Date: 2020-11-19 20:00:00
From: rpt@desudoli.cz
Subject: Milosrdný samaritán
To: dalnopis@desudoli.cz
Tags: náboženství
Desc: Slouží levicovým humanistům jako záminka pro vpouštění hord cizinců do západních zemí.

Milosrdný samaritán

J. M. Smith nedávno uveřejnil zajímavý post na Orthosphere pod názvem Misantropické čtení podobenství o milosrdném Samaritánovi, které mě vyprovokovalo k napsání tohoto textu.

• » Orthosphere
• » A Misanthropic Reading of the Parable of the Good Samaritan

Standardní výklad

Podobenství o milosrdném Samaritánu vypráví Ježíš v odpovědi na otázku jednoho z Židů, kdo je můj bližní.

A hle, jeden zákoník vstal, aby ho pokoušel; i řekl: „Mistře, co musím učinit, abych obdržel život věčný?“ On pak řekl jemu: „Co jest psáno v zákoně? Kterak (tam) čteš.“ A on odpověděl: „Milovati bude Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší síly své i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.“ I řekl jemu: „Dobře jsi odpověděl; to čiň a živ budeš.“ Ale on chtěje se ospravedlniti, řekl Ježíšovi: „A kdo jest můj bližní?“ I ujal se Ježíš slova a řekl: „Člověk jeden šel z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lotry, kteří ho nejen oloupili, nýbrž i zranili, a odešli polomrtva ho nechavše. I přihodilo se, že kněz jeden šel tou cestou a uzřev jej pominul. Podobně i levita přibyv k tomu místu a uzřev jej pominul. Samaritán však jeden konaje cestu přišel k němu a spatřiv ho pohnul se milosrdenstvím. I přistoupil k němu a ovázal jeho rány, naliv na ně oleje a vína, a vloživ jej na své hovádko dopravil ho do hospody a měl o něj péči. A druhého dne vyňav dva denáry dal je hospodskému a řekl: ‚Měj o něj péči, a co nad to vynaložíš, já ti nahradím, až se budu vraceti.‘ Kdo z těch tří zdá se tobě, že byl bližním tomu, jenž upadl mezi lotry?“ A on řekl: „Ten, jenž mu prokázal milosrdenství.“ I řekl mu Ježíš: „Jdi, a čiň i ty podobně.“

Nový Zákon, Sýkora, 1922

Standardní výklad tohoto textu říká, že my, křesťané, bychom měli být jako ten Samaritán a měli bychom prokazovat dobrodiní všem lidem v nouzi bez rozdílu, tj. bez ohledu na jejich původ, rasu, stavovskou příslušnost, pohlaví, víru atd. J. M. Smith to nazývá filantropické čtení Ježíšova podobenství. To neznamená, že bychom měli schvalovat nebo přehlížet jejich omyly či zlé skutky, jak se dodává v poznámkách k dané pasáži ve vydání Nového Zákona z roku 1922, z něhož cituju. Znamená to pouze pomoc v nouzi. Je zcela křesťanské ošetřit rány zraněnému zločinci, abychom ho později předali katovi, dodávám já.

Liberální křesťané dnes tímto podobenstvím ospravedlňují politiku podpory přistěhovalectví, pomoci migrantům atd. Dle mého soudu zachází tento výklad příliš daleko. Pomoc bližnímu v nouzi neznamená vpouštění cizinců, jejichž osobní situaci ani neznáme, do vlastní země, zajišťování jejich potřeb z peněz daňových poplatníků a neúměrné zvyšování soutěže na trhu práce. Neznamená to rušení hranic, bourání zdí či strhávání plotů. Každý ví, že dobré ploty dělají dobré sousedy. Vzhledem k neukojitelnému hladu korporací po levné pracovní síle a povědomí o nutném kolapsu sociálního systému díky neochotě Evropanů mít děti je zřejmé, že ve hře je něco úplně jiného než samaritánství evropských nebo amerických elit. Liberální křesťané v čele se současným papežem se tak stávají užitečnými idioty levicových elit. Ale i kdyby byly úmysly našich vládců zcela čestné a altruistické, i tak by na místě byla kritika a nikoliv apologetika jejich konání.

