Bronze Age Mindset

Před časem vzbudila jistou pozornost útlá knížka prodávaná na Amazonu pod titulem Bronze Age Mindset. Autorem je individuum, které si říká Bronze Age Pervert (líní internetoví pisálci, včetně mě, krátí na BAP), tedy Úchylák doby bronzové. Je to výstižná přezdívka.

Bronze Age Mindset čili Myšlení doby bronzové není filozofické pojednání. Jde o exhortaci, tvrdí sám autor. A je to pravda. Je to dílko, které má rozrušit, rozčeřit stojaté intelektuální vody, provokovat i urazit a daří se mu to. Dostalo se mu chvály od některých mých oblíbených bloggerů, W. M. Briggse či Malcolma Pollacka. Ač jsem s autorem častěji nesouhlasil než naopak, knížku jsem si přečetl s chutí, rozhodně není nudná.

Co je život?

BAP začíná meditací o podstatě života. Ač není kreacionista, kritizuje nedůvtipné darwinisty za jejich neustálé omílání mantry o přežití a reprodukci. Ne že by přežití a reprodukce nebyly důležitou součástí života, ale život nebo přinejmenším vyšší formy života usilují o něco jiného. O prostor.

Jsou dva druhy života, kvasnice a vyšší formy. Kvasnice jsou amorfní a pouze rostou. Vyšší organismy mají strukturu, orgány a systémy plnící různé funkce. Obětovaly schopnost neomezené expanze a replikace, aby uchovaly svou strukturu, rozdělení funkcí, orgány.

Nietzsche tvrdí, že vznešení lidé nestrpí otroctví. Buď jsou svobodní nebo zemřou. Nejvznešenější zvířata se odmítají v zajetí rozmnožovat.

Biologická skutečnost je taková, že zvířata bojují především o prostor, o teritorium. Jde o prostor k rozvoji jejich vlastních vrozených možností. Vyšší organismy se diferencují a organizují, aby ovládly hmotu okolního prostoru. Výsledkem je další rozvoj umožňující dokonalejší ovládnutí prostoru. To vyžaduje svobodu od boje o přežití. Teprve když dosáhne tohoto stavu síly a svobody, přichází touha po reprodukci. Proto se vyšší formy života rozmnožují pomaleji.

Život je v zásadě boj o vlastnictví prostoru.

Kvasnice mezi námi

Rozlišování mezi kvasnicemi a vyššími organismy je rozlišování mezi různými módy existence. Lze ho aplikovat na různé oblasti života.

Například estrogen a serotonin jsou „stresové“ hormony, substance ovládající dělení buněk, tedy kvasnicový způsob existence. Naproti tomu thyroid a progesteron ovládají zachování funkcí. Rakovina je neomezené bujení, návrat „primitivního“ života do lidského těla. Zničení rádu a funkce.

Dalším příkladem jsou tlustí lidé, tělesně i duševně. Mají přebytek masa a lennosti. Lidská zvířata, která žijí jen pro život sám. Tento způsob existence je synonymem otroctví, domestikace a jeho společenským projevem je žití pohromadě, bez soukromí ve společných příbytcích v dlouhých domech primitivních kmenů nebo ve slumech asijských velkoměst. Zkrátka komunalita a civilizace, jejichž společným znakem je matriarchát.

BAP je čistý elitář. Podle něj je základním znakem přírody nerovnost. Biologie funguje přes typy a stupně manifestace, nikoliv skrze rozvoj unikátních osobních excentricit. A dlouhý řetěz bytí drží pohromadě příkazy a poslušnost. Nižší musí být podřízeno vyššímu. Neomezené kvašení řádu a funkci, kvasnice vyšším organismům. Matriarchát musí ustoupit patriarchátu? Ne, mládí. Proč mládí?

Krása a vyšší život

Zcela zásadní úlohu v BAPově „filozofii“ hraje krása. Pouze fyzická krása je základem opravdové vyšší kultury mysli a ducha. Slunce a ocel ukážou cestu.

