Nežádoucí jóga

Jógu asi není třeba představovat. Hatha jógu zná na západě snad každý. Zejména ženská část populace si hatha jógu oblíbila — tělo se uvolní, protáhne, nabije energií a navíc to vypadá sexy.

Je však jóga pro západního člověka, zejména pro křesťana, vhodná a bezpečná?

Krátká odpověď je ne. Vysvětlení podal v pořadu Pints with Aquinas konvertita Alex Frank, bývalý voják a jogín.

O józe jsem se už zmiňoval tady a tady.

Ostatně k mému obrácení přispěla mimo jiné knížka Z ašramu do kláštěra otce Verlindeho, katolického kněze a mnicha, který v mládí v sedmdesátých letech býval příslušníkem hnutí Transcendentální meditace, jedním z mnoha z hinduismu vycházejích kultů. Otec Verlinde varuje před nebezpečím východních duchovních praktik, ale také nejrůznějších energetických cvičení a léčitelských technik.

Co je jóga?

Jóga je mystická cesta hinduistického náboženství. Mystická zde znamená, že vedle vnějšího hinduismu existuje vnitřní či esoterická stezka k osvícení pomocí různých technik a praktik.

Hatha jóga představuje především fyzické cvičení, známé pozice a další cviky. Pránajáma zahrnuje dechová cvičení. Existují i další formy a společným jmenovatelem všech těchto praktik je manipulace s vědomím cvičence.

Přínosy jógy

Na západě se jóga prezentuje neutrálně jako dobrý prostředek proti neduhům typu bolesti zad, stresu apod. Je to dobrý marketing, který ukazuje na praktické stránky jógy a zakrývá ty méně světlé, o kterých bude řeč později.

Jak už bylo řečeno protažení, uvolnění a v menší míře také síla a výdrž patří mezi benefity jógy. Stejný efekt však poskytují i jiné cvičební systémy, např. pilates a řekl bych, že efektivněji.

Zklidnění, odbourání stresu a koncentrace jsou další přínosy, ale tady už začínají potíže, neboť tyto věci už přesahují do mentální oblasti a zahrnují východní meditaci.

Osobně se domnívám na základě vlastní zkušenosti, že pro člověka pracujícího 8 a více hodin na počítači v kanceláři jsou přínosnější outdoorové aktivity. A pro přílišné introverty je nejlepší nějaký kolektivní sport nebo něco dynamičtějšího. Klid a koncentrace mají své místo, ale orientální meditace jako způsob, jak jich dosáhnout, se celkově přeceňuje.

Nebezpečí jógy

Právě zmíněná manipulace vědomím představuje to hlavní nebezpečí. Démonické vlivy, exaltace vlastního ega, nedostatečné morální ukotvení. Na západě je jóga součástí koktejlu New Age, což znamená, že sice konzervativní, ale chybný a navíc pro západního člověka cizorodý hinduismus byl víceméně nahrazen či „obohacen“ zcestnými koncepty New Age.

Samotné pohyby hatha jógy nic neznamenají. Hinduismus nemá monopol na tělesné pozice či pohyby. Ale u toho většinou nezůstane. Když se začne meditovat či zpívat ÓM a podobné věci, když učitel jógy začne používat „terapeutický hlas“ a zvláštní doteky, to jsou známky snah působit na vědomí cvičícího. Celá věc se pomalu přesouvá na náboženskou rovinu. Pokud věci dospějou až sem, je lepší se cvičením přestat.

Je docela ironie sledovat bezvěrce, jak usilovně provádí něco, co je v podstatě hinduistický náboženský rituál, jehož účelem je spojit se s hinduistickým božstvem, ať už je to cokoliv (a my, katolíci věříme, že jde o démony). Ale neznaboh nad tím patrně jen mávne rukou, neboť na takové věci nevěří, a protažené tělo navozuje tak příjemné pocity, že? Jenže je takový člověk stále bezvěrcem, když uvěří, že vnitřní ticho je bůh?

Je potřeba si uvědomit, že dlouhodobé provozování nějaké činnosti člověka mění nejen fyzicky, ale i duševně. Ta změna může být zpočátku pozitivní, ale později se to může zcela převrátit. Alex Frank zmiňuje případy sebevraždy či předávkování drogami, což už může být způsobeno psychickou nestabilitou nebo, v horším případě, vlivem nečistých duchů. Mě osobně přišli lidé, co dlouhodobě cvičili jógu nebo východní bojová umění (sám jsem studoval aikidó, tchaj-ťi, pa-kua a cheng hsin) poněkud zvláštní či v nějakém ohledu ne úplně normální.

Etika jógy je spíše flexibilní. Na východě patrně jsou velice tradicionalisticky orientovaní jogíni, což zahrnuje i tradiční morálku, ale zde, na západě, se jóga mísí s hippie volnomyšlenkářstvím a, jak už bylo řečeno, New Age pohanstvím. Lidé, co jsem znal nebyli zrovna vzory manželské či (alespoň) partnerské věrnosti.

A konečně je tu otázka vztahu žáka a gurua. Ve východním myšlení na sebe guru bere žákovu karmu a v tomto smyslu má nad žákem až sektářskou kontrolu. To nemusí být případ vesnické učitelky jógy, ale není radno tuto rovinu podceňovat, hlavně pokud jde o mladé lidi. Nebezpečí sektářství je reálné.

