Degradace technologií

Znalosti se ztrácejí, technologie jsou zapomenuty. Neznáme tajemství výroby středověkých čepelí se značkou +Ulfbert+, ale patrně to není importovaná damascénská ocel. Ocel stejné kvality jsme znovu dokázali vyrobit až v 18. století. Tento princip platí obecně — viz předchozí text o znovuobjevování středověkých a renesančních bojových umění. Obor IT není vyjímkou, jak zmiňuje tento článek.

Vrstvy abstrakcí

Autor mluví o přednášce jednoho nezávislého vývojáře her v souvislosti se zachováním civilizace a cituje komentář jistého Nikity Prokopova, který ji shrnuje následujícím způsobem:

Krize sofwaru je systemická a generační. Řekněme, že první generace pracuje na věci X. Poté, co je X hotové a je populární, přichází další generace programátorů a pracuje na Y postaveném na X. Nepotřebují znát, jak přesně je X naprogramované, proč je naprogramované tímto způsobem nebo jak napsat alternativní X od nuly. Nejsou horší nebo línější, ale nemají skutečnou potřebu psát X_2, protože X už existuje a umožňuje řešit důležitější úkoly.

Nejlépe to objasňuje ta část přednášky, kde se říká, že když pracujete na Y založeném na X, automaticky to neznamená, že také znáte X. I když jsou lidé, kteří X naprogramovali, stále tady, znalosti se nepřenášejí automaticky a nakonec zmizí spolu s těmito lidmi.

Je to v rozporu s naší intuicí: většina lidí si myslí, že když jsme v minulosti už postavili např. kosmickou loď nebo složité letadlo, můžeme je vyrobit kdykoliv znovu. Ale tak to není. Pokud nevyrábíme určité letadlo bez přerušení, pak po pouhých 50 letech je jednodušší vyvinout nové letadlo od začátku než zkoušet oživit staré procesy a dokumentaci. Znalosti se na příští generaci nepřenášejí automaticky.

Civilizační entropie

Znalosti a technologie se nepřenáší nějakým magickým způsobem z generace na generaci. Vyžaduje proces učení a učení vyžaduje energii. Jsme ještě civilizací, která je schopná takovou energii vyprodukovat?

To je složitá otázka, kterou tady určitě nevyřeším. Jistý J. D. Unwin zkoumal jednu z možných odpovědí, souvislost mezi sexualitou, kolektivní energií a civilizací. Tvrdí, že všechny velké civilizace minulosti bez vyjímky vynucovaly takové společenské normy, které podstatně omezují nespoutané uspokojování sexuálního pudu.

V análech dějin se nenajde příklad ani jedné společnosti, která měla po určitou dobu vysokou sociální energii, kromě takové, která byla absolutně monogamní.

Dalším přispívajícím faktorem může být celkové snižování inteligence, o kterém se zmiňuje Bruce Charlton, jeden z komentátorů pod článkem.[1] Možná má pravdu Spengler, když tvrdí, že civilizace jsou jako lidské osoby: nejprve jsou mladé a mají elán, časem zestárnou, vyčerpají se a nakonec zaniknou.

S čím bychom se ale měli rozloučit, je myšlenka, kterou máme silně zafixovanou, myšlenka pokroku, zejména automatického pokroku. Projekce evoluční teorie na lidské dějiny nefunguje tak prvoplánově, jak si představovali např. marxisté, pokud vůbec funguje.

Žádný automatický pokrok, žádné světlé zítřky.

EOF