Záměrně píšu filozofie v uvozovkách, protože BAP víceméně pohrdá filozofy, pohrdá intelektem. Slova a myšlenkové konstrukce jsou podle něj slepou uličkou. Filozofové, nerdi a další, co si libují v myšlenkových konstrukcích, žijí virtuální život, který nemá s realitou nic společného. Někdo by mohl namítnout, že na antifilozofa plýtvá BAP poměrně velkým množstvím slov. To je námitka stejně pravdivá jako irelevantní. Vzpomeňme, jde o exhortaci, nikoliv filozofické pojednání. Cílem je probudit spícího ducha, nikoliv tonout v marných intelektuálních debatách.

Život v jeho pojetí je pouhé fyzično, geny, hormony, místo a okolnosti početí a narození. A krása je projevem vyšších forem života. Z těchto důvodů člověk nemá svobodnou vůli. Paradoxně právě proto je zodpovědný za to, co je.

Struktura a energie jsou totéž. Vůle je všemohoucí a její formy nekonečné. Jako Hérakleitův oheň.

BAP je agnostik. Neví, zda Bůh je, ale náboženství a rituály ho nudí. Jak by mohly být ty nejskrytější, nejdražší a nejvyšší věci o doktríně a dalším mluvení. Intelektuální náboženství je mrtvé. Staří pohané, lidé paleolitu, ani zvířata neznali víru, ale žili ve stavu náboženského vytržení. Byla to zemědělská civilizace, která lidi vytrhla z tohoto stavu.

BAP je pohan, který věří v bohy. Považuje je za zdokonalené formy života. Bohové se starým Řekům zjevovali ve snech. Byli krásní a měli dokonalá těla.

A nemá valné mínění o popularizaci vědy. Říká, že moderní sedlák pouze vyměnil venkovské předsudky a pověry za pověry vědecké, které mu předkládají autority, jimž říkáme popularizátoři vědy. Tak se vlastně stává členem kultu kargo. Věda jako lidové náboženství nepřináší skutečnou útěchu, ale plodí falešnou pýchu.

BAP má zajímavou teorii homosexuality. Gayové jsou citliví lidé, kteří ve velmi ranném věku zjistili, že jsou ve vlastněném prostoru a tudíž nemohou být skutečně svobodní, skutečně se rozvíjet. Vidí kolem sebe ne opravdovou mužnost, ale její náhražku. Rádoby mužnost domestikovaných mužů. Proto se obrací k ženství jako idolu. Ve věku dospívání pak svou averzi či odcizenost převedou do sexuálního kontextu — mají pocit, že se odlišují sexuálně od domestikovaného mainstreamu. Stanou se z nich gayové. Paradoxně se tak stanou vojáky právě té moci, kterou v raném mládí vnímali jako nepřítele. O jejich homosexualitě se tedy rozhodovalo mnohem dříve než v pubertě a prvotní příčinou nebyla sexualita. Ne všichni se proto stanou homosexuály, jen malá část těchto citlivých jedinců.

Kolébka nebo rakvička?

Asie je kolébkou civilizace, ale civilizace, která vznikla v Asii je hromada krys. Civilizace Blízkého i Dálného východu, to je špína, otroctví, nedostatek soukromí, nechutnost, ošklivost, nedostatek úcty k přírodě, krutost ke zvířatům. Taková jsou města Orientu. Města Západu jsou jiná. Je tam respekt pro osobní prostor, soukromí a soukromé vlastnictví. Je to pokus zachovat divoký způsob života v civilizaci. Pouze na Západě najdeme parky, kusy divočiny ve městě.

Civilizovaní Řekové chovali větší respekt vůči severním barbarům než vůči Asiatům nebo Egypťanům. Vesničan, který ryje v zemi, jen aby se uživil, aby něco získal, je příkladem primitivního způsobu života, matriarchátu.