Dech

Zmínil jsem pránajámu, systém dechových cvičení, který je součástí jógy. Práce s dechem je na rozhraní mezi tělesným a mentálním cvičením. Proto bych konkrétně tyto praktiky západnímu člověku a zejména křesťanovi nedoporučoval pro jejich propojení s hinduismem. Zde ještě více než u fyzických cvičení platí, že je nelze oddělit od filozofie, jejíž jsou součástí.

Dechová cvičení obecně považuju za neutrální, ale s určitými výhradami. Křesťanská spiritualita nepřikládá dechu žádnou váhu. V západním křesťanství se dechová cvičení neprovádějí vůbec, pokud je mi známo. Ve východním křesťanství se dechová cvičení používala v hesychastické tradici, kde se recitace Ježíšovi modlitby prováděla v součinnosti s dechovým vzorcem. Odtud se prý dostala do moderního ruského bojového umění zvaného Systema, kde jsem se s nimi seznámil.

Kontrola dechu dovoluje cvičenci udržet kontrolu nad jemnou motorikou, lépe hospodařit se silou, neblokovat vnímání situace či dokonce urychlovat hojení zranění. To je velice praktické využití, se kterým nemám problém.

Dechové cvičení jako prostředek k dosažení duchovních skutečností vidím jako problematický a při vší úctě k hesychastickým mnichům bych ho laikům nedoporučoval. Je zde nebezpečí fixace na techniku. Nejsem příliš mystický typ, takže nemůžu autoritativně hovořit o mystice, ale křesťanská teologie se od té východní velice liší. Vzhledem k propastnému rozdílu mezi lidskou a božskou osobou neexistuje žádná „technika“, která by člověka přenesla k Bohu. Člověk se s Bohem setká, když mu Bůh vyjde vstříc. Bůh není stav vědomí.

Čímž se dostáváme ke katolicismu a jeho spirituální stránce.

Katolická spiritulita

Katolická církev jógu odmítá, viz Jesus Christ the bearer of the water of life, kap. 4.1.:

Je obtížné oddělit jednotlivé elementy religiozity New Age — jakkoli nevinné se jeví — od celkového rámce, který proniká myšlenkový svět New Age. Gnostická povaha tohoto hnutí nás nutí ho soudit jako celek. Z pohledu křesťanské víry není možné vyjmout některé prvky religiozity New Age jako přijatelné a odmítnout ostatní.

Otec Conrad Saldhana se vyjadřuje k údajným benefitům jógy, jež považuje za diskutabilní.

• Boj proti stresu. Stres je výsledkem zranění, neodpouštění, viny, každodenních konfliktů a rozhodnutí, která nejsou v souladu s našimi schopnostmi. Modlitba a svátost smíření je křesťanská odpověď na tyto problémy.
• Dosažení klidu mysli. Jóga nabízí pouhé zklidnění rozjitřené mysli. Skutečný mír je výsledkem Milosti a přesahuje všechno chápání (viz Filipským 4:7).
• Zdraví. Fyzická cvičení ve věku sedavých zaměstnání jsou našemu tělu prospěšná, ale nemyslím, že je jóga v tomto ohledu nějak specifická. Otázka je, nakolik řeší jógická cvičení skutečné příčiny nemoci, včetně příčin duchovních, o kterých byla zmínka výše v souvislosti se stresem.
• Hubnutí. Vegetariánství, ani jógická cvičení nejsou nejlepší odpovědí na moderní problém obezity. Na druhou stranu asketicismus, odpírání si a omezování se jsou běžné praktiky i v křesťanství, byť jejich cílem primárně není nadměrná tělesná hmotnost.
• Mladistvý vzhled. Jeden z marnivých a efemérních cílů, o které moderní člověk usiluje a volí své náboženství podle toho, zda je tomuto cíli nápomocno. Neuvědomuje si, jak připomíná otec Saldhana, že člověk může zůstat mlád do pozdního věku a přitom dojít věčného zatracení po smrti.
• Lepší výkonnost. Lepší tělesné vědomí či pocitová pozornost pomáhají při tělesných i duševních výkonech. Tento rozvoj je poněkud jednostranný, pokud není doprovázen morálním principem a emocionální kontrolou. V tomto ohledu je role vnější, exoterické náboženské formace nezastupitelná.

Hledačí hlubšího duchovního probuzení či vyššího vědomí si často nejsou vědomi, že katolicismus má vlastní mystickou tradici, téměř 2000 let zkušeností s klášterní řeholí, jež ovlivnila i východní mnišství. Máme kontemplativní řády a řády činné ve světě.

Máme svá vlastní duchovní cvičení, cvičení v pozornosti a uvědomování, katolické rekolekce jako základní konteplativní cvičení. Máme modlitby, duchovní čtení a vše, co k duchovnímu životu patří.

Křesťan nepovažuje já či ego za něco, co neexistuje nebo musí být anihilováno nebo naopak exaltováno a rozpuštěno v božství. Křesťané budují zdravé já a omezují pouze jeho nebezpečné sklony, jako je pýcha a sobectví. Alespoň tolik z hlediska osobní spirituality.

Proč hledat někde daleko, v cizích tradicích, když máme své vlastní přímo před nosem?

EOF