militarista. Spíše individualista a libertarián, který se postupně přikláněl ke konzervatismu. Ale jako bývalý příslušník amerických ozbrojených sil měl jasno v tom, že armáda je nezastupitelná instituce postavená na zodpovědnosti a povinnosti. Ctnostech, bez kterých se neobejde ani civilní společnost. A tady se dostáváme pomalu k tomu, proč je tento film tak populární mezi americkou pravicí.

Římský model

Heinlein si už krátce po válce uvědomoval, k jakým neblahým koncům povede americký (sociálně) demokratický systém. Viděl, že v něm chybí jakýkoliv tlak na osobní zodpovědnost, což nikdy nevede k ničemu dobrému. A jím navrhovaný systém je v příběhu explicitně postavený na selhání politických systémů 20. století. Z dnešního pohledu se taková předvídavost jeví jako takřka prorocká.

Jeho cílem nebyla nějaká idealistická utopie. Zachoval to, co mu na Americe padesátých let přišlo dobré, tedy kapitalistický ekonomický systém a reformoval pouze to, co dle jeho názoru vede k záhubě, tedy demokratický systém s nezaslouženým univerzálním volebním právem. Výsledkem byl model, co už známe z historie, konkrétně z období Římské republiky.

Heinleinova budoucí lidská civilizace je Terran Federation, republika, která obsahuje dvě kasty či, lépe řečeno, dva stavy. Stav civilian (civilista), který člověku přiznává běžná lidská a mnoho občanských práv, ale s nímž se nepojí žádná práva politická, což znamená právo volit a být volen. Ta náleží stavu citizen (občan), jenž se může účastnit politického života komunity. Toto právo je ve skutečnosti privilegiem, ke kterému není povolán každý člověk, ale pouze ten, kdo si odslouží velmi tvrdou a náročnou vojenskou službu pod vlajkou republiky. Každý člověk však má právo se o toto privilegium ucházet. Ne každý ovšem dokáže obstát v náročné vojenské službě. Politická moc je tedy odměnou za službu prokázanou republice.

Jak často opakuje Rasczak, jedna z důležitých postav příběhu, something given has no value (věci zdarma nemají hodnotu). To je Heinleinova filozofie v jedné větě.

Politický manifest?

Heinlein měl politické ambice a znal americký politický systém z první ruky, neboť se sám ucházel o politickou funkci. Hvězdná pěchota možná není Heinleinův politický manifest, vzhledem k cílovému publiku (mladí čtenáři, co ukazuje spíš na moralitku), ale do jisté míry se jím stal. Politický manifest liberální utopie. Skvělý rozbor, z něhož zde z větší části čerpám, provedl Sargon of Akkad.

Ať je to jakkoliv, příběh zcela jistě reflektuje autorovo vidění světa, včetně politiky.

Například je zde jeho nenávist ke komunismu, kterou srdečně sdílím. Brouci jsou dokonalá komunistická společnost, ve které je potlačen jakýkoliv výraz individuality. Zjevně s brouky (a komunisty) nelze vyjednávat a je nutné a jedině možné je porazit vojensky. Pro brouky (a komunisty) nemá jednotlivý lidský život žádnou hodnotu.

Kromě toho se zdá, že Heinlein byl nejen libertarián, ale i libertin.[1] Nu, nikdo není dokonalý.

Nejsem vášnivý čtenář beletrie. Poslední sci-fi román, který jsem četl, byla Duna. Nyní to vypadá na další zápis do mého Čtenářského deníku.

EOF