Mnozí dnes volají po návratu komunálního způsobu života, ale to by bylo pro moderního člověka neštěstí. Primitivní kmeny fungují na bázi matriarchátu, mnohdy skrytého. Jde o život lidí, kteří touží po tom, aby je někdo ovládl. Nakonec všechny přežijou, protože život pro život a nic vyššího je jejich způsob existence. To je život vesnice, život v dlouhém domě, kde žije pohromadě padesát až sto lidí. A budováním všeobecného socialismu se k němu pomalu vracíme.

BAP je antitradicionalista. Vidí v tradicích pouze nástroj, jak zlomit sílu a elán mládí. Jak zlomit jeho touhu expandovat, prolomit bariéry a zavedené pořádky.

Na druhou stranu není ani levičák. Tvrdí, že levice nejsou ateisté, ale náboženští fanatici. Snaží se předefinovat člověka, jeho identitu, na čistý intelekt, který je tím, čím se rozhodne být, čistě náhodně, arbitrárně.

Odvážné a drzé mládí

Takže náš svět se řítí do způsobu bytí kvasnic, kde šerednost a obezita jsou normou, kde vše je třeba podřídit bezpečí, kde se nikdo nesmí nijak vyvyšovat nad bezejmenný dav štěnic žijících z peněz ostatních, solidárně přerozdělovaných sociálním státem. Co s tím?

BAP nabízí obraz starověkého válečníka, jakým byl třeba Alcibiades nebo Hippokleides. Zdůrazňuje bezstarostnost mládí, s jakou se vrhá do dobrodružství (Klearchos, Agathoklés). Ideálem je pirát, který se neřídí existujícími pravidly, a proto je svobodný. Lidé doby bronzové neviděli v pirátství nic špatného. Prostě si brali, co chtěli. Právě takoví lidé mohou představovat vyšší formy života povznesené nad sprostý dav kvasnic.

Práce a obchod jsou o pouhém udržování života. Dnešní svět má nízkou kulturu, protože děti boháčů mají špatné svědomí z toho, že mají volný čas. Volný čas je potřeba pro přípravu na válku. Z toho vyplývá nedostatek intenzity, která stojí za silnou kulturou. Stará aristokracie, rytíři, staří Germáni dle Tacita využívali volný čas specifickým způsobem: dobýváním slávy na válečném poli. Otium et bellum starých Římanů.[1]

Podobně obdivuje činy španělských dobyvatelů Nového světa. To byli také muži, kteří si brali bez ptaní, ignorovali společenské pocty a vrhali se do dalších dobrodružství.

Skutečné přátelství byla a je síla, která věci mění. I politicky. Založení skautských hnutí je moderní obdoba starověkých männerbundes.[2] Ženy nemají v mužských společenstvích co pohledávat, jsou jejich zhoubou.

Budoucnost

Relativně malé skupiny mužů vycvičených v boji někdy v budoucnu opět převezmou moc. Do té doby postačí i populističtí lídři. Ale přirozeným stavem vlády je vojenská junta. Šlechta, která se věnuje pěstování válečného umění a ctností, je vyšší životní formou. Má nárok vládnout. Je to nárok biologický, nikoliv legalistický.

BAP vidí v nepříliš vzdálené budoucnosti pevnosti postavené na rozhraních mezi civilizací a divočinou, které ovládají kdysi mocné národy silou svých zbraní, případně ideologií.

Komentář

Co dodat? Spousta věcí mě tam štvalo, spousta bavilo. Nesouhlasím s autorovým názorem na svobodnou vůli, na Sokrata, Boží existenci, pohanská božstva a další věci. Když rozjímal nad tím, že většina historických postav jsou možná smyšlenky, které si vymysleli pozdější generace, tak mě málem ztratil. Podpkopal v té chvíli všechno, co do té doby napsal — neplatí snad pro jeho řecké hrdiny totéž? Ale BAP nenapsal tuhle knížku, aby s ním čtenáři souhlasili, ale aby k něčemu pohnul. Myslím, že má ten efekt.

EOF