Vintage výzva

Solene Rapenne, vývojářka OpenBSD a autorka vger(8) serverového softwaru pro Gemini protokol se rozhodla provést experiment se starým počítačem: vydržet 7 dní s 1-jádrovým procesorem a 512 MB paměti. Na IRC prý na výzvu zareagovalo dost lidí. Na svém blogu zveřejňuje reakce některých z nich. Zahlédl jsem mezi nimi i Asus eeePC netbook, podobný stroj jako můj netbook od Samsungu, na kterém jsem poprvé zkoušel intalaci Linuxu.

Docela mě tento experiment potěšil, neboť ho provozuju už několik let, částečně ovlivněn miminalistickou filozofií youtubera Luka Smithe. Nejsem na sebe tak přísný jako autorka této výzvy, můj starý netbook má 2 vlákna a 1 GB RAM, moje další stroje jsou novější a výkonnější, ale ne o moc, neboť jsem už dlouho zákazníkem prodejců repasovaného HW.

Na druhou stranu, díky tomu člověk ocení výhody nového HW. Nejen výkon a rychlost, ale hlavně pohodlí, dodává Solene: barvy a rozlišení monitorů, podporu některých nových technologií apod. Ale také zadní vrátka do našeho soukromí, odpovídá mé paranoidní já. Člověk musí zvážit klady a zápory.

Svůj starý netbook od Samsungu jsem kupoval s nainstalovanými Windows 7 Starter, ořezané verze Windows pro slabší stroje. I tak byl systém prakticky nepoužitelný. Když jsem nainstaloval své první linuxovské distro, dnes už neexistující CrunchBang, překvapilo mne, jak svižně můj starý netbook běhal. Dokonce i browser (Icecat) fungoval dobře a spouštěl se relativně rychle. Díky tomu jsem si uvědomil, že starý HW nepatří do starého železa.

Solene zmiňuje ještě jeden benefit. A nejen ona. Protože 512 MB RAM neumožňuje mít moho programů spuštěných souběžně a spouštění větších programů trvá na starém stroji dlouho, byla nucena se mnohem více soustředit na věc, kterou právě dělala. Díky tomu si uvědomila, jak moc její mysl těká, a začala s meditací, aby tento nešťastý zvyk vykořenila. K tomu mohu jen dodat, že vyšší úroveň rozptýlenosti je pro dnešní dobu typická a technika v tom patrně sehrává určitou roli. Díky ní je až příliš snadné bez čekání přeskočit k úplně jiné, většinou nepodstatné distrakci.

Existuje jedna oblast, kde to pociťuju i na sobě. Čtení. Preferuju raději kratší texty, spíš články než knihy. Také mám několik knih rozečtených a trvá mi dlouho, než je dočtu. To má vícero příčin, ale tendence přeskakovat k něčemu novému, co mi zrovna přeletí pod nosem, k nim bohužel také patří. Dříve měli lidé přístup k menšímu množství informací a snad díky tomu o nich dovedli uvažovat víc do hloubky. My, moderní lidé, si necháváme na trávení nových informací příliš málo času a naše chápání je díky tomu povrchní.

Ale zpátky k Solene. Během sedmidenního experimentu zjistila, že mnohem víc čte, protože najednou má čas, když stroj pracuje (kompilace trvá dlouho na strojích s jedním jádrem). Také tráví u počítače méně času čili její produktivita se zvýšila.

Opět jsem si vzpomněl na Luka Smithe, pro nějž kouzlo svobodného softwaru spočívá v tom ušít systém na míru svým potřebám, což vede k vyšší produktivitě a většímu množství volného času. Někteří lidé mají z volného času hrůzu a neustále ho musí vyplňovat nějakou činností. Luke často opakuje, že nuda je přirozený stav, ze kterého vychází skutečná kreativita. Člověk by se měl bránit pokušení zahánět nudu laciným rozptýlením.

Strávil jsem experimenty s počítačem moře času, ale mohu říci, že se to vyplatilo.

EOF