Není cílem tohoto textu zabývat se přistěhovaleckou politiku EU nebo USA. Jen poukazuju na to, že filantropické čtení tohoto podobenství může vést k tomu, že za své bližní považujeme všechny lidi bez rozdílu. Právě v tom zachází tento výklad příliš daleko. Snad je jasné, co mám na mysli: pomoc bližnímu v nouzi neznamená, že všichni lidé jsou moji bližní.

Misantropické čtení

J. M. Smith nabízí jiný výklad a pracovně ho nazývá podobenství o raněném Židovi v příkopě.

Je třeba si uvědomit, že podobenství je určené Židům a zároveň je odpovědí na otázku zákoníka, kdo je jeho bližní. Tehdy, stejně jako dnes, Židé pohrdali nepravověrnými a pohany a odmítali, že by mezi takovými lidmi byl někdo s vyšší morálkou. Hlavní postavou tohoto podobenství proto není Samaritán, ale raněný Žid v příkopě. Raněný nejen díky útoku banditů, ale také tím, že se mu pomoci dostalo od člověka, jímž pohrdá, zatímco ti, k nimž chová úctu a oddanost, ho nechali na holičkách.

Ježíš tedy říká Židovi, že jeho bližním je ten, kdo mu podá pomocnou ruku a že takového člověka má milovat jako sebe samého a činit mu podobně, ačkoliv jím pohrdá. Je poměrně snadné cítit lítost a soucit vůči bližnímu, zejména poníženému a raněnému. Mnohem těžší je cítit vděčnost a obdiv k člověku, jehož si nevážíme, jímž pohrdáme nebo ho nenávidíme. Ježíš zde útočil na předsudky Židů nejen vůči pohanům, ale i vůči Jemu samotnému. Ač k nim přišel jako dobrý Samaritán, oni ho nepřijali. To byl jeden z důvodů, proč ho nakonec zabili.

Ve světle tohoto výkladu se liberální výklad zdá být ještě absurdnější. Zřídka se nám pomoci dostane od neznámého cizince, mnohem častěji od rodiny, příbuzných, přátel a kolegů. To jsou skuteční bližní, kteří si zaslouží naši lásku.

Metaforický výklad

Je tu ještě třetí výklad, výklad symbolický a duchovnější, než výše uvedené. Ranné křesťanství a církevní otcové hledali osobu Bohočlověka Ježíše Krista v příbězích Starého Zákona, v Příslovích i v podobenstvích Nového Zákona, aby obhájili Jeho Božský původ a jeho misi.

V jejich výkladu je milosrdný Samaritán sám Ježíš, zraněný Žid v příkopě je prvotním hříchem stižené lidstvo, přičemž zranění je spíš spirituální než tělesné. Kněz a Levita znamenají Mojžíšův zákon (litera je mrtvá, duch oživuje, jedno z opakujících se témat Nového zákona). Jeruzalém je Eden, odkud přišel Adam, a zároveň nebe, odkud přišel Kristus na tento svět, tedy Jericho. Olej a víno znamenají svátosti. Zraněné tělo je naloženo na zvíře Samaritána, které symbolizuje tělo Vtěleného. Hospoda je církev a hospodský apoštol, tedy biskup.

Otcové zdůrazňují, že jsme povinni pomáhat bližnímu od zla, tedy spíš od hříchu než zajistit jeho materiální živobytí. To je, řekl bych, hřebíček do rakve komunistického pojetí materiálního blahobytu pro všechny jako konečného cíle lidského snažení. Tím spíš by se křesťané měli distancovat od všech levicových politik. Někdy máme s liberály zdánlivě stejný politický cíl, ale naše východiska diametrálně odlišná. Proto nepovažuju za moudré se jakýmkoliv způsobem paktovat s levičáky.

EOF